Kalousek: Post ministra financí je v politice moje poslední štace
Příprava plánu státních financí na příští rok je v plném proudu a ministr financí Miroslav Kalousek při ní rozhodně nepočítá, že by se daně z příjmů napřesrok měnily podle požadavků expertů z ODS. „Taková možnost znamená, že se prohloubí rozpočtový deficit. Něco takového nikdy nenavrhnu, nikdy pro to nebudu hlasovat a s něčím takovým nebudu ministrem financí,“ říká v rozhovoru po deník E15 Kalousek.
Zatímco daňoví experti z řad občanských demokratů požadují, aby sazba daně z příjmů fyzických osob činila 15 procent a odvody na sociální pojištění poklesly z nynějších 12,5 na deset procent, Kalousek prosazuje stejnou daňovou sazbu a pokles pojištění o pouhé procento. „Návrh prošel legislativními připomínkami a vláda se jím bude zabývat tak, aby mohl být projednáván na červnové schůzi sněmovny,“ říká ministr v rozhovoru.
Tím, že vláda jeho návrh přijme, si jist není. Je si však zcela jist, že má dost sil na to, aby zabránil zvyšování deficitu státních financí. Více energie ovšem věnuje přípravě reformy celého daňového systému, která by měla platit od roku 2010.
Letošní rok bude zřejmě pro Kalouska zlomový. Chce odejít z politiky: „Jsem mimořádně vděčný osudu, že tohle je moje poslední štace. Upřímně řečeno, deset let jsem neodcházel z politiky jenom proto, že jsem nechtěl odejít jako člověk dehonestovaný. Teď mám možnost naprosto fantastického konce.“
Miroslav Kalousek: Jsem účetní politických rozhodnutí vlády
S momentálně druhým nejvlivnějším mužem ve státě jsme mluvili o daních, veřejných financích a reformách. Ale také o jeho odchodu z politiky. Jak to tak vypadá, po dvaceti letech veřejné služby myslí na odchod opravdu vážně.
* E15: Přípravy rozpočtu na příští rok jsou v plném proudu. Jakými sazbami se při jeho sestavování řídíte u daní z příjmů fyzických osob, když se o nich ještě vede debata?
Pro rok 2009 je ve střednědobém výhledu rozpočtován propad mezi deseti a 12 miliardami. Takže mohu připravovat rozpočet. Umím si představit, že tohoto čísla dosáhnu jinou konstrukcí než sazbou 12,5 procenta. Ale neumím si představit, že by mohl být propad příjmů vyšší.
* E15: Tím však také říkáte, že není možné naplnit představu ODS - tedy sazbu 15 procent a pokles sociálního pojištění o dvě a půl procenta.
Za nejlepší řešení pokládám zachování patnáctiprocentní sazby a pokles pojištění o jedno procento. To snížení zaznamenají všechny příjmové skupiny osob. Druhá výhoda: zůstane zachována stávající míra progrese. Bylo dobře, že byla snížena, ale už by neměla být snižována dál. Třetí výhodou je, že je to stejně náročné na veřejné rozpočty jako nyní platný právní stav. Pokládám to za nejlepší řešení. Proto to navrhuji. Druhé možné řešení je, že zůstane platný právní stav. To je stejně nákladné pro veřejné rozpočty. I s tím se dá sestavovat státní rozpočet. Třetí možnost pro mě přijatelná není.
* E15: Jen pro přesnost, tedy návrhy ODS?
Ale já jsem žádné návrhy ODS nedostal. Za ODS mluví její předseda, tedy můj předseda vlády. Ten zatím nedal žádný protinávrh. A partnery do diskuse jsou předsedové koaličních stran. A zatím žádný z nich neřekl, že pokládá můj návrh za nepřijatelný. Takže s ním pracuji. Přesto je možné, že nebude přijat.
* E15: Stejně tak existuje možnost, že návrh daňových expertů ODS ještě oficiálně padne.
Taková možnost znamená, že se prohloubí rozpočtový deficit. Něco takového nikdy nenavrhnu, nikdy pro to nebudu hlasovat a s něčím takovým nebudu ministrem financí.
* E15: Kdy se vaším návrhem bude zabývat vláda?
Návrh prošel legislativními připomínkami a vláda se jím bude zabývat tak, aby mohl být projednáván na červnové schůzi sněmovny.
* E15: To jste si tak jistý, že ho kabinet schválí?
Nejsem si jist. Ale jsem si jist, že mám dostatečnou sílu, abych zabránil většímu propadu rozpočtových příjmů. To, co mě mrzí, je, že místo abychom diskutovali o zásadní změně daňového systému, tak se tady handrkujeme jako na perském trhu o jedno procento sazby sociálního pojištění. Které opravdu z hospodářského a ekonomického hlediska nemá absolutně žádný význam. To je jenom zástupný problém vnitropolitického boje v jedné koaliční straně. A mě to samozřejmě unavuje. Protože jako ministr financí chci především změnit ten systém. Zásadní je diskuse o komplexní reformě daňového systému. O reformě legislativy, o reformě výběru daní a o reformě instituce, která ty daně vybírá.
* E15: Ještě chvíli k letošnímu roku. Pro neplánované výdaje budete hledat zhruba deset miliard korun. Kde?
Jsem v situaci ministra financí, který zdědil po svém předchůdci rezervní fondy ve výši 68 miliard korun. K 1. 7. 2007. Pokládal jsem to číslo za obludné a podstatnou část loňského roku jsem věnoval tomu, abych ho snížil. A snížil jsem ho poměrně krvavým způsobem na 16 miliard, abych stál v prosinci tváří tvář faktu, že si jednotlivá ministerstva převádějí do rezervních fondů 80 miliard. Takže jsem měl k 1. 1. 2008 šestadevadesát miliard. To je reálný stav rozpočtování v České republice. Takže – v roce 2009 už rezervní fondy nebudou a problémy typu, o nichž mluvíte, se vyřeší na úkor těchto fondů. Je ale samozřejmé, že proti nepředpokládaným výdajům musí vláda škrtnout jiné výdaje. Garantuji, že letošní schodek bude dokonce nižší, než jsme plánovali.
* E15: O kolik?
Jsme v květnu, ale myslím si, že o takových 20 miliard. Ale do čtyřech uvozovek, opravdu jsme v květnu.
* E15: Víte už také, jestli a kolik zaplatí český stát Nomuře?
Ne, vím, že nezaplatíme víc než sedm miliard. Jiné číslo zatím neznám. Až bude verdikt znám, mohu dohodu zveřejnit.
* E15: Jaké jsou momentálně vztahy mezi státem a ČSOB?
Jako s největší bankou na trhu. V kauze IPB je několik arbitrážních sporů, kdy - zdůrazňuji - nás nejdříve zažalovala ČSOB. A my jsme reagovali jako vlastník. Možná že ČSOB na to nebyla v minulosti zvyklá. A já si poslední měsíce, možná léta, v politice nebo svého politického angažmá chci užít jako někdo, kdo chrání majetek státu. A já si to mimořádně užívám. Takže možná na to ČSOB nebyla zvyklá, ale já na její nároky reaguji tak, jako kdyby státní rozpočet byly moje vlastní peníze. Protože si myslím, že je to moje ústavní povinnost. Možná že byla ČSOB zaskočena, možná že byla řadu let zvyklá, že ministerstvo financí skáče, jak ČSOB píská. Tak to už není pravda. A takové jsou vztahy. Osobně ČSOB respektuji jako největší banku na trhu, koneckonců rodinné úspory mám v ČSOB. Nicméně jako ministr financí s nimi neuzavřu žádnou smlouvu.
* E15: Takže nebudete usilovat o smír?
Moje nabídka stále platí. Stále platí, že když si řekneme, že nikdo není nikomu nic dlužen a už nikdo nikomu nezaplatí ani korunu, tak tuto dohodu jsem ochoten okamžitě uzavřít. A třeba zítra ji předložit do vlády. Ale to ČSOB nesmí tvrdit, že ještě pořád máme platit nějaké miliardy. Už nechci zaplatit ani korunu. Už tak jim bylo zaplaceno hodně.
* E15: Do veřejné diskuse jste pustil návrh nového daňového systému. Co bude dál?
Ta diskuse je živá a až na výjimky odpolitizovaná. Probíhá opravdu věcně, bez politických fetišů a mýtů. Uzávěrka je 30. června, poté diskusi vyhodnotíme a zcela jistě konečný model ovlivní. Ten pak pošleme do konce července do řádného připomínkového řízení.
* E15: Předpokládám, že největší pozornost vzbudil návrh na superdaň. Jaký má ohlas?
Je to tak půl na půl. Ale není to jádro reformy. Nebude-li superdaň, která v sobě zahrnuje daň z příjmu fyzických osob a sociální pojištění, nezhorší se kvalita reformy, kterou nabízím. Cílem je jeden odvod na jednom formuláři na jednom výběrním místě. To je cíl, z něhož neustoupím. Takže jedna varianta je superdaň. Druhá varianta je, že na onom jednom formuláři nebude jeden titul, ale dva. To znamená daň z příjmu a sociální pojištění. Když to budou dvě kolonky, tak se nezblázním.
* E15: Ale stejně preferujete spíše jednu kolonku. Proč?
Protože alternativa jedné kolonky otvírá zatím nediskutované možnosti k penzijní reformě. Otevírá se tím obrovská možnost, jak zapojit do příjmů sociálního pojištění i nepřímé daně. Zatím je důchodový účet důsledně financován pouze přímým odvodem, který se jmenuje sociální pojištění, i když je to v zásadě daň z výdělečné činnosti. Když se podíváte do budoucnosti, tak bude ubývat těch, kteří vydělávají, a bude přibývat těch, kteří mají nárok na důchod. A současně bude společnost bohatnout, a tím poroste spotřeba, a tudíž výběr nepřímých daní. Čili je na místě kardinální otázka, zda nezapojit do příjmů důchodového rozpočtu i nepřímé daně. Tím by byl účet významně stabilizován, to je jedna výhoda. Druhá výhoda je, že by se odstranil mýtus, že důchodci neplatí žádné daně. Ale především, kdybychom začali důchodový účet financovat nepřímými daněmi, parametrem, pak by to byl systém. Parametr se dá zákonem měnit, což by bylo zvlášť podstatné po dobu reformy. Parametr přímo pro účely důchodové reformy by se dal zvýšit, aniž by to poplatník zaznamenal. Jestli by se z jednoho odvodu ukrojilo trochu víc na důchody, a trochu míň pro státní rozpočet, je v zásadě jedno.
* E15: To už na penzijní reformu nepočítáte s privatizačními výnosy?
Vize penzijní reformy, nad kterou si s panem ministrem Nečasem lámeme hlavu, by si vyžádala zhruba 30 miliard ročně nákladů na běžné vyplácení důchodů. Což je číslo řešitelné v rámci rozpočtu. A předpokládám, že to bude kombinace jednak privatizačních příjmů, jednak dividend společností, kde má stát účast.
* E15: Tedy především s dividendou ČEZ.
V podstatě jenom s dividendou ČEZ.
* E15: Ale vláda přece bude i privatizovat, ne?
Když to vezmeme do roku 2010, tak samozřejmě můžeme zprivatizovat celou řadu titulů typu Strojimport, Technoexport, Thermal, ČSA. Ale to jsou řády stamilionů, v případě ČSA řád jednotek miliard.
* E15: A co Letiště Praha, to by přece měly být desítky miliard korun.
Kdyby to bylo pod sto miliard, tak vládě doporučím neprodat. Samozřejmě předpokládám nabídku nad sto miliard korun.
* E15: A Česká pošta se privatizovat nebude?
Do roku 2010 se dá Česká pošta efektivně restrukturalizovat. Aby začala fungovat jako dobře řízená obchodní společnost.
* E15: Hlavní výnos tedy očekáváte z prodeje ruzyňského letiště?
Opakuji, těch titulů bude řada, ale opravdu ten hlavní výnos bude Letiště Praha. A nesmíte zapomínat na akcie ČEZ, které excelentně prodávám. Ke zděšení všech finančních spekulantů a navzdory všem skeptikům. To je významný privatizační příjem.
* E15: To už nebude potřeba krmit Fond dopravy?
Fond dopravy může polykat jenom takové peníze, jaké máme.
* E15: Jaké mu dáte.
Já mu žádné peníze nedávám, jsem jenom účetní politických rozhodnutí vlády. Fond dopravy má své vlastní příjmy a dotace ze státního rozpočtu. A rok 2009 je poslední rok, kdy dostane dotace. Pak musí vystačit s vlastními příjmy a se zdroji z Evropské unie.
* E15: Takže penzijní reformu budete financovat mimo jiné dílčím prodejem akcií ČEZ. Hodláte jejich prodej napřesrok opakovat?
Samozřejmě že příští rok se dá udělat stejná operace s akciemi ČEZ jako tento rok. Přiznám se, že jsem ten záměr zdědil. Tak jsem si řekl dobrá, člověk nedědí jenom to, co chce. Ale v takovém případě si to udělám na vlastní odpovědnost a po svém. Jistě, kdybych akcie začal házet na trh lopatou, abych se jich do půl roku zbavil, tak by to dopadlo, jak všichni očekávali. A stát by dnes byl nejspíš o několik miliard, možná desítek miliard, chudší a finanční skupiny o několik miliard bohatší. A mně se strašně dobře usíná s pocitem, že je to naopak.
* E15: Mluvíme o reformě, ale zdá se, že nad reformami se spíše zavírá voda. Souvisí to s blížícími se krajskými volbami, anebo vládní koalici došel dech?
Je to kombinace všeho. Samozřejmě že blížící se volby mají svůj význam, ale myslím, že mnohem větší význam v tom hraje snaha uchopit kontroverzní – a všechny reformní kroky jsou kontroverzní – téma jako zástupný problém pro vnitrostranický boj. Na politické scéně jsem už velmi dlouho, jsem už velmi okopaný kůň. Po určité době zjistíte, že se určité situace standardně opakují. Podobnou situaci jsem zažil v roce 2004, kdy jsme v koalici s Vladimírem Špidlou dělali reformu veřejných rozpočtů. Ten reformní scénář nebyl pravicový a liberální, byl levostředový, ale vůbec nebyl hloupý. Byl jsem připraven se pod něj podepsat, protože výsledkem měly být zdravé veřejné finance. A v sociální demokracii byla skupina lidí, která ve jménu programu ČSSD to téma uchopila a rozbíjela ho. Všichni jsme věděli, že jestli jim je něco jedno, tak je to program ČSSD. Že mají jediný cíl. Nechtějí Špidlu. Uběhly čtyři roky a je to jako přes kopírák. Jenom s jinou stranou. Hle, v té největší vládní straně je opět skupina poslanců, která třímá program ODS, a všichni víme, že jestli jim na něčem nezáleží, tak je to program ODS. Oni prostě jenom nechtějí Topolánka. Zažil jsem to na jiných tématech, ale technologie je úplně stejná.
* E15: Ale to se neděje jenom v ODS. Co Strana zelených, co KDU-ČSL?
U zelených je to střet o orientaci, a tím i o předsedu. A to nejsem oprávněn ani komentovat, ani kritizovat. V mé straně je to dlouhodobý střet dvou vizí, který jsem na sjezdu vyjádřil onou větou, zda chceme být křesťanští demokraté západoevropského střihu, nebo socialisté, kteří chodí do kostela. Prostě je pravdou, že KDU-ČSL z hlediska pohledu na přerozdělování, z hlediska názoru na to, zda rovné šance nebo rovnou spotřebu, a diskuse o tom, zda je mravné nebo nemravné vydělávat hodně nebo málo, má poměrně rovnoměrně zastoupené oba dva názory. Není to tedy jen diskuse o osobě předsedy, je to skutečně diskuse o tom, kdo jsme.
* E15: Jste ministrem financí, pro vaši prestiž konec konců stačí, když udržíte na uzdě deficity veřejných financí. To je pro vás málo?
Ano, není žádný problém za současné situace ekonomického cyklu plošným uškrcením výdajů udržet deficity do roku 2010 na 1,5 procentu HDP a bít se v prsa. Když budu v roce 2010 odcházet jako ministr financí, který udržel na uzdě deficity, ale nebudou za ním alespoň první kroky reformy penzijního a zdravotního systému, tak řeknu, nebyl to úspěch. Koneckonců pár dobrých kroků jsme v tomto politickém složení už udělali, tak proč by to nešlo i dál. Rozhodně by bylo smrtelným hříchem to nezkusit.
* E15: Mluvíte, jako kdybyste už s žádnou podobnou šancí nepočítal. To vážně chcete odejít z politiky?
Mí nejbližší vědí, že je to předmět mých dlouhodobých úvah. Mně bude v roce 2010 padesát let. A budu mít za sebou dvacet let ve státní službě, ať už tedy v politice, nebo ve státní správě. A ať už jsem udělal jakékoli množství chyb, ať už jsem udělal cokoli dobrého, ať už jsem potěšil nebo naštval spoustu lidí, tak na jednu věc mohu být docela pyšný. Vždycky jsem bez ohledu na míru rizika udělal to, co jsem v tu chvíli pokládal za správné. Byť to v tu chvíli vypadalo mimořádně sebevražedně. A já jsem viděl spoustu čestných a statečných chlapů, kteří v šesté dekádě svého života v politice začali dělat ústupky a kompromisy jenom z toho strachu, co by dělali do důchodu. V padesáti máte ještě čas. V pětapadesáti třeba už ne. Já jsem ty jejich ústupky lidsky chápal, ale sám bych se jich nechtěl dopouštět.
* E15: Kde se vzal takový bod zlomu?
V politice máte volbu mezi dvěma rozhodnutími – blbým a ještě blbějším. Vy zvolíte to blbé, a nikdo už nenapíše, zejména v českých novinách, že alternativou byla ještě blbější varianta. A odpověď - bylo to v podstatě v okamžiku, kdy jsem byl zvolen předsedou KDU-ČSL. To jsem si začal klást otázku – a chceš u toho umřít? Ptáte-li se mě, jak dlouho o tom vážně přemýšlím, tak je to pět let.
* E15. Opravdu už vás na politice vůbec nic neláká?
Já jsem mimořádně vděčný osudu, že tohle je moje poslední štace. Že je to právě tahle štace. Já jsem si na ni nikdy nemyslel. A upřímně řečeno, deset let jsem neodcházel z politiky jenom proto, že jsem nechtěl odejít jako člověk dehonestovaný. Teď mám možnost naprosto fantastického konce. Pro mě z hlediska mého života končit na pozici ministra financí, který měl ve vládě mimořádný respekt.
* E15: A nebude vám chybět ani adrenalin, prestiž a moc, které politika dává?
Bude a strašně. Ale už nikdy nebudu lepší, než jsem. Teď jsem v extralize. To už nikdy nebudu a je lepší skončit v extralize než v krajském přeboru.
Miroslav Kalousek (47) Je vystudovaný chemik, ve službách státu se pohybuje od roku 1990, kdy nastoupil na Úřad vlády jako poradce místopředsedy vlády pro ekonomickou transformaci. O tři roky později se stal na pět let náměstkem ministra obrany zodpovědným za rozpočet a akvizice, v roce 1998 vstoupil za KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny. Tři roky – v letech 2003 až 2006 – vedl lidovou stranu. Na post předsedy rezignoval poté, co se lidovci postavili proti jeho snaze vstoupit do vládní koalice s ČSSD. Do křesla ministra financí Kalouska povolal premiér v lednu 2007. Šéf státních financí má rád tenis, literaturu a historii.
Zdroj: Mladá fronta - E15, 19. května 2008, autor: Jana Havligerová, rubrika : Rozhovor