Rada ECOFIN

• koordinace hospodářských politik a dohled nad rozpočtovými politikami
  • strukturální reformy (Hlavní směry hospodářských politik , strategie Evropa 2020 )
  • rozpočtový dohled (Pakt o stabilitě a růstu , fiskální rámce )
  • dohled nad makroekonomickými nerovnováhami 
• poskytování mezinárodní finanční pomoci Evropské unie  a dohled nad plněním jejích podmínek
• plnění podmínek pro přijetí společné měny euro
• finanční trhy a pohyb kapitálu 
• daně 
• hospodářské vztahy Evropské unie s třetími zeměmi, koordinovaný postup zemí EU v mezinárodních institucích a uskupeních (Mezinárodní měnový fond, G20)
• ve spolupráci s Evropským parlamentem každoroční příprava a schvalování rozpočtu EU
• ekonomické a rozpočtové aspekty dalších témat, která spadají do působnosti jiných formací Rady (například energetika a financování dopadů změn klimatu, snižování administrativní zátěže, vnitřní trh)

Strukturální politiky

Hlavní směry hospodářských politik : Hlavní směry hospodářských politik (Broad Economic Policy Guidelines - BEPGs) vymezují priority v oblasti hospodářské politiky členských zemí a EU jako celku, a to ve střednědobém horizontu (tří až pěti let). Jsou zde též uvedena doporučená rámcová opatření pro dosažení těchto priorit. Stávající Hlavní směry hospodářských politik  byly schváleny v roce 2010 s platností do roku 2014.

Strategie Evropa 2020 : představuje obecnou strategii hospodářského růstu EU v dlouhodobém horizontu - do roku 2020. V rámci této strategie si EU stanovila pět ambiciózních cílů, které se týkají zaměstnanosti, inovací, vzdělávání, sociálního začleňování a změny klimatu a energetiky. Tyto cíle byly schváleny Evropskou radou v březnu a červnu 2010. Hlavními nástroji k dosažení těchto cílů jsou tzv. Národní programy reforem.

Cíle strategie Evropa 2020 na úrovni EU:

1. Zvýšení míry zaměstnanosti populace ve věku 20-64 let minimálně na 75 %.
2. Navýšení investic do výzkumu a vývoje na úroveň 3 % HDP.
3. Snížení energetické náročnosti ekonomiky nejméně o 20 %, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na energetickém mixu o 20 % a redukce emisí skleníkových plynů o 20 %, s možným navýšením redukčního cíle na 30 % (za podmínky, že se ostatní ekonomicky rozvinuté státy zavážou ke srovnatelným redukčním závazkům a vyspělejší rozvojové země se adekvátně zapojí do tohoto úsilí).
4. Zvýšení počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku 30 - 34 let ze současných 31 % nejméně na 40 % a snížení počtu žáků předčasně opouštějících vzdělávací systém ze současných 15 % na úroveň pod 10 %.
5. Snížení počtu obyvatel ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením nejméně o 20 milionů.

Strategie Evropa 2020 nahrazuje tzv. Lisabonskou strategii , která uplynula rokem 2010. Archív dokumentů (mj. Národní programy reforem ČR) vydaných během platnosti Lisabonské strategie je k nalezení zde (Archiv).

Evropský semestr  je harmonogram koordinace hospodářských politik členských států EU, který v sobě integruje shora zmíněné oblasti - koordinaci hospodářských politik, rozpočtový dohled i dohled nad makroekonomickými nerovnováhami.

Právě integrace jednotlivých oblastí koordinace hospodářských politik do jednotného časového rámce představuje hlavní přidanou hodnotu evropského semestru. Druhým podstatným důsledkem evropského semestru je změna načasování, která evropským institucím umožňuje posoudit případná rizika plánovaných hospodářských politik a formulovat k nim svá doporučení ještě před předložením klíčových návrhů vnitrostátním parlamentům. Evropský semestr má konečně vnést do národních politik širší celoevropský zájem, a to zejména s ohledem na udržitelnost veřejných financí, zamezení tvorby makroekonomických nerovnováh a finanční nestability.

Harmonogram evropského semestru začíná v lednu diskusí o Roční analýze růstu , ve které Evropská komise nastiňuje hlavní výzvy pro nadcházející období a formuluje strategická doporučení pro hospodářské politiky. V březnu se předpokládá dosažení dohody vlád členských zemí EU o společných prioritách pro hospodářské politiky. V návaznosti na uvedenou dohodu členské státy v dubnu aktualizují své střednědobé plány a předloží NPR a konvergenční programy/programy stability. Následně – na přelomu května a června - Evropská komise zveřejní návrhy doporučení Rady k NPR a návrhy stanovisek Rady ke konvergenčním programům/programům stability. Rada Evropské unie do začátku července projedná a přijme doporučení a stanoviska pro jednotlivé země.

Doporučení a stanoviska jsou právně nezávazná, ale jsou závazná politicky a členské státy by měly k nim měly při tvorbě hospodářské politiky přihlédnout.

Součástí evropského semestru je i projednání doporučení Evropské komise pro eurozónu a od roku 2012 i doporučení zemím, u nichž probíhá postup při nadměrné nerovnováze (viz níže).

Evropský semestr proběhl poprvé v roce 2011.

Více informací o evropském semestru: Grafické znázornění průběhu evropského semestru (anglicky, ke stažení ve formátu Pdf)

Rozpočtový dohled

Pakt o stabilitě a růstu:

Pakt o stabilitě a růstu  (dále jen Pakt) byl uzavřen v r. 1997 a jeho základním cílem je zajištění zdravých veřejných financí členských států, jakožto prostředku „posilujícího podmínky pro cenovou stabilitu a silný a udržitelný (hospodářský) růst“. Podle Paktu mají členské státy povinnost usilovat ve střednědobém horizontu o vyrovnané veřejné rozpočty, přičemž se v každém případě mají vyvarovat nadměrného porušení referenční hodnoty pro schodek (3 % HDP) a pro dluh (60 % HDP). Dosahování vyrovnaných veřejných financí a prevence vzniku nadměrného schodku je upraveno tzv. preventivní částí Paktu, v jejímž rámci předkládají členské státy z eurozóny každoročně Programy stability, v případě zemí mimo eurozónu jde o Konvergenční programy. Konvergenční programy/programy stability jsou střednědobé plány rozpočtového hospodaření, které povedou k dlouhodobě udržitelným veřejným financím. Jsou současně podkladem pro dohled EU nad rozpočtovým vývojem členských států. Od roku 2011 jsou tyto programy předkládány vždy v dubnu daného roku.

Naproti tomu cílem nápravné části Paktu je zajistit odstranění nadměrného schodku při porušení kritéria schodku nebo dluhu pokud již tato situace nastala. Mechanismus nápravy se nazývá postup při nadměrném schodku . Pokud dotčený členský stát neplní své závazky v rámci postupu při nadměrném schodku, může to vést u zemí eurozóny až k uvalení finančních sankcí, u zemí čerpajících prostředky z Fondu soudržnosti pak k podmínečnému pozastavení nebo nevratné zrušení těchto závazků.

V souvislosti s dluhovou krizí některých zemích EU byla na podzim 2011 provedena reforma správy hospodářských záležitostí EU, a to na základě šesti spolu souvisejících legislativních aktů (tzv. six-pack). Tato reforma posílila jak preventivní tak nápravnou část Paktu. Pro země eurozóny byly zavedeny nové sankce, jejich užití bylo usnadněno a je nově možné již v preventivní části dohledu. Došlo též i k dalším úpravám, které mají zvýšit efektivnost Paktu. Těmi nejpodstatnějšími je zavedení požadavku na obezřetný růst výdajů vlády, který má být obecně nižší než je tempo růstu ekonomiky. Dále bylo stanoveno minimální tempo snižování dluhu přesahujícího 60 % HDP, při jehož nedodržení bude vůči členskému státu zahájen nápravný postup.

Na podzim 2011 navrhla Komise dva právní akty (nařízení), tentokrát výhradně pro země eurozóny. Nařízení mají zavést důslednější rozpočtový dohled nad zeměmi eurozóny a umožnit prohloubený dohled nad těmi, které potřebují mezinárodní finanční pomoc. Oba legislativní návrhy by měly být schváleny do konce roku 2012. Opatření vychází z dohody zemí eurozóny dále pokročit v integraci hospodářských a fiskálních politik beze změny primárního práva EU. Cílem je v budoucnu minimalizovat opakování státní dluhové krize, která eurozónu v současnosti provází.

Fiskální rámce : V souvislosti s posílením Paktu o stabilitě a růstu na podzim 2011 byly také stanoveny minimální požadavky na rozpočtové rámce členských států, které stanovují základní nároky na vnitrostátní pravidla pro plánování, provádění a sledování rozpočtové politiky v členských státech EU. Podstatou fiskálních rámců jsou numerická pravidla pro fiskální politiku (výše deficitu, zadlužení, apod.), ucelené a konzistentní pokrytí veřejných financí těmito pravidly a víceleté fiskální plánování.

Dohled nad makroekonomickými nerovnováhami

Dohled nad makroekonomickými nerovnováhami  a postup směřující k jejich nápravě byl zaveden na podzim 2011. Cílem dohledu je kombinací kvalitativního a kvantitativního hodnocení identifikovat členské státy, které mohou být postiženy makroekonomickou nerovnováhou nebo rizikem jejího vzniku. Základem hodnocení je tzv. srovnávací přehled, který tvoří sada 10 ukazatelů sledujících vnitřní a vnější makroekonomické prostředí. Těmito ukazateli jsou běžný účet platební bilance, čistá mezinárodní investiční pozice, podíl na exportních trzích, nominální jednotkové náklady práce, reálný efektivní směnný kurz, dluh soukromého sektoru, úvěrové toky v soukromém sektoru, ceny bydlení založené na deflátoru spotřeby, veřejný dluh a míra nezaměstnanosti. Srovnávací přehled vždy doplňuje hospodářské a finanční hodnocení Evropské komise zasazující vývoj ukazatelů srovnávacího přehledu do souvislostí.

Potvrdí-li se výskyt či riziko vzniku nadměrné nerovnováhy, navrhne Komise Radě zahájit postup při nadměrné nerovnováze. Cílem postupu je, podobně jako v případě postupu při nadměrném schodku, přimět daný členský stát k přijetí nápravných opatření (s ohledem na povahu makroekonomických nerovnováh je však náprava posuzována primárně přijetím těchto opatření, spíše než změnami příslušných ukazatelů srovnávacího přehledu). Přijetí nápravných opatření může být na zemích eurozóny vynuceno v krajním případě i finančními sankcemi.

Zdanění