Zálohy na daňový odpočet a lhůta pro vracení přeplatku jsou spojené nádoby

Reakce na: „Vratky DPH za 45 dní? Vysvětlení Schillerové nedává smysl, zjevně jde o rozpočet“
Zdroj: podnikatel.cz | Datum vydání: 24.01.2020 | Autor: Daniel Morávek

Ministerstvo financí reaguje na opakované tvrzení ohledně navrženého institutu záloh odpočtů DPH. Není pravda, že by cílem změn obsažených v novele daňového řádu bylo získání dodatečných prostředků do státního rozpočtu.

Změna lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku primárně souvisí se zavedením záloh na daňový odpočet. Správce daně bude nově u každého daňového přiznání nárokující nadměrný odpočet rozlišovat, jaká část je „sporná“ a jaká je „nesporná“. Tato analýza si logicky vyžádá nějaký čas. V porovnání se současným stavem se jedná o nový úkon, který správce daně bude provádět. Skutečnost, že dojde k vyplacení nadměrných odpočtů o 15 dní později, neznamená, že se podnikatelům tyto prostředky berou. Jde o jednorázové zpoždění, které se záhy srovná s měsíční periodou. Podnikatelé čerpající nadměrné odpočty každý měsíc tak budou mít zachován interval, ve kterém dochází k výplatě těchto částek.

Posouzení vzniku nároku na zálohu musí proběhnout ještě před zahájením kontrolního postupu, tedy ve fázi zákonem časově omezené vyhledávací činnosti. V tomto ohledu lze odkázat přímo na text navrženého § 174a odst. 3 daňového řádu upravujícího nový institut zálohy na daňový odpočet. Zde se jasně praví, že správce daně musí daňový subjekt vyrozumět o výsledku posouzení podmínek pro vznik nároku na zálohu na daňový odpočet v souvislosti se zahájením kontrolního postupu. Výsledek tak musí z logiky věci být hotov ještě před zahájením kontrolní činnosti. Tvrzení, že k tomuto posouzení má podle navržené novely docházet až v průběhu kontrolního postupu, je tedy očividně nepravdivé.

Zmírnění dopadů kontrolní činnosti s sebou nese logicky potřebu většího času. Tyto dvě změny nelze od sebe odtrhávat a brát pouze to, co se nám líbí a je populární.