Rozhovor s Janem Procházkou o programu Záruka COVID Plus a aktuální agendě EGAPu
Datum vydání: 14.01.2021 | Zdroj: Ekonom | Rubrika: Další témata | Strana: 32 | Autor: Petr Kain
* Jak se pandemie dotkla fungování EGAP a jakými cestami jste se snažili pomáhat českým exportérům?
Jsme společnost, která je takzvaně anticyklická, to znamená, že pomáháme českým firmám zejména v době, kdy ekonomika klesá. Takže jsme hned na začátku pandemie usnadnili pro naše klienty všechno, co šlo. Hned v prvních dnech protiepidemických opatření jsme urychlili výplatu pojistného plnění a snížili poplatky spojené s pojištěním. Po diskusi s vládou jsme pak nastartovali program Covid Plus, v jehož rámci poskytujeme záruky za úvěry pro exportéry. Mimochodem, vláda v souladu s podmínkami Evropské komise umožnila tenhle typ podpory poskytovat až do června 2021. Pro nás Covid Plus mimo jiné znamenal, že jsme vlastně museli EGAP během krátké doby rozdělit na dvě části. Jednu, která se zabývá naším klasickým pojišťovacím byznysem a je regulována Českou národní bankou. A pak tu druhou, ve které jsme agentem státu a poskytujeme záruky a kryjeme české banky, které exportérům půjčují.
* Jak to tedy vlastně prakticky funguje?
Banka za námi přijde s tím, že má klienta, jinak kvalitní firmu, která je zasažená dopady pandemie. Chce tedy pokračovat v jejím úvěrování, jen si 80 procent – od letoška nově až 90 procent – toho úvěru zajistí státem, a to naším prostřednictvím. Smysl celého tohoto programu byl zřejmý. Když si banka 80, respektive 90 procent toho úvěru zajistí, tak si na něj tím pádem nemusí tvořit rezervy, protože je zajištěná státem. Teoreticky by tedy mohla ty firmy úvěrovat levněji, nebo alespoň stejně draze jako před covidem. Zároveň je třeba říct, že opatření vlády stanovilo maximální výši úroku, který mohou banky v rámci Covid Plus firmám účtovat. U jednoletého úvěru je to 1,5 procenta, u dvoua tříletého 1,75 procenta a u víceletých 3,0 procenta. Takže je to pořád levné. Jenže firmy v Česku byly trochu rozmlsané. Platily třeba úrok 0,9 procenta, takže když teď mají 1,2 procenta, tak je to pro ně citelné zdražení. Přitom je to pořád opravdu levné.
* Kolik EGAP doposud poskytl na záruky peněz?
Loni jsme celkem schválili záruky u úvěrů ve výši 16,5 miliardy korun. Přičemž nám přišlo 87 žádostí v celkové hodnotě 18,5 miliardy korun. Naprostou většinu jsme schválili, zamítnutých bylo pouze osm žádostí.
* Proč jste je zamítli?
Bylo to třeba kvůli tomu, že jsme nemohli zajišťovat firmy v určitých oborech, protože pro ně vláda připravila jiné programy podpory. Nebo ty společnosti měly už v roce 2019 rating horší než B-, byly tedy již před pandemií v po- tížích. Jinak se ukázalo, že si firmy nejčastěji berou tříletý úvěr, což má jednoduchý důvod. Evropská komise stanovila záruční sazbu 0,5 procenta na první rok, od druhého roku se pak sazba zdvojnásobuje, čtvrtý rok je pak ve výši dvě procenta. No a dvouprocentní cena záruky za úvěr, to již firmy nyní platit nechtějí. Musíte si k tomu samozřejmě připočíst i samotný úrok, který platí a který může být třeba také dvouprocentní. Pro firmy je rovněž výhodné, že tyto úvěry mohou splatit dříve, aniž by za to platily nějaké poplatky.
* Z jakých sektorů ekonomiky a oblastí země je po programu Covid Plus největší poptávka?
Pokud jde o oblasti, je to hodně Ostravsko, sektorově hlavně oblast automotive a strojírenství nebo třeba doprava, jde například o společnosti FlixBus, RegioJet, Student Agency nebo Kiwi.
* Kdo dostal loni největší záruku?
Strop je stanoven na dvě miliardy korun a tak vysokou záruku dostala jen jedna firma a to je hutnický podnik Liberty Ostrava.
* Mluvilo se o tom, že na záruky může EGAP poskytnout bezmála 150 miliard korun, platí to pořád?
Je pravda, že vláda prohlásila, že může poskytnout záruky až do zmiňované výše, ale zároveň platí, že tam funguje osmiprocentní koeficient, tedy že na 100 miliard záruk potřebujeme osm miliard kapitálu. Vláda nám zatím poslala miliardy čtyři, takže těch záruk můžeme poskytnout za 50 miliard korun. A myslím, že s tím dalším půlrokem, po který by Covid Plus měl fungovat, bychom tohoto objemu skutečně mohli dosáhnout. Je pravda, že ve státním rozpočtu se pro letošek nepočítá s tím, že bychom dostali další peníze a objem záruk navyšovali nad těch 50 miliard, ale když bude větší poptávka, i to by asi bylo možné.
* Už máte predikce, zda a jak vysoké ztráty budete v rámci Covid Plus mít?
Určitě počítáme s tím, že Covid Plus bude generovat ztráty. Je to podpůrný program pro ekonomiku, nikoliv něco, na čem bychom měli vydělávat. Jak velká ta ztráta bude, se samozřejmě těžko odhaduje. V našem byznysu platí zákon velkých čísel. Když těch záruk máme teď 95, tak i kdyby 94 firem vše splatilo a jako jediná nesplatila Liberty Ostrava, tak bude stejně ztráta dvoumiliardová. Do ztrát také může promluvit to, s čím jsme na začátku nepočítali, vyšší krytí a zejména to, že byl program v létě zpřístupněn i pro firmy z oboru dopravy a cestovního ruchu. Tato odvětví přitom patří mezi vůbec nejrizikovější ze všech.
* Dostaly se podle vás peníze prostřednictvím programu Covid Plus do ekonomiky včas? Nepřišla tahle pomoc pro některé podniky příliš pozdě?
Neznám jedinou firmu, která by zkrachovala, protože nám klepala na dveře a nedostala včas záruku. Ale je fakt, že hned ta první firma, která od nás záruku dostala, vypadala, že by bez ní padla. A teď už se oklepali a zase jedou. Myslím, že jsme je fakt zachránili. O jaký podnik jde, ale samozřejmě říct nemohu.
* Jak se loni vyvíjel váš normální pojišťovací byznys?
Nově jsme spustili pojišťování krátkodobých úvěrů do Evropské unie, což dřív nebylo možné, ale kvůli dopadům koronaviru to EU povolila. Pojistili jsme celkem úvěry za 32 miliard korun. Třeba stavbu letišť v Senegalu, projekty v Ghaně, Rusku, Bělorusku. Logicky se také nedokončila řada rozjednaných exportních transakcí, třeba už kvůli tomu, že se nemohlo cestovat. Ale od příštího roku si slibujeme docela dobrá čísla, je tam řada zajímavých projektů. V plánu máme pojistit transakce za 38 miliard a poskytnout záruky za 25 miliard korun. I kvůli tomu nám ostatně vláda v prosinci schválila zvýšení základního kapitálu o 1,5 miliardy, aby naše kapitálová pozice byla silnější.
* Změnilo se v pandemii nějak chování českých exportérů?
Jednoznačně stoupla poptávka po pojištění, a to meziročně dokonce trojnásobně. Jedná se zpravidla o malé a střední firmy, tedy žádný projekt elektrárny za deset miliard korun, ale třeba zakázky od jednoho milionu eur. Jde například o bazénové technologie, firmu vyrábějící obkladačky nebo jinou, která vyváží koření do Afriky. Pojišťují se firmy, které to dřív nikdy nedělaly. Jde třeba o příklad společnosti, jejíž šéf se s obchodním partnerem zná dvacet let, jezdí spolu na dovolenou, ale stejně se přijde pojistit, protože ten podnik je z Itálie. Poptávka je vysoká právě u vývozu do zemí Evropské unie, kde jsme pojistili například i export piva do Španělska. Počet zemí, do kterých jsme letos pomohli českým firmám s exportem, se vyšplhal na unikátní číslo 47. A to je pro nás velmi pozitivní, protože jedním z našich hlavních úkolů je diverzifikace exportu.
* To musí být někdy docela radost, když podpoříte nějaký projekt a pak ho vidíte fungovat.
No to je stoprocentní radost. Nepodpořili jsme za mého působení v EGAP žádný projekt, za který bych se styděl. Když vidíte třeba napouštění přehrad v Turecku, to je neuvěřitelný zážitek. Ale já mám radost i z menších projektů. Třeba když jsme před olympiádou v Soči podpořili českou firmu vyrábějící pece. Prostě vás těší, že olympionici z celého světa snídají rohlíky z pekárny, kterou dělali kluci z Liberce. Nebo supermoderní nemocnice v Ghaně, Gabonu nebo Papui Nové Guineji, tyhle věci mají mimořádný přesah.
* Nebojíte se, že vám kvůli koronaviru začnou padat pojistné případy z minulosti? Že zkrachují některé projekty?
Naše úvěry jsou splatné zpravidla po nějakých sedmi osmi letech, takže se nám teď splácí případy uzavřené v letech 2013 nebo 2014 a zatím je ta platební morálka dobrá. Něco se přirozeně restrukturalizuje a posouvá, ale zatím nic nespadá do pojistných událostí. Počítáme ale přirozeně s tím, že se to zhorší, vždyť skoro všechny ekonomiky míří do recese. Ale naše pozice je silná, máme angažovanost nějakých 120 miliard, to je tedy objem rizika, a na straně druhé máme ve fondech z vybraného pojistného a v kapitálových rezervách dohromady asi 20 miliard korun. Nechci se rouhat, stát se může cokoliv, ale myslím, kapitálově jsme na tu nadcházející nelehkou dobu připraveni.
* Předloni v listopadu se rozhodlo o sloučení České exportní banky a EGAP. V jakém stadiu je tenhle proces?
Vše je připraveno, potíž je jen v tom, že už je několik měsíců ve sněmovně v prvním čtení zákon o podpoře exportu, který má upravit jeden paragraf, že Českou exportní banku vlastní Česká republika. A to potřebujeme změnit, protože ČEB se stane stoprocentní dceřinou společností EGAP. Doufejme, že se spojení stihne v letošním roce.
* Co to pro obě společnosti vlastně bude znamenat?
Nejde zdaleka jen o to, že se ušetří na provozních nákladech. Samozřejmě i v této oblasti hledáme synergie, ale největší úspora bude v tom, že při vymáhání pohledávek budeme prosazovat jednotnou strategii, a omezí se tak možné spory mezi oběma institucemi. No a samozřejmě by to mělo usnadnit a zjednodušit státní podporu exportu. Ideálně by měl klient přijít a dostat jasnou informaci, že až do určité výše třeba několika miliard korun dostane naši podporu, přičemž konkrétní produkt mu vybere buď ČEB, nebo EGAP. A ne jako často doposud, že firma přijde do ČEB a tam jí řeknou, že by jí půjčili pár miliard, ale nejdřív ať se jde zeptat do EGAP, jestli jim to pojistíme. V důsledku by pak mělo být firmě jedno, jestli dostane úvěr, pojistku, nebo záruku, měla by ale být kvalitně obsloužena státem.