Nákladovost daňové správy v České republice
V říjnu 2004 vydala Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) sérii srovnávacích informací, jejichž cílem je poskytnout informace o daňových systémech a jejich správě v členských zemích Organizace. Pro Českou republiku zde byl uveden údaj 2,08 Kč na 100 Kč za rok 2002. V samotné studii OECD je několikrát upozorňováno, že bylo shledáno mnoho faktorů, které vysvětlují výrazné rozdíly v poměru, které jsou hlášeny v různých zemích.
Ústřední finanční a daňové ředitelství ve spolupráci s odborem daní a cel Ministerstva financí provedlo vlastní propočty nákladovosti daňové správy.
Při vyloučení částky nadměrných odpočtů a vrácení daně u DPH a daně spotřební z celkové částky daňového inkasa tak činí nákladovost daňové správy 1,37 Kč na 100 Kč příjmů za rok 2002 a za rok 2004 1,19 Kč na 100 Kč příjmů. Tyto výše ukazatelů jsou pak plně srovnatelné s jinými zeměmi.
Pro výpočet výše nákladů na výběr daní územními finančními orgány (tzv. nákladovost) v České republice je obecně používán ukazatel výdajů v Kč na 100 Kč daňových příjmů.
Při vyloučení částky nadměrných odpočtů a vracení daně u DPH a daně spotřební z celkové částky daňového inkasa
- za rok 2002 činí nákladovost daňové správy 1,37 Kč na 100 Kč příjmů
- za rok 2003 činí nákladovost daňové správy 1,39 Kč na 100 Kč příjmů
- za rok 2004 činí nákladovost daňové správy 1,19 Kč na 100 Kč příjmů
Tyto výše ukazatelů o nákladovosti jsou plně srovnatelné s jinými zeměmi. Systém vracení nadměrných odpočtů DPH finančními úřady je dán jeho konstrukcí v zákoně o DPH a je jen částečně ovlivnitelný efektivnější prací finančních úřadů. Proto jsou uvedené ukazatele v čase v podstatě konstantní a nijak významně se v posledních letech nemění.
V souvislosti s postupnou modernizací a reorganizací daňové správy lze předpokládat, že náklady na výběr daní zůstanou minimálně konstantní. Připravovaná opatření sledují především jejich efektivnější využití, a to včetně prostředků již vynaložených na zvýšení technické vybavenosti územních finančních orgánů. K tomu m.j. směřuje postupné rozšiřování možností podávat daňová přiznání v elektronické podobě, které kromě nesporných přínosů u daňových subjektů sleduje, za předpokladu jejich vyššího využívání, snižování objemu rutinních činností při výkonu daňové správy ve prospěch činností kvalifikovanějších, především v oblasti daňové kontroly.