ČR se v Paříži připojila k mezinárodní iniciativě 67 zemí proti daňové optimalizaci
Za ČR podepsala smlouvu náměstkyně ministra financí Alena Schillerová. Dalšími signatáři při ceremoniálu byl např. německý ministr financí Wolfgang Schäuble, slovenský ministr financí Peter Kažimír, francouzský ministr pro ekonomiku Bruno Le Maire, předseda Euroskupiny Jeroen Dijsselbloem nebo chilský ministr financí Rodrigo Valdes. Ke smlouvě se připojili jak velké světové ekonomiky Kanada, Austrálie, Velká Británie, Rusko, Indie, JAR, Španělsko, Japonsko, Jižní Korea nebo Turecko tak i malé státy s vyšším rizikem zneužití pro účely daňové optimalizace jako Monako, Lucembursko, Lichtenštejnsko, Ostrov Man, Seychely, Kypr, San Marino nebo Singapur.
„Velkým daňovým únikům v mezinárodním měřítku můžeme zamezit jedině společnými silami. Pokud se v téhle věci nespojíme s ostatními státy, přijde boj s daňovými úniky na našem území do značné míry vniveč. Proto velmi oceňuji vznik této smlouvy a to, kolik zemí se k ní připojilo,“ vyjádřil spokojenost ministr financí Ivan Pilný. Počet signatářů úmluvy není konečný, další státy se k ní mohou v budoucnu připojit.
Smlouva vznikala od roku 2013 na půdě OECD a skupiny G20 na základě iniciativy ohledně BEPS (Base Erosion and Profit Shifting). V budoucnu má sloužit jako mnohostranný nástroj proti agresivní daňové optimalizaci. „Jde především o daňové plánování využívající mezer a nesrovnalostí v daňových pravidlech států a umělé přesouvání zisků do teritorií s nízkým nebo nulovým daňovým zatížením s následkem minimální nebo žádné zaplacené korporátní daně,“ vysvětlila náměstkyně ministra financí pro daně a cla. „V této oblasti se jedná o historicky první nástroj svého druhu, znamená velký příslib do budoucna“ dodala Alena Schillerová.
Účelnost smlouvy potvrzuje výše daňových úniků, ke kterým tímto způsobem dochází. Vzhledem k povaze daňových úniků nelze jejich výši přesně vyčíslit, nicméně panuje obecná shoda, že jejich rozsah je bohužel značný. Např. odhad ztrát z přesunu zisků u korporátních daní ročně činí podle Mezinárodního měnového fondu pro země OECD astronomických 509 miliard amerických dolarů a pro rozvojové země 213 miliard amerických dolarů, což činí 0,6 % HDP zemí OECD a 1,7 % HDP rozvojových zemí.
