Úspěch MF ve sporu s žalobcem ČESKÝ OLEJ potvrdil Vrchní soud v Praze
Vrchní soud v Praze přisvědčil argumentům právníků z řad zaměstnanců Ministerstva financí, 11. prosince potvrdil zamítnutí žaloby Městským soudem v Praze a přiznal Ministerstvu financí nárok na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí bude pravomocné, jakmile bude písemné vyhotovení rozsudku doručeno účastníkům řízení.
ČESKÝ OLEJ požadoval žalobou ze 30. prosince 2011 výše uvedenou částku společně a nerozdílně po České republice – Ministerstvu financí a akciové společnosti (s majoritním podílem státu) Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond jako náhradu škody pro neučinění povinné nabídky na odkoupení kótovaných akcií společnosti SETUZA podle v rozhodné době účinného obchodního zákoníku. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět (v rozsahu 448 208 800 Kč), ve zbytku pak byla žaloba zcela zamítnuta a oběma žalovaným byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení.
Ministerstvo financí bylo účastníkem sporu coby právní nástupce České konsolidační agentury a bylo po celou dobu sporu zastoupeno vlastními zaměstnanci právní sekce. Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond byl zastoupen externí advokátní kanceláří.
„Jako právnička si obzvláště vážím tohoto úspěchu kolegů z právní sekce Ministerstva financí, protože v tomto sporu bylo nutné si poradit se skutečně složitou právní argumentací žalobce. Vítám jako předčasný vánoční dárek, že toto neblahé dědictví po České konsolidační agentuře je konečně definitivně vyřešeno,“ uvedla ministryně financí Alena Schillerová.
Šlo o velice komplexní spor ze specifické oblasti české a evropské právní úpravy kótovaných cenných papírů. Žalobce argumentoval tím, že v květnu 2006 vznikla žalovaným subjektům společná povinnost učinit povinnou nabídku na odkup akcií společnosti SETUZA všem ostatním akcionářům této společnosti, tedy i žalobci. Podle žalobce tato povinnost vznikla na základě složitých majetkových přesunů týkajících se zejména, ale nejen, akcií společností SETUZA a LUKANA a zároveň na základě pozdějších rozhodnutí obecných soudů, které tyto přesuny prohlásily za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Tím část akcií připadla zpět České konsolidační agentuře resp. společnosti Agrocredit vlastněné dceřinou společností České konsolidační agentury. ČKA tak (spolu s PGRLF) dle tvrzení žalobce vznikla povinnost na odkup akcií. Ve svých následných podáních pak žalobce dále tvrdil, že česká právní úprava nabídek převzetí neodpovídala evropským právním předpisům.
Městský soud v Praze a nyní i Vrchní soud v Praze se nicméně plně ztotožnily obranou Ministerstva financí, které argumentovalo, že v daném případě nebylo prokázáno jednání ve shodě mezi žalovanými subjekty, nebyla prokázána existence škody v majetkové sféře žalobce, kterou by způsobil právní předchůdce Ministerstva financí (tzn. ČKA) protiprávním jednáním, a v neposlední řadě, že vyčítané jednání nelze v souvislosti s proběhlými majetkovými operacemi, které byly později zneplatněny, přičítat k tíži žalovaných.