Referendum o euru? Říkám ne
OLDŘICH DĚDEK neboli "pan Euro" má na starosti přípravu republiky na vstup do eurozóny. "Island nezachránila před problémy ani vlastní měna," říká k námitkám prezidenta Václava Klause, že za potíže Řecka může právě euro.
* Nadpoloviční většina obyvatel ČR nyní zavedení eura odmítá. Co na to říkáte?
Řekl bych, že jsme v bezprostředním vleku řeckých událostí a do popředí se derou trochu emotivní nálady.
* Cítíte jako národní koordinátor za propad důvěry v euro nějakou spoluzodpovědnost?
Základním úkolem národního koordinátora je zastřešovat technické přípravy na zavedení eura. Nedostatky v této oblasti bych určitě považoval za oprávněnou kritiku. Nic takového se však neděje, vláda mnou připravované materiály bez problémů schvaluje. Hlavní odpovědnost za důvěru v euro musí nést naše politická reprezentace. Já jí mohu v tomto ohledu jenom vypomáhat.
* Kdy se tedy začne v Česku platit eurem?
Jsem poněkud obezřetný s pouštěním nějakého data na veřejnost. Já bych to spíše vázal na situaci, kdy se České republice podaří konsolidovat veřejné finance. To záleží i na politické konstelaci, která tu bude po volbách. Pro ilustraci: kdyby se splnily představy, podle nichž bychom snížili deficit veřejných financí na požadovaná tři procenta hrubého domácího produktu do roku 2013, do eurozóny bychom pak vstoupili na začátku roku 2015. To je v našich podmínkách nejbližší možný termín.
* Zmínil jste se o ozdravení veřejných rozpočtů do roku 2013. Dozvuky krize jsou však stále patrné a státu se nedaří plnit očekávané příjmy. Je snížení schodků reálné?
Vycházím z toho, že krize, která se v současnosti točí okolo Řecka a eurozóny, bude mít jedno zásadní vyústění. A tím bude větší důraz na to, aby rozpočtové výhledy byly obezřetnější a rozpočtová disciplína vyšší.
* K přijetí eura jsme se zavázali v přístupové smlouvě k EU, kterou schválili občané v referendu. Ale co rozhodnout v referendu i o zavedení eura?
Byl by to zvláštní postoj naší země k evropské legislativě, protože ten závazek tu skutečně je. Na druhé straně je zde známý precedent ze Švédska (v roce 2003 se Švédové v referendu vyslovili proti přijetí eura, pozn. red.). Samozřejmě, nikdo té či oné zemi nemůže zakázat, aby si o této otázce uspořádala referendum. Toto je ovšem výsostně politická otázka. Ale jak jsem řekl, Češi se k přijetí eura zavázali a závazky by se měly dodržovat.
* Podpořil byste návrh na vypsání referenda k zavedení eura?
Já bych to neudělal. Z jednoho důvodu: dobře víme, jak se při referendu málokdy uvažuje racionálně. Jsou používány - i oběma stranami - argumenty, které někdy s racionalitou nemají příliš mnoho společného. Byla by to spíše věc momentální popularity vlády než věcná diskuse výhod a nevýhod, přičemž ty hlavní důvody, jako jsou například odstranění kursového rizika nebo nezávislost měnové politiky, běžnému občanovi mnoho neříkají.
* Nahrazením koruny eurem bychom přišli o možnost dělat vlastní měnovou politiku. Prezident Václav Klaus dokonce uvedl, že problém Řecka byl dán tím, že nemají drachmu a nemohli problémy řešit například její devalvací...
Problémem Řecka je velký státní dluh, který překračuje sto procent hrubého domácího produktu. Je ale třeba dodat, že tento dluh vznikl ještě před vstupem země do eurozóny. Představa, že samostatná měna může zabránit výrazným chybám hospodářské politiky, se nemusí naplnit. Podívejme se na příklad Islandu a dalších zemí. Také mají vlastní měnu, ale před problémy je to nezachránilo.
* A ta devalvace?
Je to opět taková velmi sofistikovaná diskuse, která by v případě zmíněného referenda zanikla. Moje argumentace je taková, že Evropa buduje vnitřní trh s jeho svobodami a devalvace je nástroj, který do tohoto trhu vráží obrovský klín. Velké kursové pohyby, které byly dříve běžné třeba mezi Německem a Francií, vytvářely občas nerovné konkurenční prostředí, kdy v případě poklesu jedné měny a posílení druhé došlo k zvýhodnění jedněch exportérů na úkor druhých. A stále to vytvářelo napětí.
* Proč se prezident Václav Klaus staví tak razantně do role obránce národní měny?
Nechci hovořit za pana prezidenta, protože on má svoje názory i svou představu, kudy by se měla ubírat evropská integrace. Jsou tu však i jiné názory - a je to vlastně permanentní střet zastánců hlubší evropské integrace a takového opatrného přístupu, který by ten proces vrátil trochu zpět, někam na úroveň volného obchodu mezi zeměmi. Považuji to za legitimní boj, ale též nemohu nevidět, že integrační síly mají větší dynamiku.
* Nebojíte se, že ji mohou postupně ztrácet kvůli podobným potížím, jaké má nyní Řecko?
Hodně záleží na správném pojmenování příčin a na poučení, která jsou z krizových situací vyvozována. V tomto ohledu zůstávám optimistou. Řecké události nepovažuji za systémové selhání projektu společné měny, ale za selhání respektu k dohodnutým pravidlům. Za povzbudivé naopak považuji snahy vrátit jim pošramocenou autoritu a ještě více ji posílit.
* Německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že konec eura by znamenal konec Evropy. Je situace opravdu tak vážná?
Představy, že rozpad eurozóny by bylo jen takové technicistní cvičení, považuji za naivní. Především by měl výrazné dopady na vnitřní trh. Byli bychom svědky snah o protekcionismus. A čím by byl protekcionismus větší, tím hůře pro Českou republiku. Společná měna vytváří spravedlivější a rovnější prostředí - a to je hodnota, kterou si většina evropských státníků uvědomuje. Proto jsou ochotni za ni i takto radikálně vystupovat.
* Je možné uplatňovat jednotnou měnovou politiku v eurozóně, která je složena z bohatých i chudých zemí?
Podobné hospodářské rozdíly jsou mezi jednotlivými státy třeba i v rámci Spojených států amerických. Tam jsou také na jedné straně velice bohaté státy, které udávají směr světové vědě a výzkumu, a vedle nich ty zaostalejší a zemědělsky orientované. Totéž platí i v rámci jednotlivých zemí v Evropě. Třeba taková Itálie: tam je sever bohatý a jih chudý. Koneckonců i v rámci České republiky Praha vysoce vyčnívá nad regiony, jako jsou severní Čechy nebo severní Morava. Není tedy nic neobvyklého, že jedna měnová politika pokrývá ekonomicky nesourodé celky.
* Na Slovensku se eurem platí rok a půl. Můžeme jim závidět?
Ptal bych se v první řadě Slováků.
* A názor z vaší pozice?
Nevidím žádný silný argument, který by zpochybňoval jejich rozhodnutí. Navíc my nyní nevíme, jak by to na Slovensku vypadalo, kdyby zůstalo bez eura a korunu si nechalo. Rozumím třeba argumentům bývalého guvernéra Slovenské národní banky pana Šramka, který říká, že slovenská koruna by byla více vystavena spekulačním útokům nebo by tam byla mnohem vyšší riziková prémie, která by odrazovala investory. Je totiž zdokumentováno, že pro řadu z nich byl fakt, že se na Slovensku platí eurem, argumentem pro příchod do této země.
* Také Slovensko se jako člen eurozóny zavázalo, že Řecku pomůže, ačkoli obyvatelé na to reagovali s nevolí. Jak je tato pomoc obhajitelná směrem k lidem, kteří na rozdíl od Řeků žili poměrně střídmě?
Byla by chyba myslet si, že tato pomoc Řecku je pouze individuální. Ne, tímto se zachraňuje euro jako takové; Řecko by byla jen první oběť. Pokud by došlo ke státnímu bankrotu, nákaza by se rozlila do dalších zemí takzvaného jižního křídla, kde obdobné spekulace také byly. Ale nechápu emotivní diskuse, které dělají z pomoci jakési granty - jako že se zadarmo Řecku dávají peníze... To jsou přece regulérní půjčky, na nichž věřitelské země vydělají.
Datum: 31.5.2010 Autor: Jiří Štefek Zdroj: Týden Rubrika: Ekonomika Strana: 58