Povodňové dluhopisy, nebo povodňová daň?

Návrh snížit slevu na dani z příjmů fyzických osob o stokorunu měsíčně a z výnosu financovat odstraňování povodňových škod vyvolal v některých médiích negativní reakce. Odpůrci návrhu však zapomínají, že druhou možností by bylo financování na dluh, což považuji za vysoce nesolidární alternativu.

Předloženému návrhu se vytýká, že vznikl před současnou povodňovou vlnou, která prý byla dodatečně použita jako záminka pro zvýšení daní. Jde o velký omyl.

Již na jaře tohoto roku zasáhly povodně několik moravských krajů, škody činí asi 5 miliard Kč. Fischerova vláda tehdy problém řešila vydáním dluhopisů, tj. zvýšením veřejného dluhu. To neznamená nic jiného, než že se financování likvidace povodňových škod přeneslo na bedra dalších generací, včetně příštích důchodců a kojenců.

Vláda rozpočtové odpovědnosti se ale takto chovat nemůže. Povodně se staly pravidelným fenoménem vyžadujícím běžné, pravidelné výdaje veřejných rozpočtů. Financování můžeme realizovat buď prostřednictvím přeskupení priorit ve výdajích, nebo ve formě vyššího daňového výnosu a současného vytvoření speciální rozpočtové položky (nikoli fondu) na povodňové účely. Při zvažování první varianty si musíme uvědomit, že příští rok musí rozpočtové kapitoly uspořit téměř 60 miliard Kč, což představuje nejvyšší meziroční šetření v historii ČR. Navíc se nedomnívám, že by urychlené přeskupování výdajových priorit v okamžiku, kdy povodně udeří, bylo efektivní.

Jsem proto přesvědčen, že nejvhodnějším řešením bude právě navrhované snížení daňových slev. Jeho výhodou je skutečnost, že společenská solidarita s lidmi postiženými katastrofou bude pravidelně rozpočtována každý rok.

Na rozdíl od zvýšení dluhu budou přispívat pouze ekonomicky aktivní obyvatelé, s výjimkou nízkopříjmových skupin, které žádnou daň z příjmů ani nyní neplatí. Aktuální problém tak budeme řešit na úkor současné spotřeby, nikoli na úkor životní úrovně budoucích generací.

Miroslav Kalousek
ministr financí