Kontrolní systém v České republice neselhává
„Česku selhala kontrola, EU hrozí zastavením dotací“
Aktualne.cz | Datum: 18.12.2011 | Rubrika: Kauzy | Autor: Petr Holub
Reakce MF
Petr Holub poukazuje v článku na údajnou nefunkčnost kontrolního systému v České republice. Poukazuje přitom na domnělý nesplněný slib Evropské komisi na zavedení institutu výborů pro audit, na údajné ignorování § 29 Zákona o finanční kontrole, který označuje za „zdržovací“ předpis. Bez uvedení patřičných souvislostí zmiňuje dopis evropského komisaře pro regionální politiku, který s postavením interního auditu v ČR nesouvisí. Ačkoliv postavení útvarů interního auditu v ČR nemá souvislost s čerpáním finančních prostředků ze strukturálních fondů EU, redaktor v této souvislosti zmiňuje hrozbu definitivního zastavení čerpání prostředků z EU. Vzhledem k tomu, že článek pana redaktora je zavádějící a informace v něm jsou značně nepřesné, MF považuje za nezbytné se k celé záležitosti vyjádřit a uvést věci na pravou míru.
Kontrolní systém v České republice byl nastaven již v rámci negociačních jednání v roce 2001, a to zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a posílen novelou tohoto zákona z roku 2003. Po vstupu do EU (2004) již s ČR o nastavení finanční kontroly a interního auditu Komise nejednala a ani jej nezpochybňovala. A to ani v obecné rovině, ani v souvislosti s čerpáním evropských fondů. Nastavení kontroly v ČR, plně odpovídající mezinárodnímu rámci profesní praxe interního auditu, nezahrnuje auditní výbory. Auditní výbory nepředstavují žádnou ochranu auditorů, nýbrž poradní orgán vedení a nemají žádnou výkonnou funkci. Mohou podávat stanoviska nebo doporučení, ta ale nemají právní dopad. Evropská komise Českou republiku k jejich zřízení nikdy oficiálně nevyzvala. V legislativní radě vlády ČR, respektive v komisi pro správní právo, pro finanční právo ani v komisi pro veřejné právo nebyl vznesen požadavek na zapracování výborů pro audit do systému upravujícího interní audit. Údajné konstatování předsedkyně LRV, že bez zřízení výborů pro audit nemůže vzniknout nezávislá kontrola, není Ministerstvu financí známo.
V dalších odstavcích redaktor zpochybňuje roli Ministerstva financí, coby garanta nezávislosti postavení interního auditu v České republice. Jde o další fikci. K žádné formální „zdržovací“ praxi nedochází. Pokud došlo k případu, že návrh na jmenování nebo odvolání vedoucího interního auditu (IA) neobsahoval potřebné náležitosti projednání s ministrem financí, byl vždy příslušný ministr vyzván k odstranění tohoto nedostatku. Všechna jmenování a odvolání auditorů byla v souladu se zákonem projednána s ministrem financí. Žádná novela, která by upouštěla od povinnosti ministrů ostatních rezortů projednávat s ministrem financí změnu vedoucích útvarů IA, nebyla nikdy navržena ani vypracována. Příklad odvolání vedoucí IA na MPSV v roce 2007 tehdejším ministrem Petrem Nečasem není na místě, neboť Marie Bílková nebyla odvolána, ale byla naopak ustavena do vyšší funkce vrchní ředitelky ministerstva. V případě navržené změny IA na MŠMT bylo ministerstvem financí rovněž vyžádáno dodržení postupu, stanoveného citovaným zákonem o finanční kontrole.
Pokud jde o zmiňovaný dopis evropského komisaře Johanese Hahna, tento obsahoval tři okruhy problémů. Jako největší problém se pro Evropskou komisi jevilo časté nedodržování pravidel pro výběrová řízení. Tato oblast, jak je známo z tisku, se v tuto chvíli řeší. Probíhají mimořádné audity týkající se veřejných zakázek, o jejichž výsledku bude Evropská komise informována. V zájmu objektivity a dle požadavku Komise s ní byla metodika pro tyto audity konzultována. Cílem je dosáhnout uvolnění plateb u pozastavených programů. Druhým okruhem problémů zmiňovaným v dopise je nezávislost auditních subjektů pověřených výkonem auditů u strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Auditním orgánem bylo na základě usnesení vlády č. 198/2006 určeno Ministerstvo financí. Ministerstvo financí již přijalo další kroky k posílení nezávislosti pověřených auditních subjektů tak, aby nemohly vznikat pochybnosti o ovlivňování jejich činnosti ze strany výkonných struktur (např. schvalování plánů auditů Auditním orgánem a další). Pro úplnost uvádíme, že nastavení řídících a kontrolních systémů u jednotlivých operačních programů bylo na začátku programového období ověřeno nezávislou externí auditorskou firmou a jejich popis byl schválen Evropskou komisí. Rovněž postavení Auditního orgánu a pověřených auditních subjektů, jejich odpovědnosti, výkon činností a vzájemné vztahy byly chváleny Evropskou komisí v tzv. Auditní strategii. V žádném případě však připomínky Komise nesouvisí s postavením interního auditu v ČR a rovněž v žádném případě postavení útvarů interního auditu v České republice nesouvisí s čerpáním finančních prostředků ze strukturálních fondů EU. Třetím okruhem uváděným v dopise komisaře Hahna je vysoká fluktuace zaměstnanců odpovědných za realizaci politiky soudržnosti a jejich stabilizace. Řešení tohoto problému je v odpovědnosti Národního orgánu pro koordinaci, který je umístěn na Ministerstvu pro místní rozvoj.
Ministerstvo financí se proto domnívá, že by redaktoři měli zvažovat zveřejňování informací, které nemají důkladně ověřeny. Takto interpretované informace mohou vést k poškozování obrazu České republiky v orgánech Evropské unie včetně vyvolání možných problémů při čerpání prostředků z evropských fondů, neboť orgány EU velmi pozorně sledují tyto signály a na základě nich někdy předčasně přijímají opatření.