Česko už není snadnou kořistí. Vyhrané arbitráže ušetřily desítky miliard
V exkluzivním rozhovoru pro časopis Parlament, vláda, samospráva se ministr financí Miroslav Kalousek zamýšlí nejen nad úspěchem emisí spořicích dluhopisů, ale především nad úspěšnými arbitrážemi a jejich preventivním dopadem na rozhodování „dravců“, kteří by chtěli uplatnit sporné nároky na náš stát. Hlavním tématem rozhovoru však jsou rozpočtové určení daní a kritický pohled ministra financí na hospodaření obcí a krajů.
* Ministerstvo financí v červnu vydalo druhou emisi spořicích dluhopisů pro domácnosti. Jak jste s ní spokojeni?
Jarní emise splnila naše očekávání. Cíl jsme stanovili v rozmezí 10-20 mld. Kč a celková hodnota uhrazených dluhopisů činila 15,3 mld. Kč. Emisi chceme určitě zopakovat ještě na podzim a v dalších letech. Plánujeme, že jako v jiných vyspělých státech, se podíl domácností v držbě na státním dluhu postupně přiblíží 10 %. Nyní je to kolem 2 %. Domácnosti mají právo na stejnou bezpečnou investici jako velké finanční skupiny, které dluhopisy obvykle kupují.
* Jaké další subjekty si mohly dluhopisy koupit?
Kromě neziskových společností, které měly tu možnost již na podzim, jsme okruh možných zájemců rozšířili o další subjekty – územní samosprávy a jejich sdružení, veřejné výzkumné instituce, zdravotní pojišťovny, stavovské komory či profesní organizace. Potěšil mě zájem obcí, zapojila se jich asi dvacítka, což nepovažuji na začátek za špatný výsledek. Také odborové organizace daly nákupem státních dluhopisů opětovně najevo, že věří rozpočtové politice vlády.
* Nyní k jinému tématu. V médiích se nedávno objevila zpráva, že Česká republika vyhrála mezinárodní arbitráž týkající se Českých lesů. Jaká je bilance v těchto sporech z poslední doby?
Musím zdůraznit, že když jsem v roce 2007 nastoupil na Ministerstvo financí, provedl jsem řadu změn v oblasti vedení mezinárodních sporů, včetně změn personálních. A nyní se tyto změny osvědčují. Zatímco před rokem 2007 byla Česká republika poměrně snadnou kořistí zahraničních investorů (např. deset miliard Kč pro CME), od tohoto roku se nám podařilo dosáhnout asi deseti úspěchů na poli mezinárodních arbitráží. Podařilo se tak ušetřit desítky miliard korun českých daňových poplatníků. Má to také preventivní efekt – značně jsme snížili počet probíhajících sporů, protože mnoho „dravců“ se raději rozmyslí, než začne uplatňovat nárok na stát, který se důrazně brání. Chápu ale, že se úspěchy obecně příliš dobře nemedializují. Pokud bychom nějakou arbitráž prohráli, jsme všude na titulních stránkách a negativními komentáři bych si mohl tapetovat pracovnu. Úspěšná arbitráž nikdy tolik publicity nepřinese. To mi však nevadí, protože jde především o záchranu peněz daňových poplatníků.
* Pane ministře, vláda po delší schválila novelu zákona o rozpočtovém určení daní. Co přináší nového?
Vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala, že sníží disproporce, které existují v daňových příjmech obcí. Jednalo se především o požadavek a programový slib TOP 09 a hnutí Starostů a nezávislých. Po dlouhých měsících vyjednávání se podařilo dohodnout koaliční kompromis, který znamená posílení daňových příjmů drtivé většiny obcí. Zároveň dochází k velké decentralizaci, kdy se prostředky z národních dotací určených obcím převádí do daňových příjmů.
* Jak se tato decentralizace projeví?
Zatímco dotace jsou nenárokové a často neefektivně rozdělované, nemluvě o riziku korupce, daňové příjmy jsou de facto jisté a každoročně opakované příjmy. To umožní obcím lépe plánovat investiční akce, a tedy svůj rozvoj. Převedení prostředků z dotací do daňových příjmů znamená posílení samosprávy a subsidiarity, tj. o konkrétním problému se bude rozhodovat co nejblíže tomuto problému. Jinými slovy, starosta, vedení obce a zastupitelstvo se umí kompetentněji rozhodnout o řešení problému v obci než úředník či politik z Prahy nebo krajského města.
* Kde si mohu vyhledat informace o dopadu na příjmy jednotlivých obcí?
Tabulku všech obcí máme uvedenou na webových stránkách Ministerstva financí nebo se můžete podívat na šikovnou aplikaci na adrese www.obcelidem.cz . Zde si můžete zadat konkrétní obce, a dokonce napsat svému starostovi e-mail, na co by měl dodatečný výnos použít – na rozšíření kapacity mateřské školky, opravy chodníků, snížení zadlužení atd.
* Když o tom hovoříte, hodně se v médiích píše o tom, že se zvyšuje zadlužení obcí a přibývá obcí s rizikovým hospodařením. Co je na tom pravdy?
Zadlužení obcí se v posledních letech stabilizovalo na úrovni kolem 80 mld. Kč, přičemž větší část tohoto dluhu se týká čtyř největších měst. Obecně lze tedy říci, že obce hospodaří zodpovědně. Existují však konkrétní případy, často mediálně známé, kdy se obec dostane do dluhové spirály a de facto obec „bankrotuje“. To slovo berme s rezervou, protože se pochopitelně jedná o jinou právní situaci než v případě obchodní společnosti. Tyto odstrašující příklady mnohdy začínají chybným rozhodnutím o investiční akci, na kterou obec nestačí nebo se její investiční záměr nevyplní. Nakonec musí rozprodávat majetek a ani výnos z jeho prodeje nepokryje všechny závazky obce. Jedná se však opravdu o jednotlivé případy z více než 6000 obcí v naší republice.
* Může zde stát něco udělat a obcím pomoci?
Role státu je omezena, protože obce hospodaří se svými prostředky na vlastní odpovědnost a Ústava zaručuje autonomii. Výjimku představuje situace, kdy obec dostane dotaci ze státního rozpočtu nebo z fondů Evropské unie. V jiných případech se ale jedná o rozhodnutí zastupitelstva či vedení obce o tom, jak naloží se svými vlastními penězi. Ministerstvo financí hospodaření všech obcí monitoruje, máme stanoveny určité kritické hodnoty různých ukazatelů a pokud je obec překročí, zařadíme ji do rizikové skupiny. Těchto obcí je zpravidla několik desítek. Potom ministr financí píše dopis, aby zástupci obce situaci vysvětlili. Často se totiž jedná o krátkodobý problém, kdy si obec vezme úvěr na nějakou investiční akci, přičemž ji v dalším období zaplatí z poskytnuté dotace. Pokud se ale dostane do hodně velkých problémů, pracovníci Ministerstva financí poskytují obecnímu úřadu odborné konzultace, jak situaci řešit, ve výjimečných případech lze poskytnout návratnou či nenávratnou finanční výpomoc. Důležité je ale zajistit prevenci, aby k takovým situacím vůbec nedocházelo.
* Jak to lze zajistit?
Tak především je nutné zajistit informovanost všech zastupitelů a občanů obcí. Někdy dochází k případům, kdy vedení obce zamlčuje údaje o špatném hospodaření. Nemusí tak fungovat veřejná kontrola. Proto jsme na webu Ministerstva financí zprovoznili aplikaci, která umožní každému, aby se podíval na hodnocení hospodaření své obce.
Dále, v rámci finanční ústavy budeme navrhovat určitou regulaci hospodaření obcí i krajů. O návrhu čekám ještě dlouhou diskusi, nicméně vycházíme z představy, že v rámci delšího období, které se blíží trvání hospodářského cyklu, by mělo být hospodaření územních samospráv vyrovnané. Pokud po určitém období nedojde k nápravě situace, mohlo by dojít k uplatnění určité finanční sankce. Ale znovu opakuji, o tomto návrhu chceme vést diskusi.
* Přejděme od obcím ke krajům. Ty si již několik let stěžují, že jim stát dává málo peněz, a tak jejich dluh roste. Jaký je Váš komentář?
S tímto tvrzením nemohu souhlasit. Ano, výnos daní již není na úrovni období silného hospodářské růstu. To se ale týká všech veřejných rozpočtů, nejenom těch krajských. A přitom se tempo růstu zadlužení krajů zvyšuje, zatímco stát snižuje deficity svého rozpočtu. Připomeňme, že za poslední čtyři roky se zadlužení krajů více než zdvojnásobilo.
* Co je příčinou tohoto vývoje?
Příčin je samozřejmě více. Krajské samosprávy si vzaly výhodné úvěry od Evropské investiční banky na opravu a budování dopravní infrastruktury. To nepředstavuje riziko za podmínky, že s prostředky je nakládáno efektivně. Nicméně v krajských rozpočtech lze nalézt řadu výdajů, kde je možné ušetřit a alespoň snížit tempo zadlužení. Kromě populistických projektů typu proplácení regulačních poplatků nebo veřejné dopravy zdarma se jedná o určité typy provozních i investičních výdajů.
* Mohl byste uvést konkrétní příklady?
V oblasti provozních výdajů se podívejme třeba na mzdové náklady. Zatímco stát se snaží šetřit a snížil
objem platů meziročně o deset procent a následně je zmrazil, kraje se až na výjimky o nic takového nepokouší. Kdyby šetřily stejně jako stát, jen v minulém roce by získaly 300mil. korun na splátky svého dluhu.
Nemohu nepřipomenout některé investiční akce, které šetří orgány činné v trestním řízení. Kromě medializovaného příkladu Středočeského kraje se jedná např. o předražené nákupy přístrojů Krajské zdravotní Ústeckého kraje.
A také je třeba zmínit, že rostoucí úrokové výdaje z dluhu vytěsňují mnohem potřebnější výdaje krajů.