Rozmohl se nám tu nešvar aneb 124 nakřečkovaných miliard

Zdroj: Právo | 17.6.2017 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 8

Každý rok od května do srpna projednávají ministři návrh státního rozpočtu na další rok. Ministerstvo financí předloží nejdříve návrh příjmů a výdajů jednotlivých kapitol, načež ostatní ministři začnou hartusit, že návrh je pro ně likvidační a znamenal by kolaps českého školství/dopravy/zdravotnictví/armády/vědy, stačí si dosadit, podle toho, který ministr zrovna křičí nejhlasitěji.

Jednotliví ministři pak během léta chodí jako koňští handlíři vyjednávat na ministerstvo financí a s většími či menšími úspěchy si obvykle vyhádají a vyvzdorují na strážci státní kasy tu více, tu méně peněz navíc. Kdo si dokáže vydupat nejvíc, bývá označován za silného a úspěšného vyjednavače. Ministr financí, ať už z té, či oné politické strany, obvykle hraje roli lakomého strýčka Skrblíka, který nechce ze svého trezoru uvolnit ani pěťák navíc a raději by si nechal koleno vrtat, než by zvýšil důchody, přidal na platy učitelům nebo zaplatil opravy silnic.

Mantrou posledních let, kdy česká ekonomika stabilně roste a budí zdání, že "zdroje jsou", se staly zejména dva typy výdajů - na platy a na investice.
Když se mne veřejnost či média ptají na průběh letošních jednání o rozpočtu, dere se mi na jazyk hláška učitelky Evy z kultovní české komedie Pelíšky.

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Na třídní schůzce si postěžovala rodičům, že děti velice často používají sprostá slova. Nešvar, který se rozmohl ve vládě, je bohužel mnohem vážnější. Hlavním měřítkem úspěšnosti ministra se v posledních letech stala jeho schopnost si u strážce státní kasy vyhádat co nejvíc peněz. Mnohem méně pozornosti se už pak věnuje tomu, co je ale mnohem důležitější - kolik a za co potom ministři z vyhádaných peněz utratí. Často si totiž vítězoslavně vybojují miliardy navíc, které pak nejsou schopni vůbec utratit!

Většina peněz ze státního rozpočtu je vázána na konkrétní účel, a pokud na něj nejsou využity, dané kapitole zůstává do budoucna nárok na tuto sumu.
Řekněme, že jeden úřad má na rok 2017 rozpočtováno na investice 10 miliard korun, ovšem utratí jich do konce roku jen osm. Zbylé dvě miliardy zůstávají ve státní pokladně a úřadu do budoucna vzniká nárok na jejich dodatečné vyčerpání.

Při provádění příští investice by měl nejprve uplatnit tyto nároky na "staré" peníze a teprve po jejich vyčerpání využít "nové" peníze rozpočtované na aktuální rok.

Realita je však taková, že resorty své staré nároky nečerpají. K 31. květnu si takto nakřečkovaly neuvěřitelných 124 miliard korun! Za tuto sumu by mohla zhruba tři roky fungovat Policie ČR, nějakých 17 let by tyto peníze vystačily na provoz ministerstva zdravotnictví nebo bychom za ně mohli postavit dálnici z Prahy do Karviné.

Ovšem co ministři s těmito penězi dělají? Z větší části nic. Místo aby je využili, raději je strčí do šuplíku a vykřikují, že potřebují další miliardy navíc.
Druhou věcí, která mne v rámci přípravy rozpočtu zaráží, je rozpočtování a využití peněz na platy. Pro zjednodušení si představme, že určité ministerstvo má na papíře 1000 pracovních (resp. služebních) pozic. Obsazených je jich ale pouze 800, zbylých 200 je zrovna volných. Při přípravě rozpočtu se však počítá s tolika penězi, jako kdyby bylo celý rok obsazeno všech 1000 pozic.

Čistě pro zjednodušení si představme, že situace zůstane stejná celý rok a při závěrečném účtování má úřad stále 200 neobsazených pozic. Logika napovídá, že peníze rozpočtované na platy na těchto 200 míst nemohly být spotřebovány a zůstávají ve státní pokladně. Omyl! Úřad si peníze bere a jako vítané přilepšení je "rozpustí" na odměny, bonusy a osobní ohodnocení zaměstnanců. Když jsem se kolegů ptal, kde chtějí na tyto odměny a osobní ohodnocení brát prostředky, až budou volná místa jednou obsazena, jen se usmívali.

Nechápal jsem proč, dokud jsem se nedozvěděl, že za posledních několik let narostl počet státních zaměstnanců na papíře o 31 tisíc. Řadu těchto míst se doposud nepodařilo obsadit, čemuž se v situaci rekordně nízké nezaměstnanosti nelze divit. Ovšem peníze na ně čerpají úřady okamžitě.
Pozoruhodné je, že nejvíce neobsazených míst mají ta ministerstva, která dnes nejvíce křičí, že chtějí na příští rok z rozpočtu více peněz. Resort obrany má 1520 volných míst, resort vnitra 2719 míst, a resort školství dokonce 3045 míst.

Vůči jejich požadavkům na další peníze navíc na příští rok jsem skeptický, když se podívám, jak strmě rostou peníze, které tyto tři kapitoly dostávají. Rozpočet ministerstva obrany se v letech 2011-2015 vždy pohyboval okolo 43 miliard korun. Loni narostl na 47,7 mld., letos na 52 mld. a na příští rok navrhujeme růst na 57,8 miliardy.

Ministerstvo vnitra v letech 2011-2015 vždy hospodařilo v průměru s 54 miliardami. V porovnání s tím dostalo vloni o šest mld. navíc, letos o devět mld. a na příští rok plánujeme růst o 11 miliard. Přesto to panu ministru Chovancovi nestačí a žádá o dalších 13,8 miliardy víc.

Resortu školství navrhujeme na příští rok rozpočet o téměř 30 miliard vyšší než v roce 2011. Přesto to prý není dost a chtějí o 14,7 miliardy víc.
Celkem resorty žádají o astronomických 111 miliard navíc, což by znamenalo deficit státního rozpočtu přes 150 miliard korun. Vzhledem k tomu, že cestu vyššího zadlužení budoucích generací vláda odmítla, a protože každá koruna je jen jedna, musí být každé další přisypání do jedné kapitoly kompenzováno úsporou někde jinde. A na tom budu také trvat. Řídit se rčením "po nás potopa" mi bylo vždycky protivné. Ani jako ministr financí na tom nic měnit nehodlám.