Alena Schillerová o schvalování daňového balíčku pro Seznam Zprávy
Zdroj: Seznam Zprávy, 23.11.2020
Před rokem jste senátory naštvala citací o senátorské špíně, teď jste ráda, že mohou napravit vaše chyby?
Čekala jsem, že to na mě vytáhnete. Tehdy při hlasování o žalobě na prezidenta probíhaly na půdě parlamentu velmi silné emoce. Já jsem se z toho poučila, řekla už jsem i veřejně, že takové silné výroky nepatří vůbec do mých úst, nejsou pro mě typické a že se nebudou opakovat.
A teď tedy čekáte, že senátoři napraví vaše chyby?
Já se o to pokusím. Já si nemyslím, že bych se Senátem měla nějaké nekorektní vztahy, já tam chodím pravidelně, teď jsem tam každý týden. Samozřejmě jsou to velmi často političtí rivalové, ale vztahy tam mám korektní. Obrátím se na ně a budu na ně apelovat společně s premiérem. Budeme mít jednání.
Zároveň společně s premiérem o Senátu často mluvíte tak trochu s despektem, ve smyslu, že vám poslancům Senát komplikuje práci. Není to trochu potupné jít teď za Milošem Vystrčilem, aby žehlil vaše chyby?
Nemyslím si, že bych mluvila o Senátu nějak potupně, samozřejmě že jste vytáhli tu starou kauzu, kterou jsem už komentovala. Já v Senátu jednám korektně, vždy hájím naše zájmy, samozřejmě že hájím to, o čem jsem přesvědčená v souladu se svým svědomím. A tady budu opět přesvědčovat Senát.
Jak ho budete přesvědčovat?
Čísly. Budu mít s sebou čísla, budu mít s sebou grafy, budu vysvětlovat, co má ekonomický smysl, co už je za hranou, jaké jsou tam dopady do rozpočtu nejen státního, ale samozřejmě i municipalit. A hlavně vysvětlovat to, že prošly dvě věci, které neměly projít společně.
Jak se to stalo?
Stalo se to tak, že se nejdřív hlasovaly slevy na poplatníka, pak až se hlasovalo snížení daní zaměstnanců na 15 a 23 procent. Ten pirátský návrh a několik variant slev na poplatníka byly koncipovány – a já jsem se účastnila celého legislativního procesu, včetně rozpočtového výboru – jako doplněk ke zdanění 19 a 23 procent. Ty slevy se prostě hlasovaly jako první a vždy se logicky podle hlasovací procedury jde od té nejvyšší. Prošla ta nejvyšší, jeden z našich poslanců za hnutí ANO chtěl zpochybnit hlasování, protože se spletl, takže tam mohla ještě vlastně být šance to hlasovat znovu, já jsem se obrátila na klub…
Ptám se spíš na to, jak vám to jako ministryni financí mohlo uniknout?
Tak mně to samozřejmě neuniklo, já jsem ke všemu dala negativní stanovisko.
Takže vás nenapadlo, že by mohlo projít obojí?
Domnívala jsem se, že toto snad ani není možné. Poslanci hlasovali podle svého svědomí a ani rozpočtový výbor to neindikoval. Na rozpočtovém výboru prošla ta nejnižší varianta zvýšení slevy, která byla asi za osm miliard, tak jsem si říkala, že to prostě v nejhorším případě projde, což byla nakonec alternativa, kterou navrhoval vicepremiér Hamáček. Ještě v noci jsem se obrátila na klub ČSSD, aby přehodnotili svůj názor, a bylo mi řečeno, že mají jasné politické pokyny.
Neměli jste tedy lépe vyjednávat mezi poslanci?
My jsme vyjednávali dostatečně, já si myslím…
Očividně dostatečně ne.
Byl to naschvál ze strany našeho koaličního partnera, který se prostě v politice stává.
Hodnotíte to jako naschvál?
Hodnotím to jako naschvál koaličního partnera, prostě za to, že jsme hlasovali sazby 15 a 23. Ale my jsme hlasovali sazby, na kterých byla v koalici už od srpna shoda (Jan Hamáček navrhoval sazby 19 a 23 %, pozn. red.).
Mohlo to, co se ze čtvrtka na pátek ve Sněmovně odhlasovalo, být tou pozdní noční hodinou?
Těžko říct. Ta situace byla vypjatá, já jsem byla plně pozorná až do té půl třetí ráno. Věřte, že jsem rozhodně neztratila pozornost ani na chvíli. Nakonec jsem se ke všem těm návrhům vyjadřovala, k tomuto návrhu jsem dala jasné ne. I poslanec Ferjenčík, který to navrhl, sám připustil, že tyto dvě alternativy neměly projít spolu. Snížení daní zaměstnancům na 15 a 23 je revoluční snížení a pomoc 4,5 milionu zaměstnanců v této těžké chvíli…
Právě proto, když jde o tak revoluční změnu, snad dokonce nejdůležitější za nějakých 13 let, jak je možné, že se o ní jedná takto pozdě do noci? Zároveň se předkládá ve formě pozměňovacích návrhů? Ty návrhy vůbec neprošly standardním připomínkovým řízením.
Byl to pozměňovací návrh Andreje Babiše, ale my jsme v naprosto nestandardní době. My jsme v naprosto nejtěžší krizi, která je srovnatelná jenom s 30. lety minulého století. To není normální situace.
To přece neomlouvá, že ve Sněmovně projdou takovéto chyby.
Máme tam x poslanců, každý rozhodoval podle svého vědomí a svědomí, každý prostě věděl, o čem rozhoduje. Já jsem dala jasné negativní stanovisko. To, co se stalo, je prostě skutečně neomluvitelné, já jsem se hned v sobotu obrátila prostřednictvím svého twitterového účtu na Senát. Velice si cením toho, že pan předseda Vystrčil na to reagoval a víceméně to kvitoval, je připraven k jednání.
Kdy se s ním sejdete?
Sejdeme se s ním s panem premiérem tento týden.
Co když Senát návrh pana poslance Ferjenčíka na zvýšení daňové slevy na poplatníka nezruší? ODS je tam poměrně silná.
To je „co když“, já nemám ráda „co když“. ODS má v Senátu nejsilnější klub, pokud se nemýlím, ještě dohromady s TOP 09, mám pocit, že mají dohromady 27 členů. Je to stejná ODS, která má snížení daně zaměstnanců a zrušení superhrubé mzdy ve svém programu nějakých 15 let. Počítám s tím, že by mohli zůstat názorově konzistentní. Budeme jednat.
Šla byste kdyžtak i za panem prezidentem Milošem Zemanem, aby zákon nepodepsal?
Já mám s panem prezidentem velmi korektní vztahy. Na všem tom, co probíhá, jsme byli dopředu domluveni. Protože jestliže chceme tak zásadní snížení daní, jak je navrhl Andrej Babiš, tak musíte mít souhlas pana prezidenta, protože on bude nakonec tou poslední autoritou, která ten zákon podepíše. On to podporoval, opakovaně to řekl, měl podmínku těch dvou let. Je to politický závazek, který Andrej Babiš uvedl v důvodové zprávě. Je to legislativně technicky velmi sporné. Já jsem to vysvětlovala i na plénu. Byl tam pozměňovací návrh poslance Onderky (ČSSD), aby to pozbylo účinnosti za dva roky. Já jsem ráda, že ho Poslanecká sněmovna neschválila.
Podmínkou pana prezidenta Miloše Zemana bylo tedy to, že snížení daní bude pouze na dva roky. Jak moc jste si tedy jistá, že na dva roky skutečně bude? Příslušný pozměňovací návrh v sobě tu garanci nemá, na papíře to není.
Nejde to jednoduše vepsat do pozměňovacího návrhu. Technicky to jde, ale nejde to jednoduše. Tam byl pozměňovací návrh poslance Onderky, aby sazba 15 a 23 pozbyla účinnosti za dva roky. To by byly roky 21 a 22. A já jsem říkala poslancům na plénu: Co bude potom? Pak bude nula? Vy se dohodnete? Nebo nová reprezentace se dohodne? Tak jak to udělal Andrej Babiš, je to nejlepší, samozřejmě že na tom participovalo Ministerstvo financí, to říkám otevřeně. Legislativci, já jsem se na tom řešení podílela, a dali jsme to jako politický závazek do důvodové zprávy. Protože v jiném případě by ještě mohl Andrej Babiš říct, pak to bude třeba 19 a 23. Ale copak on může diktovat budoucí politické reprezentaci, budoucí vládě, budoucímu parlamentu, jaké budou sazby? Na tom se musí dohodnout oni.
Myslíte, že se najde nějaký politický sebevrah, který ty sazby za dva roky zase zvýší?
Bude to chtít legitimní debatu nové vlády, nového parlamentu, ty daně mohou zůstat a ten daňový mix se může měnit jinak. Uvidíme, jak se bude vyvíjet ekonomika.
Vy si dokážete představit člověka, který by po dvou letech přišel a řekl by: Já vám zvýším daně?
Je to otázka toho, jaká bude ekonomická situace, jak pošlape ekonomika, kolik získáme celkově peněz z Evropy, jak si nastavíme určitá úsporná opatření, já jsem už některá navrhla v konzultačních strategiích…
Pokud byste byla vy opět ministryní financí, budete to vy, kdo ty daně opět zvýší?
Bude to chtít debatu, o celém daňovém mixu. Nakonec doporučila to i OECD.
Která jiná daň by se tedy měla zvýšit?
Vím, že mě tlačíte k tomu, abych řekla, že by se měla zvednout ta či ona…
Vy říkáte, že za dva roky očividně nebude problém po debatě tuto daň nebo některé jiné zvýšit, tak se ptám, které byste zvýšila vy.
Je to o celkovém výkonu ekonomiky. Takhle jsem to dala i do té strategie.
Takže není jisté, že se za dva roky daně opět zvýší?
Samozřejmě není, vůbec… Tyto daně klidně mohou zůstat a můžeme klidně debatovat o jiných, nebo si ekonomika poradí svým výkonem, čeká nás celá řada peněz z Evropy, obrovské množství peněz, je to v rámci víceletého finančního rámce. Na příštích sedm let je to okolo 962 miliard. Ještě 300 miliard nám má přijít z Evropy na toto období, čili obrovské množství peněz, které také pomohou ekonomice.
Takže se možná jiné daně vůbec zvyšovat nebudou muset?
Uvidíme, budeme se o tom bavit. Bude se o tom bavit legitimně příští politická reprezentace. Nedonutíte mě k tomu, abych vám řekla: Tato daň se zvýší. Teď přišla studie OECD a ta říká: Bavte se o tom, že máte velice drahou cenu práce, která je daná ani ne tak daněmi, ale odvody.
To není nic nového.
Není to nic nového. Ale pokud bychom měli snížit odvody, a to by samozřejmě významně nepomohlo zaměstnancům, ale pomohlo by to těm zaměstnavatelům. Ti by si to také zasloužili, tak potom se samozřejmě musíme bavit o některých jiných daních, které by se zvedly. A to je ten celý daňový mix. A to je debata pro příští politickou reprezentaci. Teď máme krizi a musíme pomoci lidem.
Chtěla byste být vůbec v té příští vládě, když se podíváte na ty dluhy, které pro ni necháváte?
Paní redaktorko, co bych já chtěla, nebo nechtěla, není podstatné. Podstatné je to, jakým způsobem voliči rozdají karty.
Nás by to ale zajímalo, jestli byste chtěla být ministryní financí v příští vládě.
My jsme neměli čas o tom debatovat, ale předpokládám, že pokud tu nabídku dostanu, tak budu kandidovat do Poslanecké sněmovny. Záleží, jak dopadnou tyto volby, záleží, kdo bude sestavovat vládu. Ale kdybych tu nabídku na ministryni dostala, tak říkám otevřeně, když by všechna tato kdyby byla vyplněna, že bych ji přijala.
I s vědomím těch dluhů, které tam nyní po vás zbývají?
Právě proto. Abych to mohla řešit. Protože já si za tím stojím. Řekla jsem to už několikrát: Nechte to na historii, jak zhodnotí, jak jsme přistoupili k řešení krize. Stejným způsobem k němu přistoupily všechny evropské země. I po tomto 500miliardovém schodku, který jsem navrhla, přišla čísla z Evropské komise a máme třetí až čtvrté nejnižší zadlužení v Evropské unii. A to je to podstatné.
To sice ano, ale podstatný je také trend, kterým se veřejné finance vyvíjí. Teď cituji Evu Zamrazilovou z Národní rozpočtové rady: Podle návrhu střednědobého výhledu na roky 2022 a 2023 počítá vláda s nárůstem dluhu pro rok 2021 na 2,5 bilionu, pro rok 2022 na 2,7 a v roce 2023 na tři biliony korun.
To je nominální číslo.
Přijde zahlazování těchto dluhů?
Samozřejmě, bude tady nějaká konsolidace, ta bude trvat několik let.
Bude to bolet?
Bolet… Záleží, jak koho to bude bolet.
A koho bude bolet?
My děláme všechno pro to, aby fakt, že jsme si půjčili takový balík, aby to nebolelo občany a firmy. A já moc prosím: Nestrašte pořád lidi. My jsme to udělali právě proto, aby ten dopad byl co nejméně bolestný. Naše země si půjčuje za extrémně nízký úrok díky skvělým ratingům.
I ratingy se mohou změnit vzhledem k zadlužování a k tomu trendu.
Nikdo si nepůjčí tak levně, jako si půjčíme my. A my ty peníze pumpujme do ekonomiky, právě proto, aby to bolelo co nejméně.
To právě uvidíme, jak dlouho si budeme moci půjčovat takhle levně. ODS, spolu s kterou jste snížení daní schválili, chce předložit plán úspor ve výši 80 miliard. Už vám řekli, co to je za úspory?
Ne, neřekli. Já odpovědně říkám jako ministryně financí, že je to nereálné.
Nereálné?
Prostě nereálné.
Najít 80 miliard je nereálné?
Je to naprosto nereálné. Desítky miliard v tom rozpočtu prostě nenajdete a nenaškrtáte. Pokud byste nechtěli úplně zdecimovat to, co jsme schválili. Takže bychom zase prostě zaškrtili investice, zaškrtili jakýkoliv rozvoj.
Kolik chcete ušetřit vy, paní ministryně?
Tak já jsem ušetřila už v rozpočtu 2019, tam jsem škrtla všechny mrtvé duše. Na tom jsme ušetřili něco přes tři miliardy. Dále jsme ušetřili v úsporách. V roce 2020 jsem snížila, snažila jsem se snížit 10 procent úředníků na všech resortech, bohužel se mi to nepodařilo. Chválím resorty za hnutí ANO, kde to skutečně dodrželi. Já sama jsem snižovala o víc než 10 procent.
Nejsou to ale pouze drobné? V kontextu toho dluhu?
Jsou to jednotky miliard, samozřejmě v té době jsme měli schodek 40 miliard, takže když jsem ušetřila 3,5 miliardy na úřednících, další tři miliardy na provozu, bylo to šest miliard z 40miliardového soudku, to byl hezký výsledek.
Tímhle tempem a při současném dluhu ta konsolidace potrvá desítky let.
Do konsolidace musíte začlenit to, že nějakým způsobem bude fungovat ekonomika, budeme mít určitý výkon. Když skončila první vlna v létě a začali jsme rozvolňovat, tak i ten nášlap, ten výstřel té ekonomiky byl pro mě tak fascinující, že ten minus, v uvozovkách prosím, minus 6,6 procenta propadu HDP bylo skutečně číslo menší, než jsem očekávala. Když se podíváte na DPH, tak ke konci října to byl propad asi o dvě procenta. Ekonomika přesto, že jsme ji zavřeli, tak šla na e-shopy, šla na potraviny. Ekonomika velice rychle akceleruje. Průmysl jsme naštěstí nezavřeli, ten teď v té druhé vlně šlape. To je 30 procent podílu na HDP. Čili je důležité, jak se to bude vyvíjet. Čili toto nelze prostě od sebe odtrhnout. A při vší úctě k Národní rozpočtové radě, já si čtu stanoviska, zaobírám se tím, ale oni také nemohou vědět, jak to bude za 10, za 20 let.
Tak oni mají své predikce. Na rozdíl například od Ministerstva financí, které třeba teď v listopadu ani žádnou nevydalo.
Při této míře nejistoty, kdy nevíme, jak budeme rozvolňovat, nedává predikce žádný smysl. A listopadová predikce nikdy nemá vliv na rozpočet, protože rozpočet se dokonce předkládá o měsíc dřív než letos.
Snížení daní jste prezentovali tak, že si díky němu polepší úplně všichni. Ale Dan Prokop spolu s institutem CERGE-EI spočítal, že 15 procent zaměstnanců si nepolepší vůbec. Spodní příjmová pětina si polepší v průměru o 270 korun. Přitom je krizí nejvíc postižená. Není to trochu podvod na voličích říkat, že si polepší všichni, když pak někteří dostanou 270 korun?
Jenom chci připomenout, že sazba 23 procent se bude týkat zaměstnanců, kteří mají příjmy nad čtyřnásobek průměrné mzdy. Těch je jenom 80 tisíc. Většina z nich bude mít 15 tisíc. A čím je nižší příjem, tím je vyšší procento té úspory, nominálně.
Procento ano, ale když se podíváme na tu částku, tak z těch nějakých 88 miliard zhruba 40 procent jde za top nejbohatší pětinou obyvatelstva. Tak jste to skutečně zamýšleli?
Když máte přece plat třeba 15 tisíc a z něho budete mít úsporu, vím, že to hodí stokoruny, tak je to pro toho člověka 70 procent jeho příjmu.
Já nevím, ale myslíte, že 750 korun skutečně roztočí kola té ekonomiky? Protože právě ti chudší peníze spotřebují, zatímco ti bohatí si je uspoří, anebo je utratí za zboží, které se většinou vyrábí v zahraničí nebo v Číně.
Podle toho, jak funguje DPH, si to úplně nemyslím. Podle našich multiplikačních propočtů a návratnosti z DPH to valná většina i těch vysokopříjmových utratí. Část si odloží, to je pravda. S tím vždycky musíte počítat, že si vysokopříjmoví část peněz odloží. Ale dejme tomu, přes polovinu dají zpátky do té ekonomiky. Ti nízkopříjmoví utratí všechno.
Národní rozpočtová rada spočítala, že do ekonomiky se vrátí 20 miliard. Kolik se do ní vrátí podle vás?
Věřte, že to bude více. My počítáme s tím, že to bude přes 30 miliard na DPH. Národní rozpočtová rada si myslí, že to bude kolem 20 miliard. Ale samozřejmě vrací se vám to i na jiných dalších daních. Když pořád slyším, že je to pro ty bohaté, tak já se ptám, kdo jsou ti vysokopříjmoví. Největší procento zaměstnanců se nám pohybuje někde mezi 30, řekla bych až 40, 50 tisících. To jsou největší procenta lidí s tímto platem. Jsou to ti vysokopříjmoví? Jsou to ti, které chceme potrestat tím, že jim dáme vyšší zdanění? Jsou to učitelé, zdravotníci?
Radovan Vávra, bývalý bankéř, dnes investor, Seznam Zprávám řekl: Tím, že nalijeme peníze i vysokopříjmovým, vyženeme nahoru také ceny v obchodech. Zdraží se tím zboží?
Ne. My počítáme s tím, že inflace půjde příští rok dolů. V České republice byla dlouho velmi nízká. Přestože u nás rostly platy bezprecedentním způsobem, rychleji než v okolních zemích, než třeba v Německu. Ale pořád se držely ceny. Ceny se zvýšily, v letošním roce vystřelila inflace u ovoce. To mělo logické důvody, protože se sem složitě dováželo. Ale bude to přechodný jev. A my už v příštím roce počítáme s tím, že inflace bude spíše stagnovat.
Ale teď nalijete lidem peníze, říkáte, že to pocítí každý. Počítáte s tím, že lidi je budou chtít utratit, ale obchody jsou zavřené a zboží je stále stejně.
Podívejte se, jaké jsou obraty, jaké jsou obraty v e-shopech, jaké jsou v potravinách, zboží…
Takže myslíte, že zdražovat se tedy nebude?
Já nemohu samozřejmě potvrdit, že se to v nějakých dílčích komoditách neprojeví, ale prostě s inflací, s prudkým růstem inflace v příštím roce v naší makroekonomické predikci Ministerstva financí nepočítáme.
Kdy jste, paní ministryně, byla naposledy nakupovat? S vozíkem?
V sobotu. Protože jsem s sebou měla šestiletého vnuka, tak to bylo trošku komplikovanější, vzali jsme si takový ten vozík s tím autíčkem dole, on si tam sedl…
Máte štěstí, že máte jen vnuka, se dvěma by vás tam nepustili.
Mám jednoho, zatím mám jenom jednoho, ale možná bude časem lépe. Takže jsem ho dala do toho vozíčku. A prostě jsem nakupovala, jenom nějaké drobnosti.
Žádné fronty?
Byla jsem ve velkém nákupním centru v Brně a fronty tam nebyly, to jsem byla překvapená.
Supermarkety v obchodních centrech fungují. Nefungují ale menší obchody. A skupině senátorů kolem Lukáše Wagenknechta (Piráti) vadí, že ta omezení diskriminují a likvidují některé prodejce. Podávají ústavní stížnost. Není to nefér? Že malí prodávat nemohou, ti velcí, kde se stejně tak prodává i obuv a oblečení, prodávat smějí?
Já vám teda upřímně řeknu, mně to vadí taky. Já jsem takový ten vládní rebel, který se na to na každé vládě ptá. Byla jsem překvapená, že v nákupním centru je oddělení s oblečením a botami.
Co vám na to tedy pan Havlíček a pan Babiš, pan ministr zdravotnictví Blatný říkali?
Pan Havlíček se na to ptal úplně stejně jako já. Toto je téma, kde musíme naprosto respektovat ministra zdravotnictví a jeho odborný tým – a to se děje. Taky mi to nedává smysl.
Tak ono to moc smysl nedává, protože tam markantní rozdíl v míře nákazy asi úplně není, ne?
Právě že oni tvrdí, že je.
Že je v malé prodejně větší riziko nákazy než v obřím supermarketu?
Ministr zdravotnictví mi to několikrát vysvětloval. On má celý obrovský tým epidemiologů a expertů, takže to už je téma pro ně. Já tady dotazy mám, mně vadí ty školy, já jsem pořád takový ten rebel, který tyto věci zdvihá. A vadí mi ty školy, jsem ráda, že se konečně postupně otevírají.
Ale moc na vás nedají tedy.
Musíme je respektovat. Oni mají plnou zodpovědnost. Tým epidemiologů a odborníků je přesvědčený, že by se tím prostě zvedla celková mobilita, protože lidé si jdou nakoupit do toho centra, odejdou. Ale takhle by se rozptýlili po těch obchodech a ta mobilita by se prostě zvedla. Takže já jsem musela samozřejmě, jak se říká lidově, sklapnout kufry, protože samozřejmě oni jsou ti experti.
Dnes se Česko přesouvá z pátého do čtvrtého pohotovostního stupně. Kdy se podle vašeho odhadu otevřou všechny obchody a možná i restaurace?
Tak já jsem velmi šťastná za přesun do čtvrtého stupně, já jsem šťastná za jakékoliv uvolnění. Jsem šťastná, že máme teď pana Blatného, protože mám pocit, že mu rozumím, že když ty věci vysvětluje a prostě dal tam nějakou strukturu, vytvořil toho PSA, tak mně to dává konečně smysl.
Panu Prymulovi jste nerozuměla?
Mnohdy ne. Řeknu upřímně, mnohdy ne. Ale to je už pryč, to teď neřešme. Panu Blatnému rozumím velmi. A možná to je tím, že je z Brna. To byl vtip. Dostávám stovky mailů od různých živnostníků, firem atd. Když by se to takto vyvíjelo dál, věřím, že bychom mohli třeba do týdne řešit ten třetí stupeň. Ale říkám, musí to říct ministr zdravotnictví. Budu ho respektovat.
Do toho zároveň přichází vyjádření pana ředitele Ústavu pro zdravotnické informace a statistiky Ladislava Duška, že už v lednu nebo v únoru bychom mohli čelit třetí vlně, jak řekl na Primě. Jak vy jako ministryně financí se na třetí vlnu připravujete?
Musíme si jak z první, tak z druhé vlny odnést velké poučení, všechny evropské země si tím prochází. My teď, doufám, velmi se za to i modlím jako věřící člověk, pomalu odcházíme z té druhé vlny.
Jenže přijdou Vánoce, děti se vrací do škol. A já se tedy ptám, v čem půjdeme do té třetí vlny připravenější, než jsme šli do té první a druhé?
Já děkuji občanům této země, že se přizpůsobili. Ta zlepšená čísla evidentně znamenají, že se opatření začala dodržovat plošně. Snížila se mobilita, za to velmi děkuji. Toto je velká lekce pokory. Když otevřeme obchody, otevřeme služby, každé další rozvolnění bude znamenat nějaká epidemická opatření, která navrhnou experti. A já věřím, že lidé poučeni i z té druhé vlny a my všichni si uvědomíme, že bez nich to do budoucna nepůjde. Ten vir tady prostě bude.