Konvergenční program České republiky (duben 2015)
Konvergenční program ČR je zásadním strategickým dokumentem zpracovávaným Ministerstvem financí ČR. Dokument specifikuje základní souhrnné fiskální údaje a nejvýznamnější připravovaná opatření s rozpočtovým dopadem formou střednědobé fiskální strategie vlády.
Konvergenční program České republiky (duben 2015)
Předkládaná aktualizace Konvergenčního programu ČR (KP) pro období 2015–2018 byla schválena vládou ČR dne 29. dubna 2015 a je konzistentní s Národním programem reforem ČR, jejž schválila vláda ČR ve stejný den. KP je plně v souladu s pravidly stanovenými v aktualizovaném stanovisku Hospodářského a finančního výboru Rady k obsahu a formátu programů stability a konvergenčních programů (EFC, 2012). KP byl rovněž v měsíci dubnu 2015 představen a diskutován ve věcně příslušných výborech Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR.
Letošní aktualizace KP je v pořadí druhá, která popisuje záměry vládní koalice vzešlé z předčasných voleb v roce 2013. Na základě loňského KP rozhodla Rada EU o ukončení postupu při nadměrném schodku s odůvodněním, že nadměrný schodek byl v ČR odstraněn důvěryhodným a udržitelným způsobem (Rada EU, 2014a). Evropská komise posoudila KP jak s ohledem na význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v ČR, tak s ohledem na soulad s pravidly EU. Na tomto základě promítla Rada EU své stanovisko do následujících doporučení: „Udržet v roce 2014 v návaznosti na korekci nadměrného schodku zdravou fiskální situaci. V roce 2015 výrazně posílit rozpočtovou strategii, aby se zajistilo dosažení střednědobého cíle, a posléze u střednědobého cíle setrvávat. Upřednostňovat výdaje podporující růst, aby se podpořilo oživení a zlepšily se vyhlídky na růst. Přijmout a provést opatření k posílení fiskálního rámce, a zejména zřídit nezávislou fiskální instituci pro sledování fiskální politiky, zavést fiskální pravidla pro místní a regionální samosprávy a zlepšit koordinaci mezi všemi úrovněmi správy.“ (Rada EU, 2014b) Jednotlivé prvky tohoto doporučení jsou diskutovány v příslušných kapitolách KP.
Konvergenční program je rozdělen do sedmi provázaných kapitol. Kapitola 1 prezentuje hospodářsko-politické záměry a cíle vlády ČR v oblastech fiskální politiky a základních prvků strukturálních reforem, jakožto i rámec měnové politiky.
Makroekonomický scénář KP je podrobně představen ve 2. kapitole. V roce 2014 pokračovala česká ekonomika v oživování započatém v první polovině roku 2013, a reálný HDP se tak za celý rok zvýšil o 2,0 %. V roce 2015 je ekonomika stimulována několika jedno¬rázovými faktory, a to pozitivním nabídkovým šokem v podobě nízkých cen ropy a fiskální stimulací, která zčásti odráží snahu o maxi-mální využití prostředků z fondů EU z finanční perspektivy 2007–2013. V roce 2015 tak očekáváme rychlejší růst reálného HDP ve výši 2,7 %. Rok 2015 by se měl vyznačovat velmi nízkou inflací, snižováním míry nezaměstnanosti, růstem zaměstnanosti a uzavřením mezery výstupu.
Hospodaření v roce 2014 a fiskální strategie vlády v budoucích letech jsou předmětem 3. kapitoly. Kapitola vychází z výsledků Notifikací vládního deficitu a dluhu, potvrzených Eurostatem dne 21. dubna 2015, a z již blíže rozpracovaných hospodářsko-politických záměrů vlády (uzávěrka datových zdrojů k 29. dubnu 2015). Pro rok 2014 byly notifikovány deficit vládního sektoru na úrovni 2,0 % HDP a vládní dluh na úrovni 42,6 % HDP. Predikce pro rok 2015 počítá s deficitem vládního sektoru ve výši 1,9 % HDP s následným postupným poklesem až k 0,6 % HDP v roce 2018. Strukturální saldo by se mělo ve stejném období vyvíjet pozitivně, a to z hodnoty −1,7 % HDP v roce 2015 na −1,1 % HDP v roce 2018, tedy k úrovni blízké střednědobému rozpočtovému cíli ČR. Dluh sektoru vládních institucí v relaci k HDP kulminoval v roce 2013 na úrovni 45,0 %, pro rok 2015 očekáváme snížení na 40,9 % HDP, tedy pokles o více než 4 p.b. proti roku 2013. Důvodem je zejména zapojení likvidity v systému státní pokladny. V roce 2018 by se měl vládní dluh pohybovat okolo 40 % HDP.
Makroekonomický a fiskální scénář jsou ověřeny ve 4. kapitole srovnáním s predikcemi ostatních veřejných a soukromých nezávislých institucí. Stejně tak je scénář doplněn analýzou citlivosti, ve které jsou simulovány dopady alternativních scénářů ekonomického vývoje, založených na odlišné úrokové míře, nižším hospodářském růstu hlavních ekonomických partnerů v EU a vyšší ceně ropy. Neméně podstatnou částí této kapitoly je i rozbor odchylek současného scénáře oproti scénáři z minulé aktualizace KP.
V 5. kapitole jsou sledovány aspekty dlouhodobé udržitelnosti. Kapitola přináší informace o stavu důchodového systému a systému veřejného zdravotního pojištění včetně reformních opatření. V rámci dlouhodobé udržitelnosti je představena i aktualizace penzijních projekcí v rámci pracovní skupiny pro stárnutí populace a udržitelnost při Výboru pro hospodářskou politiku (EPC/AWG) z podzimu 2014. Rovněž je v této kapitole věnována pozornost velikosti a struktuře garancí sektoru vládních institucí.
Kapitola 6 postihuje kvalitativní stránku příjmů a výdajů vládního sektoru. V současné době se klade hlavní důraz na popis zamýšlených změn v daňové oblasti, které by měly vést k zamezení daňových úniků a lepšímu výběru daní.
Poslední kapitola 7 se zabývá realizovanými či plánovanými změnami v institucionálním prostředí, v transparentnosti veřejných financí či posílení jejich efektivnosti. Zvláštní důraz je kladen na problematiku posílení fiskálního a rozpočtového rámce.