Státní závěrečný účet za rok 2003

Ekonomický vývoj České republiky¹ je charakterizován vybranými indikátory v následující tabulce:

Ekonomický růst byl v roce 2003 oproti předchozímu roku vyšší a dosáhl 2,9 %. Postupně přitom docházelo k mírnému zpomalování mezičtvrtletního růstu sezónně očištěného hrubého domácího produktu (HDP). Mezičtvrtletní dynamika na úrovni 0,7 % ve druhé polovině roku ukazuje na poměrně stabilní vývoj domácí ekonomiky a implikuje růst na roční bázi těsně pod úrovní 3 %.

Produkční mezera zůstala v roce 2003 záporná. Vzhledem k tomu, že růst HDP překročil odhad růstu potenciálního produktu, došlo k částečnému uzavření produkční mezery. Pokud se růst HDP v roce 2004 udrží v blízkosti 3 %, očekáváme, že se česká ekonomika dostane nad úroveň svého potenciálního výkonu.

Na straně poptávky byl růst podpořen zejména vysokou dynamikou spotřeby domácností. Znatelné oživení zaznamenaly rovněž investiční výdaje. Přesun ekonomické dynamiky od spotřeby směrem k investicím, ke kterému došlo v závěru roku 2003, je možné hodnotit pozitivně, neboť vytváří podmínky pro urychlení potenciálního růstu. Zvýšení domácí poptávky bylo částečně kompenzováno prohloubením schodku zahraničního obchodu, který ve stálých cenách zpomalil růst HDP v rozsahu 1,6 procentního bodu (p.b.). Na nabídkové straně rostla nejrychlejším tempem přidaná hodnota v odvětvích služeb, zejména pak v obchodu, pohostinství a ubytování a v dopravě a telekomunikacích. Přibližně proporcionální růst s růstem HDP zaznamenal průmysl. V zemědělství došlo k poklesu přidané hodnoty.

Při poklesu celkové zaměstnanosti byl růst ekonomického výkonu (HDP) zajišťován výlučně růstem produktivity práce, která se v roce 2003 zvýšila o 3,6 %. Produktivita práce na bázi hrubé přidané hodnoty se zvýšila o 3,2 %. Vysokého nárůstu produktivity bylo tradičně dosaženo v odvětvích zemědělství a dopravy a telekomunikací. Na druhé straně pokračoval propad produktivity ve stavebnictví. K celkovému zvýšení produktivity práce nejvíce přispěl poměrně vysoký růst produktivity v průmyslu o 5,2 %.

Hospodářský růst se prosazuje na bázi pokračující restrukturalizace a modernizace výroby, podněcované přímými zahraničními investicemi (např. výroba pryžových a plastových výrobků), při omezování výroby v některých tradičních odvětvích (např. výroba usní a výrobků z usní). Segmenty (odvětví) ekonomiky s vysokým růstem se tak prolínají s jinými, kde produkce stagnuje nebo dokonce i výrazně klesá. Celková průmyslová produkce ve stálých cenách se za rok 2003 zvýšila o 5,8 %, stejný růst měl i zpracovatelský průmysl. Jen velmi pomalé oživování růstu v zemích EU, projevující se nízkou dynamikou vnější poptávky, se v celkové produkci průmyslu zásadnějším způsobem neodrazilo, což svědčí o rostoucí konkurenční schopnosti.

Produkce stavebnictví se zvýšila o 8,9 % zásluhou vysokého růstu ve 2. pololetí 2003. Ve srovnání s rokem 2002 to znamenalo zvýšení o 6,4 p.b., a to i přes nízkou investiční aktivitu v nefinančním sektoru. Za mimořádný faktor růstu tohoto odvětví lze považovat i očekávání přeřazení stavebních prací (s výjimkou bytové výstavby) ze snížené do základní sazby DPH. Vyšší podíl velkých staveb znamenal růst podílu mezispotřeby na celkové produkci stavebnictví, a tím i snížení podílu přidané hodnoty tohoto odvětví na tvorbě HDP.

Situace na trhu práce byla ovlivňována zejména postupující restrukturalizací a legislativou poměrně rigidní v oblasti zaměstnanosti a mezd a relativně benevolentní k nezaměstnanosti svým poměrně nízkým příspěvkem k motivaci pracovat.

Tlak na růst produktivity práce vedl zejména v odvětvích průmyslu a zemědělství ke snižování počtu zaměstnanců. Celková zaměstnanost v meziročním srovnání podle VŠPS poklesla o 0,7 %. Odvětví služeb již nebyla schopna pracovní síly vylučované z odvětví materiální výroby absorbovat v dostatečné míře.

Sezónně očištěná nezaměstnanost evidovaná úřady práce pokračovala v růstové tendenci (koncem roku 2003 a počátkem roku 2004 se její růst urychlil). V průměru se v roce 2003 míra nezaměstnanosti zvýšila o 0,7 p.b. a na konci roku dosáhla 10,3 %. Navzdory mírnému zrychlení ekonomického růstu nad odhadovaný potenciální růst (uzavírání záporné mezery výstupu) se míra volných pracovních míst² v průběhu roku 2003 spíše snižovala při současném zvyšování míry nezaměstnanosti. Posun na Beveridgeově křivce³ tak vypovídá o nárůstu strukturální složky nezaměstnanosti. Pro stabilizaci celkové nezaměstnanosti by byl nutný růst HDP okolo 3,5 %, což ale příčiny strukturální nezaměstnanosti neřeší.

Průměrná hrubá nominální mzda⁴ se v roce 2003 zvýšila o 6,8 % při růstu pomalejším než v roce 2002. V podnikatelské sféře dosáhl přírůstek průměrné mzdy 6,0 %, v nepodnikatelské sféře, zejména vlivem rozdílného načasování zvyšení⁵ tarifní složky platů, dosáhla 9,8 %. Tím se oproti předchozím obdobím výrazně sblížila jejich úroveň. Meziroční kupní síla průměrných mezd, při přepočtu indexem spotřebitelských cen (růst o 0,1 %), se v podnikatelské sféře zvýšila o 5,9 %, v nepodnikatelské sféře o 9,7 %.

Z pohledu celého národního hospodářství se podíl náhrad zaměstnancům na nominálním HDP meziročně nezměnil, neboli přírůstek náhrad zaměstnancům na jednotku HDP ve stálých cenách se rovnal růstu deflátoru HDP. Jednotkové náklady práce (definované jako podíl průměrné náhrady zaměstnancům a produktivity práce z HDP ve stálých cenách) meziročně vzrostly o 4,2 %. Nákladový tlak mezd se tedy v cenách neprosadil, poptávkový vliv by se však při pokračování tohoto vývoje mohl do růstu cenové hladiny promítnout již v relativně krátkém časovém horizontu.

Průměrná míra inflace na bázi spotřebitelských cen za rok 2003 činila pouze 0,1 %, což bylo o 1,7 procentního bodu méně než v roce 2002. Růst cen v průběhu roku 2003 dosáhl 1,0 %. Příspěvek administrativních opatření⁶ k cenovému růstu se oproti roku 2002 snížil o 0,4 procentního bodu na 0,3 procentního bodu. Dezinflační tendence patrná už v průběhu celého roku 2002 se prosazovala až do konce 3. čtvrtletí 2003. Klouzavá míra inflace v únoru 2004 dosáhla 0,5 % při meziročním růstu spotřebitelských cen o 2,3 %. Po konvergenci inflace koncem devadesátých let k hodnotám běžným v EU se cenová hladina v české ekonomice v minulých dvou letech stabilizovala.

Stabilita cen byla v roce 2002 a 2003 způsobena především faktory nákladového charakteru. Proti cenovému růstu působily zejména vnější faktory (pokles dovozních cen v průběhu celého roku 2002 při silné apreciační tendenci koruny vůči euru v 1. pololetí 2002 a po oba roky trvajícím meziročním zpevňování proti dolaru). Domácí faktory (postupně se zmenšující záporná produkční mezera, rychle rostoucí poptávka domácností a mzdově nákladový vývoj) se v cenovém vývoji zatím neprosadily. Ceny průmyslových výrobců se v průměru za rok 2003 meziročně snížily o 0,3 %. Rovněž silné konkurenční prostředí na domácím trhu omezovalo po většinu období plošný růst cen.

Klíčová sazba měnové politiky (pro dvoutýdenní repo operace) mezi lednem 2003 a srpnem 2003 poklesla celkem o 0,75 procentního bodu na 2,0 % a od toho okamžiku se prozatím nezměnila. ČNB tím reagovala na pokles inflace a vývoj devizového kurzu. Úrokový diferenciál vůči eurozóně se postupně snižoval, základní úrokové sazby ČNB jsou nyní na stejné úrovni jako sazby ECB, tj. o 1 p.b. vyšší než obdobné sazby FED. Tvar výnosové křivky na peněžním trhu se z klesající změnil od srpna 2003 na rostoucí. To vytváří prostor pro eventuální zvýšení základních sazeb ČNB. Klientské úroky se v souladu s celkovým vývojem na finančních trzích do srpna rovněž snižovaly, od října stagnovaly či mírně vzrostly.

V roce 2003 vzrostl průměrný objem měnového agregátu M2 proti roku 2002 o 4,1 %. Příliv peněz do ekonomiky byl stále více ovlivňován domácí úvěrovou emisí vládnímu sektoru a domácnostem, tedy posilováním zdrojů konečné spotřeby. Nižší tempo čistého přílivu zahraničních aktiv bylo dáno výrazně větší aktivitou domácích rezidentů v zahraničí, obzvláště koncem roku. Objem peněz v ekonomice je dostatečný pro obsluhu probíhajících transakcí a neomezuje tedy podmínky pro další růst. Měnový agregát M1 (oběživo a netermínované vklady) si udržuje dlouhodobý dynamický růst, v roce 2003 průměrně vzrostl o 17,7 %. Naopak trvá průměrný pokles objemu quasi peněz (termínované instrumenty, vklady v cizích měnách, depozitní směnky a dluhopisy), v roce 2003 o -4,3 %. Potřeba pohotových peněz vyplývala především z růstu konečné spotřeby, motivované mezi jiným růstem reálných mezd i očekávaným růstem cen. Nízké úrokové sazby nevytvářely intenzivní zájem domácností ani podniků o odklad spotřeby prostřednictvím termínovaných vkladů.

Vnější rovnováha, vyjádřená podílem deficitu běžného účtu na HDP, se v roce 2003 mírně zhoršila o 0,5 p.b. na -6,5 %. Důvodem bylo zejména snížení přebytku bilance služeb (vlivem pokračujícího poklesu příjmů z ostatních služeb). Zlepšení obchodní bilance se kompenzovalo ve stejném rozsahu s prohloubením deficitu bilance výnosů a převodů. Přebytek na finančním účtu sice převýšil deficit běžného účtu, ale jen o 6,7 mld. Kč.

I přes nízký hospodářský růst v partnerských zemích předstihlo tempo růstu vývozu zboží dynamiku dovozu (v běžných cenách vyjádřených v EUR o 5,8 % proti 5,1 % podle statistiky obchodní bilance).

Deficit obchodní bilance se pohyboval v roce 2003 zhruba na úrovni předchozího roku a dosáhl 69,4 mld. Kč. Přitom jen vliv kurzového vývoje CZK (posílení vůči USD a oslabení vůči EUR) snížil saldo zahraničního obchodu o cca 13 mld. Kč (zvýšení objemu vývozu o cca 9 mld. Kč a snížení dovozu o cca 4 mld. Kč).

Více než 4 roky přetrvávající velký rozsah přímých zahraničních investic (PZI) se v roce 2003 razantně zmenšil především vlivem podstatně nižšího rozsahu privatizačních příjmů při současném výrazném poklesu ostatních přímých investic. Do České republiky přiteklo 2,3 mld. EUR PZI, což bylo o 6,7 mld. EUR méně než v roce 2002 (převážně vliv příjmů z privatizace Transgasu v roce 2002). I po vyloučení vlivu privatizace dosáhl příliv PZI v korunovém vyjádření pouze 32,5 % předchozího roku.

Směnné relace v obchodu se zbožím a službami (podle národních účtů) se v roce 2003 zlepšily o 0,9 %. Vyjádřeno deflátory vývozu a dovozu celkově vzrostly vývozní ceny o 0,6 % a dovozní ceny poklesly o 0,3 %. Vývoj směnných relací tak zlepšil ekonomickou situaci podnikové sféry v rozsahu zhruba 16 mld. Kč, tj. cca. 0,7 % HDP.

Nominální kurz koruny vůči EUR v průměru za rok 2003 oslabil o 3,2 %, proti USD naopak posílil o 16,0 %. Po výrazném zpevnění proti EUR v 1. pololetí 2002 v souvislosti s pokračujícím přílivem privatizačních prostředků do České republiky (na což centrální banka reagovala intervencemi na devizovém trhu a změnami měnověpolitických sazeb) se kurz vůči EUR stabilizoval. V lednu až únoru 2004 koruna proti EUR meziročně oslabila o 3,7 %, proti USD posílila o 13,7 %.

Devizové rezervy centrální banky ke konci roku 2003 činily 691,5 mld. Kč, tj. 21,3 mld. EUR (devizové rezervy tvoří ze dvou třetin aktiva v EUR a z jedné třetiny v USD). Tento stav může pokrýt dovoz zboží a služeb po dobu cca pěti měsíců.
Vnější prostředí ⁷

Světovou ekonomiku sužovala v prvních měsících roku 2003 nejistota související s válkou v Iráku. Po jejím ukončení, a zejména ve druhé polovině roku, se perspektivy růstu zlepšily.

Americká ekonomika v roce 2003 zaznamenala růst o 3,2 %. Jde o výsledek razantní prorůstové fiskální i monetární politiky. Růst spotřeby byl během podzimu povzbuzen daňovými škrty, vojenské výdaje znamenaly další impuls. Naproti tomu se však dále zvýšil deficit běžného účtu (překračující 5 % HDP), který je doprovázen prudce se zvyšujícím deficitem rozpočtu, který se pětiprocentní hranici rychle přiblížil. Růstu zatím neodpovídalo tempo tvorby nových míst. Rychlá depreciace dolaru je potenciálním zdrojem problémů pro světové hospodářství.

V EU se růst v 1. pololetí fakticky zastavil (mezičtvrtletní růst v prvních třech čtvrtletích byl 0,0 %, 0,1 % a 0,4 %). Zpomalením byly zasaženy Itálie, Holandsko, Francie, Dánsko a postižena byla také německá ekonomika, která se octla v recesi v 1. a ve 2. čtvrtletí a zaznamenala pokles i za celý rok 2003 (o -0,1 %). Vláda pro řešení obtížné situace prosadila na podzim program reforem veřejných financí (zdravotního systému, snížení podpor v nezaměstnanosti, zmírnění ochrany před propuštěním). Eurozóna trpí nedostatečnou vnitřní poptávkou, růst závisí převážně na exportu. Tomu přirozeně škodí posilování EUR vůči USD (od počátku 2002 cca o 20 %). Tři největší ekonomiky eurozóny, německá, francouzská a zřejmě i italská v tomto roce překročily tříprocentní strop na deficit veřejných financí, vyžadovaný Paktem stability. V eurozóně přetrvával jednoprocentní úrokový diferenciál vůči USA.

Středoevropské ekonomiky si i nadále zachovaly vyšší dynamiku, než západní Evropa. Před vstupem do EU však všechny zápolí s konsolidací veřejných rozpočtů.

V Polsku byl rok 2003 ve znamení sílícího oživení (2,2 %, 3,8 %, 3,9 % v prvních třech čtvrtletích meziročně), růst byl tažen exportem, kterému pomáhalo znehodnocení zlotého a snížení úroků. Velmi vysoká zůstala nezaměstnanost, pokles pod 19 % se očekává až v roce 2005.

V Maďarsku došlo v roce 2003 k citelnému zpomalení. Ekonomika se dostala do problémů kvůli poklesu zahraničních investic, který byl vyvolán vysokým schodkem platební bilance (6 % HDP) i deficitem veřejných rozpočtů (přes 9 % v roce 2002). Devalvace forintu z počátku června měla napomoci exportu, ale forint začal na podzim dále rychle slábnout a centrální banka musela intervenovat a prudce zvýšit úroky.

Slovenská ekonomika je nejrychleji rostoucí v regionu (o 4,4 % v roce 2002 a růst kolem 4 % se očekává i v roce 2003). Růst byl tažen exportem a investicemi a stále i spotřebou domácností. Vláda zahájila velmi ambiciózní konsolidaci veřejných financí. Současně se inflace vlivem deregulací dostala do rozmezí 8-9 % (ze 3,3 % v roce 2002). Udržitelnost takového projektu, zejména zachování sociálního smíru v podmínkách radikální reformy, která se dotýká zejména podfinancovaného veřejného sektoru, ukáže teprve další vývoj. Stále vysoká zůstává nezaměstnanost, která má navíc výraznou regionální dimenzi, v roce 2003 však poprvé počala klesat.

V nervózním ovzduší před počátkem války dosáhla cena ropy v 1. čtvrtletí 2003 v průměru 31,4 USD za barel, pod vlivem uvolnění po konfliktu ve 2. čtvrtletí klesla na 26,1 USD. Už v červnu však začala opět stoupat, když se zpomalovala obnova dodávek z Iráku a vystoupila na 28,4 ve 3. čtvrtletí a dokonce 29,4 ve 4. čtvrtletí. Průměr za rok 2003 byl 28,8 USD.

Negativní tendence ve vývoji veřejných rozpočtů přetrvávají. Předstih výdajové dynamiky před dynamikou příjmů je hlavní příčinou růstu deficitů veřejných rozpočtů. Jejich hospodaření skončilo v roce 2003 s těmito výsledky:

• celkový deficit veřejných rozpočtů činil 130,1 mld. Kč (5,4 % HDP),

• deficit veřejných rozpočtů bez zahrnutí čistých půjček² dosáhl 130,3 mld. Kč (tj. 5,4 % HDP),

• deficit veřejných rozpočtů očištěný o čisté půjčky a dotace transformačním institucím činil 99,1 mld. Kč (4,1 % HDP),

• růst deficitů ovlivnil vývoj vládního dluhu, který v roce 2003 činil 554,2 mld. Kč - tedy 23,0 % HDP a ve srovnání s rokem 2002 tak vzrostl o 24,7 %.

Tabulka 1

TI - transformační instituce jsou státem zřízené speciální instituce, které především spravují nekvalitní aktiva přebíraná od jiných subjektů. Patří sem finanční skupina ČKA (tj. včetně jejích dceřinných společností Konpo, s.r.o., PRISKO, a.s., SANAKON, s.r.o. a Česká finanční, s.r.o.) a Česká inkasní, s.r.o. Dotace TI zahrnují úhrady ztrát ČKA ze státního rozpočtu a dotace FNM pro finanční skupinu ČKA a Českou inkasní.

Tabulka 2

Vývoj státních finančních aktiv a pasiv vymezených od 1.1. 2001 novými rozpočtovými pravidly, tj. § 36 zákona č. 218/2000 Sb., charakterizují za rok 2003 následující údaje:

Zvýšení celkové dlužnické finančně majetkové pozice státu o 112,6 mld Kč při poklesu stavu státních finančních aktiv o 15,3 mld Kč a růstu stavu státních finančních pasiv, tj. státního dluhu o 97,3 mld Kč bylo způsobeno hlavně nárůstem čisté zadluženosti státu vůči bankovním subjektům v tuzemsku, z části též poklesem věřitelské pozice státu vůči zahraničí. Pokračovala tak tendence započatá od roku 2001, přičemž na rozdíl od roku 2002 působil na tento vývoj v roce 2003 v podstatně vyšší míře vliv zvýšení čisté zadluženosti státu vůči domácím bankovním subjektům, který byl z části kompenzován snížením čisté zadluženosti státu vůči domácím nebankovním subjektům.

Zvýšení dlužnické pozice státu vůči bankovní soustavě o 99 mld Kč bylo ovlivněno hlavně nárůstem držby státních dluhopisů u domácích bank o 88,8 mld Kč, z části poklesem prostředků na depozitních účtech SFA u ČNB, jakož i poklesem držby tuzemských cenných papírů (pokladničních poukázek ČNB) při finančním investování dočasně volných prostředků na souhrnném účtu státní pokladny. Šlo konkrétně o prodej pokladničních poukázek ČNB v rozsahu cca 5,65 mld Kč ke zpětnému získání peněžních prostředků, které byly finančně investovány převážně v závěru roku 2002.

Hlavní příčinou snížení čisté zadluženosti státu vůči domácím nebankovním subjektům o téměř 19 mld Kč bylo zvýšení pohledávek státu vůči tuzemsku o 12,5 mld Kč, a to zejména pohledávek z realizovaných státních záruk za bankovní úvěry o 9,5 mld Kč, které v roce 2003 souviselo s uskutečněnou transformací bývalé státní organizace České dráhy. Významný vliv na pokles čisté zadluženosti státu vůči domácím nebankovním subjektům mělo též snížení jejich držby státních dluhopisů, k němuž došlo v rozsahu 6,4 mld Kč a týkalo se jmenovitě domácích nefinančních podniků a pomocných finančních institucí.

Pokles věřitelské pozice státu vůči zahraničí o 32,5 mld Kč byl na straně aktiv ovlivněn hlavně snížením stavu vládních a převzatých zahraničních pohledávek státu o 17,3 mld Kč, které bylo v roce 2003 převážně důsledkem kursových vlivů, tj. vyúčtovaných debetních kursových rozdílů v rozsahu téměř 14 mld Kč souvisejících s posílením kursu české koruny zejména vůči USD o 14,9%, zatímco inkaso z deblokace a ostatní splátky zahraničních pohledávek státu byly podstatně nižší než v předchozím roce 2002. Na straně pasiv byl pokles věřitelské pozice státu vůči zahraničí ovlivněn zvýšením zahraničního zadlužení o cca 15 mld Kč, z toho v rozsahu 10,8 mld Kč zvýšením držby emitovaných státních dluhopisů u zahraničních subjektů.

Stav státního dluhu, zohledňující především fakt dluhového pokrytí a překrytí převážné části vykázaného schodku státního rozpočtu, se za rok 2003 zvýšil z 395,9 mld Kč na 493,2 mld Kč, tj. o 97,3 mld Kč, resp. o 24,6%, což proti předchozím letům znamená zvýšení absolutního přírůstku i tempa růstu. Dále se zvýšil i podíl státního dluhu na hrubém domácím produktu, a to proti roku 2002 z 17,4% na 20,5%, přičemž tržní hodnota státního dluhu dosáhla na konci roku 2003 úrovně 518,8 mld Kč. V roce 2003 rostly souběžně obě hlavní složky státního dluhu, plně sekuritizovaný vnitřní státní dluh se zvýšil o 93,2 mld Kč, tj. o 24,1%, zahraniční státní dluh se vlivem nárůstu úvěrů přijatých od Evropské investiční banky zvýšil o 4,1 mld Kč, tj. o 44,3 %, tedy podstatně vyšším tempem, což vedlo ke snížení podílu objemu státních dluhopisů na celkovém státním dluhu o 0,4 procentních bodů (z 97,7 % na 97,3 %).

Rok 2003 byl v oblasti státního dluhu rokem významným. Zvýšení státního dluhu, které činilo 97,3 mld. Kč, bylo dosud nejvyšší v historii České republiky. Úrokové sazby na domácím finančním trhu naopak dosáhly historických minim, což příznivě ovlivnilo náklady státního dluhu. Ve 2. pololetí roku 2003 však úrokové sazby již zahájily svůj dlouhodobý růst především v segmentu kapitálových státních dluhopisů. Při prodeji těchto dluhopisů na domácím trhu se také v souvislosti s růstem úrokových sazeb objevily ve 2. pololetí určité potíže.

Rok 2003 byl významný také v oblasti řízení státního dluhu, kde Ministerstvo financí realizovalo zásadní inovace.

K posunu došlo především v dluhové strategii státu, která je klíčovým nástrojem řízení státního dluhu. Do prosince 2003 používalo Ministerstvo financí vnitřní dluhovou strategii, která se soustřeďovala zejména na emisní činnost. V listopadu 2002 vyhlásilo Ministerstvo financí navíc cílové pásmo pro modifikovanou duraci (dále jen durace) portfolia státního dluhu a cílový podíl dlouhodobých a krátkodobých dluhopisů pro rok 2003.

V prosinci 2003 Ministerstvo financí zveřejnilo poprvé komplexnější dluhovou strategii konkretizovanou pro rok 2004. V této strategii byly zveřejněny nové střednědobé cíle politiky řízení státního dluhu, byla zformulována klíčová kritéria řízení rizik dluhového portfolia, bylo vyhlášeno nové cílové pásmo pro duraci státního dluhu pro rok 2004, bylo oznámeno zahájení reverzních aukcí státních dluhopisů (jsou realizovány od začátku roku 2004) a byly shrnuty hlavní důvody, které MF považuje za klíčové ve svých úvahách o vstupu na evropský kapitálový trh v 1. pololetí roku 2004.

Ministerstvo financí usiluje o koordinaci politiky řízení státního dluhu s měnovou politikou. Proto v souvislosti s přípravami na vyhlášení a realizaci emisní činnosti na zahraničních trzích komunikuje s Českou národní bankou. V tomto směru se podařilo dosáhnout zmírnění původně negativního postoje centrální banky.

V souvislosti s cílováním durace zahájilo Ministerstvo financí počínaje 1. čtvrtletím roku 2003 pravidelné čtvrtletní zveřejňování tohoto ukazatele. Ministerstvo financí zahájilo koncem roku 2002 derivátové operace na finančním trhu, a sice úrokové swapy, které pokračovaly a pokračují také v průběhu roku 2003 a 2004, s cílem prodloužit duraci státního dluhu. Řízení státního dluhu zajistilo, že durace státního dluhu na konci roku 2003 a v jeho průběhu dosáhla cílového pásma.

Při řízení úrokové citlivosti nákladů státního dluhu je vedle agregátního ukazatele durace nutné monitorovat také časový profil refixace úrokových sazeb instrumentů dluhového portfolia. Toto monitorování uskutečňuje ministerstvo od 1. pololetí roku 2003 a uvádí je ve svých čtvrtletních zprávách.

V září 2003 uskutečnilo Ministerstvo financí úplné předstihové splátky zahraničních půjček na podporu platební bilance od Světové banky a od Japonské banky pro mezinárodní spolupráci, neboť tím docílilo úspor vzhledem k relativně vysokým úrokovým sazbám těchto půjček. Současně tím odstranilo devizové riziko.

V roce 2003 učinilo Ministerstvo financí první krok ve vytváření kapacity pro řízení státního dluhu: K 1. říjnu 2003 byl v organizační struktuře Ministerstva financí zřízen útvar pro řízení státního dluhu. Tímto útvarem je samostatné oddělení 409 - řízení státního dluhu, které podléhá přímo I. náměstkovi ministra financí. Uvedený krok se projevil pozitivně, neboť umožnil Ministerstvu financí rozvinout standardní činnost nejen ve správě státního dluhu, ale také v řízení státního dluhu: Rozvíjí se rovněž komunikace s investory a prezentace řízení dluhu, včetně prezentací na mezinárodních fórech. Popsané zlepšení v řízení českého státního dluhu bylo již zaznamenáno finančním trhem a oceněno mezinárodní odbornou komunitou.

Ke konci roku 2003 byly také zahájeny systematické práce na tvorbě kvantitativního simulačního rámce, který by měl být propracován a dokončen během roku 2004. Jeho cílem je na základě stochastických simulací kvantifikovat vztah mezi náklady a riziky alternativních dluhových strategií s horizontem 20 let.

V neposlední řadě je inovací zařazení této ucelené zprávy o řízení státního dluhu do státního závěrečného účtu. Zveřejňování těchto zpráv, které přispívá k vyšší úrovni transparentnosti finanční politiky státu, je běžnou praxí vyspělých zemí.

Tabulka 2

1. Souhrnná charakteristika hospodaření státních fondů

Rozsah činnosti státních fondů vyjádřený finančními ukazateli příjmů a výdajů se v posledních třech letech výrazně zvýšil, což bylo ovlivněno činností fakticky všech objemově významnějších státních fondů, hlavně však zvýšenou činností dvou státních fondů nově ustanovených koncem roku 2000. Jde jednak o Státní fond dopravní infrastruktury založený k financování výstavby, údržby a modernizace silnic, dálnic, železničních dopravních cest a vnitrozemských vodních cest, jednak o Státní fond rozvoje bydlení určený především k podpoře výstavby a oprav nájemných bytů a k podpoře technické infrastruktury v obcích. Ve finančních zdrojích obou uvedených státních fondů mají výrazný podíl dotace od Fondu národního majetku, u SDFI kromě toho též příjmy ze sdílených daní.

Hospodaření státních fondů za rok 2003 skončilo přebytkem ve výši téměř 7 mld Kč. Proti předpokladům schváleného i upraveného rozpočtu se poměr příjmů a výdajů nejvýrazněji zlepšil u Státního fondu dopravní infrastruktury, Státního fondu rozvoje bydlení a též u Státního fondu životního prostředí. Ke zhoršení uvedeného poměru příjmů a výdajů nedošlo u žádného ze státních fondů.

Příjmy státních fondů byly překročeny o 1,7% při nesplnění přijatých dotací o 0,5 %, což se u Státního zemědělského intervenčního fondu týkalo nečerpání dotace od Pozemkového fondu rozpočtované ve výši 200 mil. Kč. Dotace od FNM rozpočtované pro SFDI a pro SFRB v celkové výši 31,5 mld Kč byly plně vyčerpány. Rovněž dotace ze státního rozpočtu určené pouze pro SZIF byly čerpány v plné rozpočtované výši 6,73 mld Kč a použity hlavně na financování organizace trhu se zemědělskými produkty.

Plnění daňových příjmů na 103,9 % bylo ovlivněno hlavně inkasem sdílených daní SFDI, jmenovitě pak 20 % výnosem spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv, jakož i výnosy za použití vybraných druhů dálnic a silnic, kde došlo k překročení proti rozpočtu o téměř 1,1 mld Kč. K výraznějšímu nesplnění daňových příjmů došlo u SFŽP, zejména pokud jde o příjmy z úplat, poplatků a pokut ve složce ovzduší, povrchové vody a odpadů.

Na celkovém překročení nedaňových příjmů o 9,9% se podílely všechny státní fondy s výjimkou SZIF a SFŽP. Objemově největší překročení bylo vykázáno u SFDI (o 279 mil. Kč týkajících se jmenovitě připsaných úroků na bankovních účtech a vratek prostředků z minulých let), u SFŽP (o více než 160 mil. Kč týkajících se úroků z vkladů a z poskytnutých půjček) a u SFRB (o 92 mil. Kč týkajících se hlavně výnosů z finančních operací). Neplnění nedaňových příjmů u SZIF se týkalo pouze nižších tržeb z prodeje potravinářské pšenice.

Ve výdajové části rozpočtu státních fondů se nesplnění běžných výdajů (o 14 %) i kapitálových výdajů (o 35,8 %) týkalo všech státních fondů,objemově nejvýrazněji však bylo ovlivněno vývojem SFDI, SFRB a SFŽP. U Státního fondu dopravní infrastruktury nebyly plně čerpány zejména výdaje na pozemní komunikace (o 8,5 mld Kč týkajících se dálnic i silnic) a výdaje na železniční dopravu (o 837 mil Kč).

U Státního fondu rozvoje bydlení rozvoje bydlení šlo hlavně o kapitálové výdaje, které byly čerpány jen na 53,5 %. Nižší plnění rozpočtu (o cca 3,6 mld Kč) se týkalo dotací obcím na podporu výstavby nájemních bytů, domů s pečovatelskou službou, na opravy a modernizaci bytového fondu i úrokových dotací. Příčinou tohoto nesplnění bylo, že výborem SFRB rozdělené finanční prostředky na jednotlivé podpory jsou čerpány postupně a v souladu s příslušnými uzavřenými smlouvami se počítá s tím, že převážná část těchto výdajů bude čerpána až v průběhu roku 2004 a let následujících.

U Státního fondu životního prostředí se nižší čerpání proti schválenému i upravenému rozpočtu týkalo jak běžných výdajů (o 1,1 mld Kč), tak zejména kapitálových výdajů (o 3 mld Kč). Příčinou uvedených výrazných úspor bylo v roce 2003 obdobně jako v minulých letech, důsledné uplatňování fakturačního principu, tj. poskytování finančních úhrad až po předložení faktur či jiných účetních dokladů.

Výdaje vynaložené státními fondy na financování společných projektů Evropské unie a České republiky se v roce 2003 týkaly hlavně SFDI. Na financování společných dopravních projektů v rozsahu cca 50,6 mld Kč se SFDI podílel částkou 41,2 mld Kč (81,5 %), fondy EU částkou 695,4 mil Kč (1,4 %), úvěry od EIB a ostatních komerčních bank částkou 8,05 mld Kč (15,9 %). SFŽP vynaložil na spolufinancování projektů ISPA jen 11,3 mil. Kč, neboť šlo zatím o první etapu přípravy projektové dokumentace na výstavbu vodovodů a kanalizací ve vybraných regionech, kde prostředky od EU nejsou ještě čerpány. Rovněž u SZIF proběhla v roce 2003 zatím jen příprava na spolufinancování projektů APA a SAPARD, které má být zahájeno až od roku 2004.

Na úhradu škod způsobených povodněmi roku 2002 byly v roce 2003 ze SFDI uvolněny finanční prostředky ve výši 1 242,5 mil Kč, které byly použity na opravy a údržbu dálnic a rychlostních komunikací,silnic a na železniční dopravu. SFŽP uvolnil na přímou finanční výpomoc povodněmi postižených oblastí 291,9 mil. Kč formou dotace pro obce a města, dále pak byla formou restrukturalizace splátek půjček poskytnuta nepřímá finanční výpomoc ve výši 2,3 mil. Kč (v letech 2002 až 2003 to celkem bylo 12,5 mil Kč pro 36 příjemců této formy podpory). Na vládním povodňovém kontu zřízeném u SFŽP bylo na konci roku 2003 shromážděno od dárců celkem 156,3 mil. Kč a realizované investiční a neinvestiční výdaje z tohoto konta činily 132,2 mil. Kč. Na odstraňování povodňových škod byly vynaloženy i prostředky z SFRB ( podpora obcím a městům v objemu 174 mil. Kč, podpora výstavby bytů s pečovatelskou službou v částce 208,8 mil. Kč, úrokové dotace vlastníkům panelových domů ve výši 13,6 mil. Kč), jakož i prostředky ze SFK ( zvláštní účet u ČNB ve prospěch veřejné sbírky na záchranu památek a muzejních předmětů po povodních).

Stav čisté věřitelské pozice z financování státních fondů se za rok 2003 zvýšil o téměř 7 mld Kč, což bylo převážně ovlivněno aktivními operacemi, jmenovitě zvýšením peněžních prostředků státních fondů na bankovních účtech v rozsahu cca 6 mld Kč.

Dlouhodobé bankovní úvěry přijaté na financování činnosti SZIF v roce 2002 byly v roce 2003 částečně splaceny. K částečnému pokrytí finančních potřeb tohoto státního fondu byla naopak přijata návratná bezúročná půjčka od PGRLF,a.s., ve výši 500 mil. Kč. Obdobná nebankovní půjčka ve výši 335,2 mil. Kč od a.s. Mufis byla poskytnuta SFŽP. Žádný státní fond nevyužil v roce 2003 možnosti více zhodnotit své dočasně volné peněžní prostředky finančním investováním.

Účetní závěrky za rok 2003 byly u všech státních fondů kromě Státního fondu zúrodnění půdy podrobeny auditu. U Státního zemědělského intervenčního fondu, Státního fondu kultury, Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, Státního fondu dopravní infrastruktury a Státního fondu rozvoje bydlení byly účetní závěrky schváleny auditorem bez výhrady. U Státního fondu životního prostředí nebyl audit účetní závěrky dosud ukončen.

Rok 2003 byl dalším krokem k dovršení II. etapy reformy územní veřejné správy, jejímž hlavním cílem bylo dokončení decentralizace výkonu státní správy, a to jak ve správním řízení tak i v hospodářském řízení organizací zabezpečujících služby občanům. Po ukončení činnosti okresních úřadů k 31.12.2002 a převodu jejich výkonu státní správy a zřizovatelských funkcí k organizacím, včetně majetku, zejména do působnosti obcí a krajů by mělo tuto etapu reformy územní veřejné správy uzavřít.

Na základě zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů se realizoval převod výkonu státní správy z okresních úřadů na obce, kraje a resorty. Zákonem č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, a to s účinností od 1.1.2003 přešla největší část výkonu státní správy na 205 obcí s rozšířenou působností, a to do jejich přenesené působnosti. Na kraje se z okresních úřadů převedl výkon státní správy jak do přenesené tak do samostatné působnosti. Ke změnám došlo i v případě tzv. statutárních měst Plzně, Brna a Ostravy, která podle současné právní úpravy obsažené v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, rovněž vykonávají působnost okresních úřadů. I z nich přešla část výkonu státní správy, kterou prováděly v působnosti okresních úřadů, na kraje.

Z okresních úřadů, které byly zřizovateli celkem 659 organizací, bylo 551 převedeno na kraje (tj. zhruba 84 %), 31 obcím a 77 pak ústředním orgánům (Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo kultury). Tak jako při realizaci I. etapy reformy územní veřejné správy, byl s převodem všech kompetencí z okresních úřadů do samostatné nebo přenesené působnosti obcím, krajům a ústředním orgánům převeden jak movitý majetek tak i příslušné finanční zdroje. Finanční prostředky na výkon aktivit převedených z okresních úřadů byly zajištěny ve výši, v jaké tyto výdaje dosud realizoval stát prostřednictvím okresních úřadů. V roce 2003 byly kompetence převedené z okresních úřadů na kraje a obce finančně zabezpečeny nikoliv formou zvýšeného podílu na příslušných daňových titulech, ale dotacemi ze státního rozpočtu.

1. Celkové výsledky hospodaření krajů a obcí

Územní samosprávné celky jsou tvořeny rozpočty obcí a rozpočty krajů.

Kraje, obce a dobrovolné svazky obcí získaly v roce 2003 do svých rozpočtů celkem 301,9 mld Kč, což představuje plnění rozpočtu na 100,6 %. Obce a dobrovolné svazky obcí (dále jen obce) se na celkových příjmech podílely 80,8 %.

V roce 2003 bylo financování krajů zabezpečeno především formou dotací ze státního rozpočtu, které představují více než čtyři pětiny rozpočtu, z daňových výnosů delegovaných na kraje a zbývající zdroje tvořily nedaňové příjmy. U obcí byly naopak hlavním zdrojem financování veřejných statků daňové příjmy.

Celkové výdaje územních samosprávných celků byly čerpány ve výši 304,8 mld Kč, tj. plnění na 98,7 %. Obce se na celkových výdajích podílejí 81,5 %.

Kraje a obce skončily své hospodaření v roce 2003 převahou výdajů nad příjmy ve výši 3,0 mld Kč.

Kraje vykazují přebytek ve výši 1,5 mld Kč, obce schodek ve výši 4,5 mld Kč.

Kraje vykazují na bankovních účtech ke konci sledovaného období 3,4 mld Kč, obce 37,6 mld Kč.

Kraje a obce vykázaly ke konci roku 2003 celkový dluh ve výši 71,7 mld Kč, z toho obce 70,4 mld Kč a kraje 1,3 mld Kč (téměř celá částka je vykázána u příspěvkových organizací). Celkový nárůst zadluženosti územních samosprávných celků proti roku minulému činí 15,9 mld Kč. Na celkovém objemu zadluženosti obcí se hlavní město Praha a další velká města Plzeň, Brno a Ostrava podílejí 60,2 %.

Hodnocení plnění příjmů a výdajů krajů a obcí za rok 2003 je provedeno samostatně. Vývoj finančního hospodaření obcí je hodnocen ve srovnání s dosaženou skutečností roku 2002 a s upraveným rozpočtem na rok 2003. U krajů není porovnání s rokem předcházejícím vypovídající vzhledem k realizaci II. etapy reformy územní veřejné správy.

Vedle státního rozpočtu, rozpočtů územních samosprávných celků a dalších složek jsou součástí veřejných financí i prostředky systému veřejného zdravotního pojištění (dále jen "v.z.p."). Hodnocení hospodaření systému v.z.p. je již od roku 1999 zpracováváno na principu příjmově-výdajovém, který je dále doplněn především rozborem stavu pohledávek a závazků. Současně od roku 1999 tato hodnocení každoročně vycházejí z údajů předběžných statistických výkazů zdravotních pojišťoven (dále jen "ZP"), neboť v definitivní podobě jsou výroční zprávy za příslušný rok předávány Ministerstvu zdravotnictví (dále jen "MZ") a Ministerstvu financí (dále jen "MF") 30. dubna 2004. Následně jsou, v souladu s platnými zákony, prověřeny, vyhodnoceny a postoupeny vládě a Parlamentu ČR.

Fungování systému v.z.p. zajišťovalo na území ČR devět ZP pro 10 308 tis. pojištěnců registrovaných k 31.12. 2003. Vlivem demografických změn, ale i v důsledku měnícího se počtu cizinců zde pracujících a dalších vlivů, poklesl tento stav ve srovnání s předchozím rokem cca o 10 tis. pojištěnců. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (dále jen "VZP ČR"), zřízená zákonem č. 551/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zajišťovala veřejné zdravotní pojištění pro 66 % všech pojištěnců. Především v důsledku přetrvávajících finančních potíží ztratila v průběhu roku 2003 cca 148 tis. pojištěnců a na konci období její portfolio dosáhlo 6 808 tis. pojištěnců. Osm zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven (dále jen "ZZP"), zřízených podle zákona č. 280/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zvýšilo svůj podíl na 3 499 tis. pojištěnců, tj. na 34 % z celkového počtu osob, na které se vztahuje v.z.p. Nevýznamný vliv na hospodaření systému v.z.p. mělo i sedm likvidovaných ZZP, jejichž likvidace nebo konkurz probíhá postupně již od roku 1996. V roce 2003 byla ukončena existence Zdravotní pojišťovny Škodováků (výmaz z OR 14. 7. 2003), Zemědělsko-potravinářské ZP (výmaz z OR 20. 5. 2003) a likvidace nebo konkurz pokračuje v roce 2004 ještě u pěti subjektů.

Zákon č. 138/2001 Sb. zmocnil vládu k prověření hospodaření systému v.z.p. a ke zvýšení platby státu, která byla pro rok 2003 upravena nařízením vlády č. 327/2002 Sb. Měsíční platba za jednoho pojištěnce se zvýšila z 439 Kč na 467 Kč a příjmy systému v.z.p. ze státního rozpočtu se v celkovém ročním objemu posílily z tohoto titulu o cca 1,9 mld. Kč. Pozitivní vliv na výběr pojistného měl růst mezd a platů v hospodářství, jakož i zvýšení minimální mzdy pro rok 2003 z 5 700 Kč měsíčně na 6 200 Kč (nařízením vlády č. 559/2002 Sb.), které se automaticky promítlo i do zvýšení minimálního vyměřovacího základu pro platbu osob bez zdanitelných příjmů a osob samostatně výdělečně činných. Všechna výše uvedená opatření vlády na straně příjmové se však projevila jako málo účinná, neboť regulace nákladů a výdajů na zdravotní péči nedoznala v roce 2003 zásadních změn a optimalizace sítě zdravotnických zařízení postupovala velmi pomalu. Z pohledu zdravotních pojišťoven se nákladová a úhradová strana systému v.z.p. jevila nedostatečně regulovaná, avšak z pohledu smluvních poskytovatelů zdravotní péče jako finančně poddimenzovaná. To se v praxi nejvíce projevilo v hospodaření VZP ČR, kde zvyšující se závazky po lhůtě splatnosti vůči zdravotnickým zařízením hrozily ke konci roku 2003 dosáhnout hranice 7 mld Kč. Možnost tohoto vývoje signalizovala již výroční zpráva VZP ČR za rok 2002 i její zdravotně pojistný plán na rok 2003. Kritická situace zdravotnictví byla předmětem několika jednání vlády, která vyústila v následující opatření:

1. Usnesením č. 1184/2003 vláda schválila projekt postoupení části pohledávek zdravotních pojišťoven za plátci pojistného na veřejné zdravotní pojištění po lhůtě splatnosti na Českou konsolidační agenturu nad 300 tis. Kč (od všech ZP) v maximálním objemu 2 946 mil. Kč (z toho VZP ČR 2 356 mil. Kč). Posílení finančních zdrojů proběhlo v souladu s projektem ještě v roce 2003, a to zálohově, v objemu 70 % jmenovitě stanovených podílů na postoupení pohledávek u jednotlivých ZP. Na rozdíl od projektu v roce 2001 (celkem 4 221 mil Kč - pouze VZP ČR + 4 ZZP) byl dodržen princip rovného přístupu všech ZP. Obdobně jako v roce 2001 je i v roce 2003 tímto mimořádným opatřením vlády ovlivněno statistické srovnání příjmů a výdajů systému v.z.p. s předchozím obdobím.

2. Usneseními vlády č. 750/2003 a č. 1153/2003 schválila vláda finanční pomoc pro zdravotnická zařízení zřízená bývalými okresními úřady v objemu 2,7 mld Kč pro rok 2003 a 767 mil. Kč na rok 2004.

Je zřejmé, že ani posílení mimořádnými finančními zdroji nebyl systém v.z.p. v roce 2003 schopen nastolit rovnováhu, byť i krátkodobou, ani vytvářet zákonné rezervy. Jeho hospodaření lze hodnotit následovně:

Celkové příjmy systému v.z.p. v roce 2003 dosáhly 147 912 mil. Kč a meziročně vzrostly o 11,6 mld Kč, tj. o 8,5 % (bez vlivu zálohy od ČKA pouze o 7 %).

Příjmy z vlastního výběru pojistného (bez příslušenství) od ekonomicky činných plátců všech kategorií dosáhly celkem 111 368 mil. Kč, s meziročním nárůstem 7,3 %.

Platby do systému v.z.p. ze státního rozpočtu (příspěvky státu na zvláštní účet přerozdělování) za kategorie pojištěnců podle zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dosáhly za rok 2003 celkem 32 493 mil. Kč. Vlivem časového skluzu procesem přerozdělování byly zúčtovány v saldu celkem roční příjmy ZP ze zvláštního účtu přerozdělování ve výši 32 112 mil. Kč. V porovnání s předchozím obdobím vzrostl příjem za tyto kategorie o 5,3 %. Z celkového počtu pojištěnců, za které platí pojistné stát, bylo pojištěno k 31. 12. 2003 u VZP ČR celkem 3 920 tis.osob, tj. 68 % (meziroční úbytek cca 98 tis. pojištěnců) z 5 778 tis. osob zařazených v zákonem daných kategoriích (tj. 56 % z celkového počtu pojištěnců v systému v.z.p).

Celkové příjmy z pojistného od všech typů plátců, včetně platby ze státního rozpočtu, dosáhly 143 480 mil. Kč a meziročně se zvýšily o 9 162 mil. Kč, tj. o 6,8 %.

Průměrný roční příjem z pojistného po přerozdělení na 1 pojištěnce v roce 2003 dosáhl 13 912 Kč a meziročně vzrostl o 914 Kč, tj. o 7 %. U VZP ČR dosáhl tento průměrný příjem 14 387 Kč, s meziročním nárůstem o 917 Kč, tj. o 6,8 %. Oproti průměrnému příjmu v systému v.z.p. jako celku v přepočtu na celkový počet pojištěnců, vykazovala VZP ČR v roce 2003 sice vyšší příjem o cca 3 256 mil Kč, avšak ani tyto nadprůměrné příjmy ji neumožnily pokrýt vykazované vyšší výdaje na zdravotní péči oproti průměru výdajů v systému v.z.p.

Ostatní příjmy a výnosy související s v.z.p., jejichž běžnou složkou jsou příjmy z pokut, penále, přirážek a úroků, dosáhly v roce 2003 celkem 3 942 mil. Kč, s vykázaným prudkým meziročním nárůstem ve výši 254,2 %, který je však způsoben u všech ZP mimořádným příjmem záloh od ČKA. Po vyloučení tohoto mimořádného vlivu dosahuje meziroční nárůst 21 %, což je především odrazem zvyšujícího se tlaku zdravotních pojišťoven v oblasti kontroly výběru pojistného.

Příjmy z činností nad rámec v.z.p. (příjmy ze smluvního pojištění a připojištění u VZP ČR a ostatní příjmy podléhající zdanění u všech ZP), které tvoří nevýznamnou složku celkových příjmů, dosáhly 487 mil. Kč. Jejich meziroční zvýšení o 16 % je způsobeno především mimořádnými příjmy za prodej akcií z majetku Hutnické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny v objemu cca 109 mil. Kč. Jednalo se o akcie zakladatelů, které nebyly nakoupeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění a z rozhodnutí Správní rady této pojišťovny mají být použity na zajištění provozování komerčního pojištění. Tradičně nejvyšší podíl 61 %, z této skupiny příjmů tvořily příjmy ze smluvního pojištění a komerčního pojištění u VZP ČR, provozovaného se ziskem ve výši 38 mil. Kč. Se vstupem do EU je možnost provozování komerčního pojištění zdravotními pojišťovnami podle stávajících právních předpisů ukončena. Nadále mohou toto pojištění provozovat zdravotní pojišťovny jen např. formou dceřinné společnost, k jejímuž založení nesmí být použity prostředky veřejného zdravotního pojištění.

Celkové výdaje systému v.z.p. v roce 2003 dosáhly 147 768 mil. Kč a meziročně vzrostly o 10,2 mld Kč, tj. o 7,5 %. Po vyloučení vlivu použití mimořádných záloh od ČKA však činil meziroční nárůst výdajů krytých ze zdrojů v.z.p. 6 %. Výdaje na zdravotní péči celkem ve výši 142 203 mil. Kč představují 96,2 % z celkových výdajů systému v.z.p.. Jejich meziroční nárůst ve výši 7,3 % se po vyloučení objemu úhrad hrazených ze záloh od ČKA snižuje na 5,7 %.

Dohodovací jednání a konkrétní cenové dohody mezi ZP a zdravotnickými zařízeními (ZZ) v roce 2003 končily především v segmentu lůžkové péče bezvýsledně a musely být nahrazoványzávazným postupem propočtu paušálních úhrad stanoveným vyhláškou MZ č. 532/2002 Sb. Při sledování vývoje jak fakturovaných nákladů od ZZ, tak i skutečných úhrad na zdravotní péči všemi ZP lze velmi těžko vyhodnotit finanční dopady takto stanovených úhrad, a úhrad u ostatních segmentů zdravotní péče dohodnutých, neboť splývají s ostatními vlivy (zvýšení nemocnosti, převody pacientů z ambulantní péče do lůžkové a pod). Některé ZP hradily vyšší úhrady, než umožňovala vyrovnaná bilance příjmů a výdajů běžného roku, což si vyžádalo u pěti ZP využití finančních rezerv bankovních účtů základního fondu na krytí záporného salda příjmů a výdajů běžného roku. Prohlubovaly se problémy především u VZP ČR která, na rozdíl od některých ZZP, měla jen minimální rezervy na bankovních účtech svých fondů, a po celý rok se potýkala s nárůstem závazků po lhůtě splatnosti vůči ZZ, jejichž výše i po použití mimořádných prostředků od ČKA ve výši 1 649 mil. Kč dosáhla ke konci roku 2003 stavu 5 578 mil. Kč, což je nejvíce od roku 2000.

Průměrné výdaje na zdravotní péči na jednoho pojištěnce v roce 2003 činily 13 788 Kč, tj. meziroční nárůst o 962 Kč. Z toho u VZP ČR 14 289 Kč, s nárůstem 1 038 Kč. I přes tuto výraznou dynamiku růstu (včetně využití prostředků zálohy od ČKA) VZP ČR uhradila pouze cca 25 % objemu závazků po lhůtě splatnosti. Po odpočtu poskytnuté zálohy ČKA, ze které v průměru pokryla 241 Kč na jednoho pojištěnce, by tyto výdaje u VZP ČR dosáhly 14 048 Kč. U ZZP (které neevidují žádné závazky po lhůtě splatnosti vůči ZZ) se roční průměrné výdaje pohybovaly v rozmezí od 10 996 Kč do 13 830 Kč, což je proti VZP ČR v průměru nižší výdaj o 218 - 3 052 Kč ročně na jednoho pojištěnce. Informační systémy jednotlivých ZP jsou již tedy schopny poskytovat údaje pro zavedení nového systému přerozdělování příjmů z pojistného, které by mělo zajistit větší míru zohlednění existujících rozdílů ve výdajích na zdravotní péči. Jako nejdůležitější se jeví stanovení jednotného datového rozhraní sběru dat v potřebné struktuře u všech ZP.

Výdaje na vlastní činnost zdravotních pojišťoven byly od 1.1. 1999 do 31.12. 2003 každoročně regulovány limitem maximálního přídělu ze základního fondu do provozního fondu podle vyhlášky č. 227/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stávající maximální limit ve výši 4,0 %, propočtený z jednotně definovaných příjmů, byl v platnosti 4 roky. Maximální procentní příděly ze základního do provozního fondu v roce 2003 nebyly překročeny a dosáhly v souhrnu 5 352 mil. Kč. Limitem nebyly přímo regulovány běžné a kapitálové výdaje na zabezpečení provozní činnosti, ale byla limitována přípustná výše roční tvorby zdrojů provozního fondu z prostředků v.z.p. Bylo tedy plně na rozhodnutí každé ZP a jejích samosprávných orgánů, zda příděl do provozního fondu vyčerpá v daném roce v rámci platných předpisů, nebo zda využije možnosti převodu zůstatku provozního fondu do následujícího období. Ve smyslu výše uvedené vyhlášky bylo navíc možné provádět se souhlasem Správní rady převody mezi jednotlivými fondy v.z.p. tak, aby bylo dosaženo optimálního výsledku plnění závazků dané ZP. Při respektování těchto pravidel dosáhly v roce 2003 skutečné výdaje na zabezpečení činnosti všech zdravotních pojišťoven v systému v.z.p. výše 5 237 mil. Kč, s meziročním nárůstem o 12,5 %, a to i přes pokles podílu investičních výdajů. Zvýšení ostatních provozních výdajů souvisí se zvýšenou pracností téměř všech agend a nutností úprav informačních systémů především v souvislosti se systémem úhrad zdravotní péče a se vstupem do EU. Ve snaze zbrzdit nárůst provozních výdajů bylo vládou rozhodnuto snížit maximální limit ze 4 na 3,8 %, což bylo realizováno vydáním vyhlášky č. 418/2003 Sb., s účinnosti od 1.1. 2004. Ostatní prvky používané limitace zůstaly v platnosti nadále. Snížení maximálního limitu se lineárně promítlo do snížení všech maximálních limitů činných ZP.

Z celkového průměrného počtu pojištěnců 10 313 624 v roce 2003 tvořila skupina pojištěnců, za které hradil pojistné stát, 5 796 664 osob; z toho bylo u VZP ČR pojištěno 68 %. Do skupiny mladších 60-ti let patřilo celkem 3 889 157 pojištěnců; z toho bylo pojištěno u VZP ČR 63 %. Z celkového průměrného počtu pojištěnců starších 60-ti let v počtu 1 907 507 osob bylo u VZP ČR pojištěno 79 %. Vlivem přetrvávajících pravidel přerozdělování pojistného přijala VZP ČR ze zvláštního účtu přerozdělování podíl ve výši 31 176 mil. Kč, což představovalo 97 % z celkového ročního salda přerozdělovaných prostředků. V souladu se zákonem stanovenými pravidly přerozdělování tvořilo zbývajících 936 mil. Kč roční saldo měsíčních příjmů a odvodů na zvláštní účet přerozdělování pro soubor ZZP. Z toho nejvyšší celkový příjem z účtu přerozdělování za rok 2003 obdržela Hutnická zdravotní pojišťovna ve výši 1 203 mil. Kč a naopak nejvyšší odvod ve výši 1 427 mil. Kč za rok realizovala Oborová zdravotní pojišťovna bank a stavebnictví.

Saldo celkových příjmů a celkových výdajů systému v.z.p. dosáhlo 144 mil. Kč; z toho VZP ČR vykázala ztrátu -64 mil. Kč (včetně zahrnutí zálohy od ČKA ve výši 1 649 mil. Kč v příjmech i výdajích). K 31.12. 2003 vykázala VZP ČR vůči souboru smluvních zdravotnických zařízení "dluh" 4 682 mil. Kč (v tom činí navzájem nezapočitatelné závazky po lhůtě splatnosti 5 578 mil. Kč a poskytnuté zálohy 896 mil. Kč). Proti stavu na konci roku 2002 vzrostl tento "dluh" (i po zohlednění zálohy od ČKA) téměř třikrát. Otevřenou otázkou v hospodaření VZP ČR zůstává uplatnění regulačních mechanizmů podle zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které představuje jen za rok 2002 propočtovou hodnotu pohledávek vůči smluvním ZZ v celkové výši 3 048 mil. Kč (tj. celkový zpětně stanovený nárok VZP ČR na vrácení finančních prostředků od 11 407 smluvních ZZ). S ohledem na to, že VZP ČR do konce roku 2003 nároky z tohoto titulu se smluvními ZZ neprojednala, nezahrnula je ani do vykazovaného stavu pohledávek k 31.12. 2003.

Celkové saldo příjmů a výdajů za činné ZZP bylo kladné ve výši 242 mil. Kč (v příjmech jsou zahrnuty zálohy od ČKA ve výši 413 mil. Kč, které jsou pravděpodobně i součástí vykázaných výdajů celkem). V rámci souhrnného kladného výsledku u ZZP je nutno uvést, že přesto hospodaření čtyř ZZP skončilo v roce 2003 záporným saldem příjmů a výdajů, profinancovaným ze zůstatků fondů v.z.p. z minulých let.

Celkový stav závazků k 31.12. 2003 dosáhl 21 911 mil. Kč, s meziročním nárůstem o 16,0 %. Činné ZZP nevykázaly závazky po lhůtě splatnosti vůči ZZ (situace VZP ČR již byla předmětem rozboru u hodnocení výdajů na zdravotní péči). Výrazného meziročního snížení stavu celkových závazků, a tím snížení meziročního tempa jejich růstu, bylo dosaženo u závazků ve lhůtě splatnosti, které stagnovaly na objemu cca 14,2 mld Kč (jejich podíl na celkovém objemu meziročně poklesl ze 77 na 65 %). Rozhodující příčinou tohoto vývoje je však využití zálohy ČKA na snížení závazků vůči ZZ.

Na hospodaření systému v.z.p. měl negativní vliv trvale narůstající stav pohledávek celkem, jejichž stav k 31.12. 2003 dosáhl 39 208 mil. Kč s meziročním zvýšením o 16,0 % (vliv zahájeného projektu postoupení pohledávek na ČKA se do jejich snížení v roce 2003 nepromítl). Z celkového stavu tvořily významnou složku především pohledávky za plátci pojistného po lhůtě splatnosti celkem, tj. nedoplatky na pojistném a jeho příslušenství (penále, pokuty) ve výši 25 651 mil. Kč (nárůst o 19,0 %), z toho u VZP ČR evidováno 21 212 mil. Kč (nárůst o 20,1 %). VZP ČR již dlouhodobě vykazuje relativně vyšší stav nedoplatků na pojistném v porovnání s většinou ZZP (dle podílu na výběru pojistného nebo počtu ekonomicky činných plátců ZZP). To svědčí o tom, že se u VZP ČR ve větší míře kumulují problémové skupiny plátců pojistného, ale i o tom, že disponuje propracovanějším systémem správy výběru pojistného, včetně důsledné identifikace neplatičů a výše jejich dluhů.

Z pohledu neukončených likvidací a konkurzů bývalých ZZP lze konstatovat, že celkové saldo jimi vykázaných příjmů a výdajů skončilo zápornou hodnotou ve výši cca -33 mil. Kč. V účetnictví pěti subjektů (Hornická ZP, ZP Garant-Hospital, Mendlova ZP, ZP Sport a ZP chemie, zdravotnictví a farmacie) je evidováno cca 509 mil. Kč závazků, 447 mil. Kč pohledávek a 67 mil. Kč hmotného a nehmotného majetku. I když jsou tyto objemy z pohledu hospodaření systému v.z.p. zanedbatelné, je nutno věnovat ukončení existence těchto subjektů pozornost, neboť jejich komunikace a povinnost výkaznictví je nedostatečná, a to především u ZP Sport.

Vnitřní finanční rezervy systému v.z.p. jsou nadále nerovnoměrně rozloženy, navíc v průběhu roku 2003 došlo k jejich dalšímu snížení:

1. VZP ČR, tak jako v minulosti, neměla ani v roce 2003 prostředky na doplňování zákonem stanovených přídělů na bankovní účet rezervního fondu, a tento její"vnitřní dluh" dosahuje cca 3 mld Kč. Finanční zůstatky na ostatních běžných účtech VZP ČR a pokladnách fondů v.z.p (bez fondu prevence) dosahovaly celkem k 31. 12. 2003 hodnoty 99 mil. Kč; z toho zůstatek na jejím základním fondu pokrýval pouze 0,58 % měsíční spotřeby výdajů na zdravotní péči.

2. U ostatních činných ZZP bylo v souhrnu vytvořeno v roce 2003 dostatek finančních prostředků na doplnění rezervních fondů i odvodů do zajišťovacího fondu. Souhrn jejich finančních zůstatků bankovních účtů, včetně hodnoty cenných papírů, dosáhl 5 918 mil. Kč. Z tohoto objemu je 70,3 % prostředků určeno pro pojištěnce daných ZZP a 29,8 % tvoří nerovnoměrně rozložené zůstatky na bankovních účtech fondů provozního charakteru. Žádná z činných ZZP nepřekročila doporučený maximální limit zůstatku na bankovním účtu ZFZP (ve výši průměrné dvouměsíční rezervy na úhrady zdravotní péče), což svědčí o tom, že maximální možný objem finančních prostředků v roce 2003 věnovaly i ZZP na pokrytí výdajů na zdravotní péči. Stav zůstatků na bankovních účtech ZFZP u jednotlivých ZZP však svědčí o výrazné diferenciaci mezi nimi; v přepočtu se pohyboval od 3 % do 191 % v poměru k průměrným měsíčním výdajům na zdravotní péči. Výrazný rozdíl ve finančních rezervách VZP ČR i uvnitř souboru ZZP je nejen odrazem dnes již překonaného systému přerozdělování finančních prostředků z výběru pojistného, rozdílného portfolia pojištěnců čerpajících zdravotní péči, rozdílné kvality smluvních vztahů, ale i regionálních vlivů (detailně tyto informace poskytují výroční zprávy a souhrnná hodnocení MZ a MF).

3. Zůstatky finančních prostředků na bankovních účtech fondů prevence (čerpání, rozsah a kvalitu preventivních programů schvalují samosprávné orgány dané ZP svým rozhodnutí) činily v souhrnu za systém v.z.p. 558 mil. Kč. Celkový objem výdajů na preventivní péči v roce 2003, který se zahrnuje do výdajů na zdravotní péči celkem, dosáhl 712 mil. Kč, z toho u VZP ČR 386 mil. Kč. Prostředky tohoto fondu jsou tvořeny u VZP ČR a ZZP odlišnými zákonnými postupy. Z celkového objemu evidovaného zůstatku na účtech fondů prevence tvoří prostředky VZP ČR cca 75 mil. Kč, tj. 14 %. Rozdíl mezi účetním stavem souhrnu fondů prevence všech ZZP a finančního zůstatku na příslušných bankovních účtech je téměř 1 mld Kč (vyjádřený pohledávkami ZZP za plátci pojistného za oblast dluhů na příslušenství k dlužnému pojistnému). U VZP ČR se příděl do tohoto fondu provádí podle zákona č. 69/2000 Sb., tj. přímým převodem limitovaných finančních prostředků ze základního fondu na bankovní účet fondu prevence. Problémy s "nedovýběrem" příslušenství k pojistnému se tedy u VZP ČR kumulují pouze v zůstatku základního fondu.

Závěr:

Hospodaření s veřejnými finančními zdroji v systému v.z.p. v roce 2003 se řídilo stejnými pravidly stanovenými v příslušných právních předpisech, včetně nakládání s prostředky vybranými na pojistném v.z.p.a jeho přerozdělování, jako v letech minulých. Ve výsledcích dohodovacího řízení mezi smluvními partnery v systému v.z.p., tj. mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče se opakovaně projevovaly i v roce 2003 tendence k nedohodě o výši úhrad, zejména v segmentu lůžkových zdravotnických zařízení, s následným vstupem MZ, které je v takovém případě zmocněno ze zákona stanovit úhrady vyhláškou. V oblasti výdajů na zdravotní péči pokračovalo nerovnoměrné rozdělování finančních prostředků mezi jednotlivé segmenty zdravotní péče a zvyšování nákladů zdravotní péče vykazované smluvními zdravotnickými zařízeními předbíhalo růst disponibilních příjmů v systému v.z.p. Těmto tendencím nezabránil ani vcelku příznivý růst příjmů z pojistného na zdravotní pojištění jak v důsledku vývoje mezd, tak i v důsledku zvýšení platby ze státního rozpočtu za tzv. státní pojištěnce a zvýšení minimální mzdy.

Na výdajové straně systému v.z.p. negativně působil vyhláškami MZ nastavený úhradový mechanismus, zejména pokračující uplatňování úhrad paušální částkou v lůžkových zdravotnických zařízeních a jejich časově zpožděné vyúčtování. To se projevovalo trvalou tendencí k finanční nerovnováze ve VZP ČR, která iv roce 2003 zajišťovala svou činnost bez rezervního fondu a s minimálními zůstatky na bankovních účtech. Zpožďování v úhradách zdravotní péče se ve VZP ČR promítalo plně do zvyšování stavu závazků po lhůtě splatnosti, zatímco ostatní ZZP byly ještě schopny dostát smluvním závazkům, hradit péči ve lhůtách splatnosti, ovšem za cenu zapojení peněžních zůstatků shromážděných v minulých letech.

Kritická situace v úhradách zdravotní péče z v.z.p. akcelerovala v závěru roku 2003, promítala se mimo jiné i do druhotné zadluženosti ZZ, takže vyústila ještě na konci roku do projednání a schválení dvou projektů vládou: postoupení pohledávek vůči plátcům pojistného po lhůtě splatnosti nad 300 tis. Kč od všech ZP v celkovém objemu téměř 3 mld Kč na ČKA a.s. s tím, že ještě v roce 2003 byla poskytnuta ZP záloha ve výši 70 % z této částky, a dále finanční pomoci pro ZZ zřízená bývalými okresními úřady v objemu 2,7 mld Kč v roce 2003 a cca 0,7 mld Kč v roce 2004.

Je však zřejmé, že v roce 2004 a v letech následujících se jeví jako nezbytné především urychlení ekonomizace a restrukturalizace sítě zdravotnických zařízení.