MP/36/2018 – Možnost prokázání údajů rozhodných pro osvobození od místního poplatku čestným prohlášení

Dotaz:

Lze prokázat údaje rozhodné pro úlevu nebo osvobození od místního poplatku, které poplatkový subjekt uvedl v ohlášení, čestným prohlášením tohoto subjektu?

Odpověď:

Zákon o místních poplatcích v ustanovení § 14a upravuje ohlašovací povinnost poplatkového subjektu (poplatníka a plátce) a současně stanoví údaje, které je poplatkový subjekt povinen správci poplatku sdělit. V rámci ohlašovací povinnosti je poplatkový subjekt mimo jiné povinen ohlásit správci poplatku i údaj rozhodný pro úlevu nebo osvobození od místního poplatku, a to ve lhůtě stanovené v zákoně o místních poplatcích v ustanovení § 14a odst. 3 (do 15 dnů ode dne, kdy nastala změna údajů již dříve ohlášených) nebo ve lhůtě stanovené v obecně závazné vyhlášce.

Skutečnosti zakládající nárok poplatkového subjektu na úlevu nebo osvobození od místního poplatku prokazuje poplatkový subjekt. Ten je ve smyslu daňového řádu nositelem důkazního břemene a prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v podání, tj. i v ohlášení. Jinými slovy je tedy plně na poplatkovém subjektu, aby skutečnosti zakládající jeho nárok na úlevu nebo osvobození prokázal, a to důkazními prostředky jako např. listinou, svědeckou výpovědí. V případě, že některé skutečnosti nelze ze strany poplatkového subjektu důkazními prostředky prokázat (např. prokazování negativní skutečnosti), nezbývá, aby správce daně (poplatku) vycházel z jeho „tvrzení“ uvedeného v ohlašovací povinnosti. Správce daně (poplatku) nelze obecně zavázat, aby veškerá tvrzení poplatkového subjektu z úřední povinnosti ověřoval prostřednictvím dokazování. Vždy záleží na konkrétních okolnostech posuzovaného případu a na míře zjištěného skutkového stavu. Na druhé straně v případě, kdy má správce daně (poplatku) pochybnosti o pravdivosti údajů uvedených v ohlášení, vyzve poplatkový subjekt k jejich odstranění. Předpokládá se, že uvedené pochybnosti získá správce daně (poplatku) ze své vlastní činnosti.

Někteří správci poplatků vyžadují od poplatníků jako náhradu za listinný důkaz čestné prohlášení. Čestné prohlášení poplatkového subjektu je pouze jeho tvrzení zachycené v písemné formě a samo o sobě nemůže být v daňovém řízení důkazem, kterým by bylo zhojeno neunesení důkazního břemene. Čestným prohlášením nemůže být proveden důkaz, rozhodná skutečnost jím není prokázána, ale pouze osvědčena. Daňový řád s čestným prohlášením v daňovém řízení nepočítá. Pokud někteří správci poplatků požadují v poplatkovém řízení čestné prohlášení od poplatkových subjektů, jedná se pouze o opětovné prohlášení stejné skutečnosti uvedené v ohlášení, provedené jinou formou. Z tohoto důvodu jej lze považovat za nadbytečné.