MP/08/2023 – Možnost využití konverzní (hybridní) pošty pro správu místních poplatků
Dotaz:
Lze při správě místních poplatků v rámci doručování písemností využít konverzní (hybridní) poštu?
Odpověď:
Právní úpravu konverzní (hybridní) pošty, která umožňuje odesílání písemností v tzv. hybridním režimu, kdy písemnost je od orgánu veřejné moci odeslána v elektronické podobě, ale příjemci je doručena jako listina vyhotovená a expedovaná poskytovatelem poštovních služeb, obsahuje ust. § 19 odst. 3 zákona č. 500/2001 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V daňovém řádu tento způsob doručování upraven není, přičemž jeho úpravu ve správním řádu nelze v rámci správy daní použít (viz ust. § 262 daňového řádu).
Podle výše citovaného ustanovení správního řádu není činnost kontaktního místa veřejné správy, resp. provozovatele poštovních služeb, omezena na pouhé zprostředkování fyzického dodání písemností jejímu příjemci, ale jedná se o přímý podíl na výkonu veřejné moci, jehož výstupem je vyhotovení rozhodnutí či jiné písemnosti v listinné podobě a další navazující kroky. Při aplikaci této úpravy v daňovém řízení by tedy písemnost „nedoručoval“ pouze správce daně (byť prostřednictvím jiného subjektu), ale částečně by ji „doručoval“ jiný subjekt na principu přenesení pravomoci k výkonu veřejné moci (čemuž odpovídá i znění správního řádu). Správce daně však nedisponuje pravomocí takto přenést část pravomoci k doručování na jiný subjekt, a to zejména s odkazem na zásadu vyjádřenou v ust. § 5 odst. 2 daňového řádu, dle které lze veřejnou moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon. V případě, že by správce daně doručoval způsobem, který v daňovém řádu absentuje, mohlo by tak rovněž v určitém ohledu dojít k porušení zásady legitimního očekávání adresáta.
Případné doručování písemností konverzní (hybridní) poštou by dále naráželo na zásadu daňové mlčenlivosti (viz ust. § 9 odst. 1 daňového řádu), kterou je správa daní specifická, a na kterou navazuje ust. § 52 a násl. daňového řádu upravující povinnost mlčenlivosti. Daňový řád, ani jiný zákon neobsahuje příslušný průlom do daňové mlčenlivosti ve prospěch zaměstnanců poskytovatele poštovních služeb. Výše uvedené závěry ohledně nemožnosti přenesení působnosti správce daně na jiné orgány či osoby, stejně jako ohledně absence průlomu do daňové mlčenlivosti vůči těmto orgánům či osobám, platí pro výkon správy daní obecně, ať již pro vysoce formalizované postupy a úkony, nebo pro postupy či úkony neformální.