Otázky - účetní metody a postupy

Zákon o účetnictví v § 33a odst. 4 vymezuje, co se rozumí podpisovým záznamem pro účely tohoto zákona, který se připojuje k účetnímu záznamu za účelem podpisu. Podpisovým záznamem se rozumí účetní záznam, jehož obsahem je:

-    vlastnoruční podpis,
-    uznávaný elektronický podpis podle zvláštního právního předpisu a
-    obdobný průkazný účetní záznam v technické formě, který zaručuje průkaznou a jednoznačnou původnost.

Vlastnoruční podpis lze jako identifikační prostředek aplikovat pouze v případě účetního záznamu v listinné formě.

Uznávaný elektronický podpis lze jako identifikační prostředek aplikovat pouze na účetní záznamy v technické formě a je vymezen v § 6 odst. 2 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uznávaným elektronickým podpisem se rozumí zaručený elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

Dalším podpisovým záznamem (identifikačním prostředkem v technické formě) je obdobný průkazný účetní záznam v technické formě, který zaručuje průkaznou a jednoznačnou původnost. Tento identifikační prostředek není zákonem o účetnictví ani jiným právním předpisem blíže vymezen. S ohledem na neustálý technický a technologický pokrok není ani žádoucí, aby byl zákonem o účetnictví zafixován uzavřený okruh identifikačních prostředků v technické formě, které lze jako podpisový záznam připojit k účetnímu záznamu za účelem identifikace (autentizace) „podepisující“ osoby. Zákon o účetnictví tak umožňuje pro připojování podpisových záznamů využít identifikační prostředky (technické nástroje), které jsou pro účetní jednotky, resp. pro podepisující osoby, aktuálně dostupné.

Pro úplnost je nezbytné dodat, že u dokumentů zaslaných datovou schránkou je zajištěna identifikace osoby, provádějící elektronický úkon, a proto se na takový úkon hledí, jako by byl učiněn písemně a vlastnoručně podepsán (blíže § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). Jinými slovy, na dokument zaslaný prostřednictvím datových schránek se hledí, jako na průkazně podepsaný.

Obecně platí, že základním identifikačním prostředkem v digitálním světě, tzn. ve formátu účetních záznamů v technické formě, je elektronická identita. Pomocí elektronické identity dochází k jednoznačné identifikaci určité fyzické či právnické osoby, a to postupem používání osobních identifikačních údajů v elektronické podobě (blíže např. čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014). Pro potřeby podpisového záznamu je nezbytné, aby elektronická identita osoby byla ověřena prostřednictvím identifikačních prostředků podle zákona č. 250/2017 Sb., zákon o elektronické identifikaci.

Elektronická identita primárně slouží ke kvalifikovanému přihlašování se k on-line elektronickým službám, a to jak k veřejnoprávním službám, zejm. ke službám e-Governmentu, tak k soukromoprávním službám. Jako příklad identifikačních prostředků lze například uvést produkty: datové schránky, eObčanka, MojeID, NIA ID, mobilní klíč eGovernmentu, čipová karta STARCOS 3.5 nebo evropská peněženka digitální identity.

Jedním z významných a dynamicky se rozvíjejících identifikačních prostředků elektronické identity je též bankovní identita a zejména BankID, která slouží k ověřování totožnosti a k přihlašování se ke službám veřejné správy a komerčních subjektů. Tuto službu poskytuje korporace Bankovní identita a.s.

Jinými slovy, v případě BankID se jedná o průkazné ověření totožnosti uživatele (fyzické osoby), která on-line přistupuje k nabízeným službám. V rámci BankID je též nabízena služba elektronického podepisování smluv a dokumentů ve formátu PDF. Služba BankID SIGN představuje elektronický podpis na úrovni zabezpečeného elektronického podpisu bez kvalifikovaného certifikátu, a je proto určena k písemnému jednání a podepisování dokumentů s komerčními subjekty, nikoliv pro komunikaci a podepisování dokumentů určených orgánům veřejné moci (úřady, soudy), které vyžadují podpis založený na tzv. kvalifikovaném certifikátu (uznávaný elektronický podpis). V případě BankID SIGN se tudíž nejedná o uznávaný elektronický podpis podle zvláštního právního předpisu, protože se nejedná o zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu. BankID SIGN však lze nepochybně považovat za obdobný průkazný účetní záznam v technické formě, který zaručuje průkaznou a jednoznačnou původnost, protože jako zaručený elektronický podpis umožňuje průkaznou autentizaci „podepisující“ osoby.

Poněkud rozdílná je situace při případném využití prostého průkazného ověření totožnosti uživatele například ve formátu BankID, pro účely autentizace „podepisující“ osoby, tzn. pro účely vytvoření podpisového záznamu podle zákona o účetnictví; nikoli tedy podepisování prostřednictvím BankID SIGN. Pro účely vytvoření podpisového záznamu - připojování obdobného průkazného účetního záznamu v elektronické podobě, který zaručuje průkaznou a jednoznačnou původnost - je podstatný způsob zajištění připojování obdobného průkazného účetního záznamu v elektronické podobě k samotnému účetnímu záznamu, a to včetně autentizace „podepisující“ osoby. Rozhodné je proto vždy celkové technické řešení zvolené účetní jednotkou, které případné průkazné ověření totožnosti uživatele využívá; průkazným ověřením totožnosti může být např. BankID nebo jiný identifikační prostředek. Jinými slovy, ačkoli BankID SIGN lze považovat za dostatečně průkazný způsob připojení podpisového záznamu k účetnímu záznamu v souladu se zákonem o účetnictví, tak prosté průkazné ověření totožnosti uživatele ve formátu BankID, např. při přihlášení pro práci v ekonomickém systému účetní jednotky, nelze bez dalšího automaticky považovat za průkazný způsob připojení obdobného průkazného účetního záznam v technické formě, který zaručuje průkaznou a jednoznačnou původnost.
S ohledem na výše uvedené proto nelze předjímat, jaké technické řešení má být pro připojování podpisového záznamu zvoleno, pokud účetní jednotka při vedení účetnictví, resp. pro účely připojování podpisového záznamu k účetnímu záznamu, využije identifikační prostředek v elektronické podobě, například BankID nebo jinou elektronickou identitu podle zákona o elektronické identifikaci. Samotný zákon o účetnictví neobsahuje žádné legislativní překážky pro používání elektronických účetních záznamů, a to ani v případě připojování podpisu, resp. podpisových záznamů.

Podstatou uvedeného dotazu k případné nutnosti tisknutí účetních dokladů je otázka naplnění průkaznosti souvisejících účetních záznamů podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., resp. splnění všech náležitostí účetních dokladů podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. prostřednictvím transakčních protokolů databáze účetních zápisů. Při tomto způsobu je však otázkou naplnění především ustanovení § 8 odst. 1, které dává povinnost účetním jednotkám „… vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů.“.

Domníváme se, že využití transakčních protokolů bez dalšího nelze považovat za dostačující z hlediska naplnění především zásady srozumitelnosti a přehlednosti (zajištění čitelnosti pro fyzickou osobu) a zásady trvalosti účetních záznamů (neměnnost účetního záznamu). Pravděpodobně půjde také o způsob organizačně velmi náročný a nákladný, neboť nezbytný vnitřní předpis pro takový způsob by musel zajistit odpovídající způsob nakládání s transakčními protokoly (vznik, archivace, přístupy k nim, obnova a zejména doložení tvrzení o neměnnosti a „neantedatovatelnosti“ auditní stopy příslušné k účetnímu dokladu), jakož i pravomoci a odpovědnosti konkrétních zaměstnanců účetní jednotky. Navíc ani to účetní jednotce nezajistí možnost nevyhotovování účetních dokladů v listinné nebo technické formě.

Z těchto důvodů doporučujeme zvážit způsob naplnění výše uvedených požadavků zákona č. 563/1991 Sb. (a tím také možnosti nevyužívání tisknutí účetních dokladů, tj. účetních záznamů v listinné formě) a zajištění neměnnosti auditní stopy s využitím řešení, které zajistí srozumitelnost, neměnnost a čitelnost pro fyzickou osobu, například s využitím mezinárodně uznávaného formátu PDF/A s připojením podpisového záznamu podle ustanovení § 33a odst. 5 písm. b) (připojením uznávaného elektronického podpisu nebo obdobným průkazným účetním záznamem v technické formě), resp. identifikačního záznamu, vždy však s oporou ve svém vnitřním předpisu, jak stanoví ustanovení § 33a odst. 10 zákona č. 563/1991 Sb.

Takovéto řešení však vždy musí vyhovět požadavkům také dalších relevantních právních předpisů, zejm. zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů a jedná-li se současně o daňové doklady také zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 

V uvedeném dotazu je klíčové především vyhovění požadavku ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., tj. zajištění průkaznosti účetních záznamů, a splnění všech náležitostí účetních dokladů podle ustanovení § 11 předmětného zákona. V souladu s ustanovením § 4 odst. 8 písm. m) a n) zákona č. 563/1991 Sb. jsou pravidla pro formát, strukturu, přenos a zabezpečení účetních záznamů v technické formě vybraných účetních jednotek a požadavky pro technické a smíšené formy účetních záznamů, včetně požadavků na jejich průkaznost, přenos a úschovu, upraveny prováděcí vyhláškou č. 383/2009 Sb. Z ustanovení § 26 a následující vyhlášky č. 383/2009 Sb. vyplývají tyto přípustné technické způsoby provedení převodu z listinné do technické formy účetního záznamu:

1. účetní jednotka bude uchovávat účetní záznam v původní listinné formě a zároveň také nově vzniklý účetní záznam v převedené technické formě, kdy obsah obou účetních záznamů bude shodný,
2. účetní jednotka provede autorizovanou konverzi, která zajistí, že obsah účetního záznamu v nové formě je shodný s obsahem účetního záznamu v původní formě,
3. v rámci nastavení oběhu účetních záznamů, včetně jejich elektronického oběhu, lze v případě vybrané účetní jednotky využít požadavků zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, ve znění pozdějších předpisů, jimiž lze naplnit povinnosti připojování podpisových záznamů podle ustanovení § 33a zákona č. 563/1991 Sb. Účetní jednotka nastavuje pravidla vnitřním předpisem podle ustanovení § 33a odst. 10 zákona č. 563/1991 Sb., a tudíž lze nastavit proces zajišťující vytváření účetního dokladu v účetní jednotce, vč. průkaznosti převodu účetního záznamu z listinné formy do technické formy například způsobem, kdy jsou pověřeny osoby, které odpovídají za provedení tohoto převodu, způsob a technické prostředky, jimiž tento převod provádějí, určena autorizace osob, které tento převod provedly, a zároveň určena osoba, která ověří nebo která ověřuje shodu obsahu účetního záznamu v technické formě s obsahem původního účetního záznamu v listinné formě, a také určena autorizace osob, které převod provedly, jakož i další případné náležitosti. Dále je nezbytné technicky zajistit, aby účetní záznamy v technické nebo smíšené formě se skartačními znaky „A“ nebo „V“ vzniklé z činnosti účetní jednotky byly ve formátu, který zaručí jejich neměnnost a umožní jejich následnou čitelnost pro fyzickou osobu, jakož i vyhovění požadavkům také dalších relevantních právních předpisů, jedná-li se současně o daňové doklady také zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů. Je nezbytné upozornit, že účetní jednotka v rámci naplňování povinností dle zákona č. 563/1991 Sb. zohledňuje též významnost účetních případů, případně další možná rizika (například potenciální reklamační řízení).

Jednoznačná úprava oběhu účetních záznamů vnitřním předpisem účetní jednotky tak, aby byly stanoveny odpovědnosti jednotlivých osob a stanoveny konkrétní úkony související s nakládáním s účetními záznamy, a to po celou dobu „života“ účetního záznamu, včetně nastavení vnitřního kontrolního systému pro tuto oblast, je nezbytná ve všech uvedených bodech. Při splnění podmínek uvedených v bodech b) a c) pak z pohledu naplnění povinností dle zákona č. 563/1991 Sb. není podmínkou úschova původního účetního záznamu v listinné formě.

Technické zhodnocení dlouhodobého majetku provedené zřizovatelem na majetku již předaném k hospodaření příspěvkové organizaci je součástí svěřeného majetku, a to s ohledem na ustanovení § 27 odst. 2 písm. e) zákona č. 250/2000 Sb., kdy institut svěření majetku k hospodaření ve zřizovací listině je právním aktem, který se vztahuje na majetek jako celek, tj. včetně technických zhodnocení provedených na předmětném majetku po okamžiku jeho svěření.

V uvedeném případě se neprovádí změna zřizovací listiny z titulu svěření majetku (provedeného technického zhodnocení). Obsahuje-li však zřizovací listina ocenění svěřeného majetku, upraví účetní jednotka toto ocenění o provedené technické zhodnocení.

Z výše uvedeného vyplývá, že územní samosprávný celek nepředává k hospodaření uvedené technické zhodnocení a že o předmětném majetku včetně technického zhodnocení účtuje a odpisuje jej příspěvková organizace. K okamžiku uvedení technického zhodnocení do stavu způsobilého k užívání je proto nezbytné aktualizovat zůstatkovou cenu předmětného majetku a aktualizovat jeho odpisový plán. 

Přestože v ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb. nejsou příspěvkové organizace explicitně uvedeny mezi účetními jednotkami, které nemohou uplatnit hospodářský rok, tak s ohledem na ustanovení jiných právních předpisů nemohou příspěvkové organizace uplatnit hospodářský rok při vedení účetnictví.

Podle Přílohy č. 3 k vyhlášce č. 383/2009 Sb. předávají vybrané účetní jednotky řádnou účetní závěrku ve stavu k 31. 12., a to v termínu do 20. 2. následujícího roku, resp. do 25. 2. následujícího roku v případě účetních jednotek předávajících Pomocný analytický přehled. Řádnou účetní závěrkou se podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. rozumí účetní závěrka sestavená k poslednímu dni účetního období. Pokud tedy má příspěvková organizace povinnost předávat řádnou účetní závěrku ve stavu k 31. 12., lze dovodit, že má povinnost stanovit účetní období shodně s kalendářním rokem. 

V souladu s ustanovením § 25 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb. a § 72 odst. 2 a 4 vyhlášky č. 410/2009 Sb. se dlouhodobé podmíněné pohledávky a dlouhodobé podmíněné závazky oceňují v předpokládané výši pohledávek a závazků.

Vyhláškou č. 397/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 410/2009 Sb., byla z výše uvedených ustanovení odstraněna věta: „Výše ocenění se stanoví v úhrnu za 3 následující účetní období.“. Toto již dříve zavedené zjednodušení při použití účetní metody oceňování podmíněných aktiv a podmíněných pasiv vybranými účetními jednotkami způsobovalo, že v účetní závěrce nebyly vykazovány podmíněné pohledávky a podmíněné závazky v předpokládané výši, což zcela neodpovídalo věrnému a poctivému obrazu předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Z tohoto důvodu byla věta odstraněna, aby při stanovení výše ocenění dlouhodobých podmíněných aktiv a dlouhodobých podmíněných pasiv nebyla účetní jednotka omezena 3 následujícími účetními obdobími, ale stanovila si výši ocenění podle předpokládané výše plnění, případně aby postup upravila vnitřním předpisem (např. stanovení výše ocenění v případě smluv uzavřených na dobu neurčitou). Nový způsob ocenění dlouhodobých podmíněných aktiv a dlouhodobých podmíněných pasiv vyplývající ze změny ustanovení § 72 odst. 2 a 4 vyhlášky č. 410/2009 Sb. mohou účetní jednotky použít pro dlouhodobá podmíněná aktiva a dlouhodobá podmíněná pasiva vykázaná k 31. 12. 2017, nejpozději však pro dlouhodobá podmíněná aktiva a dlouhodobá podmíněná pasiva vykázaná k 31. 12. 2018, ledaže by takový postup byl neefektivní nebo by se jednalo o položky dlouhodobých podmíněných aktiv a dlouhodobých podmíněných pasiv, které jsou nevýznamné. 

Předpis nároku zaměstnance na mimořádný příspěvek od zaměstnavatele, který je VÚJ, bude vykázán v souladu s ustanovením § 33 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 410/2009 Sb. na položce výkazu zisku a ztráty „A.I.13. Mzdové náklady“ (zaúčtován na stranu MÁ DÁTI syntetického účtu 521) a snížení povinného odvodu zaměstnavatele bude vykázáno v souladu s ustanovením § 33 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 410/2009 Sb. na položce výkazu zisku a ztráty „A.I.14. Zákonné sociální pojištění“ (zaúčtováno na stranu DAL syntetického účtu 524). Účetní jednotka vykáže v PAP na položce 52103 Mzdové náklady – náhrady mezd za dočasnou pracovní neschopnost hrazené zaměstnavatelem.

V případě postupu podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 121/2021 Sb. (snížení povinného pojistného zaměstnavatele o zúčtovaný příspěvek) se z rozpočtového hlediska nejedná o příspěvek ani jiný transfer, ale o započtení. Zaměstnavatel zaplatí pojistné, které bude o příspěvek při nařízené karanténě sníženo. Nejde tedy o jeho příjem, nýbrž sníženou platbu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti na rozpočtové položce 5031.

Výdaj z titulu výplaty příspěvku zaměstnavatelem zaměstnanci podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 121/2021 Sb. bude dále rozpočtově vykázán u zaměstnavatele, který používá rozpočtovou skladbu, zařazen na rozpočtovou položku 5424. 

Odvod do státního rozpočtu účtuje vybraná účetní jednotka na stranu MÁ DÁTI syntetického účtu 538 – Jiné daně a poplatky se souvztažným zápisem na stranu DAL syntetického účtu 342 – Ostatní daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění.

Podle ustanovení § 81 odst. 1 zákona č. 435/2004, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) jsou zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele, kdy povinný podíl činí 4 %.

V souladu s ustanovením § 81 odst. 2 zákona o zaměstnanosti je tato povinnost zaměstnavatele plněna mimo jiné odvodem do státního rozpočtu, a to prostřednictvím Úřadu práce. Plnění této povinnosti odvodem do státního rozpočtu je dáno naroveň ostatním způsobům plnění této povinnosti, a tedy nejedná se o odvod sankčního charakteru.

Přestože předmětný odvod do státního rozpočtu není formálně poplatkem, tak věcný obsah dané transakce poplatku nejvíce odpovídá.

V případě, že zaměstnavatel nesplní povinnost podle ustanovení § 81 odst. 1 zákona o zaměstnanosti a krajská pobočka Úřadu práce zaměstnavateli stanoví povinnost poukázat odvod do státního rozpočtu rozhodnutím podle daňového řádu, účtuje vybraná účetní jednotka o odvodu sankčního charakteru prostřednictvím syntetického účtu 542 – Jiné pokuty a penále. 

Uvedenou peněžní náhradu účtuje vybraná účetní jednotka prostřednictvím syntetického účtu 521 – Mzdové náklady. Důvodem je především skutečnost, že výše této peněžní náhrady má být přednostně určena dohodou s danou osobou, východiskem pro její určení byla průměrná hodinová odměna pracovníků v sociálních službách, resp. sociálních pracovníků zaměstnaných na základě dohod o provedení práce u poskytovatelů sociálních služeb, kteří poskytují sociální služby na území konkrétního kraje.

Příslušný související rozpočtový výdaj zatřídí vybraná účetní jednotka do rozpočtové položky 5051 – Mzdové náhrady.

Poskytnuté dlouhodobé zápůjčky a úvěry se účtují prostřednictvím syntetického účtu 067 – Dlouhodobé půjčky a jsou vykazovány na položce rozvahy „A.III.4. Dlouhodobé půjčky“.

Pro úplnost uvádíme, že přijaté dlouhodobé zápůjčky a úvěry se účtují prostřednictvím syntetického účtu 451 – Dlouhodobé úvěry a jsou vykazovány na položce rozvahy „D.II.1. Dlouhodobé úvěry“. Poskytnuté krátkodobé zápůjčky a úvěry se účtují prostřednictvím syntetického účtu 377 – Ostatní krátkodobé pohledávky a jsou vykazovány na položce rozvahy „A.II.33. Ostatní krátkodobé pohledávky“. Přijaté krátkodobé zápůjčky a úvěry se účtují prostřednictvím syntetického účtu 281 – Krátkodobé úvěry a jsou vykazovány na položce rozvahy „D.III.1. Krátkodobé úvěry“. 

Ano, v případě, že skutečná výše závazku je nižší, než výše poskytnuté zálohy, může účetní jednotka o zúčtování zálohy účtovat na stranu MÁ DÁTI syntetického účtu 321 – Dodavatelé a současně na stranu MÁ DÁTI syntetického účtu 311 – Odběratelé se souvztažným zápisem na stranu DAL syntetického účtu 314 – Krátkodobé poskytnuté zálohy.
Příklad:
- MD 314//DAL 241 - poskytnutá záloha dodavateli (100 tis. Kč)
- MD 502//DAL 321 – předpis závazku z titulu spotřeby energie (80 tis. Kč)
- MD 321 (80 tis. Kč) a MD 311 (20 tis. Kč)//DAL 314 – zúčtování zálohy (100 tis. Kč)
- MD 241//DAL 311 - inkaso přeplatku od dodavatele (20 tis. Kč)

Analogicky může účetní jednotka postupovat i v případě zúčtování záloh z jiných titulů, pokud vyhláška č. 410/2009 Sb. nebo ČÚS nestanoví jinak. 

Ano, v případě, že skutečná výše závazku je vyšší, než výše poskytnuté zálohy, může účetní jednotka o zúčtování zálohy a předpisu závazku z titulu účtovat na stranu MÁ DÁTI syntetického účtu 321 – Dodavatelé se souvztažným zápisem na stranu DAL syntetického účtu 314 – Krátkodobé poskytnuté zálohy pouze ve výši skutečně poskytnuté zálohy. Úhradu doplatku následně účetní jednotka účtuje na stranu MÁ DÁTI syntetického účtu 321 – Dodavatelé se souvztažným zápisem na stranu DAL příslušného syntetického účtu účtové skupiny 22, 23 nebo 24.
Příklad:
- MD 314//DAL 241 - poskytnutá záloha dodavateli (100 tis. Kč)
- MD 502//DAL 321 – předpis závazku z titulu spotřeby energie (120 tis. Kč)
- MD 321//DAL 314 – zúčtování zálohy (100 tis. Kč)
- MD 321//DAL 241 - doplatek závazku dodavateli (20 tis. Kč)

Analogicky může účetní jednotka postupovat i v případě zúčtování záloh z jiných titulů, pokud vyhláška č. 410/2009 Sb. nebo ČÚS nestanoví jinak. 

Organizační složka státu účtuje o přijetí peněžních prostředků z titulu prodeje majetku jí propadlého nebo zabraného v trestním řízení prostřednictvím syntetického účtu 245 – Jiné běžné účty.

Peněžní prostředky vynaložené organizační složkou státu při hospodaření s předmětným majetkem nebo v souvislosti s ním do doby jeho prodeje a ve výši výdajů na prodej majetku přeúčtuje organizační složka státu na syntetický účet 222 – Příjmový účet organizačních složek státu. 

V případě prodeje majetku podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 59/2017 Sb., který organizační složka státu vede v operativní evidenci v souladu s ustanovením § 15 odst. 4) zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů bude prodávající organizační složka státu účtovat o vzniku pohledávky za kupujícím, tj. na stranu MÁ DÁTI syntetického účtu 315 – Jiné pohledávky z hlavní činnosti se souvztažným zápisem na stranu DAL syntetického účtu 347 – Závazky k vybraným ústředním vládním institucím a na stranu DAL syntetického účtu 649 – Ostatní výnosy z činnosti ve výši odpovídající hodnotě plnění vynaložených organizační složkou státu při hospodaření s tímto majetkem nebo v souvislosti s ním do doby jeho prodeje a ve výši plnění vynaložených na prodej majetku.

Uvedenou skutečnost může organizační složka státu účtovat též pomocí nesložených zápisů použitím příslušných stran syntetického účtu 315 – Jiné pohledávky z hlavní činnosti, pokud tím zajistí shodné zobrazení v účetní závěrce. 

V případě úplatného nabytí sbírkového předmětu postupuje účetní jednotka v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb. a s ustanovením § 71 odst. 4 vyhlášky č. 410/2009 Sb.

Úplatně nabytý sbírkový předmět nemění ocenění rozšiřované sbírky muzejní povahy oceněné 1 Kč a bude vykázán na položce rozvahy „A.II.2. Kulturní předměty“ v ocenění pořizovací cenou.

Sbírka muzejní povahy oceněná 1 Kč a sbírkové předměty rozšiřující tuto sbírku, u nichž je známé jejich ocenění, vykazované na položce rozvahy „A.II.2. Kulturní předměty“ tedy tvoří jednu sbírku muzejní povahy podle zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 

V případě bezúplatného nabytí sbírkového předmětu postupuje účetní jednotka v souladu s ustanovením § 25 odst. 6 zákona č. 563/1991 Sb. a s ustanovením § 71 odst. 4 vyhlášky č. 410/2009 Sb.

Bezúplatně nabytý sbírkový předmět, jehož ocenění bylo u pozbývající vybrané účetní jednotky známé, nemění ocenění rozšiřované sbírky muzejní povahy oceněné 1 Kč a tento sbírkový předmět bude vykázán na položce rozvahy „A.II.2. Kulturní předměty“ v ocenění navazujícím na výši ocenění v účetnictví účetní jednotky, která o tomto majetku naposledy účtovala.

Sbírka muzejní povahy oceněná 1 Kč a sbírkové předměty rozšiřující tuto sbírku, u nichž je známé jejich ocenění, vykazované na položce rozvahy „A.II.2. Kulturní předměty“ tvoří jednu sbírku muzejní povahy podle zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Bezúplatně nabytý sbírkový předmět, jehož pořizovací cena u pozbývající vybrané účetní jednotky nebyla známa, a proto byl u pozbývající vybrané účetní jednotky oceněn 1 Kč podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) zákona č. 563/1991 Sb., nemění ocenění rozšiřované sbírky muzejní povahy oceněné 1 Kč a předmětná sbírka se pouze „evidenčně“ rozšíří. 

V případě bezúplatného nabytí sbírkového předmětu od jiné než vybrané účetní jednotky postupuje účetní jednotka v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 písm. l) zákona č. 563/1991 Sb. a s ustanovením § 71 odst. 4 vyhlášky č. 410/2009 Sb.

Bezúplatně nabytý sbírkový předmět od fyzické osoby nebo právnické osoby, která není vybranou účetní jednotkou, nemění ocenění rozšiřované sbírky muzejní povahy oceněné 1 Kč a tento sbírkový předmět bude vykázán na položce rozvahy „A.II.2. Kulturní předměty“ v ocenění reprodukční pořizovací cenou, a to i v případě, že pořizovací cena u pozbývající účetní jednotky nebyla známa, a proto byl předmětný majetek u pozbývající účetní jednotky oceněn 1 Kč podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) zákona č. 563/1991 Sb.

Sbírka muzejní povahy oceněná 1 Kč a sbírkové předměty rozšiřující tuto sbírku, u nichž je známé jejich ocenění, vykazované na položce rozvahy „A.II.2. Kulturní předměty“ tedy tvoří jednu sbírku muzejní povahy podle zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 

Rozdíl z přecenění majetku na reálnou hodnotu vymezuje bod 3.4.2. ČÚS č. 709 – Vlastní zdroje jako rozdíl mezi oceněním tohoto majetku reálnou hodnotou a jeho oceněním v účetnictví při zohlednění případných oprávek a opravných položek (ocenění netto). Při výpočtu rozdílu se použije ocenění majetku v účetnictví k okamžiku bezprostředně předcházejícímu přecenění na reálnou hodnotu, tzn. včetně oprávek a opravných položek zaúčtovaných v běžném účetním období až do okamžiku přecenění majetku na reálnou hodnotu. Výpočet rozdílu z přecenění majetku na reálnou hodnotu je tedy následující:

Rozdíl z přecenění majetku na reálnou hodnotu = reálná hodnota majetku – ocenění netto 

V okamžiku uskutečnění účetního případu, který bezprostředně souvisí s rozhodnutím o prodeji předmětného majetku, účtuje účetní jednotka o zrušení případných oprávek a opravných položek k tomuto majetku na stranu MÁ DÁTI příslušných syntetických účtů ve výši vytvořených oprávek a opravných položek vztahujících se k předmětnému majetku a dále na stranu MÁ DÁTI syntetického účtu 407 – Jiné oceňovací rozdíly ve výši rozdílu z přecenění majetku na reálnou hodnotu (viz otázka č. 11/2018) a současně o snížení ocenění předmětného majetku (ocenění brutto) na stranu DAL příslušného majetkového účtu.

V případě záporného rozdílu z přecenění majetku na reálnou hodnotu tedy dojde ke snížení stavu syntetického účtu 407 – Jiné oceňovací rozdíly ve výši tohoto rozdílu, ke zrušení oprávek a opravných položek k příslušnému majetku a ke snížení ocenění brutto majetku na příslušném syntetickém účtu tak, aby bylo rovno reálné hodnotě.

K okamžiku přecenění na reálnou hodnotu dále účetní jednotka přeúčtuje předmětný majetek z příslušného syntetického účtu na stranu MÁ DÁTI syntetického účtu 035 – Dlouhodobý nehmotný majetek určený k prodeji, nebo syntetického účtu 036 – Dlouhodobý hmotný majetek určený k prodeji. 

V okamžiku uskutečnění účetního případu, který bezprostředně souvisí s rozhodnutím o prodeji předmětného majetku, účtuje účetní jednotka o zrušení případných oprávek a opravných položek k tomuto majetku na stranu MÁ DÁTI příslušných syntetických účtů ve výši vytvořených oprávek a opravných položek vztahujících se k předmětnému majetku a dále na stranu DAL syntetického účtu 407 – Jiné oceňovací rozdíly ve výši rozdílu z přecenění majetku na reálnou hodnotu (viz otázka č. 11/2018) a současně zvýší či sníží ocenění předmětného majetku (ocenění brutto) na příslušném majetkovém účtu.

V případě kladného rozdílu z přecenění majetku na reálnou hodnotu tedy dojde ke zvýšení stavu syntetického účtu 407 – Jiné oceňovací rozdíly ve výši tohoto rozdílu, ke zrušení oprávek a opravných položek k příslušnému majetku a ke snížení nebo zvýšení ocenění brutto majetku na příslušném syntetickém účtu tak, aby bylo rovno reálné hodnotě.

K okamžiku přecenění na reálnou hodnotu dále účetní jednotka přeúčtuje předmětný majetek z příslušného syntetického účtu na stranu MÁ DÁTI syntetického účtu 035 – Dlouhodobý nehmotný majetek určený k prodeji, nebo syntetického účtu 036 – Dlouhodobý hmotný majetek určený k prodeji. 

Položka přehledu o peněžních tocích „A.I.3. Změna stavu rezerv“ obsahuje zvýšení či snížení stavu rezerv, kdy na předmětné položce je vykázáno pouze takové zvýšení či snížení rezerv, které v běžném účetním období ovlivnilo výsledek hospodaření (viz ustanovení § 43 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 410/2009 Sb.).

V případě, že jsou rezervy tvořeny nebo zúčtovávány se souvztažným zápisem na syntetickém účtu 408 – Opravy předcházejících účetních období, a jejich tvorba nebo zúčtování tedy neovlivňuje výsledek hospodaření běžného účetního období, nebude tato skutečnost vykázaná na položce přehledu o peněžních tocích „A.I.3. Změna stavu rezerv“.

V souladu s ustanovením § 32 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 410/2009 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2018, se krátkodobé dluhy ze soukromoprávních vztahů mezi odběrateli a dodavateli, jako jsou například smluvní pokuty a sankce, vykazují na položce rozvahy „D.III.5. Dodavatelé“ (syntetický účet 321 – Dodavatelé).

Tento způsob vykazování, na rozdíl od původní úpravy, kdy tyto dluhy byly vykazovány na položce rozvahy „D.III.38. Ostatní krátkodobé závazky“ (syntetický účet 378 – Ostatní krátkodobé závazky), informuje uživatele účetní závěrky o tom, že se jedná o dluh ze soukromoprávního vztahu, a zároveň tímto bude dosaženo vyšší vypovídací schopnosti účetní závěrky pro uživatele. 

Problematika tzv. „vyvolaných investic“ není v účetních předpisech explicitně řešena. Je-li pro uvedení investice do stavu způsobilého k užívání nezbytné vynaložit náklady na zásah na cizím majetku, lze postupovat obdobně, jako v případě ostatních nákladů souvisejících s pořízením dlouhodobého majetku podle ustanovení § 55 odst. 1 vyhlášky č. 410/2009 Sb., a zahrnout náklady na zásah na cizím majetku do pořizovací ceny investice.

Vlastník příslušného majetku, na kterém byl proveden předmětný zásah, účtuje při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 55 odst. 4 vyhlášky č. 410/2009 Sb. o technickém zhodnocení, a to v souladu s ustanovením § 28 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. 

Účtuje vybraná účetní jednotka o pořízení územního plánu, jehož ocenění převyšuje částku 60 000 Kč, prostřednictvím syntetického účtu 518 – Ostatní služby, nebo syntetického účtu 041 – Nedokončený dlouhodobý nehmotný majetek?

Územní plán je vydávaný na základě poměrně složitého procesu, který se řídí stavebním zákonem. Územní plán je součástí územně plánovací dokumentace a vydává se pro území určité obce. Musí být v souladu s nadřazenou územně plánovací dokumentací, tedy se zásadami územního rozvoje, které se vydávají na úrovni kraje, a s politikou územního rozvoje, která se vydává pro území celé republiky.

Podle našeho názoru se v tomto případě jedná o pořízení dlouhodobého nehmotného majetku (územní plán dle našeho názoru splňuje i definici aktiva podle mezinárodních účetních standardů pro veřejný sektor), kdy pořízení územního plánu s ohledem na výši ocenění by mělo být účtováno prostřednictvím syntetického účtu 041 – Nedokončený dlouhodobý nehmotný majetek a po zařazení územního plánu do užívání by měl být územní plán vykázán na položce rozvahy „A.I.6. Ostatní dlouhodobý nehmotný majetek“ (syntetický účet 019). V této souvislosti však také upozorňujeme na ocenění vlastními náklady. 

Příspěvkové organizace zřízené územním samosprávným celkem se zapisují do obchodního rejstříku v souladu s ustanovením § 27 odst. 12 zákona č. 250/2000 Sb.

V případě územních samosprávných celků nestanoví žádný právní předpis povinnost zápisu do veřejného rejstříku. Z tohoto důvodu územní samosprávný celek v uvedené položce přílohy v účetní závěrce žádnou informaci neuvádí.

V položce „A.5. Informace podle § 18 odst. 3 písm. b) zákona“ přílohy v účetní závěrce uvedou účetní jednotky:
a) nezapsané ve veřejném rejstříku: účetní jednotka v této položce přílohy v účetní závěrce žádnou informaci neuvádí,
b) zapsané ve veřejném rejstříku: např. účetní jednotka byla dne xx. xx. xxxx zapsána do obchodního rejstříku vedeného u Krajského soudu v X, spisová značka: XX.

V případě odvodu peněžních prostředků z fondu investic příspěvkové organizace do rozpočtu zřizovatele, s výjimkou odvodu peněžních prostředků poskytnutých zřizovatelem a určených na pořízení dlouhodobého majetku, se jedná o transfer.

Postup účtování u příspěvkové organizace, pokud příspěvková organizace je schopna tyto peněžní prostředky na základě průkazného účetního záznamu oddělit od peněžních prostředků poskytnutých zřizovatelem a určených na pořízení dlouhodobého majetku:
- MD 572//DAL 349 – předpis závazku z titulu odvodu do rozpočtu zřizovatele
- MD 349//DAL 241 – úhrada závazku
- MD 416//DAL 401 – současně s úhradou závazku použití fondu investic k odvodu do rozpočtu zřizovatele

Postup účtování u zřizovatele:
- MD 348//DAL 672 – předpis pohledávky z titulu odvodu do rozpočtu zřizovatele
- MD účtová skupina 23//DAL 348 – inkaso pohledávky 

V případě bezúplatně nabytého věcného břemene k pozemku, kdy je vybraná účetní jednotka na straně oprávněného z tohoto věcného břemene, bez kterého by pořizovaný dlouhodobý hmotný majetek (stavba) nebyl způsobilý k užívání, se jedná o náklad související s pořízením dlouhodobého majetku podle ustanovení § 55 odst. 1 vyhlášky č. 410/2009 Sb. V ostatních případech bude věcné břemeno k pozemku, pokud se nejedná o zboží, vykázáno jako samostatný dlouhodobý hmotný majetek na položce rozvahy „A.II.6. Drobný dlouhodobý hmotný majetek“ (ocenění nepřevyšuje částku 40 000,- Kč) nebo na položce rozvahy „A.II.7. Ostatní dlouhodobý hmotný majetek“ (ocenění převyšuje částku 40 000 Kč).

Věcné břemeno k pozemku se ocení v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 písm. l) zákona č. 563/1991 Sb. reprodukční pořizovací cenou, a to v případě, že věcné břemeno bylo bezúplatně nabyto od jiné než vybrané účetní jednotky, nebo v souladu s ustanovením § 25 odst. 6 zákona č. 563/1991 Sb. 

Vymezení pojmů, povolení a způsoby konání veřejné sbírky se řídí zákonem č. 117/2001 Sb. o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů (zákon o veřejných sbírkách), v platném znění. V případě veřejné sbírky lze peníze vybírat např. prostřednictvím bankovního účtu (pro účely sbírky zřízeného) nebo složením hotovosti do pokladny (zřízené pro účely sbírky).
Podle ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky a v souladu s přílohou č. 1 vyhlášky vykáže závazky z titulu příspěvků a připsaných úroků z příspěvků prostřednictvím položky „D.III.34. Ostatní krátkodobé závazky“ (syntetický účet 378). Případné poplatky za vedení bankovního účtu vykazuje účetní jednotka jako snížení tohoto závazku prostřednictvím uvedené položky rozvahy. Vybrané peněžní prostředky účetní jednotka vykazuje v položce „B.III.5. Jiné běžné účty“ rozvahy (syntetický účet 245).

Ano, může. V zákoně č. 563/1991 Sb. ani ve vyhlášce č. 270/2010 Sb. není tato skutečnost závazně upravena.

Na základě ustanovení § 3 odst. 1 písm. vyhlášky č. 270/2010 Sb. je jmenování členů inventarizačních komisí plně v pravomoci a odpovědnosti příslušné účetní jednotky. Vzhledem ke skutečnosti, že záměrem zřízení hlavní inventarizační komise je řízení a kontrola činnosti inventarizačních komisí a sestavení inventarizační zprávy, měl by být při jmenování členů inventarizační komise kladen důraz na věcné posuzování skutečné odborné způsobilosti, nikoli na formální posuzování funkčního postavení příslušných osob v rámci organizace.

Pokud je to však možné, doporučujeme, aby předsedou hlavní inventarizační komise byl jmenován např. zaměstnanec s věcnou odbornou způsobilostí, nikoliv ředitel příspěvkové organizace.

Při určení „předmětu inventarizace“ by příslušná vybraná účetní jednotka měla v prvé řadě vycházet ze dvou částí účetní závěrky, tj. z rozvahy a přílohy v účetní závěrce. Dalším neméně důležitým účetním záznamem pro jednoznačné určení „předmětu inventarizace“ je účtový rozvrh příslušné vybrané účetní jednotky.

V případě stanovení účtového rozvrhu je nutné postupovat podle ustanovení § 14 zákona č. 563/1991 Sb., ze kterého vyplývá, že na podkladě směrné účtové osnovy jsou účetní jednotky povinny sestavit účtový rozvrh, v němž uvedou účty potřebné k zaúčtování všech účetních případů a k sestavení účetní závěrky.

Pokud se určité účetní případy v účetní jednotce neuskutečňují a účtový rozvrh z uvedeného důvodu neobsahuje některé syntetické nebo podrozvahové účty, je nezbytné, aby příslušný plán inventur tyto skutečnosti jednoznačně obsahoval, včetně stanovení příslušných inventarizačních položek (jmenovaných syntetických účtů a jmenovaných „podrozvahových“ účtů), u kterých nebude „prokazováno“ provedení inventury „nulovým“ inventurním soupisem.

V případě, že účtový rozvrh obsahuje syntetický účet, na kterém nebylo v průběhu účetního období (kalendářního roku) účtováno a který vykazuje nulový zůstatek, pak u této inventarizační položky nemusí být provedena inventura.

V případě syntetického účtu, resp. položky rozvahy, na kterém je vykázán nulový zůstatek, ale na kterém bylo v průběhu účetního období (kalendářního roku) účtováno, je nezbytné u této inventarizační položky provést k rozvahovému dni inventuru. 

Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení (syntetický účet 431) souvisí v prvé řadě s položkami výkazu zisku a ztráty, tj. s položkami nákladů a výnosů, a syntetickým účtem 493 – Výsledek hospodaření běžného účetního období, jehož zůstatek se převádí při uzavírání účetních knih na syntetický účet 492 – Konečný účet rozvažný. Při otevírání účetních knih stavy jednotlivých rozvahových položek syntetického účtu 491 – Počáteční účet rozvažný navazují na stavy jednotlivých rozvahových položek na syntetickém účtu 492 – Konečný účet rozvažný, kdy při otevírání účetních knih k 1. 1. se zisk/ztráta zaúčtuje na příslušnou stranu syntetického účtu 431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení se souvztažným zápisem na příslušnou stranu syntetického účtu 491 – Počáteční účet rozvažný.

Z výše uvedeného vyplývá, že vzhledem ke skutečnosti, že na syntetický účet 431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení je účtováno při otevírání účetních knih a při schválení účetní závěrky, není syntetický účet 431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení, resp. příslušná položka rozvahy, předmětem inventarizace majetku a závazků.

V případě, že nedojde ke schválení účetní závěrky, a tedy k rozdělení výsledku hospodaření, a na syntetickém účtu 431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení, resp. příslušné položce rozvahy, je vykazován k rozvahovému dni zůstatek, pak ani v tomto případě syntetický účet 431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení, resp. příslušná položka rozvahy, není předmětem inventarizace majetku a závazků (náklady a výnosy nejsou předmětem inventarizace). 

S ohledem na charakter těchto pasiv rozvahy by mělo být předmětem dokladové inventury zejména posouzení rozdílů mezi počátečním stavem a stavem k rozvahovému dni, kdy se zejména jedná o dodržování platných právních předpisů v oblasti účetnictví a rozpočtových pravidel, na základě kterých dochází ke zvýšení nebo snížení stavu příslušných syntetických účtů vykazovaných na dotčených položkách pasiv rozvahy. Z uvedeného tedy vyplývá, že je vhodné, aby v rámci periodické inventarizace byla prováděna rozdílová inventura, při které jsou zaznamenány v dodatečném inventurním soupisu přírůstky a úbytky mezi počátečním stavem a stavem vykázaným k rozvahovému dni.

Pro úplnost je nutné připomenout i ustanovení § 18 zákona č. 563/1991 Sb., ze kterého vyplývá povinnost účetním jednotkám v příloze účetní závěrky vysvětlit a doplnit informace obsažené v rozvaze a výkazu zisku a ztráty. Z ustanovení § 45 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 410/2009 Sb. vyplývá, že příloha v účetní závěrce mimo jiné obsahuje informace o tvorbě a čerpání fondů v položce „F. Doplňující informace k fondům účetní jednotky“, tzn. doplňující informace k položkám pasiv rozvahy „C.II. Fondy účetní jednotky“.

Ze závazného vzoru přílohy v účetní závěrce je patrné, že „přehledy“ (tabulky) jednotlivých fondů obsahují počáteční stav příslušného fondu k 1. lednu, jednotlivé tituly tvorby příslušného fondu v běžném účetním období, jednotlivé tituly čerpání příslušného fondu v běžném účetním období a konečný stav fondu k rozvahovému dni.

Z výše uvedeného je zřejmé, že pro naplnění požadavků inventarizace majetku a závazků je v rámci periodické inventarizace při rozdílové inventuře zjišťování skutečných stavů dokladovou inventurou u položek rozvahy „C.II. Fondy účetní jednotky“ a zaznamenání v dodatečném inventurním soupisu přírůstků a úbytků mezi počátečním stavem a stavem k rozvahovému dni dostačující. 

V prvé řadě je nezbytné upozornit na ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o účetnictví“), ve kterém je stanoveno, že „Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (dále jen „účetní období“); není-li možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. V účetním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami (§ 4 odst. 8); přitom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí.“. V tomto ustanovení je zakotven základní předpoklad účetního výkaznictví vybraných účetních jednotek, a to akruální princip, což ve svém důsledku znamená věcné přiřazování nákladů a výnosů (tzv. „matching principle“).

Dále pak zákon o účetnictví v ustanovení § 4 odst. 8 vymezuje, že účetní jednotky jsou povinny při vedení účetnictví dodržovat mimo jiné i účetní metody. Pro vybrané účetní jednotky je použití účetních metod upraveno ustanoveními vyhlášky č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů, kdy v ustanovení § 69 je upravena metoda časového rozlišení.

V návaznosti na výše uvedené lze konstatovat, že akruální princip, tedy i metoda časového rozlišení, patří mezi základní pravidla účetního výkaznictví vybraných účetních jednotek, a tudíž není nutné její použití explicitně vymezovat v případě Českého účetního standardu pro některé vybrané účetní jednotky č. 707 - Zásoby. Je tedy zřejmé, že vybrané účetní jednotky použijí i po 1. 1. 2015 syntetický účet 384 Výnosy příštích období, a to ve významných případech, kdy zásoby nejsou spotřebovány nebo nedochází k jejich jinému úbytku v účetním období, ve kterém byly nabyty. I v těchto případech tedy postupuje vybraná účetní jednotka v souladu s ustanoveními bodů 6.2. a 6.5. Českého účetního standardu pro některé vybrané účetní jednotky č. 701 – Účty a zásady účtování na účtech.

Při stanovení výše odpisů u dlouhodobého majetku, u kterého vybraná účetní jednotka stanovila jeho zbytkovou hodnotou, je nutné vycházet z ustanovení:
1) § 28 odst. 6 zákona č. 563/1991 Sb.,
2) § 66 odst. 1 vyhlášky č. 410/2009 Sb.,
3) bodu 4.11. ČÚS č. 708,
4) bodu 3.1. písm. f) ČÚS č. 708.

Z výše uvedeného lze dovodit, že při stanovení odpisového plánu u dlouhodobého majetku, u kterého vybraná účetní jednotka stanovila jeho zbytkovou hodnotou, postupuje vybraná účetní jednotka tak, že pro účely výpočtu odpisů se částka pro výpočet odpisů, vycházející z ocenění příslušného dlouhodobého majetku, sníží o stanovenou zbytkovou hodnotu a výsledná hodnota se v případě rovnoměrného způsobu odpisování vydělí počtem roků resp. měsíců předpokládané doby používání dlouhodobého majetku, případně přepočte na celkový odhadovaný objem výkonů daného majetku v případě výkonového způsobu odpisování. 

V případě bezúplatného převodu majetku od jiné vybrané účetní jednotky se postupuje v souladu s ustanovením § 25 odst. 6 zákona č. 563/1991 Sb., kdy účetní jednotka při ocenění majetku navazuje na výši ocenění v účetnictví účetní jednotky, která o tomto majetku naposledy účtovala. Postup účtování při bezúplatném nabytí majetku je upraven zejména v bodech 4.1.1. a 4.1.3. ČÚS č. 709 – Vlastní zdroje.

O dalších nákladech souvisejících s bezúplatným převodem bude účetní jednotka účtovat na příslušný syntetický účet účtové třídy 5 – Náklady, např. v případě dopravy na syntetický účet 518 – Ostatní služby. 

V případě směny pozemků mezi vybranými účetními jednotkami na základě uzavřené směnné smlouvy postupují vybrané účetní jednotky v souladu s ustanovením bodu 3.4.3. věty první Českého účetního standardu č. 709 – Vlastní zdroje, podle něhož se u majetku určeného ke směně postupuje stejným způsobem jako u majetku určeného k prodeji, viz § 64 vyhlášky č. 410/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nejedná se o bezúplatný převod (věta druhá uvedeného bodu).
Pozemek, který vybraná účetní jednotka na základě směnné smlouvy předává, ocení reálnou hodnotou v souladu s ustanovením § 27 zákona o účetnictví a § 64 vyhlášky a účtuje o jeho vyřazení. Pozemek, který vybraná účetní jednotka na základě směnné smlouvy nabývá, ocení v souladu s ustanovením § 55 odstavce 4 vyhlášky.
Účetní jednotka současně účtuje o pohledávce z prodeje pozemku, a to ve výši ocenění nabývaného pozemku dle směnné smlouvy, nikoliv ve výši ocenění pozbývaného pozemku uvedeného ve směnné smlouvě. Následně provede vybraná účetní jednotka vzájemné zúčtování uvedené pohledávky a závazku v souladu s ustanovením bodu 3.4.4. Českého účetního standardu č. 709 – Vlastní zdroje a § 68 odstavce 1 písmene d) vyhlášky.