Reakce Ministerstva financí na výroky místopředsedy ODS Petra Nečase o úhradách za léky

V nedělním pořadu České televize Otázky Václava Moravce hovořil místopředseda Nečas o tom, že: „přestože nejsou na český trh vnášeny nové léky s novými léčebnými účinky, tak za léky platíme pořád více a více, protože s největší pravděpodobností buďto v ministerstvu financí, nebo v oblasti kategorizace jednotlivých léků je obrovský zmatek.“

Ministerstvo financí považuje za nutné objasnit systém stanovování cen léků a podstatu úhradové vyhlášky, která je plně v kompetenci Ministerstva zdravotnictví.

Především je nutno odlišovat celkový výdaj na léky od výdajů pojišťoven. V celkovém saldu pochopitelně figurují i významné položky nákupů občanů léků nehrazených zdravotními pojišťovnami, které se stále zvyšují.

Na trhu s léky není žádný obrovský zmatek. Vše funguje přesně podle platných právních předpisů příslušných resortů.
Dosavadní uplatňovaná pravidla a cenové mechanismy, které vycházejí z našich specificky národních konkrétních ekonomických podmínek a potřeb zdravotnictví, nevytváří žádné překážky volnému oběhu zboží v rámci Společenství, a neodporují duchu Evropské dohody. Důkazem je  bohatý sortiment léků a zdravotnických prostředků na našem trhu, plně srovnatelný se všemi členskými státy. Rozdíl je pouze v tom, že naše léky mají nižší cenovou hladinu.

Trh s léky je neustále průběžně doplňován novými preparáty v souladu s Evropskými pravidly registrace léčiv (kompetence Státního ústavu pro kontrolu léčiv SÚKL).        
Ministerstvo financí sleduje vývoj hladiny cen léků a zdravotnických prostředků po celou dobu uplatňování cenové regulace na celém dodávaném sortimentu. Výsledky uplynulých let jednoznačně prokazují, že regulace plní svůj základní úkol- udržovat příznivou hladinu cen léčiv.

Průměrná meziroční inflace cen léků a zdravotnických prostředků se v jednotlivých letech pohybovala vždy hluboko pod obecnou inflací a od roku 1999 celková cenová hladina těchto výrobků dokonce trvale klesá. Za poslední dva roky jde v peněžním vyjádření o pokles ve výši zhruba 2mld. Kč, což představuje významnou rezervu pro potřeby zdravotního pojištění. Příčiny přetrvávajících a stupňujících se problémů s financováním zdravotnictví a v nich neustále rostoucích výdajů za léky a zdravotnické prostředky nespočívají tedy v cenové oblasti ale ve struktuře spotřeby vydávaných a hrazených léků, kde výdaje stále rostou.

Co se týče otázky úhrad léčiv z prostředků veřejného zdravotního pojištění, to je plně v kompetenci Ministerstva zdravotnictví. To stanovuje na kategorizační komisi výši úhrady za doporučenou denní dávku, která bude hrazena ze zdravotního pojištění nebo pacientem. Dále stanovuje další omezení při  předepisování léku (např. který odborník může lék předepsat, v jakém časovém intervalu,  jaké věkové skupině atd.).

Ministerstvo financí stanovuje maximální ceny pouze léčivým přípravkům hrazeným z prostředků veřejného zdravotního pojištění v úrovni tuzemských a zahraničních výrobců. Dále stanovuje u léčiv maximální 32 procentní  výši přirážky za výkony obchodu, o kterou se smluvně dělí obchodníci, tj. distributoři a lékárny. Ministerstvo financí jednou ročně vydává nový seznam maximálních cen a tři dodatky k tomuto seznamu. Do dodatku jsou zahrnuty léky, kterým bylo Státním ústavem pro kontrolu léčiv vydáno nové rozhodnutí o registraci léčivého přípravku. Ministerstvo financí stanovuje těmto novým lékům maximální ceny, nerozhoduje však o jejich zahrnutí do úhrad ze zdravotního pojištění. Za poslední dva roky byly maximální ceny oproti předcházejícím obdobím snížení o cca  2 mld. Kč, což umožňuje zdravotním pojišťovnám lépe hospodařit s vybranými finančními prostředky. 

V rámci EU patří Česká republika ke státům s nejnižší cenovou hladinou léčiv. Sedmdesát miliard korun uvedených v debatě panem místopředsedou Nečasem zahrnuje i léčivé přípravky nakupované a hrazené plně občany, nikoliv z prostředku zdravotního pojištění. Ze statistiky je známo, že občané nakupují stále více léků. Vyšší výdaje za léky jsou ovlivněny spotřebou ve vyšších cenových úrovních, nikoliv zvýšením jejich maximálních cen.