Ministerstvo financí v nejbližších dnech zveřejní rozhodčí nález ve sporu s Nomurou

Ministerstvo financí ČR stále čeká na formální potvrzení své včerejší žádosti, v níž žádá, aby společnost Nomura souhlasila se zveřejněním celého textu dílčího rozhodčího nálezu. Ten je v současné době na základě rozhodnutí arbitrážního tribunálu důvěrný a nelze jej poskytovat třetím stranám.

Experti Ministerstva financí ukončili podrobné studium dílčího rozhodčího nálezu, který byl vynesen 17. března 2006 v rámci arbitráže, jíž podle pravidel UNCITRAL vede Saluka Investments B.V. proti České republice. Ministerstvo financí může přes důvěrnost tohoto dokumentu zveřejnit jeho následující shrnutí:

1. Arbitráž byla zahájena na základě dvoustranné mezistátní dohody o podpoře a ochraně investic uzavřené mezi Českou republikou a Holandskem. Saluka ze skupiny Nomura zahájila arbitráž v roce 2001 a obvinila Českou republiku z četných porušení povinností, které na základě smlouvy s Holandskem mají chránit zájmy holandských investorů podnikajících v ČR. Konkrétně měla Česká republika dle názoru Saluky porušit články 3 a 5 této smlouvy, které mj. upravují diskriminaci a vyvlastnění investora z jednoho smluvního státu hostitelským státem.
2. Saluka je společnost, která byla Nomurou založena v Holandsku speciálně za účelem držení akcií IPB. Ty Nomura získala na základě privatizační smlouvy o prodeji akcií Fondem národního majetku ČR v roce 1998. Vzápětí je převedla na Saluku.
3. Významná část vznesených stížností Saluky byla rozhodčím tribunálem zamítnuta. Některým bylo vyhověno.
4. Co se týče porušení článku 3 česko-holandské smlouvy, rozhodčí tribunál rozhodl, že (i) ČR diskriminovala IPB tím, že jí neposkytla takovou veřejnou podporu jako ostatním velkým privatizovaným bankám, zejména Komerční bance a České spořitelně, (ii) zmařila snahu IPB a jejích akcionářů najít řešení krize IPB na jaře 2000 a (iii) přispěla k pádu IPB zveřejněním informací o jejím stavu před vypuknutím druhého runu na IPB v červnu 2000. Rozhodčí tribunál naopak potvrdil, že ČR neporušila své mezinárodní povinnosti v souvislosti s tím, že (i) zvyšovala požadavky na tvoření opravných položek bankami a neposilovala právní ochranu věřitelů, (ii) pokytla veřejnou podporu ČSOB v souvislosti s jejím převzetím podniku IPB, (iii) pozastavila obchodování akcií IPB, (iv) omezila převody akcií IPB vlastněných Salukou a (v) provedla policejní prohlídky a zabavila dokumenty v pražských kancelářích Nomury.
5. Co se týče porušení článku 5 česko-holandské smlouvy, Saluce se nepodařilo přesvědčit rozhodčí tribunál o tom, že Česká republika protiprávně vyvlastnila její investici do IPB uvalením nucené správy v červnu 2000, které vyústilo v prodej podniku IPB nuceným správcem Petrem Staňkem do rukou ČSOB. Rozhodčí tribunál naopak rozhodl, že jednání České národní banky bylo zcela v souladu s právem a ztotožnil se s argumentací uvedenou v rozhodnutí o uvalení nucené zprávy.
6. Nyní bude v rozhodčím řízení následovat fáze, během níž bude úkolem Saluky prokázat, že porušení povinností ze strany ČR vedla ke vzniku škody na straně této společnosti. Rozhodčí tribunál bude muset zejména posoudit, zda a do jaké míry částku původně nárokovanou ze strany Saluky (40 miliard Kč) sníží v důsledku toho, že v první fázi arbitráže zamítl řadu nároků Saluky a vyhověl pouze části z původní škály.
7. Rozhodčí tribunál výslovně konstatoval, že se bude zabývat pouze nároky na náhradu škody, kterou utrpěla Saluka, nikoli však Nomura. Saluka tak bude muset prokázat, že jí vznikla nějaká škoda, přestože akcie IPB, které v říjnu 1998 koupila od Nomury, po uvalení nucené správy na IPB zase prodala Nomuře za stejnou cenu zpět.
8. V dalším pokračování londýnské arbitráže (stejně jako v curyšské arbitráži) zastupuje Českou republiku americká advokátní kancelář Squire, Sanders & Dempsey. V čele týmu stojí George von Mehren, jeden ze dvou předsedů globální arbitrážní skupiny Squire Sanders, který se svým týmem již v minulosti pro Českou republiku vyhrál arbitráž s anglickým podnikatelem Williamem Nagelem.