OECD zhodnotilo český důchodový systém
Ministerstvo financí obdrželo Zprávu o důchodovém systému v České republice z pera Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). O zpracování této studie požádalo MF společně s MPSV na základě rozhodnutí vlády v loňském roce s tím, že tato studie nezávislé instituce bude představovat významný dokument pro formování dalších kroků v oblasti penzijního systému a jeho reformy v České republice.
„Děkuji zástupcům OECD za prvotřídní spolupráci. Výsledkem je komplexní pohled na stav našeho penzijního systému a řada expertních závěrů nezávislé autority, se kterými bude jak současná, tak zejména příští vláda pracovat. Doporučení nejsou z našeho pohledu nikterak překvapivá a týkají se především složitého nastavení výpočtu dávek důchodového pojištění, potřeby zajištění finanční udržitelnosti celého systému či úprav daňového mixu a případného přesunutí části daní do důchodového systému. Ministerstvo financí je otevřeno diskuzi o možných změnách daňového mixu a úpravám daňové soustavy. Zároveň se ale daňová zátěž zaměstnanců, živnostníků a firem nesmí stát nadměrnou, aby Česká republika zůstala konkurenceschopnou zemí lákavou pro investory. Větší podíl daňových příjmů na financování důchodového systému navíc musí být doplňkovým opatřením tak, jak uvádí zpráva OECD, nikoliv jediným řešením, jak zjednodušeně prosazují některé tuzemské názorové proudy,“ říká ministryně financí Alena Schillerová.
Zpráva se věnuje jak penzím, tak i jiným částem sociálního systému, jako je například rodinná politika. OECD dospělo k několika hlavním závěrům o dle jejich názoru slabých místech současného systému.
Prvním problémem je složitost výpočtu dávek důchodového pojištění. Tento aspekt je kritizován zejména proto, že lidé, kteří přispívají do důchodového systému svými odvody, velmi dlouho netuší, s jakým důchodem vlastně mohou počítat. Proto by současný systém výpočtu dávek měl být dle OECD nahrazen ideálně konstantní procentní výměrou za každé období ekonomické aktivity. Tím by se jednak otevřela cesta ke zřízení individuálních důchodových účtů a zároveň by se dosáhlo toho, že v minulosti nabytá práva již nebudou jakkoliv ovlivněna. OECD se v této souvislosti věnuje i návrhu Komise pro spravedlivé důchody, kde však shledává, že by nevhodně zachoval přílišnou progresivitu současného systému.
OECD rovněž upozorňuje, že Česká republika vyžaduje nadprůměrně dlouhou minimální dobu pojištění, která činí 30 let resp. 35 let včetně náhradních dob pojištění. Uznává, že to dosud nebyl a není problém, ale varuje, že v budoucnu by se to pro určitou skupinu lidí mohlo stát překážkou k dosažení nároku na důchod. Existuje zde samozřejmě alternativa mnohem kratší doby pojištění spojená s vyšším důchodovým věkem. Navrhují proto potřebnou dobu zkrátit. Pokud by však doba pojištění byla nižší než požadovaná, důchod se má přiznat, avšak za cenu jeho snížení.
Třetím hlavním závěrem je potřeba zajištění finanční udržitelnosti důchodového systému. Budoucí deficity na důchodovém účtu by se měly řešit navázáním zákonného důchodového věku na dobu dožití. Podobným způsobem by se měl zvyšovat i minimální věk pro nárok na předčasný starobní důchod. OECD rovněž souhlasně kvituje postupnou unifikaci důchodového věku pro muže a ženy.
Konečně OECD doporučuje zvážit úpravu daňového mixu a případné přesunutí části daní do důchodového systému. Důvodů je zmíněno hned několik. Kromě posílení příjmové strany financováním nepojistných prvků dávek důchodového pojištění a snížení budoucích nerovnováh je zmiňováno posílení zásluhovosti, ať už v samotném průběžném pilíři nebo umožněním větších úspor v penzijních fondech, nebo přesun od zdanění práce formou adekvátně nižších odvodů na sociální pojištění.
Poslední hlavní závěr zprávy se týká soukromých penzí. OECD doporučuje motivovat účastníky k opuštění stávajících transformovaných fondů a přesunu do účastnických, které si díky širší paletě investičních možností může nabídnout i vyšší výnos. Mimo těchto hlavních závěrů uvádí zpráva řadu dalších doporučení, jako úpravy výpočtového základu pro osoby samostatně výdělečně činné, valorizačního vzorce nebo v uznávání náhradních dob pojištění a řadu dalších.
Závěry zprávy nepovažuje Ministerstvo financí za překvapující. O rostoucím tlaku a dopadech na veřejné finance, které s sebou nese proces stárnutí obyvatelstva, ve svých analytických materiálech informuje delší dobu. Změny v daňovém mixu jsou však zřejmě minimálně stejně složitou otázkou jako celospolečenský konsensus na důchodové reformě. Ze zprávy však lze rovněž vyčíst, že momentálně není na stole žádný návrh důchodové reformy, který by s doporučeními OECD byl v souladu. Je zřejmé, že reforma důchodového systému musí být komplexní a zahrnovat propojení veřejného i soukromého důchodového pojištění. Úprava III. pilíře musí být kompatibilní s nastavením průběžného systému. Rovněž, jak zpráva dokumentuje ve své analytické části, není reálné realizovat důchodovou reformu způsobem, který zcela opomíjí problematiku omezených zdrojů s tím, že „zdroje jsou záležitostí Ministerstva financí.“