Lepší spoření na stáří, podpora zaměstnaneckých akcií a jasná pravidla pro předčasné splácení hypoték

„Zákon sleduje dva vzájemně propojené cíle – nabídnout občanům širší a atraktivnější možnosti státem podporovaných produktů spoření na stáří a zároveň jejich úspory zapojit do rozvoje českého kapitálového trhu. Napříč politickým spektrem panuje shoda jak na nutnosti rozšířit povědomí o tom, aby pokud možno občané nespoléhali pro zajištění na stáří pouze na státní důchod, tak na potřebě posílit náš kapitálový trh. V ideálním případě dosáhneme vyššího investičního zhodnocení úspor lépe motivovaných střadatelů a zároveň stimulace kapitálových investic, jejichž objem v Česku dosud výrazně zaostává ve srovnání s většinou ostatních  států EU,“ uvedl ke schválení zákona ministr financí Zbyněk Stanjura.

Návrh zákon vychází z Koncepce rozvoje kapitálového trhu v České republice z roku 2019 a jako celek bude (proběhne-li zbytek legislativního procesu do konce letošního roku) účinný k 1. 1. 2024 kromě úprav ve výši a okruhu příjemců státních příspěvků ve III. penzijním pilíři. V této věci jsou změny účinné až k 1. 7. 2024, aby měly penzijní společnosti i stát dostatek času na adaptaci IT systémů. Pozdější účinnost bude mít také nová úprava předčasného splacení hypoték, která nastane od 1. 9. 2024.

Výše státních příspěvků ve III. penzijním pilíři byla naposledy upravována v roce 2013 a vzhledem k růstu cenové hladiny, průměrné mzdy a dalších makroekonomických ukazatelů již neodpovídá dnešní ekonomické realitě. V současnosti činí průměrná měsíční výše úložky cca 800 Kč. Cílem návrhu je motivovat k vyšším úložkám, proto norma zvyšuje minimální příspěvek účastníka, od kterého je poskytován státní příspěvek, i maximální příspěvek účastníka, za který je poskytována maximální výše státního příspěvku. V rozmezí 500 – 1700 Kč bude nově státní příspěvek vždy činit 20 % z vkladu účastníka za účelem jeho motivace k vyšším měsíčním vkladům. Změny ve výši příspěvků od 1. 7. 2024 přehledně shrnuje tabulka:

Minimální doba spoření, po jejímž uplynutí bude možné prostředky vybrat bez sankce (při splnění ostatních kritérií), se prodlouží u nových smluv z dnešních 5 na 10 let. Podmínka dosažení věku 60 let zůstane zachována.

Daňová podpora bude nově poskytována pro celkem čtyři typy produktů. Dnes je daňově podpořeno 1) penzijní připojištění resp. doplňkové penzijní spoření a 2) životní pojištění. Nově se k nim připojí 3) dlouhodobý investiční produkt (DIP) a 4) pojištění dlouhodobé péče. Celkový limit na všechny tyto daňově podporované produkty spoření na stáří bude 48 000 Kč ročně na poplatníka (dnes platí limit 24 000 Kč na penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření a 24 000 Kč na životní pojištění) a 50 000 Kč ročně na příspěvky poskytované zaměstnavatelem (tato částka je dnes stejná, ovšem nově ji bude možno využít i ve vztahu k dlouhodobému investičnímu produktu a pojištění dlouhodobé péče). Daňové zvýhodnění bude ve III. pilíři nadále možné čerpat na úložky přesahující částku spojenou s výplatou státního příspěvku (v současnosti se s daňovým zvýhodněním pojí úložky nad 1 000 Kč měsíčně, nově tato hranice vzroste na 1 700 Kč měsíčně).

Ve III. pilíři novela dále navrhuje pro penzijní společnosti možnost vytvořit tzv. alternativní účastnický fond. Půjde o nový typ fondu v doplňkovém penzijním spoření coby alternativu ke stávajícím účastnickým fondům s dynamickou investiční strategií. Stávající účastnické fondy nemohou z důvodu stanovených limitů investovat do fondů soukromého kapitálu a do nemovitostí, start-upů nebo infrastruktury. U alternativního účastnického fondu bude poplatková politika i investiční strategie nastavena volněji. To umožní investovat dynamičtěji mimo jiné do produktů s potenciálem vyššího výnosu, zejména v delším časovém období a bez omezení okruhu aktiv, do nichž může alternativní účastnický fond investovat, a bez zákonem stanovených investičních limitů, které platí pro ostatní účastnické fondy. Tyto parametry mohou být upraveny ve statutu alternativního účastnického fondu.

Nově bude možná paralelní účast v transformovaném fondu původního penzijního připojištění a v účastnickém fondu doplňkového penzijního spoření. Řadu účastníků dosud motivovala k setrvání v transformovaných fondech garance nezáporného zhodnocení a/nebo možnost výsluhové penze, které naopak v účastnických fondech neplatí. Tato garance však zároveň vede k vysoce konzervativním investicím s velmi nízkým zhodnocením, často pod úrovní inflace. Klienti se smlouvou uzavřenou před rokem 2013 nově dostanou možnost dosavadní naspořené prostředky nechat v transformovaném fondu, který garantuje nezáporné zhodnocení (tzv. černou nulu) a umožnuje částečný výběr prostředků v podobě výsluhové penze, ovšem s nižším zhodnocením, a zároveň nové úložky směřovat do některého z účastnických fondů s potenciálem vyššího zhodnocení úspor. Státní podpora bude poskytována vždy jen na úložky do jednoho typu fondů.

Státní příspěvky ve III. pilíři od 1. 7. 2024 již nebudou vypláceny účastníkům, kterým byl přiznán starobní důchod, protože smyslem III. pilíře je dlouhodobé odkládání spotřeby a tvorba úspor na důchodový věk, ke které motivuje státní podpora. Ta svůj smysl a efektivitu ztrácí, když se účastník stane příjemcem starobního důchodu, protože III. pilíř pak pro něj funguje de facto jako pouhý krátkodobý spořicí produkt se státní podporou.

Dlouhodobý investiční produkt vznikne jako nástroj rozšiřující okruh možností spoření na stáří o produkty bankovního a investičního typu. „DIP nebude nový finanční produkt, půjde o režim pro v zákonech již dnes zavedené finanční produkty investičního nebo spořicího typu, které umožňují tvorbu úspor na stáří. Každý občan si v rámci DIP bude moci dle svého uvážení zvolit jak konzervativní bankovní vklad či spořicí účet, tak dynamičtější kolektivní nebo individuální investování. Majetek vedený v DIP mohou tvořit pouze peněžní prostředky, akcie a dluhopisy s určitým omezením, podílové listy a deriváty sloužící k zajištění měnového nebo úrokového rizika,“ vysvětluje náměstek ministra financí Marek Mora. DIP budou moci poskytovat pouze regulované finanční instituce (banky, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníci s cennými papíry, investiční společnosti, samosprávné investiční fondy). Stejně jako u penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření získá účastník daňové zvýhodnění, pouze pokud si uspořené prostředky vybere nejdříve po deseti letech spoření a dosažení věku min. 60 let. Každý poskytovatel DIP bude muset zahájení nebo ukončení jeho poskytování oznámit ČNB, která povede veřejně přístupný seznam poskytovatelů DIP. Dále bude omezen okruh akcií a dluhopisů vedených v rámci DIP pouze na akcie a dluhopisy obchodované na regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému. Výjimku z tohoto omezení představují státní dluhopisy, dluhopisy vydané centrální bankou a tzv. kryté dluhopisy (v Česku známé jako hypoteční zástavní listy).

Důvodem pro podporu pojištění dlouhodobé péče jsou trendy demografického vývoje a rostoucí potřeba financování péče o osoby závislé plně či částečně na pomoci druhých při zvládání základních každodenních potřeb a úkonů. Jeho podpora znamená splnění závazku z programového prohlášení vlády daňově podporovat vícezdrojové financování dlouhodobé péče v podobě zapojení soukromoprávních subjektů jako dalšího ze zdrojů financování. Ke zvýšení motivace občanů ke sjednávání produktů soukromého pojištění dlouhodobé péče přistupuje stát právě prostřednictvím daňové podpory.

Půjde o pojištění, kde pojistnou událostí je závislost klienta, který si pojištění sjednal, nebo jeho osoby blízké na pomoci jiné osoby z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídající stupni závislosti III nebo IV podle zákona o sociálních službách. Dále může jít o škodové pojištění se sjednaným pojistným plněním ve formě poskytnutí péče o pojistníka po celou dobu jeho závislosti odpovídající stupni závislosti III nebo IV podle zákona upravujícího sociální služby nebo náhrady nákladů na takovou péči. 

Novela zákona o spotřebitelském úvěru upřesňuje pravidla pro předčasné splacení hypotéky v průběhu doby, po kterou je fixována úroková sazba. Cílem novely je nastavení vyvážených podmínek spravedlivých pro všechny spotřebitele. Schválený návrh proto důsledně rozlišuje, zda má spotřebitel pro splacení hypotéky oprávněný důvod (jestli se nachází ve složité životní situaci), nebo je motivován pouze finanční optimalizací (přechodem k jiné bance za nižšími úroky).

Návrh jednoznačně stanoví, jakou náhradu může banka požadovat při předčasném splacení hypotéky během fixace. V takovém případě vzniká bance právo na limitovanou náhradu administrativních nákladů a části ušlých úroků (úrokový rozdíl). Tento rozdíl představuje souhrn úroků, o které banka přijde při předčasném splacení u dané smlouvy do konce doby fixace, snížený o úroky, které by banka získala z poskytnutí nového obdobného úvěru. Jedná se tak o obdobnou úpravu, kterou uplatňuje celá řada dalších členských států EU (např. Německo, Španělsko, Nizozemsko, Švédsko, Finsko, Dánsko, Irsko). Novela stupňuje výši limitu náhrady podle počtu let zbývajících do konce fixace (maximálně 0,25 % předčasně splacené částky za každý započatý rok do konce fixace) a současně snižuje celkový limit náhrady na nejvýše 1 % z předčasně splácené částky.

Nadále přitom platí, že v případě složitých životních situací má spotřebitel právo na předčasné splacení zdarma. Spotřebitel má již dnes možnost bezpoplatkového předčasného splacení hypotéky v těchto případech:

• v rámci plnění z pojištění určeného k zajištění splacení úvěru,
• po vypršení fixace úrokové sazby,
• do 3 měsíců od sdělení nové výše úrokové sazby bankou,
• v případě úmrtí, dlouhodobé nemoci nebo invalidity klienta či jeho manžela/manželky.

Nově se možnost předčasného splacení bez poplatku bude vztahovat také na případy:

• vypořádání společného jmění manželů (tzn. rozvod klienta),
• prodej nemovitosti po 2 letech (či později) od její koupě.

Spotřebiteli nadále zůstane právo na bezplatné předčasné splacení až čtvrtiny původně sjednané výše hypotéky každý rok při výročí smlouvy. 

Nová pravidla se použijí na nové úvěrové smlouvy (tj. smlouvy sjednané po 1. 9. 2024), u těch běžících se použijí jen na ta předčasná splacení, k nimž dojde během fixace sjednané až po datu účinnosti této části novely (tj. až po 1. 9. 2024).

Součástí novely zákona o spotřebitelském úvěru jsou také doplnění a upřesnění stávající úpravy posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Nově se staví najisto, že pro ověření informací o výdajích spotřebitele může banka nebo nebankovní poskytovatel úvěru využít i automatizované modely. Dále se zpřesňuje rozsah údajů, na základě kterých má poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele posuzovat.

Zákon rovněž přináší podporu využívání zaměstnaneckých akcií v situaci, kdy zaměstnavatel chce motivovat zaměstnance i jinak než mzdou vyplácenou v reálném čase. Důvodem může být horší momentální dostupnost likvidity (respektive racionalita využití aktuální likvidity jiným způsobem) i vytvoření dlouhodobě motivujícího schématu. 

V současnosti se při poskytnutí akcií za zvýhodněných podmínek tato výhoda považuje za příjem ze závislé činnosti, tj. podléhá jak dani z příjmů tak i sociálnímu a zdravotnímu pojistnému v okamžiku poskytnutí nebo koupě akcií za zvýhodněných podmínek.

Úprava nesnižuje odvodovou povinnost (tj. nedává nominální dodatečnou výhodu příjemci tohoto benefitu), ale odkládá ji až do stanoveného okamžiku, kterým je např. 1) prodej akcií zaměstnancem nebo 2) jeho  odchod z firmy nebo 3) 10 let od obdržení tohoto benefitu. Je zohledněna i situace, kdy se po slibném začátku (a přidělení akcií) daný projekt nepovede a dojde ke ztrátě hodnoty firmy. V takovém případě dojde ke snížení příjmu ze závislé činnosti ze zaměstnanecké akcie. Obdobným způsobem bude zdanění posunuto/redukováno i u opcí, které se dnes daní (drtivá většina však zdanění dnes nepodléhá, ke zdanění dochází až v okamžiku přidělení cenných papírů). Nic se nemění na tom, že kapitálový zisk z nárůstu hodnoty akcie se zdaňuje mimo režim závislé činnosti a lze na něj uplatnit časový test (osvobození po uplynutí 3 let od nabytí).

V neposlední řadě novela upravuje daňové odpočty na vědu a výzkum. Tato možnost je dnes spojena s vytvořením projektové dokumentace. V některých případech se však následně může ukázat projektová dokumentace jako ne zcela kompletní (zejména pro účely daňové kontroly), což může vést k nemožnosti uplatnit tento odpočet. Návrh tak explicitně upravuje, že více detailní informace lze prokázat i jinými důkazními prostředky.