Český kapitálový trh letos čekají další změny
NÁMĚSTEK MINISTRA FINANCÍ MILAN ŠIMÁČEK ŘEKL PRÁVU:
* Kam dospěl vývoj kapitálového trhu v Česku? Co v něm funguje a co ne?
Našemu kapitálovému trhu velmi prospěl vstup do Evropské unie. Zahraniční investoři jej přijali za důvěryhodný pro příliv investic, a tak se ceny akcií v posledních letech pronikavě zvýšily. Drtivou většinu subjektů na českém trhu nyní vlastní zahraniční investoři. Pomalu, ale přece jen stoupá počet primárních emisí akcií, na burze se začalo obchodovat s finančními deriváty. Roste majetek spravovaný jak investičními společnostmi, tak penzijními fondy. Na druhou straně stále ještě mnoho peněz občanů zbytečně leží na bankovních účtech s nízkými úroky. Ve srovnání se zahraničím je u nás do podílových listů, akcií a dluhopisů nainvestován jen zlomek celkových úspor domácností. I když tempo růstu trhu se v poslední době zvolňuje, investičních příležitostí je stále dostatek.
* Co je na trhu třeba nejvíce změnit?
Čeká nás dále přizpůsobit prostředí českého trhu rychle se vyvíjejícím předpisům EU, aktuálně především nové směrnici o postavení poskytovatelů finančních služeb (MiFID). Přinese přísnější pravidla nejen pro činnost bank a obchodníků s cennými papíry, ale také pro finanční zprostředkovatele, kterých je u nás registrováno kolem 10 tisíc. Jejich služby budou více vázány s produkty jen některých finančních institucí, aby tyto instituce mohly lépe dohlédnout na podmínky prodeje veřejnosti. Novely zákonů by měly jít v dubnu do vlády a v dalších měsících do parlamentu. Nejdůležitější je však připravit a zavést takové změny, aby se kapitálový trh stal spolehlivým základem pro reformu penzijního systému v ČR. Bez toho by totiž nešla uskutečnit. První krok k tomu vidím zejména v úpravě a zprůhlednění hospodaření dosavadních penzijních fondů, v oddělení majetku klientů a správců těchto fondů a v zamezení dosavadní praxe účetně přenášet některé náklady penzijních fondů do budoucích období.
* Proč je obchodování s cennými papíry v ČR stále tak drahé? Nápravu měl přinést Centrální depozitář, ale jeho vznik se neustále opožďuje…
Náklady na obchodování s cennými papíry jsou složeny z poplatků obchodníkům, organizátoru trhu a za vypořádání a evidenci obchodu. Některé z těchto položek mohou být vyšší než v zahraničí, ale to je věc historického vývoje, například vzniku Střediska cenných papírů (SCP) s evidencí na konečného majitele cenných papírů. I v tomto ohledu se však musíme přizpůsobit poměrům v Evropské unii. Jsme poslední zemí v Evropě, která nemá centrální depozitář. Ten měl vzniknout fúzí SCP a dceřiné firmy burzy pro vypořádání obchodů UNIVYC. Vydání licence ale dosud brzdí nejasnosti kolem ekonomické stránky jeho fungování včetně výše podílu státu na úhradě nákladů za informace, které bude chtít od Centrálního depozitáře získávat. Zdá se však, že i tuto bariéru se podaří překonat vyváženým kompromisem, přijatelným pro zúčastněné strany.
* Počet emisí ve SPAD pražské burzy se sice zvýšil, ale obchodům s finančními deriváty se zatím příliš nedaří. Co je příčinou?
Je věcí burzy a jejích členů, jaké podmínky pro obchody nastaví a jak se snaží nové produkty propagovat a dostat do povědomí investorů. Investoři se všude ve světě zajímají především o náklady na obchodování, aby poplatky nespolkly významnou část potenciálních zisků. Organizátor obchodů tomu může čelit vhodným nastavením maximálního rozdílu mezi nejlepší nabídkou a poptávkou (tzv. spreadu), popřípadě u cenných papírů i velikostí lotu, což je množství cenných papírů v balících, se kterými se pak obchoduje. Živosti obchodování také prospívá větší počet tvůrců trhu u každého obchodovaného titulu. Podle mého názoru velmi záleží na optimálním nastavení těchto parametrů v prvních týdnech obchodování, aby se nové produkty na trhu ujaly. Důležitá je i aktivní nabídka těchto instrumentů klientům finančních institucí – členů pražské burzy, a to včetně osvěty a marketingu.
* Podíl individuálních, tj. drobných a středních investorů na obchodech burzy se zvýšil již na 21 procent a zájem stále stoupá. Jaký by měl být podle vás optimální podíl, například ve srovnání se sousedním Polskem?
Privatizace v Polsku proběhla jinými cestami než u nás. Podniky byly nabízeny postupně na burze a investoři mají dlouhodobou zkušenost, že se nákup těchto akcií vyplatí. Proto je tam zájem o burzu a obchodování velký, lidé mají v tento způsob zhodnocení prostředků důvěru. U nás ožil zájem o akcie až v posledních letech, kdy úspěch českých titulů a růst cen o desítky a stovky procent přilákal nové zájemce. Také informovanost a vzdělání veřejnosti v tomto oboru roste. Budu spokojen, když podíl individuálních investorů na burzovních obchodech zanedlouho dosáhne 30 procent.
* Drobní akcionáři při vytěsnění z podniků podle nešťastného zákona přišli nejen o budoucí výnosy, ale často i o chuť dále investovat. Budete usilovat o nápravu, nebo počkáte na výrok soudů?
Novela zákona, kterou se vytěsnění řídí, vznikla jako poslanecká iniciativa šitá „horkou jehlou“. I když došlo k jejímu vylepšení, je zákon k drobným investorům poměrně tvrdý, možná nejvíce ze všech obdobných evropských právních úprav. Ocenění jejich podílů má v rukou majoritní vlastník a mnohým akcionářům se zdá zaplacená částka neodpovídající. Zákon by se měl změnit v tom, že například oceňovat by měl nezávislý znalec registrovaný regulátorem, hranice vytěsnění by se mohla snížit z 10 procent majetku v držení drobných akcionářů alespoň na pět procent. Je také otázkou, zda by se vytěsněným akcionářům neměly nabídnout v prvé řadě jiné obchodované cenné papíry, teprve potom finanční vyrovnání.
Zdroj: 2.1.2007, Právo - Rubrika: Trhy & ekonomika, autor: Bedřich Choděra