Cena peněz v čase klesá i církvím

V souvislosti s plánovanou restitucí církevního majetku se objevila celá řada pochybností nejen ze strany veřejnosti, ale i některých demokratických politiků.

Poukazují na celkovou výši částky, kterou má vláda církvím vyplatit za nenavrácený majetek, a kterou považují za přemrštěnou. Přitom však s odhadnutou částkou majetku souhlasí. Problém tkví v nepochopení vlivu faktoru času na hodnotu peněz.

Speciální komise, kde spolu jednali zástupci církví a státu, navrhla osmnáct let odkládané řešení majetkového vyrovnání. Členové komise se dohodli na navrácení určité části majetku, který komunisté před šedesáti lety ukradli, nicméně další část majetku nelze z mnoha různých důvodů navrátit. Jeho celková výše byla oceněna na 83 miliard Kč. Protože stát tak velkou sumu nemá, řešení bylo nalezeno v ročních splátkách po dobu 60 let. Výše splátky dosáhne cca 4 miliardy korun, vychází se z úročení sazbou 4,85 procenta.

Není problém si pak spočítat, že nominální výše součtu vyplacených částek dosáhne přibližně 260 miliard korun.

A zde je kámen úrazu pro mnohé, kteří říkají, že se jim částka zdá přehnaná. Prý by 83 miliard korun akceptovali, ale 260 už ne. Tito lidé nechápou, že se reálně jedná o tutéž částku, nicméně nominálně jinou, a to kvůli snižování kupní síly peněz.

Pro ilustraci předpokládejme, že po následujících 60 let se inflace bude pohybovat průměrně ve výši tři procenta ročně. V takovém případě se za toto období zvýší cenová hladina bezmála šestkrát a kupní síla peněz se šestkrát sníží!

Zjednodušeně řečeno, za stokorunu si dnes koupíme tolik výrobků a zboží, kolik za šedesát let za stovek šest.

Jak se ale přišlo na sazbu 4,85 procenta? Velmi jednoduše - stát přednedávnem vydal padesátileté dluhopisy. Investoři mu za ně půjčili několik miliard korun a průměrně si účtovali úrokovou sazbu ve výši 4,85 procenta.

Z toho pohledu je majetkové vyrovnání výhodnější spíše pro stát. Sumu 83 miliard najednou vrátit nemůže, protože ji prostě nemá k dispozici.

Kdyby vydal šedesátileté dluhopisy v této výši, investoři by patrně státu ani nechtěli půjčit (vždyť na padesát let byli ochotni nakoupit pouze několik miliard) nebo by si naúčtovali úrokovou míru mnohem vyšší, což by vyšlo na více než oněch nominálních 260 miliard korun.

Stát by si také mohl půjčit jinak. Vydával by třeba šestkrát jen desetileté dluhopisy po menších částkách. Úroková míra by se sice přiblížila těm 4,85 procenta, ale zase by vzrostly náklady na vydávání dluhopisů.

Sečteno a podtrženo, navržený způsob církevních restitucí představuje férovou a pro stát nijak nevýhodnou cenu za napravení křivdy způsobené komunistickým režimem.

Jakub Haas, zástupce mluvčího MF ČR

Zdroj: 23.1.2008, MfD, rubrika Názory, autor: Jakub Haas, oddělení Komunikace MF