Oranžová za třicet stříbrných
Výsledky krajských a senátních voleb vyzněly zcela jednoznačně – jasné vítězství levice a porážka pravostředových stran. Zvítězila negativní a povrchní kampaň, která nepřináší vlastní řešení a zaměřuje se na destruktivní kritiku. Věcná argumentace byla převálcována oranžovým volebním náklaďákem, americkou agenturou a třicetikorunovým poplatkem ve zdravotnictví.
Veřejnost ví
Ze strany komentátorů a analytiků zaznívají názory, že vláda neumí prodat pozitivní opatření, která provedla. Je to pravda? Snad tisíckrát v médiích zaznělo, jak se snížil počet osob zneužívající nemocenskou a podporu v nezaměstnanosti. Snad tisíckrát zaznělo, že deficity veřejných financí jsou nejnižší od vzniku samostatné republiky a že tato vláda je první, která nepřekračuje výdajové limity. Všichni vědí, že tato vláda je také první, která nabídla řešení starých ekologických škod z dob socialismu a církevních restitucí, tedy problémů, které předchozí vlády pouze ignorovaly.
Veřejnost ví, že se omezilo plýtvání ve zdravotnictví a zneužívání lékařské péče. Více prostředků tak může jít na léčbu těžce a chronicky nemocných. Média byla také plná zpráv o tom, že tato vláda se jako první snaží zjednodušit daňový systém a na rovinu říká, že „pojistné placené zaměstnavatelem“ není nic jiného než daň, která zaměstnancům snižuje čistý příjem. Média informovala i o tom, že jsme zrušili nemorální dědickou a darovací daň v rámci rodiny. Stejně tak se ve sdělovacích prostředích prezentovala opatření pro podporu podnikání – zrušení minimální daně, plánovaného zavedení registračních pokladen a hromadných registrací k DPH.
Pomoc rebelů
Veřejnost všechny tyto věci zná, ale zaměřila se jen na nepopulární opatření, bez kterých nelze reformy provést. Podle profesora Františka Ochrany, předního českého odborníka v oblasti veřejných financí, je český mediánový volič socialistou. A já dodávám, je také krátkozraký. Nevadí mu zadlužená budoucnost, nevadí mu, že jeho děti budou splácet jeho dluhy navýšené o úroky. Hlavně že nebude platit třicet korun za acylpyrin, který si nechá předepsat.
Je také závistivý. Závidí, když je jeho soused úspěšný, a přeje si, aby byl co nejvíce zdaněn. Tyto všechny negativní vlastnosti jen podporuje agresivní rétorika ČSSD a komunistů. Vládním stranám také neprospělo, že jejich opatření byla zpochybňována různými „rebely“, kteří se tak vlastně postarali o půlku kampaně levice. Místo věcné diskuze se uchylovali k prohlášením do médií. Jsem přesvědčen, že o diskuzi ani nestojí.
Když jsme spustili veřejnou diskuzi ke komplexní reformě daňového systému, hádejte, kdo z nich se do ní zapojil? Z politiků pouze Bohuslav Sobotka. Až se daňová reforma dostane do parlamentu a bude poutat pozornost novinářů, uvidíte, kolik budou mít námitek a připomínek. Do věcné, a tudíž mediálně nepříliš zajímavé diskuze se jim však nechtělo.
Jde to vůbec?
Nabízí se otázka, zda lze v Česku provést vůbec nějaké hlubší reformy, dokud nebudeme v pořádném průšvihu. Začínám být v tomto bodě skeptický. Pro voliče je asi důležitější oněch třicet stříbrných.
Zdroj: 5.11.2008, E15, rubrika Názory, autor: Ivan Fuksa, první náměstek ministra financí a člen ODS