Rozhovor s Klárou Hájkovou, náměstkyní ministra financí

Finanční krize, další etapa důchodové reformy a předsednictví v EU. To vše koordinuje Klára Hájková (29), náměstkyně ministra financí.

* LN Jaká je dnešní doba pro české úředníky? Není příliš divoká a nejistá kvůli finanční krizi, blízkému předsednictví a politickému střídání levice a pravice?

Je to těžké. Státní úředníci to nemají v souvislosti se střídáním managementu jednoduché v žádné době. Pokud není dlouhodobě stabilní vláda, tak se vám co čtyři roky střídá šéf. A v současné chvíli, kdy chystáme předsednictví a přišla do toho finanční krize, tak máme bezprecedentní počet úkolů. Je to složité, ale lidé, kteří tady pracují s cílem dobře zvládnout předsednictví, to čekali a jsou rádi, že mají spoustu práce. Není to tak, že by tady seděla skupina otrávených přepracovaných lidí. S předsednictvím se počítalo a lidé se připravovali, že to bude časově i věcně náročné. Finanční krize je záležitost, která nám přibyla, a je to pro nás práce navíc. Jsme ale jediný expertní tým na ministerstvu, který se tím zabývá, tak to rádi děláme.

* LN Kdybych já byl státní úředník, pracoval na něčem, najednou by se změnila vláda z levicové na pravicovou, a řekli mi, že to mám dělat přesně naopak, tak bych nebyl rád.

Pro leckoho to může být demotivující. Mně se stalo, že když jsem pracovala na bankovní legislativě, tak se směry vlád v jednom konkrétním případě neprotnuly. Vláda ODS nepřevzala koncept sociálnědemokratické vlády a musím říct, že jeden celý tým odešel. Nezvládli to. Půl roku pracovali na zvláštním úkolu a najednou se jim to zarazilo. Nebyl prioritní pro novou vládu. To je složité a s tím se jako správný státní úředník musíte vyrovnat.

* LN A jak se s tím vyrovnáváte vy?

Umím se s tím vyrovnat. Musíte být osobnostně připravený, že se vám dost často mění šéfové a že se dramaticky mění směr, který jste expertně obhajoval. Je to podobné jako u advokátů, kteří musí hájit obě strany a vždycky si vymyslet to nejlepší pro klienta. My jsme od toho, abychom navrhli nejefektivnější věcná řešení jako podklady k vytvoření kvalifikovaných politických postojů, a ne od toho, abychom pouze kývali ministrům.

* LN Četl jsem, že byste nechtěla na úrovni evropské unie řešit finanční krizi. Prý kvůli tomu, že jste viděla, jak jsou ti úředníci zničení a jaká tam panuje příšerná atmosféra. Jak tam ta atmosféra vypadá?

Navštívila jsem Evropský parlament a byla svědkem hodnocení našich českých poslanců, toho, co se ten den stalo, a ti lidé byli zděšení, jak jsou kolegové poslanci schopni dramaticky reagovat na situaci. Proto pro mě byla návštěva v Bruselu nepříjemná. Musím říct, že Evropský parlament není sám, který reaguje až přemrštěně. Zvedla se doslova vlna regulace. I pro mě je diskutabilní, zda jsou ta opatření správná.

* LN Jedna ze změn, kterou krize způsobila, je, že ministerstva financí po Evropě musí komunikovat mezi sebou.

To je dobře. Nicméně komunikační plány existovaly a jsou zavedeny dlouho. Ani centrální banky, které měly podle svých regulačních principů komunikovat, tuto komunikaci nezahájily. Většina evropských států si zavedla svá opatření a s nikým je nezkonzultovala. Takže to není novum, že by spolu měla ministerstva spolupracovat. Mechanismy tady byly, ale nebyly probuzeny a nezahájily činnost. Až teď se všichni se zpožděním začali zabývat tím, jak podpořit komunikaci a předcházet krizím.

* LN Jak můžete vy zasahovat do krize? Co můžete udělat pro to, aby se utlumila?

Jsme účastníky na rozběhnutých komunikačních fórech, která zahájila činnost až v průběhu krize. Účastníme se ECOFIN, což je rada ministrů financí a zpracováváme velkou spoustu materiálů analytického charakteru k tomu, jaká opatření zvolit pro řešení krize. To je pro nás nejzásadnější. Máme tým, který ovlivňuje reakci vlády až na úrovni pana premiéra.

* LN Díval jsem se na váš životopis a máte ho přímo bezchybný. Po gymnáziu rovnou vysoká škola, po vysoké škole rovnou ministerstvo. Byl to váš plán?

Po škole jsem hledala práci jako každý jiný student a neměla jsem ambice dlouho otálet s prací. Státnice jsem skončila prvního července a patnáctého jsem už nastoupila. Myslím si, že to byla spíš shoda náhod, že jsem nastoupila na ministerstvo financí. Ale práce mě bavila. Byla to práce, ke které se v advokátní kanceláři nedostanete, takže jsem u ní zůstala. Jiná právní práce mě svým způsobem láká, ale pozoruji kolegy, kteří se k nám vrací ze soukromého sektoru, a to mne zatím přesvědčuje věnovat se státní správě i nadále.

* LN Vyvracíte předsudek, že státní úředníci jsou staří zasloužilí pánové a dámy. Jaké mají mladí lidé ve státní správě možnosti?

Nemůžu mluvit za celou státní správu, každý resort to má jiné. Ministerstvo financí je trošku výjimka. Konkrétně má sekce obhospodařuje dynamický sektor, což jsou finanční služby, a potřebujeme více mladé lidi, kteří jsou flexibilní, dynamičtí a vědí, že když se něco naučí, budou to moci v budoucnu využít. Je tady i celkem velká fluktuace, což není špatné. Lidé sem přijdou na čtyři pět let, získají zkušenosti a pak se uplatňují třeba v advokátních nebo poradenských kancelářích. Cílem naší práce není zůstat zde na doživotí. Takoví úředníci často bohužel získávají pouze úzký pohled na danou problematiku a nevidí doprava ani doleva.

* LN V tom případě jste i vy výjimka, protože na ministerstvu jste dlouho, ne?

Jsem tady šestým rokem. U mě se to ale dá pochopit. Prošla jsem si sérií povýšení, což je pro mladého člověka zajímavé. Ale horizont pěti šesti let není neobvyklý.

* LN Máte před sebou velký úkol, předsednictví EU, jak se vidíte po něm? Zůstanete?

Teď se dva roky všichni soustředili na předsednictví, všichni už vědí, co budou dělat, ale nikdo neví, co se bude dít po předsednictví. Zbývá pár legislativních změn, které se budou muset dokončit. Nicméně sekce finančního trhu bude potřebovat nějaký koncepční směr a to je taky to, co bych chtěla s mými řediteli po předsednictví řešit.

* LN V poměrně mladém věku máte velkou moc. Srovnáte se s tím, že o ni přijdete?

My máme spíše velkou zodpovědnost a to je podle mě důležitější než moc. Každému je jasné, že nemůže povyšovat celý život. S tím se člověk musí vyrovnat. Já to beru jako zkušenost a výzvu a budu se ji snažit využít v budoucnosti, ale nemyslím si, že bych byla osobnost, která nutně potřebuje celý život kariérně povyšovat. Velmi si vážím toho, že mám post náměstkyně ministra a jsem přesvědčená, že je to do budoucna i můj benefit.

Zdroj: Lidové noviny, 5.12.2008, rubrika: Moderní Kariéra, autor: PETR ŠVIHEL