Pomohou německé balíčky

Rozhovor s Miroslavem Kalouskem

Když se kvůli boji s krizí dál zadlužíme, rozpočty už nikdo nedá dohromady, varuje ministr financí.
Krize nekrize, lidovecký ministr financí Miroslav Kalousek trvá na co nejmenším deficitu státního rozpočtu. Svého snu se nechce zdát ani v době, kdy se nejen evropské země opět začínají spoléhat na deficitní financování.
Česko si ale podle něho takový přepych dovolit nemůže, a jeho protikrizové recepty proto musejí zůstat co nejlevnější.
Německá opatření považuje za významnější, než ta domácí.
»Snad mi v Německu odpustí cynickou větu o tom, že jejich balíčky na podporu poptávky mají pro nás několikanásobně větší význam, než nějaké naše balíčky na podporu spotřeby v Čechách,« tvrdí Kalousek.

* Není už na čase slevit z vaší pozice bojovníka proti rozpočtovým schodkům?

Každý máme svoji odpovědnost. A varuji, abychom pro jedno riziko nezapomínali na druhé. Ano, máme tu hrozbu poklesu HDP a zvýšení nezaměstnanosti. Ale už jsme na tom byli i hůř. Navíc jde o věci, které jsou překonatelné v poměrně krátkém čase. Budeme-li chtít čelit krizi za cenu masivních státních intervencí, musíme si půjčit. A jen na splátky úroků z dluhu platíme už teď 50 miliard korun ročně. To je kapitola ministerstva zemědělství včetně plateb z EU.

* Nestojí boj s krizí za jisté riziko?

Kdybychom si bezhlavě půjčovali na zmírnění krize, krátkodobě nám to trochu pomůže. Ale padesát miliard se může zdvojnásobit. Bude-li roční částka na úhradu úroků sto miliard, veřejné rozpočty už nikdo nedá dohromady. Je tu ještě větší riziko. Jestli vám vůbec někdo půjčí. Po krizi hypotečních úvěrů může následovat krize vládních úvěrů. Jak daleko je do takové situace?

* Bojíte se krachů zemí, které si hodně půjčují?

Ptáte-li se mě na riziko nesplácení závazků jednotlivých zemí, tak současná fiskální politika států Evropské unie je významně zvyšuje. V okamžiku, kdy vlády překročí čáru zlomu - a tu neurčují ony, tu určuje důvěra finančních trhů -, tak se může stát, že už jim nikdo nebude chtít půjčit. Už nebude žádná ústupová cesta, jen finanční armagedon. Je mojí svatou povinností upozorňovat, že se nemůžeme bezhlavě zadlužovat. A připomínám, že i když jsem přepsal státní rozpočet mimořádně úsporně, tak 73 miliard schodku leží na hraně maastrichtských kritérií. Ano, řada zemí eurozóny je nedodrží. Ale ty už vyloučeny nebudou. Zato ti, kteří tam ještě nejsou, nebudou za jejich nesplnění přijati. Takže směrem k opozici i některým podnikatelským kruhům říkám: Buď euro, nebo porušování fiskální disciplíny.

Krizi jsme si dovezli

* Která protikrizová opatření jsou tedy ta správná?

Nejsem úplný nepřítel fiskálních impulzů. Ale musíme si uvědomit, že příčiny krize jsou importované. Můžeme mírnit důsledky s tím, že naše prostředky jsou limitované. Absolutně ale odmítám další transfery obyvatelstvu, které je prý dá do spotřeby, čímž se zvedne naše HDP a ekonomika se uzdraví. Hloupost. I kdyby se veřejnost tak chovala, upozorňuji, že 75 procent domácí spotřeby představuje import. Každá koruna u nás spotřebovaná podporuje z 25 procent českou zaměstnanost, ale ze 75 procent zaměstnanost v cizích zemích. A snažit se toto změnit by byla hloupost ještě větší. Jsme na export orientovaná ekonomika. Asi 80 procent všeho, co vyrobíme, musíme vyvézt. Superpopulistické socialistickokomunistické výkřiky typu »uzavřeme hranice« nebo »české zboží českým lidem« jsou smrtící. Z toho všeho vyplývá, že hlavní zůstává podpora exportu. Vláda už mnoho udělala. Podpořila úvěrový rámec České exportní banky, zvýšila spoluúčast pojišťovny úvěrových rizik Exportní garanční a pojišťovací společnosti z 95 na 99 procent.
Posiluje rámec Českomoravské záruční a rozvojové banky a Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Exportéři musejí mít přístup alespoň k provoznímu, když už ne investičnímu kapitálu.

* O kolik jde peněz?

To, co jsme například uvolnili na podporu exportu, umožňuje úvěrovat projekty za 25 miliard. Dojde-li k situaci, kdy poptávka po zdrojích bude u dobrých projektů větší, pak částku opět navýšíme. Obávám se však, že jich zase tolik nebude.

* Další opatření?

Nástroje, které jsou fiskálně šetrné a budou zaměřeny především na udržení zaměstnanosti. A pokud znamenají výdaje z veřejných rozpočtů, pak musejí stimulovat soukromé investory, aby do ekonomiky přispěli. Nemá žádný smysl snižovat daně z příjmů právnických osob. V okamžiku, kdy firmy bojují o přežití, nikoli o zisk, to pro ně neznamená žádnou úlevu. Ale jistě pro investory mají význam trojnásobně rychlé a časově omezené odpisy. Pořídíli si v roce 2009 a 2010 investici z první skupiny, třeba počítač, který se odepisuje tři roky, může si ho odepsat v jednom roce celý. Pořídí-li si v této době investici z druhé odpisové skupiny, pětileté, kam například patří osobní a nákladní auta, může si odepsat v prvním roce 60 procent, tedy třikrát tolik. A pak dvacet a dvacet. To je plošná investiční pobídka pro všechny.

* Jestliže ale nyní firmy řeší, jak vůbec přežít, vydrží jezdit další dva roky i starým autem...

Je to investiční pobídka pro ty, kteří peníze mají. Pro ty úspěšné. Je to snad špatné? Není.

* Kolik by to mohlo stát?

Vychází nám, že se vše dost vyrovná. Byl by to ale levný a velmi účinný nástroj. Velmi zajímavý je i odpočet odečitatelné položky ze základu sociálního pojištění. Ten bude nezajímavý pro kvalifikované a vysokopříjmové skupiny. Avšak může být zajímavý pro lidi s příjmy deseti až patnácti tisíc měsíčně. Pro ty, kdo hledají zaměstnání. Pro absolventy škol. Odečitatelná položka výrazně sníží náklady na pracovní místo a umožní tyto lidi zaměstnat.

* Máte už parametry pro odpočitatelnou položku?

Pochopitelně. A pochopitelně vám je neřeknu. Z hlediska zaměstnanosti platí, že čím víc, tím líp. Na druhé misce vah leží to, co je fiskálně únosné.

* S většími výdaji, například na budování silnic a dálnic, nepočítáte?

Na výdajové straně chceme postupovat stejně jako na příjmové. Do liniových staveb už tak dáváme spoustu peněz. Nemyslím si proto, že peníze na ně máme výrazně navyšovat. To bychom mohli docílit toho, že bychom nepostavili ani o metr dálnice víc. Jen by byl dražší. Místo toho se musíme soustředit na programy, kde stát přispívá soukromým investorům. Například na zateplování objektů. Ale ten největší problém spočívá ve zprůchodnění úvěrových linek, odstranění strašlivé nedůvěry na bankovním trhu. Tam ale jsou naše nástroje omezené. Nicméně jsme si vědomi ohromné naléhavosti. Vymýšlíme model, jak prostřednictvím standardních institucí, například ČMZRB či PGRLF, pomoci malým a středním podnikatelům. Aby dosáhli na provozní kapitál, když mají zajištěné zakázky.

* Budete kvůli těmto projektům v rozpočtu dál škrtat?

To je politické rozhodnutí. Proto žádné číslo neřeknu. Nestojím o titulek: Kalousek chce na sociálním pojištění vybrat méně o 20 miliard. Já bych si to třeba přál, ale mohu to udělat jen za předpokladu, že stejnou částku jinde škrtnu. Takže to nebude dvacet, ale například jenom osm miliard.

Trhy jsou nespravedlivé

* Zmínil jste, že Česko by nakonec ani nemuselo mít možnost si půjčit. Jiné země se tolik nebojí. Třeba sousední Německo...

Německo, Itálie či Francie jsou velké tradiční země, které existují stovky let. Ty se bát nemusejí. Velmi mě trápí, že trhy jsou nespravedlivé a neposuzují konkrétní čísla veřejných rozpočtů.

* Velcí mohou, malí ne?

Přesně tak.

* Jaká opatření cizích vlád by české ekonomice mohla pomoci? Šrotovné v Německu?

Mám Martina Jahna rád, ale právě s tím šrotovným tu běhal už před třemi lety. Tehdy to vydával za ekologický program. Teď ho označuje za projekt protikrizový. Důležité je něco jiného. Problém je s exportem. Snad mi v Německu odpustí cynickou větu, že jejich balíčky na podporu poptávky mají pro nás několikanásobně větší význam než nějaké naše balíčky na podporu spotřeby v České republice.

* Česká vláda ale tak snadno může vyvolat dojem, že sama nic nedělá a spoléhá na ostatní.

Jak jste přišel na to, že vláda nic nedělá? Mám vám snad znovu zopakovat, s čím už přišla? Když řeknu, že prorůstové, a tedy i protikrizové impulzy, které už máme v rozpočtu, představují dvě procenta HDP, tak určitě nelžu.

* Neuvažuje přesto o velkých projektech? Třeba o dostavbě Temelína?

Když mluvím o trojnásobném snížení odpisů, tak přece jde o úžasný pobídkový program pro tisíce jednotlivých projektů. Pokládáte mi úmyslně provokativní otázku o Temelínu. Víte, že jsem člen koaliční vlády, která se zavázala, že neučiní nic pro zvýšení potenciálu jaderné energetiky.

* Neměli byste na zelené více zatlačit? Nyní je úplně jiná situace než před třemi lety.

Soustřeďme se raději na to, co je politicky možné...

* Odborníci odhadují, že by šlo o stavbu za 140 miliard korun. A polovinu by představovaly zakázky pro domácí firmy.

Musela by tu být zpracovaná dopadová studie. Osobně více věřím na méně ambiciózní projekty, kde vládní stimul motivuje soukromé investory. Tím ale netvrdím, že by dostavba Temelína neprospěla.

* Skutečně si myslíte, že mnoho menších projektů má větší význam než několik velkých?

Abyste odstranil krizi důvěry, lidé kolem sebe musejí vidět, že se něco mění k lepšímu. To neodstraníte tím, že začne růst obrovská chladicí věž. Každý ale ocení opravený chodník či barák, nebo když snadněji sežene zaměstnání.

* Když jsme u té důvěry. Nepomohlo by k ní, kdyby existoval jeden konkrétní důvěryhodný místopředseda vlády pro ekonomiku než změť více či méně známých tváří z NERV?

Dejte mi nějaký vhodný typ. Chcete to vzít? Já vás doporučím.

* Ne, díky. Jak vlastně hodnotíte práci NERV?

Pozitivně. Diskuse je mimořádně neideologická. I když tam jsou lidé, kteří pochopitelně přišli z nějakého prostředí.

* Nepřevažuje to?

Ne. Bavíme se o efektivitě nástrojů, takových, které nepřinesou další dluhy. Program ČSSD naopak jde proti lidem. Nic by jim nepřinesl, jen by rozvrátil veřejné rozpočty. Chtějí hasit oheň benzinem.

Ve státě jako v rodině

* Když vše poběží podle vašich představ, kolik procent HDP ještě půjde na boj s krizí?

Socialistický přístup, a mne mrzí, že ho volí řada evropských vlád, je asi takový: Problém zavalíme penězi. Dáme tam padesát či sto miliard. Ať všichni vidí, jaká to jsme akční vláda. Pak se začne uvažovat o instrumentech a nikdo už moc neuvažuje o efektivitě.

* Nejsou ale čísla to, co lidé chtějí slyšet? Neobnovují ztracenou důvěru?

To, co volíme my, je odpovědnější. Pro vás je ale asi jednodušší napsat titulek, že vláda někam dá 80 miliard, než složitě popisovat, že ministři odpovědně pracují a zvažují, kolik to bude stát. I tak je nutné všem daňovým poplatníkům vysvětlovat, že nejdříve je třeba zvážit nástroje, pak je vyčíslit a nakonec se dohodnout, kde na to vzít. Tak postupuje každá odpovědná rodina, která se dostane do problémů. Nebo si myslíte, že tam podobná diskuse začíná výkřikem: Táto, půjčíme si tři miliony a pak popřemýšlíme, co si za ně koupíme? Rodinný a státní rozpočet se liší jenom objemem a mírou odpovědnosti. Já chci být za státní rozpočet stejně odpovědný jako za svoji rodinu.

* Při loňském schvalování rozpočtu jste slova o hrozbě vyššího deficitu označil za plky...

Tvrdil jsem, že pokud ekonomický růst bude kolem tří procent HDP, jsem schopen původní deficit udržet. Růst se však snížil daleko více. Teď se modlím za kladnou nulu. Spravuji bilion korun od daňových poplatníků a existuje jasná rovnice. Má dáti rovná se dal. Kde na to vezmu, nezahubí mne dluhy? To musí platit v rodině, ve firmě a podle mého názoru i ve státě. Pro tento postoj mě pánové Paroubek a Čunek nazývají nikoli národohospodářem, ale účetním. Začínám na to být hrdý.

* V USA nicméně byl zvolen nový prezident, a ten utrácet chce...

Ten není ministrem financí České republiky. Do své ekonomiky může napumpovat bilion dolarů, třeba připustí inflaci a pak mu to celý svět možná zaplatí zpátky. Naše hospodářství takovou možnost nemá. Já se musím snažit o to, aby v jakékoliv situaci, i v té nejkrizovější, byly financovány závazky vůči těm nejslabším a nejpotřebnějším. Nesrovnávejte tedy koloběžku s meziplanetární raketou. Češi si to musejí zaplatit sami.

***

Miroslav Kalousek (48)

• Vzdělání: Vysoká škola chemicko-technologická
• Kariéra: 1984-1990: technolog a vedoucí investičního útvaru Mitas Praha 1990-1992: poradce místopředsedy vlády ČR 1993-1998: ekonomický náměstek ministra obrany Od roku 1998: poslanec za KDU-ČSL 2002-2005: šéf rozpočtového výboru Sněmovny Od 1. ledna 2007: ministr financí Politika: 1984 vstupuje do lidové strany (později přejmenované na KDU-ČSL) 1999-2001 místopředseda KDU-ČSL 2003-2006 předseda KDU-ČSL
• Osobní: Ženatý, s manželkou Radkou má dvě děti. Zajímá se o literaturu, píše básně, zejména epigramy. Odmítá je ale zveřejnit.

Zdroj: 5.2.2009, Ekonom, rubrika Téma speciál, autor: Josef Pravec, Aleš Vojíř