Máme co nabídnout i bez modlení

Reaguji na včerejší komentář Petra Kamberského Kalouskova modlitba. Autor se věnoval problematice vydávání státních dluhopisů pro drobné investory, rád bych ve své replice vynechal dojmologii a vnesl do celé věci místo ní trochu racionality.

Předně, Česko v porovnání s jinými středo- a východoevropskými státy nemá problém s refinancováním státního dluhu.

Situace na trhu vládních dluhopisů po celém světě je ale komplikovanější. To proto, že jednotlivé země ve svých rozpočtech musely nalézt prostředky pro rekapitalizaci finančních institucí. Bez státních zásahů, které stály a stojí velké peníze, by se globální finanční systém rozpadl.

Většina ekonomicky významných států se letos na trhu snaží prodat obligace v několikanásobně vyšším objemu než loni. A Česko, jehož bankovní sektor nebyl nijak dramaticky zasažen, musí na tomto trhu soutěžit o prostředky investorů.
Jsme jednou z nejméně zadlužených zemí Evropy. V porovnání s velikostí ekonomiky dlužíme méně než polovinu toho, co Francouzi nebo Němci. A čtvrtinu toho, co Italové. Náš dluh je pro investory kvalitní »zboží« a nevidíme mnoho důvodů, proč by mělo být prodáváno s velkou rizikovou přirážkou. Pokud nabídneme atraktivní alternativu drobným investorům, věříme, že ji správně ocení.

Zvažovaná nabídka státních dluhopisů drobným investorům není žádnou zoufalou akcí. Jedná se o pečlivě zvažovaný způsob, jak pro refinancování státního dluhu získat další stabilní a věrnou investorskou základnu.

Každá z ekonomicky vyspělých zemí prodává svému obyvatelstvu státní dluhopisy a liší se jen způsobem provedení. Některé upisují přes prostředníky, jiné mají specializované státní obchodníky. V zahraničí drží obyvatelstvo kolem 10 až 15 procent státního dluhu. U nás jen jedno jediné procento. Snaha nabídnout státní dluhopisy není nic jiného než se přiblížit zahraničí. Když jsme v roce 2004 vstupovali na eurobondový trh, také se nás udiveně ptali, proč to děláme, když to nepotřebujeme. Snažili jsme se jen rozšířit okruh investorů o další významnou skupinu a zbavit se závislosti na tuzemském institucionálním trhu.

Během pěti let jsme na mezinárodní scéně dokázali, že jsme kvalitním dlužníkem, který dostojí svým závazkům. Nyní na zahraničních trzích nejsme nováčky a jako známému a spolehlivému dlužníku se nám o další zdroje říká lépe než těm, kdo se v době krize teprve snaží představit.

Nemyslíme si, že bychom nabídkou státních dluhopisů měli nějak oslabit banky. Český bankovní sektor je totiž zdravý. Naše dluhopisy budou jistě zajímavější než některé podílové fondy, které investovaly do islandských bank a strukturovaných dluhopisů navázaných na špatná aktiva.

Státní dluhopis má svůj pravidelný úrok a svou jistinu. Každý ví, kdy a kolik dostane, což se u většiny dnes dostupných investičních alternativ na pobočkách bank říci nedá. A my v této obtížné době hledáme nejlepší cesty, jak kvalitní investici, kterou máme, přiblížit drobným investorům, kteří na ni čekají.

Kdo je proti tomu, aby stát získával zdroje levněji a investoři měli spolehlivou bezpečnou alternativu?

***

Autor: Eduard Janota, náměstek ministra financí

Zdroj: 4.3.2009, Hospodářské noviny, rubrika Názory, autor: Eduard Janota