Vejce proti bohatým
Do předvolebního klání vstoupila sociální demokracie a po zvolení nového vedení také lidovci s tématem vyššího přímého zdanění vysokopříjmových skupin. Určitě se jedná o lákadlo pro spoustu lidí. Vyššími daněmi má být postiženo jen několik procent nejbohatších, což se velké části zbytku populace bude líbit. Aby ne, pokud vám veřejnou službu zaplatí někdo jiný, proč byste něco takového nepodporovali? Porážka socialistů v evropských volbách ještě neznamená, že s tímto tématem nemohou uspět v celostátní „odvetě“.
Kdo si zaslouží vysoký příjem?
Jistě se všichni shodneme na tom, že bohatý má přispívat na fungování státu více než chudý. Spory budou probíhat o míře slova „více“. Zastánci ostré progrese argumentují sociální spravedlností, aniž by tento pojem vůbec definovali. Tvrdí, že bohatý člověk si svůj vysoký příjem tolik nezaslouží jako jeho méně šťastný spoluobčan. Nedokáží však už vysvětlit proč.
Na výši příjmu má vliv spousta faktorů, které můžeme rozdělit na dvě skupiny. Tu první nemůže člověk ovlivnit. Jedná se třeba o vrozené zdravotní dispozice, přirozenou inteligenci, prostředí, do kterého se narodí atd. Druhou skupinu faktorů člověk ovlivnit může. Mám na mysli vzdělání, přístup k zaměstnání, odpovědnost, vytrvalost a píli. Problém je, že nikdo nemůže znát, jak se každý faktor podílí na výši příjmu. Žádný vědec, politik ani úředník nemůže podíl různých faktorů objektivně změřit. Proto lze jednoznačně odmítnout tvrzení o větší míře nespravedlnosti příjmů bohatých oproti jiným skupinám obyvatelstva. Dokola omílaný argument, že Topolánkova vláda rovnou daní zrušila progresi, není pravdivý. Progresi totiž pouze zmírnila, ale díky vysokým slevám na dani stále v systému zachovala. Můžeme se přesvědčit prostým výpočtem. Představme si dva bezdětné poplatníky, kteří uplatňují pouze základní slevu na dani. Jeden vydělává 15 tisíc Kč hrubého, druhý potom 30 tisíc Kč. První zaplatí na dani z příjmu 945 korun, druhý potom téměř čtyři tisíce. Druhý poplatník tak vydělává dvakrát více, ale na dani zaplatí čtyřnásobnou částku. To znamená, že daň je progresivní a vysoce solidární.
Výhodou jediné sazby však je, že poplatníkům s rostoucím příjmem ubírá stále stejné procento z dodatečného příjmu, a tím je neodrazuje od další pracovní aktivity. Naopak, pokud bychom realizovali plány sociální demokracie, dáme poplatníkům jasný signál: „Čím více budeš pracovitý, tím více ti vezmeme z dodatečného výdělku a budeme tě odrazovat od tvé snahy zajistit si lepší životní úroveň.“ Více lidí navíc nebude přiznávat své příjmy a v daňových zákonech budou hledat různé skuliny.
Útoky je třeba odsoudit, ty vajíčkové i ty na bohaté Tyto sliby hrají na notu tradiční české závisti a přispívají k vytváření atmosféry nesnášenlivosti, kterou Jiří Paroubek po vaječném útoku ostře kritizoval. Zřejmě si neuvědomuje, že tuto atmosféru sám pomáhá vytvářet. Fyzický útok na politiky je třeba odsoudit stejně jako pomyslný útok sociální demokracie a lidovců na jednu skupinu spoluobčanů.
Autor: Ivan Fuksa, první náměstek ministra financí, bývalý starosta Příbrami (ODS)
Zdroj: Mladá fronta DNES, 15.6.2009, rubrika: Střední Čechy, strana: 4, autor: Ivan Fuksa