Finanční vzdělávání není samospasitelné

O strategii finančního vzdělávání v ČR hovoříme s Ing. Dušanem Hradilem, vedoucím oddělením ochrany spotřebitele na MF ČR a předsedou Pracovní skupiny pro finanční vzdělávání.

Nabídky produktů finančních institucí neustále rostou, úměrně nabídce také stoupají nároky kladené na spotřebitele. Aby se správně rozhodl,zda produkt koupí, nebo ne, neobejde se bez odpovídající finanční gramotnosti.

* Ministerstvo financí (MF) přistoupilo k definování Rámcové politiky v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu. Za jakých okolností tato politika vznikla?

Od roku 2006 je resort financí zodpovědný za ochranu spotřebitele na finančním trhu,tedy oblast, která dříve nebyla samostatně vyčleněna. Neexistovalo vymezení, co vše zahrnuje, či jak by se jí měl stát ujmout. Proto jsme zformulovali rámcovou politiku,která říká, co to je ochrana drobných klientů na finančním trhu, jaké jsou její hlavní pilíře, jaké cíle si klade v této oblasti stát, a konečně také naznačuje, kterým směrem bude stát do budoucna aktivní. Je to takový hlavní manuál pro naši další práci.

* Co je tedy hlavním cílem rámcové politiky?

Nejobecněji stav, kdy si lidé pořizují produkty, které nejlépe vyhovují jejich potřebám a možnostem. A za svá rozhodnutí nesou odpovědnost. Abychom tohoto cíle dosáhli,musíme jim zajistit k dispozici potřebné informace,kterým rozumějí, umějí s nimi pracovat a na jejich základě pak jsou schopni učinit zodpovědná rozhodnutí. V neposlední řadě by pak stát měl zajistit takové podmínky,za nichž spotřebitelé budou moci účinně prosazovat a chránit své zájmy a práva. Z toho nám tedy krystalizují tři pilíře ochrany spotřebitele – informace, finanční gramotnost a rovné postavení ve vztahu ke straně nabídky. Rád bych zdůraznil, že finanční vzdělávání není nástrojem jediným ani samospasitelným. A přesně v těchto intencích by s ním mělo být také zacházeno. V praxi to znamená,že není možné do něj vkládat přehnané naděje,na druhou stranu je nutné jej vždy brát v potaz, neboť tvoří nezastupitelný prvek celé ochranářské skládačky.

* V řadě zemí není finanční vzdělávání žádná novinka,ale zaběhnutá praxe. Jakými modely jsme se v ČR inspirovali a proč?

Příkladů ze zahraničí je celá řada,proto jsme si při formulaci Strategie finančního vzdělávání řekli,že není třeba objevovat kolo. Namátkou zmíním Velkou Británii,Irsko,USA,Singapur nebo Austrálii. v těchto zemích již finanční vzdělávání běží,vychází z širší koncepce a zahrnuje jak školní,tak celoživotní fázi. Jinými slovy,má hlavu,patu a definovaný systém. Přesně takovou inspiraci jsme hledali. Na druhou stranu není možné přímo převzít zahraniční koncept stylem „copy –paste“. České podmínky,zejména systém školního vzdělávání, tvoří poněkud specifické mantinely. A do nich se musela naše strategie vejít.

* Je oblast finančního vzdělávání koordinována i na mezinárodní úrovni?

Ano,již několik let. Zejména na úrovni OECD, které v roce 2005 publikovalo sadu doporučení, jak podporovat zvyšování finanční gramotnosti, kterou následovaly další materiály se zaměřením na pojišťovnictví,penzijní připojištění a úvěry. Tato doporučení slouží jednotlivým zemím jako vodítko při přípravě jejich strategií a projektů. Od loňska také funguje webová stránka,kde najdete informace a odkazy na národní projekty finančního vzdělávání. K přímé výměně zkušeností zřídilo OECD také pracovní skupinu se zástupci více než padesáti zemí.

* Dějí se podobné aktivity také v rámci Evropy?

Ano,a jsou pro nás velmi důležité. Od roku 2008 jejich koordinaci zaštiťuje Evropská komise,která také vydala sadu doporučení,vytvořila webovou databázi více než dvou set evropských vzdělávacích projektů a založila vlastní expertní pracovní skupinu jako svůj poradní orgán pro další práci. Je však třeba říci,že Komise má značně svázané ruce,protože vzdělávání spadá podle komunitárního práva plně do kompetence členských států. Komise může pouze radit,doporučovat a podporovat spolupráci. A částečně také financovat některé projekty –například web Dolceta zaměřený na obecné problémy spotřebitelů. Ten mimochodem existuje i v české mutaci. V příštím roce by měl obsahovat i speciální sekci zaměřenou na finanční vzdělávání.

* MF vytvořilo pracovní skupinu,která koordinuje finanční vzdělávání na úrovni ČR. Co je smyslem existence této platformy a jakým způsobem probíhá spolupráce jednotlivých vzdělávacích projektů?

V České republice existují desítky drobných projektů,řada zainteresovaných institucí,které o sobě v minulosti většinou nevěděly. Ovšem pískoviště je jen jedno,proto je dobré si říct,kdo kde staví svůj hrad,vzájemně je propojit a dát jim společné rysy. Právě k tomu by měla pomoci naše pracovní skupina. Samotná koordinace však není jednoduchá –každý si může připravovat své projekty a nemusí brát ohledy na to,co dělají ostatní. Stát nemůže a ani nechce nikomu nic přikazovat. Naopak jsme nabídli platformu,kde se všichni mohou dvakrát ročně sejít,vyměnit si zkušenosti,získat kontakty pro další spolupráci a sdílet společné principy formulované v národní strategii. Skupina se také podílela na formulaci české strategie a standardů finanční gramotnosti,ze kterých vychází výuka na školách. Tím,že tyto národní manuály prošly pracovní skupinou,jsou konsenzem jejích členů – státu,spotřebitelů,trhu a vzdělávacích odborníků. Přestože je pracovní skupina spíše jen měkkou formou koordinace,synergické efekty jsou evidentní.

* Cílem těchto aktivit asi není udělat z našich občanů finanční experty.kdo je tedy vlastně finančně gramotný?

Máte naprostou pravdu,běžný občan nebude nikdy finančním expertem. Měl by však být schopen elementárního řízení svých osobních či rodinných financí. To znamená zvládnout hotovostní i bezhotovostní placení,orientaci v cenách na finančním trhu,tedy například používat úrokovou sazbu či RPSN,vědět,že existují různé poplatky a že je třeba se vždy ptát na jejich výši. A konečně finančně gramotný občan by měl umět přemýšlet o příjmech a výdajích nejen dnes,ale také do budoucna. Měl by znát,že existují různé formy spoření,investování,úvěrů a pojištění. Přestože bude u většiny produktů odkázán na pomoc finančních expertů,měl by vědět,na co se při výběru zaměřit a na co se ptát. A také zvážit obecné důsledky svých rozhodnutí – například když si vezme úvěr..

* Jakým způsobem podporuje finanční vzdělávání coby jeden z nástrojů ochrany spotřebitele,stát?

Stát je aktivní především v oblasti školního vzdělávání –prostřednictvím resortu školství vydává tzv. rámcové vzdělávací programy,které jsou určující pro výuku na školách. Do těchto programů jsou postupně implementovány také standardy finanční gramotnosti. Pak se stávají povinnou součástí výuky. S tím souvisí celá řada podpůrných aktivit, například vydávání metodik a organizace vzdělávací podpory pro učitele a do budoucna také měření vývoje úrovně finanční vzdělanosti dětí. Dalším kanálem,jímž se stát prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu do ochrany spotřebitele zapojuje,je finanční podpora projektů neziskových organizací. V neposlední řadě sehráváme důležitou roli při zajišťování koncepce a koordinace na národní úrovni,proto jsme připravili českou strategii,systém budování finanční gramotnosti na základních a středních školách a zřídili již zmiňovanou pracovní skupinu.

* Jaký je Váš názor na úroveň finanční gramotnosti občanů v ČR? Mají vůbec lidé snahu se v této oblasti vzdělávat?

Na tyto otázky jsme hledali odpověď ve výzkumu v roce 2007. Shrnu-li jeho závěry,pak většina dotazovaných hodnotila svoji finanční gramotnosti stupněm 3 z celkových pěti,což by se mohlo zdát jako dobrý výsledek. Jenže druhým dechem jen necelá polovina dodala,že je schopna orientovat se v nabídce na finančním trhu. Třetina navíc přiznala, že jí úroveň finančních znalostí brání ve využívání finanční produktů. A jen každá čtvrtá domácnost si sestavuje rozpočet. Je tedy jasné,že v české kotlině máme co zlepšovat. A celých devadesát procent dotázaných o to jeví zájem –považuje vzdělávání dospělých v oblasti financí za užitečné, jeho zavedení má velkou podporu na středních i základních školách.

* Můžeme srovnat úroveň finančního povědomí našich občanů s finanční gramotností občanů jiných vyspělých států?

Bohužel nemůžeme,neexistuje totiž jednotná metodika,jak finanční gramotnost měřit. V letošním roce však OECD začalo hledat způsob řešení. V následujících měsících bude připraven systém měření a v roce 2011 by již měl být realizován první celosvětový průzkum. Paralelně budou prvky finanční gramotnosti zakomponovány do mezinárodní studie PISA,která se zaměřuje na školní vzdělávání.

* Kromě toho,že informace veřejnosti předávají jednotlivé finanční instituce,se dnes problematika financí vyučuje v různém rozsahu na všech stupních škol. Je v rámci Strategie finančního vzdělávání prostor i pro doplnění znalostí vyučujících pedagogů?

Samozřejmě. Dostatečná příprava učitelů je zásadní. Resort školství již vydal první metodickou příručku,která vysvětluje finanční gramotnost a pro inspiraci uvádí příklady ze současné výuky. Letos bude vydána druhá metodika,která učitelům nabídne konkrétní návod jak učit. Paralelně také běží vzdělávací kurzy pro učitele. Jako se mávnutím kouzelného proutku nepromění všichni žáci v dokonale finančně gramotné,ani učitelé nebudou ihned stoprocentně připraveni. Stát se však snaží poskytnout pedagogům maximální podporu. Navíc řada škol přistupuje k výuce tak,že na vybraná témata zve odborníky z praxe. Za předpokladu,že i takové vzdělávání zůstane nezávislé a objektivní, bez přídavku propagace vlastních produktů a služeb,je tato cesta správná.

* Finanční vzdělávání je v každém případě během na dlouhou trať,kdy můžeme očekávat, že se projeví jeho výsledky?

První výsledky jsou vidět již nyní –finanční vzdělávání se v poslední době stalo poměrně oblíbeným tématem řady médií,do jisté míry i ve spojitosti s finanční krizí. Tím,že se o finanční gramotnosti píše a mluví,začínají občané o financích více přemýšlet. Zajímají se tedy více i o to,kam ukládají své peníze,za jakých podmínek si vzali úvěr nebo zda jsou pojištěni. Už toto považujeme za úspěch. Samozřejmě na první efekty školního vzdělávání si ještě počkáme,nicméně plošně se první žáci středních škol začnou o penězích povinně učit již od letošního září.

* Můžete prosím prozradit,v jaké fázi se nyní nacházíme?Jaké kroky v současné době podnikáte v naplňování Strategie finančního vzdělávání?

Jak jsem již zmínil,implementace školního vzdělávání již probíhá. Od září bude povinnou součástí výuky na více jak polovině všech typů středních škol,včetně čtyřletých gymnázií. Ostatní školy, včetně základních,budou následovat v dalších letech. Dále jsem mluvil o metodické podpoře resortu školství jako o dalším důležitém prvku. V této oblasti působí Ministerstvo financí coby odborný partner. Podle strategie bude také pokračovat činnost pracovní skupiny pro finanční vzdělávání. A v neposlední řadě budeme připravovat měření úrovně finanční gramotnosti v ČR,abychom mohli průběžně vyhodnocovat úspěšnost našeho snažení.

* Pane inženýre,děkuji Vám za rozhovor.

***

Ing. Dušan Hradil (1980)

• Absolvent oboru finance na VŠE Praha a ročního studia na Friedrich Alexander Universität Erlangen/Nürnberg. Finančním trhům se aktivně věnuje od roku 2001,před příchodem na Ministerstvo financí pracoval v jedné z předních bank na českém trhu,od října 2005 je zástupcem ředitele odboru Analýzy a rozvoj finančního trhu,od srpna 2007 současně vedoucím oddělení Ochrana spotřebitele. Profesně se zabývá širší problematikou retailových finančních služeb a jejich distribuce a zastupuje MF v několika expertních pracovních skupinách Evropské komise. Stál u zrodu Strategie finančního vzdělávání v ČR před více než třemi lety,předsedá národní Pracovní skupině pro finanční vzdělávání a je členem expertní skupiny,kterou loni zřídila Evropská komise jako svůj poradní orgán pro otázky zvyšování finanční gramotnosti v EU. Ve volném čase se věnuje sportu a deskovým hrám.

Zdroj: Pojistný obzor, 15.7.2009, rubrika: Z domova, autor: Marcela Kotyrová