S úřednickou vládou jsme nevyužili šanci, říká Janota
Čtenáři iDNES.cz zvolili nejlepším ministrem financí v historii současného úřednického ministra Eduarda Janotu. Rozpočtový matador na ministerstvu strávil 32 let. Zažil celkem jedenáct ministrů, většinu těch polistopadových už z pozice ředitele nebo náměstka pro rozpočet. S mistrem kompromisu byli spokojeni pravicoví i levicoví ministři. On sám nejradši vzpomíná na spolupráci s Kočárníkem, Rusnokem či Kalouskem. Naopak nejhorší zážitek měl s Tlustým.
* Byl jste u vytváření rozpočtu za všech českých ministrů financí. Jak na ně vzpomínáte?
Měl jsem trojlístek ministrů, se kterými se mi spolupracovalo dobře a máme dodnes dobré vztahy. Odrážejí vývoj mojí kariéry na ministerstvu. U Kočárníka vzpomínám na problémy té doby a moje začátečnictví. Dělila se republika a majetek, byly to velmi složité doby, kdy se vařilo z nuly, kdy se získávaly zkušenosti. V té době jsem se hodně naučil. Za Jirky Rusnoka jsem už byl náměstek s určitými zkušenostmi a u Kalouska to bylo zakončení mé úřednické kariéry.
* A co ti ostatní?
Ač jsme s některými z nich měli odlišné názory, tak vztahy třeba s Pavlem Mertlíkem či Bohuslavem Sobotkou byly korektní. Jsem schopen se každému z nich podívat do očí a s některými z nich jít na pivo či na dvě deci vína.
* Málem jste na ministerstvu skončil už za Kalouskova předchůdce Tlustého, došlo mezi vámi k roztržce. Jak vzpomínáte na něj?
To byl podraz. Vydával pofiderní inzeráty o státním rozpočtu, ve kterých uváděl zkreslené, nepravdivé údaje, a podepisoval mě pod to, aniž jsem o tom věděl. Po prvním inzerátu jsem to rozporoval, bylo mi slíbeno, že už se to nebude opakovat.
Za čtrnáct dní se to objevilo znovu, nazval jsem ho lhářem a on mě logicky hned vyhodil. Jeho nástup pro mě byl zklamáním, i když jsme spolupracovali jenom měsíc. Nastoupil po levicových vládách a očekával jsem razantní změny v přístupu k rozpočtu, navíc dotažené do konce. Ale on měl své představy o rovné dani a o výdajové části rozpočtu nehovořil vůbec.
* Kdo z vašich předchůdců měl moc skutečně v úřadě něco změnit?
Rozhodující je, jestli byli na postech v dobách dobrých či zlých. V jiné pozici byl ministr Klaus a po něm Kočárník v dobách transformace a razantních změn než třeba Sobotka či já v zaběhnutých kolejích. Druhá podstatná věc je, jakou měl podporu premiéra. Jednodušší roli měl Kočárník nebo Rusnok, protože za sebou měli Klause, respektive Zemana. Ti byli schopni zhodnotit vážnost problémů a návrhy důrazně prosadit. Ministr financí je ve vládě protivníkem skoro všech. Všichni ministři sice souhlasí, že je třeba šetřit, ale když přijde na lámání chleba, tak křičí, že nutně potřebují peníze na to či ono.
* Co čeká příštího ministra financí?
Věřím, že bude respektovat konvergenční program, který jsme připravili, a snižovat schodek o těch 0,6 až 0,8 % ročně. Bude to vyžadovat řadu velmi drsných opatření – kombinaci zvyšování příjmů a výdajových škrtů, ministr bude muset hledat konsenzus. Jeho situace bude horší, pokud se složení parlamentu bude pohybovat kolem 101 koaličních hlasů a bude záviset na přeběhlících. Nezáleží, co mu schválí vláda, ale co mu schválí poslanci, to jsem poznal na vlastní kůži. Z mého úsporného balíčku nezůstalo téměř nic.
* Co považujete za svůj největší úspěch?
Snad se mi podařilo odstartovat širší diskusi o tom, že nejde žít na dluh věčně. Že jsem otevřeně popsal problémy a naznačil možnosti řešení. Že se mi úsporný balíček vůbec podařilo nastartovat, i když jsem za něj byl kritizován zleva i zprava. To, že se pak stal předmětem politických handlů v rámci debat ve Sněmovně, je jiná věc.
* Z těch úspor mnoho nezbylo.
Souhlasím s těmi, kteří kritizují, že Janota zvýšil jistě daně, ale nejistě snížil výdaje, protože ty zákony jsou revokovány. To je průšvih, který nový ministr bude muset řešit, jinak deficit nestáhne.
* Co by pomohlo nastolení rozpočtové disciplíny? Mělo by Českomít zákon o vyrovnaném rozpočtu?
Přiznám se, že nejsem pro navěky vyrovnaný rozpočet. Také nefunguje v mnoha zemích. Je to o uvědomění si odpovědnosti a toho, že se nedá žít věčně na dluh. Rozpočet je něco jako rodinná firma, že si v dobách krize mohu půjčit, ale v dobách růstu musím vytvářet zdroje na splácení. Na některých zemích, které nechci jmenovat, dnes vidíte, že se hledá řešení na úrovni celé EU a dalších mezinárodních institucí.
* Šetřit se zřejmě bude muset i ve státní správě. Proč se to ještě nikomu nepodařilo?
Ministerstvo financí auditem státní správy prošlo ještě za Sobotky, odešlo přes 200 lidí. V roce 2006 před volbami byly audity z politických důvodů zastaveny, protože by to nepřineslo politické body. Kdyby byla vůle a na všech úřadech došlo ke snížení výdajů, počtu lidí i agend, mnohdy naprosto zbytečných, o 15 až 20 procent, na kvalitě státní správy by se nic nezměnilo. Možná by se i zlepšila.
* Jak jdou dohromady sliby ČSSD přidat na nemocenské, na mateřské či na důchodech a na druhé straně zastavit zadlužování?
I kdybych minimálně zvyšoval daně o stejný objem, jako zvyšoval výdaje, pořád nesnižuji dluh. Chápu rétoriku sociálních demokratů před volbami, ale za zavřenými dveřmi si musí uvědomit, že dál to tak nepůjde. Budou-li vládnout, budou nuceni věci nějak řešit. Zvedat daně donekonečna nejde.
* Do funkce ministra jste šel s mnohaletými zkušenostmi náměstka pro rozpočet. Bylo něco, co vás překvapilo?
Věděl jsem, do čeho jdu. Coby náměstek pro rozpočet jsem obsahoval možná třetinu agendy ministerstva. O problémech v ostatních odborech jsem věděl z porad. I proto jsem se zdráhal tu funkci vzít. Viděl jsem, že problémy jsou velké a řešit je bude obtížné. Netušil jsem, že nebude využita šance úřednické vlády na provedení některých opatření.
* Byl jste ochoten být tím bílým koněm, který předloží nepopulární opatření?
Byl jsem připraven je realizovat za tichého souhlasu obou částí politického spektra. To se nepovedlo.
Zdroj: Mladá fronta DNES | 15.3.2010 | str. 1, str. B5 | rubrika: Byznys speciál | autor: Jitka Vlková