Stáváme se čističkou peněz ukradených na webu

Jedním z nejdůležitějších opatření, jež mají zabránit daňovým únikům či legalizaci pochybně získaných peněz, je důsledné zjišťování totožnosti klientů bank a dalších společností, které poskytují finanční služby a přes něž se přesouvají velké majetky.
„Zákon vyžaduje, aby se identifikovaly osoby, které jakkoliv nakládají s majetkem v přepočtu nad tisíc eur. Protože při praní špinavých peněz se stopy po trestné činnosti zametají právě tím, že se majetek přeměňuje z bezhotovostního na hotovost a pak znovu na auta, nemovitosti a podobně,“ vysvětluje šéf státního dohledu nad finančními operacemi Milan Cícer.

* HN: Proč je zjišťování identity lidí, kteří nakládají s penězi, tak důležité?

Boj proti praní špinavých peněz je postaven na tom, aby stále zůstala zachována stopa, kudy se majetek přemisťuje. My po povinných osobách požadujeme, aby identifikaci prováděly spolehlivě, tváří v tvář nebo zákonnými náhradními způsoby. Aby někdo nemohl skrytě za někoho vystupovat. Musíme mít zmapováno, odkud a kam se prostředky přesouvají. Záznamy o osobách i transakcích se musí uchovávat deset let. Když finanční instituce narazí na podezřelého z hlediska praní špinavých peněz nebo financování terorismu, tak nám to oznamují. Podezřelé obchody

* HN: Co bývá takovým podezřelým obchodem, který finančníci hlásí?

Například přijde klient do banky, chce si založit účet. Vystupuje jako jednatel či statutární zástupce společnosti s ručeným omezeným, jejímž majitelem je firma například z Kypru, s nedohledatelným vlastníkem. Banka pak chce potvrdit totožnost jak jednatele, tak skutečného vlastníka firmy. Evidujeme případy, že banky nejsou s identifikací spokojeny, odmítnou otevřít klientovi účet nebo provést transakci, protože klient podle nich neposkytl dostatečnou součinnost podle zákona. A nám to hlásí jako podezřelou transakci.

* HN: Kolik hlášení o takových jednáních s klienty bank či úvěrových společností dostáváte?

Řádově jde o jednotky případů ročně. Bohužel ne všechny banky jsou takto obezřetné.

* HN: Banky vedou účty firmám s akciemi na majitele, tedy s neznámým vlastníkem dost často. Musejí zjišťovat skutečné akcionáře?

Když se vyskytnou rizikové faktory, například rizikové obchody. Zákon ale nechává hodně na bankách, které obchody takto vyhodnotí.

* HN: Jak může banka zjistit, zda ji firma s akciemi na majitele o svém vlastníkovi informuje pravdivě?

V tom je samozřejmě problém. Pokud to nelze zjistit z rejstříku, doporučujeme doložení skutečného stavu – například zápisem z poslední valné hromady, prohlášením klienta nebo jeho jednajícího zástupce.

* HN: Pomohlo by něčemu zrušení akcií na majitele, o kterém se nyní hodně mluví?

Kdyby se akcie na majitele rušily jen v České republice, tak ne. Ale je a bude to celosvětový trend, v budoucnu svoji identitu těžko zakryjete cizím vlastníkem. Velké banky jsou opatrnější

* HN: Co když banka po zástupci kyperské firmy chce, aby prozradil skutečného vlastníka, on to odmítne, banka mu nevyhoví a transakce se neuskuteční. Může se stát, že i takový případ vám banka hlásí?

To se dokonce občas stává – banka nám sdělí, že přišel klient s nějakým požadavkem, banku neuspokojil nedostatečnou identifikací, proto ho poslala pryč, ale i tak nám to ohlásí, včetně dat o tom klientovi. Jsem realista a vím, že se může stát, že takový klient jde přes ulici do vedlejší banky a tam transakci i přes úplně stejně nedostatečnou identifikaci bez problémů provede. Prostě třeba té druhé bance stačí jen jeho prohlášení, že je vlastníkem té firmy, víc neověřuje, transakci pro něj provede a nic nám nehlásí. Ale hlavně u velkých bank vnímám snahu takové klienty buď nepřijímat, nebo se s nimi postupně loučit.

* HN: Máte představu, kolik peněz nejasného původu může českými finančními institucemi protéct?

Jedním z ukazatelů, které zveřejňujeme ve výroční zprávě, je objem podezřelých finančních transakcí, které nám povinné osoby hlásí. Je to ovšem jen vrcholek ledovce a jde o nejrůznější, často podle mého názoru nijak nepodstatné případy. Například, že ze zahraničí přijde částka v řádu milionů korun, projde přes tři české účty a odchází do zahraničí. Nebo že babička, která si měsíčně spoří 1500 korun, jednorázově uloží na účet 150 tisíc. Časté jsou hotovostní vklady a výběry u bank v desítkách milionů. My taková oznámení nepodceňujeme, ale chceme se soustředit na ta skutečně závažná. Podle statistik ministerstva vnitra byla za rok 2009 zjištěna škoda z trestné činnosti celkově 26 miliard korun, z toho je škoda způsobená hospodářskou trestnou činností 15 miliard. Ale podstatná část kriminality tohoto typu se neodhalí.

* HN: Jaký typ trestné činnosti u vás nejčastěji zachytíte?

Od loňského roku se výrazně zvýšil počet phishingových internetových podvodů. Je časté, že tu pachatelé internetových podvodů zakládají účty, převádějí na ně peníze získané touto trestnou činností v zahraničí a tady je v hotovosti vybírají a pak vyvážejí do ciziny. Evidujeme řadu osob, které mají v České republice založeny desítky účtů. Pomalu není dne, abychom od bank nedostali informaci o těchto případech, komunikace s bankami v tomto směru se velmi zlepšuje. Ale i když dáváme na tyto případy řadu trestních oznámení, mám pocit, že jsme za pachateli internetových podvodů o krok pozadu. Jestli s tím nezačneme v Česku rychle něco dělat, dostane země nálepku banánové republiky, kde je možné beztrestně prát peníze z internetových podvodů.

* HN: Jak internetové podvody, z nichž se v Česku perou peníze, vypadají?

Většinou se jich dopouštějí občané bývalého Sovětského svazu či Rumunska. Měli jsme například rekordmana, cizího státního příslušníka z bývalého sovětského bloku, který měl u různých bank v Česku založeno přes 80 účtů. Tito lidé pak na české účty nechávají ze zahraničí posílat peníze, které vylákají po internetu z poškozených osob – například v Německu. Podvod může spočívat třeba v tom, že se po internetu nabízí koupě aut nebo lodí, oběti na zboží pošlou obvykle zálohu v řádu tisíců eur. Nebo jde o podvody, kdy se peníze vytunelují z cizích účtů pomocí ukradených dokladů nebo kreditních karet.

* HN: Co se s takto nashromážděnými penězi dál děje?

Podvodníci mají snahu je co nejrychleji vybrat nebo přeposlat do ciziny, z našeho dosahu. Stává se, že sotva na takový podezřelý účet přijdeme u jednoho peněžního ústavu, založí si stejný člověk účet u jiné banky. Vždy nějakou dobu trvá, než policie dotyčného zajistí a obviní. Bývají případy, že obviněný je ve vazbě, a my dostáváme informace, že na jeho účty dál chodí peníze. Ale majitelé účtů obvykle nejsou ti, kdo tuto trestnou činnost organizují, většinou jde jen o prostředníky.

* HN: Jak prostředníky získávají?

Lidem, kteří žijí v Česku, někdo inzeráty nabízí práci, spočívající ve „finančním zprostředkování“. Jen pomocí internetu je pak instruuje, aby si založili účet, na který jim přijdou peníze. Oni peníze vyberou v hotovosti, nechají si obvykle sedm až deset procent „provize“ a zbytek buď předají konkrétní osobě, nebo častěji pošlou například přes služby typu Western Union do zahraničí.

* HN: Lze takové jednání trestat?

Část těchto lidí nepochopí podstatu toho, co dělají, jsou k trestné činnosti vlastně zneužiti. Ale pozor – trestný čin praní špinavých peněz lze spáchat i z nedbalosti. A pokud někdo založí účet proto, aby přes něj někdo jiný přehnal peníze, a on si z toho určitě procento nechá, tam je minimálně nedbalost zřejmá. Kromě toho je i skupina lidí, kteří se tímto cíleně zabývají. Ale pro náš útvar je tento typ trestné činnosti spíš okrajovou záležitostí. To, na co se chceme soustředit, je závažnější.

* HN: Co máte na mysli?

Například to, že z Česka odcházejí ročně miliardy korun do Číny a do Vietnamu. Peníze jsou v hotovosti vkládané na účty a krátce po nashromáždění přeposílány do ciziny. Jsou to platby za zboží, které uniká jakémukoliv celnímu a daňovému dohledu. Stát tam přichází na daních a clech o obrovské finanční prostředky. Registrujeme případy, kdy přes účty jednotlivých občanů takto ročně „protečou“ stovky milionů korun. Nebo případy, kdy má až stovka nečeských občanů založeny na své jméno účty, k nimž má ale dispoziční právo jen jeden člověk, který takto disponuje dohromady částkami řádově v miliardách korun.

* HN: Jakými dalšími případy se zabýváte?

Zabýváme se taky a budeme se zabývat hotovostními vklady občanů. Máme tu ojedinělé případy, kdy do banky přijde nějaká známá osobnost a chce vložit na účet řádově miliony korun. Banka samozřejmě požaduje prokázat účel těch prostředků, klient nechce spolupracovat a odejde. Pomůže centrální registr

* HN: Kolik hlášení o podezřelých obchodech dostáváte?

Loni jich bylo asi 2300.

* HN: V budoucnu má vzniknout centrální registr účtů. Bude možné z něj najednou vyčíst, kde všude má jeden člověk peníze?

Se vznikem centrálního registru účtů se počítá na základě usnesení vlády z března tohoto roku. Obrovsky by pomohl nám i dalším orgánům, jako jsou policie, daňová a celní správa či správa sociálního zabezpečení, včetně exekutorů nebo notářů. Pokud dnes chceme zjistit, jestli má někdo někde peníze, musíme obeslat více než šedesát institucí, takto bude stačit nahlédnout do registru. Ušetřilo by to spoustu času. Registr účtů již v některých státech funguje a osvědčil se. V poslední době k jeho zavedení v ostatních členských státech směřuje i iniciativa Evropské komise.

***

Milan Cícer 37

• Bývalý náměstek ředitele protikorupční policie nastoupil do čela FAÚ před rokem. Vystřídal na pozici šéfa Karla Koryntu, jehož předtím ministr financí Miroslav Kalousek, připravený už sám k odchodu z úřadu, odvolal pro nedostatečnou kontrolu.

Zdroj: Hospodářské noviny | 6.5.2010 | rubrika: Česko | strana: 19 | autor: Zuzana Kubátová, Miroslava Jirsová