Zdanění dluhopisů pro fyzické osoby

"Nezdaníte? Nevadí, není potřeba"
Euro | 17.5.2010 | rubrika: Monitor | strana: 16 | autor: Pelantová

DLUHOPISY PRO DOMÁCNOSTI

Státní dluhopisy určené výhradně fyzickým osobám dostávají další trhlinu. Nejenže se projekt výrazně opozdí, nyní se navíc ukazuje, že díky dodatečným změnám v systému se nebudou vůbec danit. Poslanci sice minulý měsíc odhlasovali ve třetím čtení potřebné návrhy zákonů s tím, že výnos těchto dluhopisů bude – dle novely zákona o dani z příjmů – podléhat srážkové dani ve výši patnácti procent, ministerstvo financí (MF) ovšem teď tvrdí, že „tato navrhovaná daňová úprava nyní není relevantní“.
O co konkrétně jde? Na poslední chvíli se formou pozměňovacích návrhů příslušných zákonů do konečné úpravy dostalo, že dluhopisy si budou moci lidé prodávat mezi sebou. S tím ale ministr financí Eduard Janota původně nepočítal, když připravoval změnu zákona o dani z příjmů, který bylo také potřeba kvůli projektu upravit. Právě možnost obchodovat dluhopisy na sekundárním trhu ovšem odvádění daně v podstatě znemožňuje.
Zákon říká, že úrokový výnos retailových bondů podléhá patnáctiprocentní srážkové dani a daň má zaplatit plátce. Pokud by se státními dluhopisy pro domácnosti nešlo obchodovat na sekundárním trhu, pak by daň srážel stát při splatnosti dluhopisu z celkového výnosu. Jelikož si lidé budou moci prodávat bondy mezi sebou, není jasné, kdo a z čeho by daň odváděl a v jaké výši. Navíc mnoho lidí nemusí vůbec vědět, že bude muset za někoho odvádět daň, a právě na nich by mohli někteří spekulanti vydělávat. „Ten, kdo by byl v tom řetězci na konci, by mohl mít na dani sraženo víc, než ve skutečnosti držel,“ konstatoval daňový expert Karel Engliš ze společnosti KPMG. Každý kupec by si totiž musel sám ohlídat a také spočítat, kolik si z ceny dluhopisu odečíst jako rezervu na zaplacení daně, což není úplně jednoduché.
Právě KPMG upozornila na nejasnosti ohledně zdaňování dluhopisů určených výhradně pro fyzické osoby ve svém pravidelném vydání Finančních aktualit. „Podle neoficiálních informací z MF legislativní odbor přímých daní si nejasnosti v novele je vědom a počítá s tím, že do data vydání emise je dostatek času na úpravu zákona,“ píše ve svém květnovém vydání aktualit z finančního trhu KPMG.
Zda se bude daňová legislativa v tomto směru měnit, MF nepotvrdilo. Na dotaz týdeníku EURO, jak se bude odvádět daň v případě, že státní dluhopis určený fyzickým osobám několikrát změní majitele, zaslalo MF následující reakci: „Vzhledem k tomu, že původní záměr MF, ke kterému se vztahovala i změna daňových zákonů, byl v průběhu legislativního procesu změněn, není tato navrhovaná daňová úprava nyní relevantní.
Po změně formátu v Poslanecké sněmovně, a zde nemáme konečný výsledek legislativního procesu, by se po nabytí účinnosti postupovalo podle současného zákona o dani z příjmu, tedy jak se standardně zdaňují výnosy z dluhopisů v současnosti.“ Nyní přitom lidé zdaňují výnosy z dluhopisů tak, že daň platí pouze v případě, když dluhopisy drží méně než šest měsíců.
Jestliže bude stát chtít vybírat z retailových bondů daň, bude zřejmě muset do zákona o dani z příjmu opět zasáhnout. Času má ale dostatek, neboť MF už dříve uvedlo, že kvůli legislativní přípravě se celý projekt posune. Odhady ukazují až na rok 2012. Ministr financí Eduard Janota přitom s projektem spěchal, neboť chtěl dluhopisy pro domácnosti využít jako další zdroj financování státního dluhu co nejdříve.

Reakce MF:

Daňová úprava nyní není relevantní z toho důvodu, že je navázána na konečnou podobu dluhopisů v návaznosti na jejich emisní podmínky. Schválenou novelou byl vytvořen předpoklad pro daňové zacházení se státními dluhopisy, které podle emisních podmínek mohou nabývat výhradně fyzické osoby. Bez znalosti výsledného produktu je tedy pouhou spekulací o tom, jak bude takový produkt zdaňován, tj. zda bude využit nově nastavený režim, či zda bude postupováno podle standardních pravidel pro dluhopisy.

V této souvislosti je nutné upozornit na to, že vyjádření autorky o tom, že „Nyní přitom lidé zdaňují výnosy z dluhopisů tak, že daň platí pouze v případě, když dluhopis drží méně než šest měsíců.“ není pravdivé. Časový test 6-ti měsíců je aplikován na příjmy ze zcizení cenných papírů, resp. kladný rozdíl mezi prodejní a kupní cenou (dle § 4 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů) a nikoliv na příjmy z držby cenných papírů. V tomto případě by se dluhopisy zdaňovaly stejným způsobem, jako jakékoli jiné cenné papíry v současnosti, takže lze odmítnout tvrzení, že „není jasné, kdo a z čeho by daň odváděl a v jaké výši“. Stejně nepravdivé je tvrzení, že „možnost obchodovat dluhopisy na sekundárním trhu odvádění daně v podstatě znemožňuje.“