Úředníci vysílají ministry do boje za své vlastní zájmy
Miroslav Kalousek se tváří spokojeně. Ve středu přiměl ministry, aby škrtli ve svých rozpočtech celkem deset miliard korun z celkových 28 miliard, které vláda musí letos ušetřit. Považuje to za definitivní vítězství „vlády rozpočtové odpovědnosti“. Reaguje ovšem na ostré výhrady politiků Věcí veřejných, že právě jejich klíčové resorty - vnitro a školství - takový zásah nepřežijí.
* HN: Nakolik jsou škrty definitivní? Politici Věcí veřejných přece říkají, že ještě nic schváleno není a že se o všem ještě bude jednat za měsíc.
- Jsem velmi spokojen s tím, co jsme dojednali. Podařilo se to celé vládě, ale především díky postoji předsedy vlády, který odmítl připustit myšlenku, že by jeho vláda mohla překročit dosud schválený deficit. Jeho podpory si velmi vážím. Kdybychom neudělali žádná aktivní opatření, tak se dostaneme do situace, kdy deficit by nebyl 5,3, jak schválila sněmovna, ale 5,8 procenta HDP. Jinými slovy by to znamenalo, že vláda, která se přihlásila k rozpočtové odpovědnosti a k reformám, by zahájila své vládnutí tím, že nedodrží schválený deficit. To by znamenalo totální ztrátu kreditu, mohli bychom zapomenout na zlepšení ratingu, naopak by hrozilo jeho zhoršení. A bylo by to popření smyslu vlády, která si dala do svého štítu rozpočtovou zodpovědnost.
* HN: Jste si zcela jistý, že takto to chápou všichni členové vlády? Ministr dopravy Vít Bárta například prohlásil, že VV zmrazení schválily podmíněně a jenom si vzaly oddechový čas na vyřešení sporů...
- Nemohou to chápat jinak než jako usnesení vlády. To je závazné pro všechny, jakákoli jiná interpretace je nesmyslná a každému doporučuji, aby si toto usnesení vlády přečetl. Myslím, že tohle chápali všichni členové vlády.
* HN: Přesto mají ministři školství a vnitra s vaším plánem problém. Bojí se, že budou muset sáhnout na peníze učitelům a policistům. Budete to s nimi nějak dál řešit?
- Je pravda, že s jinou mírou obtížnosti naplníte vládní usnesení v resortech, které mají vysoký podíl personálních nákladů, než tam, kde je ten podíl nižší. To je naprosto relevantní argument, který můj poslední materiál nezvažoval, protože měl jedinou ambici: co nejrychleji zavázat celkově 28 miliard. Ty prostředky nejsou škrtnuty, ale zavázány. To znamená, že resorty je nesmějí utratit, ale vláda jim je může kdykoli rozvázat s tím, že je zavážeme někde jinde. Nebudeme riskovat neschválení rozpočtu
* HN: Takže školství i vnitro dostanou přece jen přidáno?
- Politická dohoda je důležitá, protože bez ní by škrty neprošly. Až budeme projednávat rozpočet na rok 2011,narazíme na to, že má analýza byla dělána narychlo. A ministerstvu školství a vnitra nějaké prostředky rozvážeme.
* HN: Kolik peněz jim vrátíte?
- Zcela jistě to nebude víc než 50 procent. Bude to až po diskusích s oběma ministerstvy. Ale koaliční partner si může být jist, že se nedostane v těchto dvou resortech do neřešitelné personální situace. Nebudeme se už vracet k jiným resortům než k těmto dvěma. Nepochybuji o tom, že ta dohoda skončí tak, že ti učitelé a ti policisté, kteří v těchto resortech mají zůstat, se letos nebudou muset bát o propad svých mezd.
* HN: A komu ty peníze, které vrátíte školství a vnitru, vezmete?
- Až budu přesně vědět, kolik budeme muset zavázat těmto dvěma kapitolám, tak vám zcela jistě řeknu, kde ty peníze vezmeme.
* HN: Třeba ještě vezmete další peníze zemědělcům?
- Nemám to v úmyslu. Důležité je, že těch 28 miliard ušetříme, a jestli v těch osmadvaceti miliardách uděláme nějaké přesuny menší než deset procent - což jsou dvě miliardy, tak to nebude takový problém. To už prostě doděláme.
* HN: Usnesení vlády ale není právně vymahatelné, jinak řečeno, co když se někteří ministři „vzbouří“?
- Vůbec nepředpokládám, že by něco takového někoho napadlo. A na druhou stranu je nutné říct, že pokud bychom zklamali ministry vnitra a školství v jejich očekáváních, zase bychom riskovali, že nebude schválen státní rozpočet.
* HN: Kdy budou mít ministři vnitra Radek John a školství Josef Dobeš jistotu, kolik budou muset ušetřit?
- Nejpozději do 31. 8. bude muset ministr financí něco navrhnout. Možná i dříve.
* HN: Nebylo by ale lepší škrtat tak, aby v procentu, které musí každé ministerstvo ušetřit, nebyly zahrnuty výdaje na platy?
- Mzdy nejsou mandatorní výdaje, které by nařizoval zákon. To, že by se základna, z které se bude škrtat, omezila o mzdové náklady, je zbožné přání úřednického aparátu, aby se to netýkalo výdajů, na kterých jim extrémně záleží, tedy jejich mzdy. Proto své ministry motivují k těmto návrhům. Jako v seriálu Jistě, pane ministře
* HN: S tím by možná ministři Dobeš a John úplně nesouhlasili. Pro ně by bylo výhodnější, kdyby se ve mzdách škrtat nemuselo...
- Nejsme si zcela jistý, že prosazují svůj vlastní názor a ne názor svých úředníků. To není nedůvěra k panu Doběšovi ani k panu Johnovi. Naopak, já si jich obou velice vážím. Ale všichni členové vlády si musí uvědomit jednu věc. Je tu jednak politická soutěž mezi stranami a ministry, kteří jsou za ně nominováni. A potom všichni společně vedeme jeden velký nekončící souboj s aparátem státní správy, který má své vlastní zájmy a priority většinou úplně jiné, než jsou priority té či oné vlády. A nejoblíbenějším sportem těchto aparátů je chránit si své zájmy tak, že vypustí svého ministra do boje s jiným ministrem za své vlastní zájmy.
* HN: To zní jako vystřižené z britského seriálu Jistě, pane ministře...
- Vím, o čem mluvím, osm let jsem byl profesionálním státním úředníkem. A chraň Bůh toho ministra, který tento záměr neprokoukne.
* HN: Další možností, jak získat pro stát peníze v této krizové situaci, je vytáhnout si je ze státních firem. Tuto možnost zmínil tento týden ministr zemědělství Ivan Fuksa. Vy se s jeho představou ztotožňujete?
- To je názor, kterému já velmi fandím. Je správné o tom uvažovat a Ivan Fuksa určitě může počítat s mojí podporou. Pod jedinou podmínkou: Pokud si všichni uvědomíme, že to jsou mimořádné prostředky a mohou být použity pouze na mimořádné výdaje, jako je penzijní reforma nebo likvidace povodní. Nikoli na zalepování děr v rozpočtu.
* HN: Ale jak a kdy se ty peníze dají získat?
- Jsem jen prostý inženýr chemie. Toto je otázka práva, a tak to nechám na právních expertech. Jsem tu teprve 14 dní. Takže žádné analýzy nemám, ale nemyslím si, že je toho možné dosáhnout letos.
* HN: Platí to všechno i pro největší státní podnik, tedy ČEZ?
- Tam jsou dva problémy. Dividenda ČEZ je pravidelný příjem rozpočtu. Ale nejsem fanouškem superdividendy. Jednak protože mám strach, že by se projedla, a také protože stát je pouze majoritní vlastník, nikoli stoprocentní vlastník. My bychom superdividendou obohatili spoustu jiných subjektů. A já nejsem zas tak přející člověk.
* HN: A co prodej části státního podílu v ČEZ, což jste ostatně udělal již za svého minulého působení na ministerstvu?
- O tom je kdykoli možné uvažovat. Je to operace, kterou jsem provedl, a tvrdím, že patří do učebnic. Poprvé v historii obehrál český stát profesionály z finančních trhů. Odhaduji, že jsem státu vyhrál 10 miliard korun. Protože tehdy jsem opravdu hrál poker. Vzal jsem na sebe plnou odpovědnost a v té hře zvítězil. S tím se mi bude skvěle umírat v domově důchodců. To je pro mě největší rozkoš, kterou jsem tady zažil.
* HN: A chystáte takovou hru znovu?
- Tohle se dá zahrát samozřejmě ještě několikrát. Ale jak jsem už podotkl, musí se to použít na účelný mimořádný výdaj. Což je ostatně jediná chyba, kterou jsme tehdy udělali. Zalepili jsme tím díru ve fondu dopravy.
* HN: A kolik by se mohlo tentokrát prodávat?
- Ptáte se na parametry něčeho, o čem nejsem rozhodnut, zda do toho půjdu. Nicméně je to operace, kterou nemohu vyloučit. Ve zmíněném minulém případě mi vláda dala souhlas prodat sedm procent akcií firmy. Já prodal necelých pět procent. Takže kdybych se zbláznil, mohu si vzpomenout v podstatě kdykoli a začít prodávat 2,5 procenta státního podílu ČEZ na burze. I když to samozřejmě neudělám. Ale pokud se ptáte, jak velký podíl v ČEZ je třeba prodávat, aby taková operace měla smysl, tak hovoříme o pěti až sedmi procentech firmy.
* HN: Ještě za vašeho působení se ministerstvo rozhodlo financovat rozpočet vydáním dluhopisů, které si budou moci koupit přímo občané. Pak se celý projekt poněkud zkomplikoval. Je ještě realizovatelný?
- Pro mě mimořádně. Mně na něm nesmírně záleží. Ono to totiž překračuje svůj ekonomický rozměr. V Česku je oproti jiným vyspělým zemím velmi nestandardní situace - čeští občané nedrží ani jedno procento státního dluhu. Jsou přitom státy a národy, které jsou hrdé na to, že dluh mohou držet. Pokud jste investorem do dluhopisů vlastního státu, dáváte si většího bacha, zda je stát dobrý hospodář. Snažím se vysvětlit lidem, že státní dluh je jejich dluh. Nemohu říct, že bych v tom byl úspěšný, ale opravdu hodně se snažím. Dovolil jsem si třeba před volbami risk, že jsem rozeslal ony slavné složenky, za což jsem byl silně kritizován. Ale kdyby bylo v Česku dost lidí, kteří drží státní dluh, výrazně by stoupl zájem Čechů o to, zda stát neohrožuje jejich úspory. To je pro mě zcela zásadní a chci tomu věnovat veškerou svou energii.
* HN: Máte tedy již připraven konkrétní návrh distribuce těchto dluhopisů? Bude to mít na starosti soukromá firma?
- Nechtějte po mně detaily. Pracujeme pod mimořádným časovým tlakem a nemohu se věnovat ničemu jinému než rozpočtu, ale dluhopisy pro lidi si beru do budoucna jako svůj mimořádný úkol.
Zdroj: Hospodářské noviny | 30.7.2010 | rubrika: Rozhovor| strana: 11 | autor: Jan Sochor, Martin Mařík