Naši voliči by progresivní zdanění pochopili
Rozhovor s Miroslavem Kalouskem, ministrem financí.
Zdroj: Hospodářské noviny | 22.7.2011 | rubrika: Rozhovor | strana: 9 | autor: Jindřich Šídlo, Petr Honzejk
Bohatí lidé by mohli platit vyšší daně než dosud. Vůbec poprvé to v rozhovoru pro HN připustil ministr financí Miroslav Kalousek. Daňová progrese je podle něj ekonomicky nesmyslná, demotivující a rozpočet nezachrání. Jenže důležitější než ideologie je podle něj v době úspor zachovat společenský konsenzus. „Dokážu se postavit před naše voliče a požádat je o vyšší míru solidarity,“ říká Kalousek.
* HN: Cestou do vaší kanceláře nás váš mluvčí v nadsázce nabádal, abychom nezapomněli, že jdeme dělat rozhovor o úspěších ministerstva financí. To by byl zřejmě hodně stručný rozhovor, že.
Pokud jste mi chtěli připomenout, abych ho pochválil za dobrou práci, pak se vám to povedlo. Na druhou stranu podíváte-li se na veřejné rozpočty a respekt zahraničních finančních investorů k jednotlivým zemím, pak si myslím, že by si zasloužilo váš respekt i ministerstvo financí. Naše úsilí má ve světě velmi slušný zvuk, jsme jedna z mála zemí, které se to daří a jsme za to odměňováni na kapitálových trzích důvěrou k našim dluhopisům. Z roku na rok jsme na výdajové straně dokázali snížit deficit o sedmdesát miliard.
* HN: A taky se nechováte moc přehledně. Začátkem týdne jste přišli s návrhem na zvýšení DPH na 19 procent se sníženou sazbou 10 procent. Pak jste se přes noc vrátili k původnímu plánu postupného sbližování sazeb. To jste neměli dopředu nijak domluveno?
Ministr financí musí vycházet z uzavřených politických dohod a platných zákonů. Klečel jsem loni na podzim na kolenou a přesvědčoval své politické partnery, abychom nevalorizovali důchody a o oněch 14 miliard snížili deficit. Nepovedlo se mi to, důchody valorizovány byly, protože jsem nenašel politickou podporu. Když jsem připravoval rozpočtové limity na rok 2012, tak jsem byl přesvědčen, že si současná situace vyžaduje razantnější řešení než to, které stojí v koaliční dohodě. A že by přidalo na důvěryhodnosti, a tedy i na bezpečnosti České republiky, kdyby snižovala svůj deficit rychleji a kdybychom mohli říci, že penzijní účet nefinancujeme z dluhu. Proto jsem připravil druhou variantu – se zvýšením DPH na 19 procent a schodkem 95 miliard namísto sto pěti a šel jsem se na to zeptat koaličních partnerů. S velkým pochopením jsem se setkal u ODS a jejího předsedy. A zdálo se mi, že velká vůle je i u Věcí veřejných. Dokonce taková, že jsem šel ve středu na vládu s přesvědčením, že bude tato varianta schválena.
* HN: Takže ještě v úterý byl Vít Bárta ochoten na to přistoupit?
Já bych nepersonifikoval. Prostě v úterý večer nebyl důvod se domnívat, že by to bylo jinak. Něco se přes tu noc stalo. Opravdu nevím co. Ve středu ráno Věci veřejné řekly, že nejsou připraveny podpořit změnu DPH nad rámec koaliční smlouvy.
* HN: Je tedy devatenáctiprocentní DPH definitivně mrtvá záležitost?
V ekonomice je hrozně důležité, abyste nevydávali každý týden jiné signály. Technicky dokážu přepsat schválenou variantu na variantu s nižším deficitem s jednou sekretářkou za tři hodiny a nebudu k tomu potřebovat žádný aparát. Kdyby Věci veřejné postopadesátédeváté změnily svůj názor do konce srpna, mohli bychom se dohodnout i o této možnosti. Ale nemohu z toho vycházet.
* HN: Proč zvyšujete daně, když jste říkali, že je zvyšovat nebudete?
Tahle vláda nezvyšuje daňovou zátěž. Daňová kvóta bude do roku 2014 klesat. Tady dochází k přesunu daňové zátěže z přímých daní na daně nepřímé. Ty populistické kecy, že platit musí také banky a firmy, a ne jen obyčejní lidé, sice krásně vypadají, ale chtěl bych každého ujistit, že i daňovou zátěž firem a bank zaplatí obyčejní lidé. Protože banky a firmy, tam kde si to mohou dovolit, zvýšenou daňovou zátěž promítnou do cen. A tam, kde si to dovolit nemohou, ji promítnou do množství zaměstnanců. Kdo tvrdí něco jiného, je jen bezuzdný populista.
* HN: Uvažujete o progresivním zdanění fyzických osob, tedy vyšších daních pro bohatší?
Daňovou progresi už máme. Vyšší progrese než současná, jde proti ekonomické logice. Je demotivující. Je to trest za vyšší vzdělání, kvalitnější práci, vyšší výkon. Pilný zedník zaplatí vyšší daně než ten líný zedník. Z pohledu rozpočtu je to zanedbatelný příjem. Ale má to také druhou stranu. Za situace, ve které je celá Evropa, bych v rozporu s politickým programem, který zastávám, dokázal říci: „Vy všichni vzdělaní, úspěšní a pracovití, prosím vás po přechodnou dobu o větší míru solidarity. Tedy o větší daňovou progresi.“
* HN: A proč to rovnou neuděláte?
Pracuji v koaliční vládě. Musíme hledat společné řešení. A jak vůbec víte, že jsem takové rozhovory nevedl a nevedu? Já je vedu! Já si umím po přechodnou dobu představit i to, co naráží na ideologické a programové bariéry mé vlastní strany. Myslím, že výsledek konsolidace rozpočtů je větší hodnotou než ideologie. A myslím, že i naši voliči by to pochopili.
* HN: Jak by měla vyšší daňová progrese vypadat?
Já vás velmi prosím, aby nikde nebylo napsáno, že Kalousek navrhuje druhou sazbu pro příjem nad sto tisíc. Nic takového neříkám a nenavrhuji. Jen říkám, že je řada instrumentů, které lze použít. Ne proto, že by zachránily veřejné rozpočty nebo že by měly ekonomickou logiku. Ale proto, že jsou období, ve kterých je dobré požádat lidi o vyšší míru solidarity. Karel Schwarzenberg mně kdysi vyprávěl, že se jeho rodiče před válkou bavili o tom, jestli nepřesunout část svých aktiv na bezpečnější místo do zahraničí. Ale nakonec jeho tatínek rozhodl, že stát potřebuje peníze na obranu a opevnění, a nakoupil státní dluhopisy. Udělal to ne proto, že by to bylo ekonomicky výhodnější, ale proto, že to cítil jako povinnost. S daňovou progresí je to něco podobného a já bych se to nebál říci svým voličům.
* HN: Pragmaticky vzato: Byl byste ochoten vyměnit souhlas VV s 19procentním DPH za zavedení vyšší daňové progrese, což chce Vít Bárta?
Já ano. V zájmu většího konsenzu. Muselo by to být časově omezené a zdůvodněné. Uvědomme si, že nyní i ty evropské země, do kterých by to nikdo nikdy neřekl, začínají mít problémy s rozpočtem. Česká republika je na tom zatím z pohledu investorů velmi dobře. Je to stabilní, nudná, bezpečná země, která dělá vše, aby si půjčovala co nejméně a platí včas své závazky. A my musíme udělat vše, abychom tuto pověst udrželi. Bez ohledu na politické problémy té či oné strany. Proto musí jít stranou i některé ideologické postuláty, kterým osobně věřím. Prostě bych recipročně k tomu, že se skrze DPH více zdaní spotřeba, požádal o solidaritu vysokopříjmové skupiny.
* HN: Jaké další daně chystáte? Co zvýšení spotřební daně na cigarety, které chce ministr zdravotnictví Heger?
Kdybych byl ministr zdravotnictví, navrhnu to také. Ale já jsem ministr financí, tudíž si nemohu myslet, že žijeme na pustém ostrově. Evropské země by se na vyšších spotřebních daních na alkohol a cigarety musely dohodnout. Začneme-li mezi sebou soutěžit, nevybereme nakonec nic, jenom podpoříme pašování a organizovaný zločin. To si už vyzkoušeli v USA v době prohibice. Když zvýšíme spotřební daň dramaticky víc než Poláci, Maďaři i Slováci, můžu výběr této daně zabalit.
* HN: Letos dramaticky řešíme rozpočet se schodkem 105 miliard. Co se bude dít, až se – jak slibujete – budete chtít dostat o další desítky miliard níže? Zvlášť když se blíží volby.
Nejdůležitější je snižování výdajů. My pro příští rok odhadujeme, že naše ekonomika poroste o 2 a půl procenta. Tu je slušné. K tomu ale máme 105 miliard deficitu, a je to označováno za dramatické škrty. To je Absurdistán. Neexistuje žádný důvod, proč by společnost, která je ve dvouprocentním růstu, měla mít jiný než vyrovnaný rozpočet.
* HN: Jak se k němu chcete do tří let dostat?
To se nám za současné situace bohužel nepovede. Věřím, že se k němu dostaneme v roce 2016. Já jsem neuspěl v úpěnlivých prosbách, abychom šli nad rámec koaliční dohody a letos snižovali dluh rychleji. Abychom letos neměli deficit 105 miliard, jak bylo dohodnuto, ale 95. Ale je jasné, že deficit budeme snižovat dál. Příští rok to bude 2,9 procenta HDP, další rok 1,9.
* HN: Rok před volbami budete snižovat výdaje?
Když to neudělám, tak tady prostě nebudu. Klíč je v omezení sociálních transferů. Budeme-li podléhat dojmu, že životní úroveň můžeme udržovat z veřejných rozpočtů, tak toho nedosáhneme. Když se podíváme do ekonomické historie, v Evropě se zhruba od sedmdesátých let považuje lenost a neschopnost za legitimní handicap, který zasluhuje veřejnou podporu. Pokud na tom budeme trvat, jakože na tom koalice stále trvá, protože na tom trvají Věci veřejné, tak to skončí velkým průšvihem. Buď to pochopíme teď, nebo až ve chvíli, kdy padneme na ústa.
* HN: Co byste ještě škrtnul na sociálních dávkách?
Řeknu vám jen cíl. Stále máme sociální systém, který činí sociálně potřebnými minimálně padesát procent populace. Polovina lidí má ze zákona nárok na nějakou sociální dávku. To je nesmysl. Můžu se bavit o tom, jestli je potřebných deset, nebo patnáct procent populace. Kdyby dvacet, takž už to budu pokládat za hloupost. Všechno, co je veřejnou podporou, se musí směřovat k nim. Když si všichni navzájem budeme prokazovat sociální potřebnost, tak nakonec si budeme navzájem poskytovat už jen velké nic. Sociální stát chápu tak, že pomáhá skutečně potřebným. A ne těm, kdo se sociálně potřební cítí, protože mají ještě rozhrkaného favorita, zatímco soused si koupil passata.