Rozhovor s Oldřichem Dědkem o dluhové krizi v eurozóně

Rozhovor s Oldřichem Dědkem, národním koordinátorem pro zavedení eura v ČR.
Zdroj: Mladá fronta DNES | 19.9.2011 | Rubrika: Byznys speciál | Strana: 3 | Autor: Jan Brož

Aténám brzy dojdou peníze a nebudou mít ani na výplaty důchodů. Koordinátor zavedení eura v Česku Oldřich Dědek však tvrdí, že politici nakonec peníze na jih Evropy pošlou.

Dříve zasedal ve vedení České národní banky, nyní se na ministerstvu financí věnuje zavedení eura v Česku. Oldřich Dědek věří, že evropští lídři Řecko zkrachovat nenechají. „Zásadní výroky evropských státníků dosvědčují, že si riziko uvědomují a jsou ochotni zabránit rozpadu eurozóny,“ říká někdejší viceguvernér centrální banky.

* Jaký dopad by na Evropu mělo, kdyby Řecko nedostalo další část ze záchranné půjčky a země by se v říjnu dostala do platební neschopnosti?

Takový divoký bankrot je nejhorší scénář. Hned druhý den by třeba zbankrotoval Kypr, přelilo by se to do Portugalska a nikdo by nevěděl, co dřív hasit. Takhle máte aspoň jedno požářiště v Řecku a zbytek je částečně pod kontrolou. Divoký bankrot by rozpoutal požár v polovině Evropy.

* Jaký dopad by to mělo na českou ekonomiku?

V prvé řadě by došlo ke ztrátě nominální hodnoty řeckých dluhopisů, jejichž významným držitelem jsou řecké banky. Takže by najednou ztratily kapitálovou přiměřenost - a kdo jim pomůže? Řecká vláda to nebude, protože sama zkrachuje, takže bude potřeba odepsat celý řecký bankovní sektor. V něm se angažují zahraniční banky, především francouzské. A jedné z nich například patří Komerční banka.

* A co nějaká forma řízeného bankrotu, jak to požaduje německý ministr hospodářství Rösler?

Řada bankéřů řekla, že Řecko už zbankrotovalo. Došlo k dohodě, že některým obligacím se prodlouží splatnost, což je měkká forma bankrotu. Možná ještě přijde tvrdší forma a přistoupí se k odepsání části dluhů, ale to proběhne za civilizovanějších podmínek a určitě to nebude znamenat, že se Řecku nebude moci poskytnout další pomoc.

* Stále častěji zaznívá také nejkrajnější varianta, že by Řecko opustilo eurozónu a vrátilo se k drachmě.

Není to proveditelné už z právního hlediska. Neexistuje tady mechanismus vytlačení z eurozóny, a navíc je to i politicky velmi výbušné. Rozdělilo by to Evropu. Řada ohrožených zemí by to nesla velmi těžce, jiné země by se dostaly do velkých hospodářských potíží. Začaly by zavádět různé překážky obchodu, dovozní přirážky, omezení pohybu kapitálu, což by ohrozilo samotnou podstatu Evropské unie, tedy volný trh, volný pohyb práce, kapitálu, osob a služeb.

* Přesto je současná situace vážná a nějaké řešení bude třeba vymyslet už jen proto, že v říjnu Řecku dojdou peníze.

Pokud evropští státníci neztratí přesvědčení, že Řecku jde o zlepšení, tak se pomoc najde. Zdá se mi, že řecká vláda projevuje velkou vůli situaci řešit. Je nutné zvýšit povědomí, že je potřeba platit daně, udělat sociální systém přiměřenější. Je však zřejmé, že to, co se zanedbávalo desetiletí, nelze za rok změnit.

* Objevují se různé integrační snahy, které mají v budoucnu podobným situacím zabránit. Patří mezi ně korporátní daň, bankovní daň nebo evropská finanční vláda. Jsou tyto plány realizovatelné?

U korporátní daně jde spíš Německo s Francií příkladem. Chtějí ukázat, že to může fungovat, než aby se to začalo prosazovat ve všech zemích Unie. O konceptu evropské vlády víme zatím jen to, že by se dvakrát do roka scházeli představitelé Unie pod patronátem prezidenta. To také není žádná vláda, ale jen politické těleso. Euro musí ale nejdříve prokázat, že je schopné žít ve stávajícím uspořádání a s již existujícími mechanismy. Tedy přitvrzení paktu stability a růstu, evropský semestr (v jeho rámci si členské státy navzájem doporučují, co by měly udělat pro to, aby se v EU neprohlubovaly rozpočtové schodky, pozn. red.), záchranné valy.

* Zdá se, že z dalších opatření jsou nejblíže realizaci společné eurobondy, po kterých volají zadlužené státy. Odmítá je Německo, kterému by se tak zdražily půjčky.

Jejich hlavní přínos by mohl být v tom, že pokud by podmínky, za kterých budou muset země tyto dluhopisy vydávat, byly spojené s podmínkami fiskální disciplíny, tak by tím vznikl další nástroj, jak Evropskou unii a eurozónu vést k zodpovědnosti. Například by se státní dluh mohl prostřednictvím eurobondů financovat jen do úrovně 60 procent HDP a ostatní by si musely vlády zařídit na vlastní náklady. To by vytvořilo podmínku, že pravděpodobnost bankrotu dluhopisů je nízká.

* Podpora lidí pro zavedení eura v Česku klesá, tlak průmyslu a exportérů je už také nižší. Zavedeme někdy euro?

Nedivím se, že když lidé čtou zprávy, že eurozóna stojí na pokraji kolapsu a koruna je vcelku stabilní měna, nechtějí zavést euro. Jakmile se však situace zlepší, důvěra ve společnou měnu se vrátí. Stačí jedna epizoda, kdy česká koruna zjankovatí, začne posilovat, chovat se nepředvídaně. Exportéři si přesně dokážou spočítat, kolik je kurzová nestabilita stojí, a stát si bude moci spočítat, o kolik v důsledku kurzových ztrát vybere méně na daních.

* Prezident Klaus prosazuje pro Česko v Evropské unii výjimku pro zavedení eura. Jaký má takový krok smysl?

Po technické stránce je to zcela zbytečný krok. Českou republiku k zavedení eura nikdo nutit nebude. Osobně si myslím, že ze strany prezidenta je to takové velké antievropské gesto. Ukázalo by, že nevěříme na euro a jeho stabilizaci. Tohle je ale politický krok, ne ekonomický a musí si to rozmyslet vláda.

* Ne všechny vlády se k euru stavějí tak odmítavě jako Česko. Zavede podle vás v nejbližší době nějaký další stát společnou měnu?

Podle oficiálních prohlášení vlád bude dalším vstupujícím Rumunsko, které by chtělo platit eurem v roce 2015. Jinou věcí je splnění kritérií, ale politická vůle tam je. Horkými kandidáty jsou také Litva a Lotyšsko. Tuším, že to obě země plánují také v roce 2015. Možná budeme překvapeni Chorvatskem, až vstoupí do EU. Tam se mnohý finanční život odehrává v eurech už teď a po vstupu země do EU by zavedení evropské měny nemuselo trvat příliš dlouho.

***

Oldřich Dědek (57) Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od roku 1992 působil v České národní bance, mezi lety 1999 a 2005 na pozici viceguvernéra. Po odchodu z ČNB se věnuje problematice spojené s Evropskou unií a zavedením eura. Od roku 2007 je národním koordinátorem pro zavedení eura v České republice.