Vyjádření k promíjení daní a daňového příslušenství Ministerstvem financí

"Stát na dani odpustil miliardy. Tají komu."
Hospodářské noviny | datum: 26.9.2011 | strana: 01 | rubrika: Události | autor: Radek Kedroň

Reakce MF

Ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství se důrazně ohrazují proti textu o promíjení daní a daňového příslušenství, který vyšel dne 26. 9. 2011 v Hospodářských novinách v několika článcích.

Již od počátku fungování daňové správy v České republice bylo správci daně legislativně umožněno promíjení daní a daňového příslušenství jako jeden z nástrojů pro zmírnění tvrdosti či případných nejasností v daňových zákonech. Z logiky věci vyplývá, že pro tento institut není možné předem stanovit přesně všechny situace, ve kterých by jej bylo možné využít. Právě z důvodu nutnosti přistupovat ke každému případu a subjektu individuálně bylo ponecháno na správním uvážení, kdy tento institut využít a kdy nikoli.

V zásadě je nutné konstatovat, že v převážné většině případů nejde o prominutí vlastní daňové povinnosti, nýbrž o prominutí daňového příslušenství. Nejde tedy o prostředky, které by byly plánované a předem se s nimi počítalo ve státním rozpočtu. Zde je nutné zdůraznit, že o prominutí příslušenství se v daném případě uvažuje pouze za předpokladu, že je uhrazena, nebo alespoň zajištěna úhrada celé daňové povinnosti, k níž se promíjené příslušenství vztahuje. V zájmu státu není likvidovat vyměřením a zejména následným vymáháním daňového příslušenství daňové subjekty. V případě, že by vymáhání tohoto mělo, s velkou pravděpodobností blížící se téměř jistotě, za následek ekonomickou likvidaci daného subjektu, je zcela bezpochyby pro budoucí vývoj výhodnější ponechat daňový subjekt v pokračování jeho ekonomické činnosti a tím si do budoucích období zajistit nejen přísun dalších finančních prostředků do státního rozpočtu, ale zejména udržet funkční ekonomický subjekt s veškerými dopady do sociálních a ekonomických poměrů společnosti. Dalším významným momentem pro užití „promíjecího práva“ je vyvíjející se právní praxe, a to zejména vlivem judikatury.

Dalšími možnostmi v těchto situacích, a tedy analogií k tomuto, jsou instituty posečkání a povolení splátek. Posledně dva jmenované instituty jsou při správě daní využívány v nesrovnatelně větší míře, nežli vlastní institut promíjení, to zejména jako nástroj pro co nejefektivnější výběr daní v kontradikci s kritériem zachování funkčnosti daňového subjektu.

Závěrem je nutné zdůraznit, že všechny výše jmenované daňové instituty jsou a vždy byly využívány s maximální opatrností tak, aby byl efektivně zajištěn co největší přísun prostředků do státního rozpočtu.

Mgr. Ondřej Jakob,
tiskový mluvčí Ministerstva financí

JUDr. Jaroslava Musilová,
tisková mluvčí Generálního finančního ředitelství