K systému finanční kontroly

"Do vlády míří Kalouskův zákon, na který všichni s…!"
ceskapozice.cz | Datum: 17.1.2012 | Rubrika: Finance | Autor: Lukáš Novotný

Reakce MF

Autor článku vychází ze závěru, že novelu připravili výlučně úředníci MF a pomíjí legislativní proces jako celek.

Novela skutečně vytváří dvoustupňový systém finanční kontroly na jednotlivých úrovních veřejné správy, a to v souladu s evropskou legislativou. První úroveň tvoří kontroly v odpovědnosti řídících a výkonných struktur  (tzv. veřejnosprávní kontroly v působnosti správců veřejných rozpočtů a tzv. řídící kontroly v rámci vnitřního kontrolního systému organizace), druhou úroveň tvoří auditní funkce (audit ve veřejné správě v působnosti   správců veřejných rozpočtů a interní audit v rámci vnitřního kontrolního systému organizace). Roli centrální koordinace plní Ministerstvo financí. V současnosti je systém finanční kontroly fondů Evropské unie nastaven a funguje podle aktů práva EU.  Smyslem novely je současně sladění národní legislativy s akty práva EU a dle stanoviska odboru kompatibility Úřadu vlády je novela plně slučitelná s právem Evropské unie.

Veřejnosprávní kontroly na místě v manažerské odpovědnosti bude u příjemce veřejných prostředků vykonávat poskytovatel nebo územní finanční orgán. Zapojení finančních úřadů do kontrol na výdajové stránce rozpočtu není nic nového, novela zákona úpravu zpřehledňuje a vytváří podmínky pro omezení duplicit.

Ve druhé úrovni je vykonáván audit ve veřejné správě, který bude vykonávat ministerstvo financí vůči správcům veřejných rozpočtů a poskytovatelům veřejných prostředků a dále  správci veřejných rozpočtů vůči zřizovaných subjektům. Cílem auditu ve veřejné správě je vyhodnotit spolehlivost, přiměřenost a účinnost  veřejnosprávních kontrol v manažerské odpovědnosti. Organizační a funkční nezávislost útvarů auditu ve veřejné správě je zajištěna v souladu s mezinárodními auditorskými standardy.

Na několika místech je tvrzení, že zákon preferuje následné kontroly, aniž by bylo patrné, z čeho tak autor soudí. Pravý opak je pravdou. Každý, kdo rozhoduje o nakládání s veřejnými prostředky, je vázán postupem stanoveným zákonem o finanční kontrole a jeho prováděcí vyhláškou. Postup určuje závazné kroky a zaručuje personální oddělení rolí – nikdo se nemůže rozhodnout, že určitý výdaj z veřejných prostředků učiní a také ho sám zrealizovat. Na tomto principu je postaven zákon od samého počátku a novela na něm nic nemění.

Autor viní zákon z toho, že na jeho základě není vymáhána odpovědnost úředníků či politiků, za schvalování nevýhodných smluv. To je ovšem k zákonu velmi nespravedlivé, zákon aplikují živí lidé a ti rozhodují o tom, zda budou vymáhat satisfakci za chybný postup či nevýhodné rozhodnutí pracovněprávní či dokonce trestněprávní cestou. Jinými slovy, záleží na rozhodnutích vedoucích pracovníků, jakým způsobem budou sankce využívané. Navíc, MF se již delší dobu snaží zavést osobní odpovědnost přímo do textu zákona, to však naráží na značný odpor.

Chvályhodná je pozornost věnovaná funkční nezávislosti interního auditu. Jeho nezávislé postavení a odborné fungování je klíčovým prvkem systému. Zajišťováno je v různých zemích různým způsobem v závislosti na celkové koncepci organizace a fungování správy veřejných financí. Výbory pro audit, které autor prezentuje jako jedinou záruku nezávislosti auditora, fakticky však ve vládním sektoru fungují pouze v několika málo zemích a to s velmi rozdílnými pravomocemi a úkoly. Samotný výbor pro audit nezajistí, že se interní audit stane najednou silným a funkčně nezávislým.

Porovnání řídících a kontrolních systémů pro veřejné finance mezi jednotlivými zeměmi EU se bude věnovat konference připravovaná na únor tohoto roku v Bruselu. Zástupci MF se jí zúčastní a poznatky využijí při zdokonalování stávajícího systému. Ten je třeba zdokonalovat průběžně, musí reagovat na změny vnějších podmínek fungování veřejné správy i vnitřních poměrů v ní.

Jak došel autor k "miliardovým nákladům na mzdách" (sic!) na armádu úředníků, kteří se věnují následným kontrolám, není jasné.

Výčet prvků "Kalouskova systému" svědčí o absolutním nepochopení – některé působí pouze uvnitř orgánů veřejné správy, jiné mezi nimi v rámci hierarchického uspořádání, pouze některé mohou být použity vůči nepodřízeným osobám s nějakým finančním vztahem (např. dotací).