Příští rok chci daně změnit

* Zmiňoval jste, že chcete vrátit takzvané výdajové paušály pro živnostníky a řemeslníky na úroveň roku 2005. Kdy to navrhnete?

Nepřestanu o to bojovat, ale je zřejmé, že v rámci koalice je to neprosaditelné, což mě docela trápí. Protože jsem přesvědčen, že daňový systém má nastavit rovné podmínky pro všechny. A současná míra paušálů spojená s bonusy a slevami vytváří naprosto nerovnou výhodu pro jednu skupinu daňových poplatníků na úkor jiných daňových poplatníků, ať už jsou to podnikatelé, kteří nejsou osobami samostatně výdělečně činnými, nebo zaměstnanci.

* O kolik chcete snížit paušály?

Stačilo by mi, kdybychom se vrátili do roku 2005. I tak by daňové zatížení osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) bylo nižší, přičemž netvrdím, že musí být úplně stejné. Živnostníci totiž nejsou chráněni zákoníkem práce, nemají spoustu jiných výhod. Současný stav je však skutečně přehnaný a nemá obdobu ani v Evropě ani ve světě. Samozřejmě to navrhovat budu a vím, že to neprojde, protože pro ODS je to svatý grál. A pokládám to za stejný populismus jako populismus ČSSD při některých sociálních dávkách, které také někdo dostává na úkor někoho jiného. Mezi populistickou ODS a populistickou ČSSD se prosazují rovné podmínky pro všechny poměrně těžko.

* S jakým návrhem tedy přijdete?

Navrhnout to musím, je to moje povinnost. Je zřejmé, že v politické diskusi narazím a v rámci koalice to neprosadím. Pokusím se tedy alespoň o kompromis, že když zůstanou paušály, budete mít jako OSVČ na výběr. Pokud budete uplatňovat paušály, nesmíte uplatňovat slevy a bonusy. A když chcete uplatňovat slevy a bonusy, tak účtujte, ale neuplatňujte paušály. Alespoň tohle bych rád prosadil jako kompromis.

* K dispozici už máte aktuální lednové prognózy vývoje ekonomiky. Jak budou v závislosti na nich vypadat úsporná opatření, která předložíte vládě?

Už od loňského podzimu jsem říkal, že vzhledem k naprosto nejistým dobám, které jsou v Evropě, existují tři scénáře vývoje. První je optimistický, kterému naprosto nevěřím, a je to takzvaná kladná nula, což znamená hospodářský růst někde mezi nulou a jedním procentem hrubého domácího produktu (HDP). Druhý, kterému věřím nejvíce, je dlouhá a hnisavá krize s mírnou recesí. To znamená propad HDP někde mezi nulou až minus dvěma procenty. Třetí, který jsem si nepřál a nepokládal za pravděpodobný, je ten, kdy by se krize eurozóny změnila v absolutní kolaps. Pak by to bylo pochopitelně velmi dramatické.

* Který z těch scénářů se jeví jako nejpravděpodobnější právě teď?

Z těch čísel, která nyní analytici finalizují, se zdá, že budu mít radost z toho, že jsem se mýlil a že to opravdu bude varianta kladné nuly. Z těch tří tedy nejoptimističtější scénář. Růst to bude samozřejmě menší, než jsme předpokládali loni v létě, ale nebude to taková katastrofa. Tomuto scénáři pochopitelně budou odpovídat opatření. Budeme muset škrtat na výdajové straně. Netroufám si teď říct, kde to bude a kolik přesně, ale řekněme, že státní výdaje budeme muset snížit o dvacet až třicet miliard korun, což v bilionovém rozpočtu není žádné drama.

* Koho se šetření dotkne nejvíce?

Pochopitelně se to dotkne všech resortů, dotkne se to všech kapitol. Připravím podklady pro své kolegy ve vládě, která o opatřeních bude diskutovat. Je to potom otázka politického rozhodnutí a politických priorit. Zdá se, že pokles ekonomiky nebude takový, aby nás to nutilo ještě během rozpočtového roku pohybovat daňovými sazbami. Ty lze během rozpočtového roku měnit pouze u spotřební daně nebo u daně z přidané hodnoty (DPH), tedy u nepřímých daní.

* Nemáte záměr napravit alespoň nerovnosti, které jsou dlouhodobě ve spotřebních daních? U vína je daň nulová, daňově jsou zvýhodněny také malé pivovary.

Odlišme od sebe rok 2012, který už má schválený rozpočet, a další léta. Jestliže mluvím o tom, že nebudu navrhovat s největší pravděpodobností žádné daňové pohyby během roku 2012, pro roky 2013 a 2014 určitý mix daňových opatření navrhovat budu. Daň z vína je mezi těmito opatřeními stejně jako například daň uhlíková (daň na menší zdroje, které spalují uhlí nebo plyn; podle propočtů Teplárenského sdružení kvůli ní teplo zdraží zhruba dvěma milionům domácnostem, pozn. red.).

* Sledujete tedy stále scénář, kdy chcete více zatížit spotřebu a méně firmy. Jak to konkrétně bude vypadat?

Je to scénář, kterému dlouhodobě věřím. Při posledním politickém rozhodování, které se týkalo jednoho inkasního místa a všech dalších reforem, se bohužel podařil jen velmi malý posun. Daňová zátěž na jedno pracovní místo klesla o necelé dva procentní body a přesunula se do DPH. Jsem přesvědčen, že pro konkurenceschopnost, která je pro budoucnost této země naprosto zásadní, je zcela nezbytné v tomto trendu pokračovat. Jinými slovy, lidé se budou mít tak dobře, jak budeme konkurenceschopní.

* Konkurenceschopnost však brzdí třeba vysoké odvody zaměstnanců?

V Česku máme nejvyšší odvody na sociální a zdravotní pojištění v Evropě. Jde tedy o mimořádnou zátěž na pracovní místo. V novinách se neustále skloňuje DPH. Podíl DPH na celkovém odvodovém zatížení u nás tvoří dvacet procent, zatímco podíl sociálního a zdravotního pojištění na celkovém daňovém zatížení tvoří 45 procent. Naše země, která bojuje s nezaměstnaností, má nejvíce ze všeho zdaněnu lidskou práci. To samozřejmě nedává vůbec žádný smysl a snižuje to konkurenceschopnost. Řešení pochopitelně naráží na politické limity, protože jde o odvody, které takzvaně platí zaměstnavatelé, zatímco DPH platí všichni. Nicméně pro konkurenceschopnost země je skutečně nezbytné přesunout zátěž z pracovního místa do spotřeby. To znamená do DPH, do uhlíkové daně, do spotřební daně. Kam se dostaneme v diskusi v rámci politických limitů a populismu, to je otázka. Tady nejsem velký optimista.

* Znamená to, že například se zdaněním dividend fyzických osob, které je nyní 15 procent, nebo s osvobozením prodeje podílů ve firmách po pěti letech, nebudete hýbat?

Naprosto ne.

* Pojďme k výběru daní. Na finančních úřadech se hromadí nedoplatky. Jak to, že se vždy po čase vymažou?

Rozlišujme daňové nedoplatky na dvě části. První jsou daňové úniky, které samozřejmě trápí všechny země. Musím říct, že se nikdy neudělalo proti daňovým únikům tolik jako za poslední dva roky. Jak už v legislativně nepřímých daní nebo v represi, kdy jsem velmi spokojen s tím, jak funguje koncepce represivních orgánů - ten hrozivý trojúhelník: finanční analytický útvar, finanční správa, celní správa, kvůli nimž mnoho lidí v České republice nespí. Takže efektivita doměrek a výběru daní prudce stoupá. Jenom za loňský rok oproti předchozímu roku stoupla dvojnásobně. Jde o obcházení zákona a kriminální čin. To je potřeba stíhat, tyto daně dobrat a doměřit.

* Pak jsou tady ještě nedoplatky od firem.

Druhá část - ta je, upřímně řečeno, mnohem větší - je nevybrání odvodů, které nikdy nevznikly. Firmy, které se dostaly do potíží, přestaly platit sociální a zdravotní, pak přestaly platit daně, a nakonec přestaly dokonce platit mzdy svým zaměstnancům a zkrachovaly. Tyto věci se vedou jako daňové nedoplatky, ale za peníze, které nikdy nevznikly. S tím se nedá dělat nic jiného, než je po čase odepsat, protože peníze, které nikdy nevznikly, nemůžete nikdy dobrat.

* Podle našich informací mají finanční úřady interně nařízené, aby nepodávaly exekuce na firmy. Proč tomu tak je?

Slyším to poprvé. Finanční úřady postupují podle zákona. V okamžiku, kdy se závazek firmy vůči státu nedá vymoct jinak než exekucí, musí se přistoupit k exekuci. Samozřejmě je to až to poslední a mezní řešení, protože vždycky se snažíme ty peníze především vybrat. Dovolíte-li mi přísloví: „ovci ostříhat, nikoli oholit nebo podřezat“, protože když ji oholíte nebo podřežete, tak příště už ji ostříhat nemůžete. *