CZ EN

Nestihneme zkontrolovat všechny, ale více času věnujeme palebné přípravě

Rozhovor s Janem Knížkem, ředitelem Generálního finančního ředitelství.
Zdroj: Hospodářské noviny | 20.2.2012 | Rubrika: Příloha - Podnikání | Strana: 6 | Autor: Jan Záluský

 


V principu není nutné, aby berní úředníci chodili na kontrolu ke každému tuzemskému podnikateli. Myslí si to šéf české daňové správy Jan Knížek, jehož lidé neustále vylepšují analytické metody, podle kterých si vybírají firmy ke kontrole. „Hodně nám prozradí i odvětví, ve kterém firma podniká,“ říká Knížek.


* HN: Počet prováděných kontrol dlouhodobě klesá, berním úředníkům se ale daří zpětně vyměřovat stále větší objem nedoplatků na daních. Zlepšili jste důkladnost kontrol?

Důkladnost zůstává stejná. V minulosti jsme se ale snažili v prekluzivní době (doba, ve které stát může zpětně vymáhat daň – pozn. red.) navštívit skoro každý podnikatelský subjekt. Časem jsme zjistili, že to nemůžeme stihnout. Je nesmysl se domnívat, že ke každému daňovému subjektu musí za jeho ekonomického života přijít berňák na kontrolu. Podle mě nemusí. Proto si dnes subjekty ke kontrole lépe vybíráme. Více se věnujeme palebné přípravě, než na kontrolu jdeme.


* HN: V čem jste přípravu vylepšili? Jaké metody používáte?

V posledních šesti letech neustále zlepšujeme nástroje rizikové analýzy. Ta nám říká, koho bychom měli navštívit a u koho to není nutné. Zaměřujeme se více na chronické neplatiče a podvodníky.


* HN: V čem konkrétně riziková analýza spočívá?

Analýza je provázána s výkazy, které firmy povinně předkládají. Analýze také podrobujeme každé přiznání DPH. Přiznání zavedeme do systému a ten automaticky ukáže, zda je subjekt rizikový, či není. Kritéria vám samozřejmě neřeknu, protože bych upozornil na oblasti, na které se soustředíme. Nicméně jsme analýzu dopracovali v oblasti odvětví, ve kterých firmy podnikají. Začali jsme podniky hodnotit i podle charakteru podnikání – zda někdo podniká v automobilovém průmyslu, službách či zemědělství.


* HN: V jakých odvětvích sledujete největší úniky na daních?

Hodně náchylné k únikům jsou služby, protože tam předmět obchodování není úplně hmatatelný. Největší úniky ale registrujeme v souvislosti s DPH. Podle našich odhadů stát přichází ročně kvůli neplacení DPH o 12 až 15 miliard korun, pět až osm miliard činí úniky související s podvody kolem pohonných hmot. Problémy trvají i u řady komodit – šrotu,zlata,platiny. V poslední době také bedlivě sledujeme obchodování se dřevem.


* HN: Vraťme se ještě k analýze rizik. Hraje například roli, když firma nevykazuje dlouhodobě zisk?

Hraje. Analýza pracuje s číselnou řadou. Čím je firma na trhu déle a déle s námi komunikuje, tím více údajů o ní máme a tím analýza může být přesnější. Jestliže ale někdo pět let podniká a zatím nedosáhl vůbec žádného zisku, samozřejmě budí podezření. Je zvláštní,že firma byla založena za účelem zisku, a za pět let ještě nic nevydělala. Na druhou stranu v některých odvětvích jsou vysoké vstupní náklady, takže je logické, že když postavíte vysoce technologicky vybavenou továrnu,tak jenom odpisy mohou váš zisk udržovat několik let kolem nuly.


* HN: Které další údaje od podnikatelů pro vás hrají důležitou roli?

Protože je naše analýza propojena s přiznáním DPH, tak nás také zajímá výše firemního obratu za jednotlivé roky. Sledujeme třeba výše odpočtů, protože i to nám může ukázat, zda má firma větší výstupy či vstupy.


* HN: Od nového roku začal fungovat daňový superúřad, který se zaměří na 900 firem s obratem přes dvě miliardy korun. Jaký vliv bude mít na kontrolu menších podniků?

Malé a střední podniky jeho vznik prakticky nepocítí. Lidé, kteří jsou tam převáděni, se většinou věnovali obzvlášť komplikovaným případům nebo velkým firmám. Na malé a střední podniky může mít vliv až organizační změna, která přijde v lednu 2013. Místo současných 199 úřadů daňové správy bude fungovat 14 krajských úřadů. V nich se budou moci lidé lépe specializovat na jednotlivá odvětví. Úředníci pak budou lépe rozumět problémům konkrétních firem.


* HN: Jaké sledujete trendy při vybírání daní od malých a středních firem?

Většina menších a středních podniků jsou v principu slušní daňoví poplatníci, se kterými není problém. I těmto lidem se ale daně platit nechce, takže v poslední době sledujeme, že i oni zkouší, co jim mohou nabídnout daňové ráje. Kolem 3,5 % tuzemských daňových subjektů se o něco takového snaží. My s tím bojujeme uzavíráním dohod o zamezení dvojího zdanění či smlouvami o výměně informací. Nedávno jsme podobné smlouvy uzavřeli například s Kajmanskými ostrovy nebo Bermudami.


* HN: Váš úřad mohl za určitých okolností daň prominout. Od ledna 2011 však z daňového řádu tato možnost vypadla. existuje nějaká šance, aby podnikatel mohl o prominutí zažádat?

Neexistuje. Pokud podnikatel nepodal žádost do konce roku 2010, kdy prominutí ještě umožňoval zákon o správě daní a poplatků, tak to nejde. Daňová správa může pouze prominout odvod daně při chybném postupu při získávání dotace. Samotné daně může prominout jen ministr financí, a to pouze v případě, že se to týká široké skupiny poplatníků. Nemůže jít o jednotlivce. Podle mého názoru to není dobrá situace a nějakou možnost odpouštět příslušenství daně by daňová správa mít měla. Denně se setkáváme s případy, kdy jsou firmy ochotné přistoupit v souvislosti například s transferovými cenami na sjednání výše daně, což daňový řád umožňuje, ale nechtějí už platit penále. Tento postup by se přitom státu mnohokrát vyplatil. Takhle utrácí mnohem více peněz v soudních sporech, kterých jsme jen loni řešili více než tisíc. Příslušenství daně nemůžeme prominout ani ve vysloveně sociálních případech,kde by to v rámci solidarity bylo asi namístě.


* HN: Jakým způsobem motivujete úředníky k efektivnímu vybírání nedoplatků daně?

Chci vyvrátit fámu, že berní úředníci dostávají procenta z toho, co vyměří. Není to tak. Úředníci mají tabulkový plat a motivací může být občasná odměna,která však nečiní více než pár tisíc korun. Průměrný plat řadového berního úředníka se pohybuje lehce přes 20 tisíc korun hrubého.


* HN: Jak se mění způsoby podvádění menších podnikatelů?

V minulosti bylo oblíbené takzvané „sako v nákladech“. Truhlář si koupil pět sak a tvrdil, že v nich každý den chodí do dílny. Pak začaly být populární fiktivní exportní studie. Dnes podnik třeba zaplatí za reklamní kampaň firmě na Kypru. Obecně ale nejsme národ daňových podvodníků, v rámci Evropy jsme v tomto ohledu naprosto průměrní.

Dokumenty ke stažení

Vyplnit žádost

Kontaktní formulář

Toto pole nevyplňujte!!!

Tato stránka je chráněna systémem reCAPTCHA a platí tyto zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.