Za rok 2011 obce vykázaly dluh ve výši 82,4 miliardy korun
Rozhovor s Janem Ziklem, ředitelem odboru Financování územních rozpočtů a programové financování.
Zdroj: Moderní obec | 4.4.2012 | Rubrika: Ekonomika | Strana: 12 | Autor: Karel Žítek
Ve velikostní kategorii nad 10 tisíc obyvatel vykazují dluh prakticky všechny obce. Naopak mezi nejmenšími obcemi (od 1 do 100 obyv.) je zadlužena pouze pětina z nich. Jenže právě tyto obce jsou nejvíce ohroženy platební neschopností. Kritická úroveň zadlužení je, jak poznamenává ředitel odboru Financování územních rozpočtů a programového financování Ministerstva financí ČR Jan Zikl, pro každou obec individuální. I proto podle jeho slov neexistuje žádný strop, který by tuto úroveň stanovoval.
"Každá obec musí především zajistit, aby byla schopná dostát včas svým splatným závazkům, což absolutní výše dluhu ovlivňuje pouze zčásti - výdaje na dluhovou službu. Z pohledu Ministerstva financí je proto podstatnější u obcí hodnotit to, zda jsou schopné dostát svým závazkům. Z každoročně prováděného monitoringu hospodaření obcí vyplývá, že do skutečných problémů se svou platební schopností dostává jen zlomek obcí, řádově jde o jednotky. U desítek dalších obcí je pak vyšší či nižší riziko, že by se u nich tyto problémy mohly vyskytnout. Z vysvětlujících dopisů obcí, které Ministerstvo financí každoročně obdrží, je zřejmé, že obce jsou si těchto rizik vědomy a snaží se je řešit. Je však velmi důležité, aby tyto problémy byly ze strany obcí řešeny včas," upozorňuje Jan Zikl.
* Jak vysoký celkový dluh obce vykazují?
Dluh obcí (a jimi zřizovaných příspěvkových organizací) dlouhodobě osciluje okolo 80 miliard korun. Konkrétně za rok 2011 obce vykázaly dluh ve výši 82,4 mld. Kč. Kromě stabilní výše celkového dluhu zůstává také dlouhodobě stabilní podíl obcí, které vykazují dluh. Těchto obcí je zhruba polovina z celkového počtu. Ale je třeba rovněž připomenout, že na celkovém dluhu obcí se významně podílejí (zhruba z poloviny) čtyři největší města, přestože jejich podíl v posledních letech postupně klesá.
* Budou moci předlužené obce někdy vyhlásit bankrot?
Bankrot je předmětem úpravy zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, který spadá do gesce ministerstva spravedlnosti. Bankrot je nutné považovat až za poslední způsob jak řešit problém předlužené obce. Snahou nás všech by mělo být těmto případům předcházet. Jedním z nástrojů mohou být připravovaná fiskální pravidla pro územně samosprávné celky.
* Které velikostní kategorie obcí jsou z hlediska zadlužení nejrizikovější?
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Pokud budeme hodnotit pouze dluh, můžeme říci, že s klesajícím počtem obyvatel klesá podíl obcí, které vykazují dluh. Například v nejnižší velikostní kategorii 1 až 100 obyvatel vykazuje dluh jenom zhruba pětina obcí, zatímco ve velikostní kategorii 1001 až 5000 obyvatel už jde o dvě třetiny obcí. Ve velikostních kategoriích nad 10 000 obyvatel už vykazují dluh prakticky všechny obce. Z monitoringu hospodaření obcí naopak vyplývá, že riziko platební neschopnosti se objevuje zejména v nižších velikostních kategoriích. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, musíme hledat na příjmové stránce a rozsahu majetku. Malé obce totiž mají ztížený přístup k návratným zdrojům financování, a proto zřídkakdy uskutečňují větší investiční akce. Na druhou stranu, pokud se do rozsáhlejší investiční akce pustí, prudce se u nich zvýší riziko toho, že nebudou schopny tuto akci profinancovat. Hodnota dluhu vyjádřená v přepočtu na jednoho obyvatele obce pak snadno u menších obcí dosahuje několika desítek, ale i stovek tisíc.
* Jak může stát, resp. Ministerstvo financí, konkrétně postupovat v případě obce, u níž podíl cizích zdrojů k celkovým aktivům obce dosahuje 25 procent a více?
Stát je v takovém případě limitován platnými právními předpisy, které mu v této oblasti žádné pravomoci nesvěřují. Podíl cizích zdrojů k celkovým aktivům je navíc jen jeden z ukazatelů a překročení hranice 25 procent nutně neznamená, že se daná obec nachází v problémech. Každý rok se ukazuje, že je tato hranice překračována zejména z důvodu předfinancování investičních projektů podpořených z fondů EU, a to především u menších obcí. Monitoring hospodaření obcí je založen především na prevenci a na dialogu mezi obcemi a Ministerstvem financí.
* V čem vidíte příčiny toho, že podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích je u obcí v ČR podstatně vyšší než u obcí v jiných evropských zemích?
Pravda je, že u obcí se podíl kapitálových výdajů na výdajích celkových dlouhodobě pohybuje v průměru okolo 30 procent, přičemž kapitálové výdaje vykazují značnou nestabilitu v porovnání s běžnými výdaji. Příčin bude zajisté více - od metodického přístupu k vykazování investičních výdajů přes míru finanční autonomie, způsob financování veřejných služeb z veřejných rozpočtů až po čerpání prostředků z fondů EU na takzvané tvrdé projekty, které pomáhají řešit chybějící či zastaralou místní infrastrukturu. Tento podíl je vyšší u obcí do 5000 obyvatel, jelikož je do jejich rozpočtů převáděn nižší objem neinvestičních transferů, což se následně promítá do výše běžných výdajů.
* Jaké jsou první zkušenosti s veřejným monitoringem hospodaření obcí?
Monitoring hospodaření obcí byl Ministerstvem financí proveden poprvé za rok 2008, takže v případě roku 2011 půjde už o čtvrté hodnocení. Ministerstvo financí si v prvních letech chtělo zejména ověřit správnost určení a nastavení jednotlivých ukazatelů, které musely být upravovány především s ohledem na spuštění reformy účetnictví veřejného sektoru. Přesto se od prvního monitoringu princip nezměnil. Po tříleté existenci tohoto monitoringu padlo rozhodnutí, aby byly hodnoty ukazatelů jednotlivých obcí zveřejněny v databázi ÚFIS. Pro občany, ale i obce samotné, bylo totiž obtížné si za pomoci zveřejněných algoritmů jednotlivé ukazatele vypočítat, přestože jsou veškeré potřebné údaje veřejně dostupné. Ministerstvo financí od spuštění této nové aplikace nezaznamenalo negativní odezvu, spíše zaznamenáváme kladné ohlasy.