Na větší propagaci reformy chybějí peníze, přesto se jí zúčastní přes milion osob
Rozhovor s Radkem Urbanem, náměstkem ministra financí.
Zdroj: Hospodářské noviny | 26.6.2012 | Rubrika: Příloha - Penzijní reforma - Téma | Strana: 22 | Autor: František Mašek
Průměrný důchod z prvního pilíře činí 10 740 korun, což je ve srovnání s průměrným platem málo. „Češi přitom tráví v důchodu asi 20 let. Věřím proto, že si uvědomí, že musí spořit na penzi daleko více,“ říká náměstek ministra financí Radek Urban.
* HN: Za půl roku má začít penzijní reforma. Je tento termín reálný?
Penzijní reforma bude skutečně zahájena prvního ledna 2013. Poslanci projednávají poslední zákon, který je třeba přijmout. Týká se pojistného na druhý pilíř důchodového systému, který vznikne příští rok. Výběr, správu a přerozdělování peněz zajistí orgány finanční správy. Je to první krok, který ukáže, jak bude fungovat „jedno inkasní místo“. To má sice zahájit činnost až v roce 2014, ale již od ledna 2013 bude vybírat pojistné pro druhý pilíř. Pojistné půjde přímo na účet konkrétního účastníka reformy. To je novinka, protože pojistné na důchodové pojištění (první pilíř) končí ve státním rozpočtu, a ne na něčím účtu.
* HN: Co čeká lidi s průměrným platem, kteří se zapojí do druhého pilíře?
Za prvé, sazba pojistného na důchodové pojištění (28 procent), které dosud platili do prvního pilíře, se jim sníží na 25 procent. Za druhé, na výplatní pásce najdou novou pětiprocentní srážku, která půjde do důchodového fondu ve druhém pilíři. Při průměrném 25tisícovém platu to je 1250 korun měsíčně. Jde o součet „ušetřených“ tří procent z prvního pilíře (750 korun) a dalších dvou procent z peněženky (500 korun). Tyto peníze budou moci lidé čerpat až v penzi, zato je lze dědit, nestávají se předmětem osobního bankrotu ani jimi nelze ručit. Díky zhodnocení ve fondech by to mělo být více než zmíněných 1250 korun.
* HN: Kolik lidí se podle vás zúčastní penzijní reformy?
Odhaduji, že nejméně milion. Půl milionu účastníků bych pokládal za neúspěch. V Česku je deset správců penzijních fondů, ty musí mít podle zákona do dvou let 50 tisíc účastníků. Myslím si, že se při menším počtu správa těchto fondů nevyplatí. Penzijní společnosti požádaly o licenci, druhý pilíř tedy zjevně považují za zajímavý. Vždyť mohou nabídnout stávajícím klientům, jichž je řádově pět milionů, nový produkt a nový příběh.
* HN: Z čeho soudíte, že se do druhého pilíře zapojí alespoň milion lidí?
Protože jsou odpovědní ke své budoucnosti. Průměrný důchod z prvního pilíře činí 10 740 korun. To je ve srovnání s průměrným platem málo. Češi tráví v penzi v průměru asi 20 let. Dnes je poměr pracujících a důchodců asi dva ku jedné. Až bude – jak ukazují prognózy – jedna ku jedné, mělo by se logicky sociální pojištění zdvojnásobit, nebo státní důchod snížit na polovinu.
* HN: Podle průzkumů ale lidé penzijní reformě příliš nerozumí...
Rozpočet na propagaci důchodové reformy, kterým disponuje ministerstvo práce a sociálních věcí, je daleko nižší, než čekali. V době úspor si lze těžko dovolit televizní reklamu. Počítá se ale s podporou reformy v tisku, pomocí kulatých stolů a podobných akcí.
* HN: Zapojíte se vy sám do druhého pilíře?
Rozhodně, hned od prvního ledna 2013. Díky reformě budu moci zvýšit objem peněz, které přejdou z průběžného systému spravovaného státem na můj osobní účet, a to o tři procenta svého platu. Do důchodu mám daleko, proto pro správu svých peněz zvolím dynamickou strategii.
* HN: Co říkáte názoru, že Česku stačí první a třetí pilíř?
Druhý pilíř je další zdroj. Pro účastníka penzijní reformy je lepší, když vidí peníze na svém účtu. A může kontrolovat výplatní pásku a výpis z penzijního účtu. Hodně se hovoří o oslabení prvního pilíře. Důchodový systém ale vlastně z pohledu všech tří pilířů posilujeme, protože do něj přibudou další peníze z peněženek účastníků.
* HN: Sociální demokracie má ale jiný názor a chce druhý pilíř zrušit.
Zajištění proti politickému riziku neexistuje. Věřím ale, že nejsme v Maďarsku, aby příští vláda důchody znárodňovala. Navíc si myslím, že každá zodpovědná vláda důchodovou reformu provést musí. A dovedu si představit, že bude ambicióznější. Tak třeba ve Velké Británii, kde jsou státní důchody velmi nízké, mají také dobrovolný pilíř penzijního systému, ale členství v něm je automatické. Kdo v něm nechce být, musí se z něj odhlásit. V dalších krocích se můžeme inspirovat třeba německým vzorem „Riesterovy penze“ (podle ministra práce a sociálních věcí Waltera Riestera). V Německu, ale i v Polsku, USA či Velké Británii občané sami rozhodnou, co bude tvořit jejich úspory na důchod. Mohou to být bankovní účty, životní pojistky, podílové fondy, akcie i stavební spoření. Na tyto produkty mají daňové úlevy, pokud na ně do důchodu nesáhnou.