Rozhovor s ministrem financí pro Českobudějovický deník
Do konce letošního roku chybějí už jenom dva měsíce a stát, města ani obce stále ještě nevědí, s jakým rozpočtem budou příští rok hospodařit. O rozpočtech, ale i o šumavském národním parku nebo splavnění Vltavy hovořil ministr financí Miroslav Kalousek při své říjnové návštěvě Českých Budějovic.
* Co radíte představitelům měst, aby získali větší jistotu ohledně stavu rozpočtů na příští rok?
Od nového roku platí nové rozpočtové určení daní, které se podařilo prosadit, což si myslím, že je pro česká města a obce úspěch. Na internetových stránkách ministerstva financí je kalkulačka, kde si každé město a obec může spočítat, s jakými příjmy může zřejmě počítat. Samozřejmě záleží na tom, zda teď projde, nebo neprojde tzv. daňový balíček, protože kalkulačka počítá s tím, že projde a bude platit. Pokud ale neprojde, bude částka nižší. Jestli bereme jako základnu částku z letošního roku, myslím, že můžeme počítat se stagnací. Pokud však daňový balíček nebude schválen, o několik procent se částka příjmů sníží.
* Před několika lety se město České Budějovice marně snažilo spojit s okolními obcemi, aby mělo sto tisíc obyvatel, a přišlo si tak na víc peněz z daní. Loňské sčítání lidí ale ukázalo, že České Budějovice se vylidňují a lidé se raději stěhují do městeček v okolí.
Tento velikostní koeficient už podle nového rozpočtového určení daní není. Nyní se již nemůže stát, aby teoreticky nějakých deset obyvatel mohlo rozhodnout o desetimilionových nebo stamilionových rozdílech v příjmu.
* Česká ekonomika je závislá i na událostech v zahraničí. Dá se předvídat, jak si v nastávajícím roce povede?
Jsme nyní v situaci, kdy nikdo z nás neví, co v evropské ekonomice za dva měsíce bude. Proto ke všem predikcím, které vždycky říkám, dodávám: Nebo taky ne. Strašně dobře se predikuje, když je celkem jasné, že nepřijde žádný šok, který by mohl předpověď nějakým způsobem změnit a ovlivnit. Jenže v okamžiku příšerných turbulencí a především hrozné nervozity na kapitálových trzích, ve chvíli, kdy nevíte, jestli například klekne španělská ekonomika, se těžko předpovídá. Mám v šupleti od kamaráda ze sklárny ve Světlé nad Sázavou takovou hezkou kouzelnickou křišťálovou kouli. Když se mě někdo zeptá, jak se bude ekonomická situace vyvíjet dál, řeknu, že na předpovědi mám přístroj a vylovím ji ze šuplete.
* Bez věštecké koule ovšem jako Jihočech víte, že stavba důležité dálnice a železničního koridoru z Prahy do Českých Budějovic mnoho let vázne, zato naopak dostal zelenou miliardový projekt splavnění Vltavy. Jste pro, nebo naopak proti této stavbě?
Zásadně jsem proti. Kdybychom měli celorepublikovou dálniční síť v pořádku a nevěděli, co s penězi, můžeme si začít povídat o tom, že někde splavníme kus řeky nebo vybudujeme plavební kanál. Jenže my v téhle situaci nejsme. Investice do vodní dopravy jsou ty nejméně efektivní investice pro českou ekonomiku. Pro betonovou lobby to ovšem samozřejmě vychází úplně jinak – zde jsou to naopak investice ty nejefektivnější.
* Dalším tématem, které rozděluje Jihočechy, je případná těžba dřeva v šumavském národním parku a jeho otevření se podnikatelům v turistice a cestovním ruchu. Zastánci těžby tvrdí, že když zůstává dřevo ležet ladem, přichází se o velké částky. Odpůrci naopak argumentují, že šumavské lesy jsou chráněné zákonem, a proto se k nim musíme chovat jinak, než jako by to byly lesy hospodářské.
Společnost má různé priority a ne všechny mají ekonomický ráz. Jednou z priorit společnosti je životní prostředí a existence národních parků. Pokud jsme se rozhodli, že chceme národní parky mít, pak je životní prostředí v těchto parcích prioritou. Proto se tam zkrátka nemůžeme řídit ekonomickými zájmy a upřednostňovat v nich jiné priority. Když se společnost ale rozhodne, že nechce mít národní parky a že chce, aby ty lesy byly hospodářské, pak se v nich budeme řídit ekonomickými prioritami. Jako ministr financí si ale osobně nepřeji, abychom se v nich řídili ekonomickými prioritami. Přeji si, aby šumavský národní park byl. Když je národní park, tak musím respektovat, že to není hospodářský, ale chráněný přírodní prostor, kde platí jiné priority než ekonomické. Protože tak se společnost rozhodla, i když se legitimně může rozhodnout i jinak.