Výnosy polských a českých dluhopisů
Reakce MF:
V první řadě je nezbytné uvést na pravou míru skutečnost, že si Polsko půjčuje levněji než Česká republika. Na trhu nedošlo totiž k žádné emisi eurobondů, která by toto tvrzení doložila.
V tomto je interpretace původního článku zveřejněného agenturou Bloomberg dne 25. října mylná, jelikož není podložena žádnou konkrétní transakcí, která by to potvrzovala. Poslední emise eurobondů uskutečnily obě země na počátku října letošního roku, kdy Česká republika dne 1. října prodala 10tileté dluhopisy s výnosem 2,871% a Polsko realizovalo ihned následujícího dne 2. října emisi dluhopisů se splatností 12 let a s výnosem 3,385%.
Agentura Bloomberg se odkazuje ve své argumentaci pouze na odhady výnosů do splatnosti vybraných eurobondů obou zemí založené na tzv. kompozitních cenách, které jsou založeny na průměru cen, které jsou získávány od různých poskytovatelů. Vzhledem k tomu, že nejde zdaleka vždy o ceny, za které jsou realizovatelné obchody s dluhopisy na sekundárním trhu, jedná se o pouhou aproximaci skutečných tržních cen sekundárního trhu, které v praxi nekorespondují s cenami, resp. výnosy dosažitelnými emitenty na primárním trhu, na kterém je nezbytné zohlednit také tzv. prémii za novou emisi.
Jak dnes potvrdila sama agentura Bloomberg, při svých výpočtech vycházela s českého eurobondu splatného v květnu 2022 a z polského eurobondu splatného v lednu 2022. Vzhledem k odlišnému měsíci splatnosti nejsou tyto dva eurobondy plně srovnatelné a je naprosto nezbytné použít interpolační metody k zajištění srovnatelnosti, což dále zvyšuje nezbytnou míru aproximace.
Pokud uvážíme výše uvedené technická omezení a skutečnost, že se hovoří pouze o 1 bazickém bodu (0,01%), o který byla údajně sekundární úroveň výnosu polského eurobondu pod českým eurobondem dne 15. října, není na první pohled možné na tomto základě vyvozovat ekonomické závěry a hospodářsko-politické implikace takového rozsahu, se kterými se lze v článku setkat. Navíc k datu zveřejnění článku se již české eurobondy obchodovaly opět v nižším výnosovém pásmu. Pro srovnání tržní důvěryhodnosti emitentů jsou důležité také relativní ceny zajištění měřené prostřednictvím rozpětí u swapů úvěrového selhání, a které jsou odolnější vůči krátkodobým technickým faktorům. Při pohledu na tento ukazatel Česká republika dosahovala vždy nižší hodnoty než Polsko, což znamená menší rizikovost českého státního dluhu, resp. menší pravděpodobnost selhání České republiky při plnění svých závazků. K dnešnímu datu tato rozpětí činí pro 10tileté EUR závazky České republiky 100 bazických bodů a pro závazky Polska 130 bazických bodů.
To, že se polské výnosy eurobondů ve druhé polovině letošního roku přiblížily na dosah těm českým, samozřejmě zpochybnit nelze. Otázkou zůstává, jak dlouho se na těchto úrovních udrží, jelikož volatilita polských výnosů je prokazatelně vyšší než v případě České republiky. Na stlačování polských výnosů se podílí bezpochyby také technické faktory s tím, že jedním z nejvýznamnějších je v současnosti dopad nové evropské regulace tzv. short sellingu na vládní dluhopisy, kdy obchodníci s dluhopisy jsou nuceni uzavírat své pozice, tj. v relativně krátkém čase nakupovat vládní dluhopisy, což má vzhledem k vyšší likviditě na polských eurobondech (která je dána vyšším zadlužením Polska) větší vliv na stlačování polských výnosů, zatímco dopady na české eurobondy jsou zanedbatelné. Tento efekt bude pouze krátkodobý.