Reakce Jakuba Haase na nepřesnosti v článku Petra Honzejka
Prosté sdělení, že Ministerstvo financí bude postupovat v souladu s nálezem Ústavního soudu a jaký to bude mít dopad, vyprovokovalo Petra Honzejka ke komentáři se spoustou nepřesností a zkreslených informací k tématu regulace hazardu.
Především je nutné upozornit, že MF nebude rušit 6000 videoterminálů, ale zahájí až 6000 správních řízení o zrušení povolení. Jedno správní řízení se však může týkat více videoterminálů, odhadovaný počet zrušených přístrojů tak může dosáhnout asi 15 tisíc. MF tuto informaci nezveřejnilo proto, aby „se pochlubilo“ nebo „přešlo na vítěznou stranu“, ale jednoduše proto, že obdrželo spoustu dotazů k nadcházejícímu postupu. Zároveň upozorňuje, že videoterminály nelze zrušit ze dne na den, ale pouze prostřednictvím správního řízení se všemi zákonnými lhůtami.
A jak to je s tou „vítěznou stranou“? MF rozhodnutí Ústavního soudu uvítalo, protože mu nyní dává mnohem vyšší právní jistotu, než panovala před nálezem. Že je nějaký zákon protiústavní, se dozvíme až právě z nálezu Ústavního soudu, bez ohledu na to, jaký osobní názor má před nálezem ten či onen aktivista nebo Petr Honzejk. Ten navíc mylně uvedl časové souvislosti. Desetiletá doba povolení nebyla „výmyslem úředníků MF“ po nálezech Ústavního soudu z roku 2011. Naopak, již od roku 2010 MF povoluje herní přístroje pouze na tři roky, mnohým z nich tak právě tento rok končí povolení. Ve stejném roce před všemi nálezy Ústavního soudu MF předložilo novelu herního zákona, která měla obcím umožnit regulaci videoterminálů. Obdobný návrh vetoval ještě před sněmovními volbami tehdejší prezident.
K tématu, že MF si naúčtovalo 615 tisíc korun za poskytnutí informací, by si také mohl pan redaktor zjistit více informací a nejen ironicky glosovat. Nešlo totiž pouze „o vyhotovení seznamu videoloterijních terminálů“, jak se mylně píše. Takový seznam by byl vyhotoven prakticky ihned a s minimálními náklady. Tazatelka však chtěla data v takové speciální struktuře, která není k dispozici v souhrnné podobě a musí se fyzicky zjišťovat z více než 12 tisíc archivních spisů, což představuje přes 2000 hodin práce. A to pouze proto, že tazatelka uvedla jako jedno z mnoha požadovaných kritérií otevírací dobu, jejíž ustanovení se nachází v zákoně účinném teprve od minulého roku.
Snad aby komentář nevyzněl příliš objektivně, autor „opomněl“ zmínit, že MF již v roce 2012 zrušilo přes dvacet tisíc videoterminálů a dalších přístrojů. Tedy více, než se předpokládá na základě nedávného nálezu Ústavního soudu. Stalo se tak nejen díky oné kritizované novele herního zákona, ale i díky daňové reformě, která zvýšila odvodovou zátěž hazardu a připravila jej o neodůvodnitelné daňové výjimky. V posledních letech se taktéž prudce zvýšil počet kontrol i pokut udělených při kontrolní činnosti.
Zmínka o ovlivňování legislativního procesu ve zprávě BIS nesmí být vytrhávána z kontextu. Právě z celého kontextu vyplývá, že pracovníci BIS měli na mysli ovlivňování na úrovni Parlamentu ČR, nikoli práci MF.
A na závěr si dovolím dvě otázky. Myslí si Petr Honzejk, že by se regulátor neměl věcně a odborně seznamovat s tím, co reguluje? Pokud se např. guvernér ČNB nechá vyfotit na odborné konferenci (za účasti zástupců komerčních bank) s pořadatelem konference, je to něco špatného? Já myslím, že nikoli.