Rozhovor s národním koordinátorem pro zavedení eura
Rozhovor s Oldřichem Dědkem, národním koordinátorem pro zavedení eura
Zdroj: Lidové noviny | 26.4.2014 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 11 | Autor: Kateřina Šafaříková
* Před deseti lety touto dobou vrcholila panika, že Česko čeká kvůli vstupu do EU cenová revoluce. Nastala?
V té době byly tři základní hypotézy, proč by mohlo dojít k cenovému pohybu: jednak u nepřímých daní, kde se některé zboží přesunulo do vyšší sazby DPH, pak kvůli nájezdu na zemědělské dotace a zaváděl se společný celní sazebník – mimochodem zdražily tehdy banány, protože jsme museli přistoupit na celní politiku Unie. Žádné černé scénáře o plošném cenovém šoku se ale nenaplnily. Dokonce bych řekl, že došlo k návratu k normální inflaci, protože ČNB dlouho podstřelovala svůj inflační cíl a po vstupu do EU, kvůli těm jednorázovým změnám v květnu 2004, se inflace dostala na odpovídající úroveň okolo 2,5 procenta.
* Proč k dramatu v cenách nedošlo?
Byli jsme země už poměrně hodně obchodně propojená s Unií a byli jsme vystaveni docela náročnému konkurenčnímu tlaku. A současně tu byla adekvátně nízká kupní síla obyvatel, která to držela dole a nedovolila obchodníkům zdražit nad nějakou únosnou mez.
* Čím si vysvětlujete to, že debata o zdražování byla tak intenzivní?
Kdo se pohybuje v oblasti eura, zjistí, že panická hrůza z eura, respektive z čehokoli začínajícího na eu-, je jakoby zakódovaná do hlavy běžného člověka.
* Jedním z převažujících poučení z dluhové krize v eurozóně bylo, že je bezvadné zachovat si národní měnu, protože s ní můžeme hýbat, což ČNB loni na podzim dramaticky udělala. Jak se vám to coby národnímu koordinátorovi pro euro poslouchá?
No vidíte a já bych právě na té intervenci ČNB ilustroval jednu z největších zásluh eura. Argumentace naší banky byla, že máme utlumenou domácí poptávku, máme ten kurz národní měny, takže logicky, proč toho nevyužít pro pomoc našim exportérům. Problém je ale, že kdyby takto uvažovaly všechny vlády, a zejména v jižním křídle Evropy k tomu neměly nikdy daleko, vytvářely by tím prostředí konkurenčních devalvací. A ty zásadním způsobem přispěly k hloubce velké deprese ve 30. letech minulého století. Protože když se všichni takto snaží devalvovat, je to závod ke dnu. A já si myslím, že to je ten největší příspěvek eura – že neumožňuje měnové války.
* Ale my jsme devalvovali a eurozónou to neotřáslo. Tak si můžeme říct skvělé, jedeme dál s korunou.
Když takhle vykutáleně uvažuje malá ekonomika, nemá to radikální dopady na celek. To pravé neštěstí by bylo, kdyby takto uvažovali Francouzi, Němci nebo Italové. To už by skutečně byl kalibr na ohrožení stability celé Evropy. Euro má svůj půvab. Je to sice primárně politický projekt, ale se silným ekonomickým příběhem, který se odehrával po celou dobu poválečného vývoje, po celou dobu různých kurzových otřesů. Není tu jen tak zbůhdarma.
* Proč bychom se měli s tak nesourodým prostředím, jako je eurozóna, kde je navíc velký potenciál nákazy, svazovat dalším lanem?
Protože když se podíváte, jak nás chránila česká koruna proti krizi, dospěli bychom k názoru, že žádným bezvadným způsobem. Propad hospodářského růstu na vrcholu krize roku 2009 byl skoro 5 % HDP. Jestliže jsme před krizí rostli podobně jako zbytek Evropy poměrně dynamicky více než 4 %, během krátké doby byl ten propad tak markantní. Přitom řada českých ekonomů říkala, že nás takový propad zastihnout nemůže, že to bude nanejvýše kladná nula. Ten propad byl daný tím, že bez ohledu na to, jestli máme svoji měnu, nebo ne, jsme šli dolů společně se zbytkem Evropské unie, protože kolabovaly exportní trhy. A i když můžete kurzem povzbuzovat domácí výrobu, ale pak nemáte kam zboží vyvážet, stejně se nevyhnete hospodářským potížím. Fascinuje mě mimochodem česká radost, že jsme nemuseli přispívat do takzvaných eurovalů. Já to vnímám jako typicky „čecháčkovskou“ alibistickou pozici. My jsme enormně závislí na tom, aby eurozóna byla stabilní, a když padne otázka, jestli se máme také trochu podílet na té stabilitě, říkáme si: On to za nás někdo zaplatí a my budeme pouze inkasovat výhody.
* Řada příznivců integrace tvrdí, že euro je danajský dar – že si právě jím vychováváme euroskeptiky, a tím, že necháme Němce zaručit se za ostatní, riskujeme celý projekt. Souhlasíte?
Chtělo by to někdy více osvěty mezi lidmi a přiznat si fakta. Argumentace, jak Němci doplácejí na ostatní, je velmi zavádějící. Německo jednalo velmi prozíravě, když se vzdalo své silné marky ve prospěch eura. Kdyby mělo svoji marku, v době bezprecedentní světové krize, jaké jsme byli svědky, by tato měna výrazně posilovala. A uvědomte si, jak je obrovský problém pro ekonomiku, když svět padá tempem 4–5 % a do toho kurz posílí o 20–25 procent, jako se to stalo Švýcarsku. To je pro stát likvidační. A Německu by to bezpochyby hrozilo také. S trochou nadsázky lze říct, že Němcům prospívá řecký bankrot. Podobné události totiž drží euro dole, což německé exportní ekonomice vyhovuje. Německá vláda si také vypůjčuje za hubičku a půjčuje Řecku za úrok okolo 3 %. No nekupte to.
* Souhlasíte s bývalým kolegou z ČNB Luďkem Niedermayerem, že ekonomicky je na tom Česko tak, že přijetí eura je už jen politickým rozhodnutím?
Pokud se díváme na plnění maastrichtských kritérií, tam jednoznačně nevidím žádný problém. Jediným omezením je udržet kritérium pro rozpočtový deficit, který nesmí být větší než 3 % HDP. Pokud by se vládě nevymkla rozpočtová politika z rukou, mohli bychom teoreticky mít euro 1. ledna 2018.
* Chtěl byste, aby tato vláda stanovila datum přijetí eura?
Pro Českou republiku by to byl nějaký další pevný bod ve vesmíru. A s ním můžete pohnout zeměkoulí.
* Co udělají výdajové plány Sobotkovy vlády se strukturálním deficitem, který je už teď zhruba dvojnásobný oproti povolenému limitu a koaliční výdaje ho možná ještě prohloubí? Není to odmítnutí eura jinými slovy?
Já sám jsem si propočty nedělal, tady na to je speciální aparát ministerstva financí a já si počkám na jeho prognózy. Česká vláda ale musí každý rok prezentovat svůj konvergenční program, kde dokládá, jak směřuje ke střednědobému rozpočtovému cíli, který je vymezen právě jako strukturální deficit. Pokud by tak nečinila, byla by pod velkým tlakem. A jestliže je to vláda skutečně proevropská a má k euru přátelský vztah, dodrží fiskální limity.
* Odkud pramení váš optimismus, že má tato vláda kladný vztah k euru? Premiér řekl, že případný vstup do přípravky na euro je za horizontem této vlády, výdaje koalice také nesvědčí o změně priority.
Politici ale otevřeli ten prostor. Najednou se mluví o plusech eura, je to něco, co tu veřejnost trochu rozhýbalo – i o mě je najednou větší zájem. A připojení k fiskálnímu paktu je také významný moment. Teď uvidíme, jaký bude dopad krize na Ukrajině, protože to je mimořádný okamžik, který nutí Evropu, aby se semkla. Dovedu si také představit, že kdyby se významný impulz k euru odehrál třeba v Polsku, mělo by to dopad na nás. Mění se prostředí a s ním se musí měnit i naše uvažování.
* Sloužil jste euroskeptickým i eurooptimistickým vládám. Bylo to znát i zevnitř? Úkolovali vás Mirek Topolánek či Petr Nečas méně než nyní Bohuslav Sobotka?
Pro národního koordinátora je klíčové, jestli má vláda termín zavedení eura, nebo nemá; změny v odstínech názorů jednotlivých vlád jsou podružné. Takže: neúkolovali. Do funkce jsem byl jmenován ministrem Kalouskem a zpočátku se udělala řada metodických a praktických věcí, například jaké by měly být dopady přijetí eura na státní rozpočet z titulu zarovnávání cen. To jsme byli čtyři. Protože ale žádná česká vláda neměla a nemá datum přistoupení k euru, jsme už jen dva v mé jednotce, já a moje kolegyně, a nacházíme se v jakémsi hibernačním módu. Pokud by ovšem padlo datum, dokážeme se rychle „odzimovat“. Sled těch kroků mám poměrně jasně promyšlený.
* Poslední tisková zpráva na vašem webu je z roku 2010. Jestliže vás ani politici neúkolují, co děláte s osmihodinovým pracovním dnem?
Moje angažmá v roli koordinátora je na poloviční úvazek, hlavní zaměstnání mám na univerzitě. V současné době se hodně věnuji internetovým stránkám k euru. Texty, které tam byly vloženy před pěti lety, potřebují aktualizaci. A také programuji systém, který utřídí, jaké národní předpisy budou dotčeny zavedením eura. Jsou jich stovky.
* Už jste mluvil s premiérem?
Ne. Nedostal jsem žádný nový impulz, je třeba zintenzivnit přípravy.
* A Andrej Babiš, váš šéf, si vás už pozval na schůzku?
Zatím ne. Ministr financí řekl, že priority vidí jinde, a podle toho se chová.
* Začali jsme zdražováním, pojďme jím i skončit. Lze se vyhnout zdražování po zavedení eura?
Pravda je, že obchodníci v řadě zemí zneužili zavedení eura ke zvýšení cen. Ale v nějaké oficiálně měřené inflaci se to neprojevilo. Skutečně došlo spíš k rozevření nůžek mezi pocitem vyšší inflace a oficiálně měřenou inflací, která se obyčejně chovala víceméně jako před zavedením eura. Kolem přechodu na euro je poměrně rozsáhlý výzkum, který ukazuje, že strach ze zdražování kvůli euru je hodně dán nedokonalostí spotřebitelského vnímání. Kadeřnice vám třeba nepřiměřeně zvedla cenu a vy si to zobecníte na celý spotřební koš.
* Jak může koordinátor zabránit zaokrouhlování cen nahoru, aby se z každých nominálních osmi eur nestalo deset, což se třeba dělo v Itálii?
Základním opatřením je povinnost duálního označování. Jinak řečeno, půl roku před zavedením eura a rok po něm budou mít obchodníci povinnost uvádět ceny u každého zboží v eurech i v korunách, takže si spotřebitelé budou moci ceny snadno porovnávat. A vedle toho to samozřejmě bude priorita pro Českou obchodní inspekci, aby pokutovala, když ty přepočty nebudou v pořádku. Na Slovensku měli k tomu zvláštní cenovou radu, složenou z premiéra a z ministrů, a dostávali pravidelně hlášení o cenách a udělených pokutách. Bez ohledu na razanci kontroly ale budou mít lidé asi vždycky pocit, že euro ceny zvedlo. Sám jsem se setkal s tím, že zejména starší lidé mají dojem, že zavedení eura bude nějaká habaďúra, jak lidi obrat o peníze. Něco jako Zápotockého reforma číslo 2.
* Kdo vám to řekl?
Třeba sousedka ve vesnici na Královéhradecku, kde jsem se narodil. Pamětnice. Měla těžký život, děti se jí rozvedly a také prodělaly různé choroby a ona ví, že jsem národní koordinátor. A vždy ke mně přijde a říká mi: „Olíku, prosím tě, nezaváděj to euro, to už by mě úplně dodělalo!“ Myslí si, že by to byla další morová rána pro její rodinu.
* Jak jí odpovídáte?
Že to je ještě daleko.