Za týdny jsme ušetřili miliony

Jedním z hlavních cílů, které jsem si předsevzal jako ministr financí, bylo efektivní řízení všech volných peněžních prostředků státu, takzvané likvidity. Na to hned reagovalo několik mých věrných opozičních kritiků, kteří mne začali ujišťovat, že žádná dostupná likvidita, která by se dala efektivně řídit, vlastně neexistuje. Že šlo v jejich případě o čistý alibismus, jasně dokládají už první výsledky, kterých můj tým na ministerstvu financí dosáhl v této oblasti po necelých dvouměsících usilovné práce. V minulém týdnu zvedla vlnu zájmu informace, že ministerstvo financí investovalo na peněžním trhu vklady státu uložené u ČNB. Z celkových 326,4 miliardy korun, které měl stát k 20. březnu uloženy na svých účtech v ČNB, bylo k témuž dni investováno 323,4 miliardy korun, tedy takřka sto procent disponibilní likvidity. Rozdíl mezi oběma částkami, tedy nijak neúročený závazek ČNB vůči státu, se oproti minulým obdobím podařilo významně snížit.

Ohlédneme-li se jeden rok nazpátek, zjistíme, že například v průběhu prvního čtvrtletí roku 2013 se tyto závazky pohybovaly v průměru okolo 80 miliard korun. Ve druhém a třetím čtvrtletí loňského roku se závazky ČNB vůči státu pohybovaly v průměru kolem 40 miliard korun. Desítky miliard, které si na druhé straně náš stát na finančních trzích půjčuje za až tříprocentní úrok, ležely na účtu s nulovým úročením a stát je nijak neřídil.

Informace o větším zapojení prostředků uložených u ČNB opět zvedla vlnu dezinformací. Protože si tyto „zaručené“ informace následně žijí svým vlastním životem, považuji za nutné vyvrátit alespoň tu nejcitovanější. Naprostým a největším mýtem je spekulace, že „relativně vysoký výnos, jehož MF touto investicí dosáhlo, mohou nabídnout jen rizikovější destinace“. Ta byla, bohužel, značně přiživena také citací hlavního ekonoma významné domácí obchodní banky, který uvedl, že takto vysoký výnos v současnosti nabízejí jen tříměsíční poukázky zemí jako Španělsko nebo Itálie. To je naprosté nepochopení problematiky. Paradoxem přitom je, že i tuto banku MF pravidelně mezi jinými žádá o indikaci zájmu a nabízeného výnosu, a je tak velice dobře obeznámena s typem investic, které ministerstvo na peněžním trhu provádí.
Ministerstvo financí v uplynulých týdnech přímo neinvestovalo do žádných zahraničních cenných papírů, a již vůbec ne do těch ze zemí nejvíce postižených dluhovou krizí eurozóny. Vyššího výnosu bylo dosaženo prostřednictvím takzvaných reverzních repo operací a depo operací na mezibankovním trhu. Jako kolaterál („záruka“) v reverzních repo operacích ministerstvo přijalo zejména vlastní korunové a eurové státní dluhopisy, přičemž přehled těchto operací je uveřejňován na internetových stránkách úřadu. Protistranami operací byly zejména domácí obchodní banky, které jsou zároveň smluvními primárními dealery českých státních dluhopisů. Jak samotný výběr instrumentů a způsobu jejich zajištění, tak i výběr protistran je na MF nastaven mimořádně přísně a jakékoliv hazardování s veřejnými prostředky spravovanými v rámci státní pokladny je naprosto vyloučeno.

Přesto od počátku letošního roku dosáhly celkové příjmy státního rozpočtu z operací na peněžním trhu více než 70 milionů korun, z čehož cca 70 procent je tvořeno právě výnosy z investování eurové likvidity.

Není náhodou, že to byly opět zejména eurové prostředky, které tvořily převážnou část oněch neinvestovaných 40 miliard korun uložených u ČNB ve druhém a třetím čtvrtletí loňského roku. Podstatným impulzem, který nám usnadnil rozhodnutí tyto prostředky investovat, bylo zvýšení zájmu domácích bank o krátkodobou eurovou likviditu a s tím související prudký nárůst nabízených výnosů jako jeden z přímých důsledků devizových intervencí ČNB.

Kdybychom na zvýšenou poptávku nezareagovali, přišel by stát za necelé tři měsíce letošního roku již o téměř 45 milionů korun. Za předpokladu, že by přetrvala stávající tržní situace (včetně pokračování stávající kurzové politiky ČNB) do konce roku, mohlo by se za celý letošní rok jednat o více než 150 milionů korun příjmů státního rozpočtu.

Půjčovat si jen v nezbytných případech Ambice MF v oblasti řízení likvidity státu však těmito kroky zdaleka nekončí. Efektivní řízení likvidity na účtech státní pokladny se musí stát naprostou samozřejmostí i do budoucna. Kromě toho budu usilovat také o zapojení dalších volných zdrojů státu, které, přestože se jedná o veřejné prostředky, stojí v současnosti zcela mimo centrální systém řízení likvidity. To se týká naprosté většiny peněžních prostředků státních příspěvkových organizací, veřejných výzkumných institucí a veřejných vysokých škol, veřejných zdravotních pojišťoven, státních podniků, ale i obchodních společností zcela ovládaných státem nebo veřejnoprávních institucí. Za tímto účelem MF v letošním roce připraví příslušná legislativní opatření.

Následujícím - a klíčovým - krokem bude také postupné zavedení a důsledné dodržování finančních plánů všech institucí, které budou součástí státní pokladny. Silná likviditní pozice je totiž základem pro hladký a bezproblémový chod státu a minimalizaci veškerých rizikových faktorů.

Cílem zahájeného zefektivňování řízení likvidity státu není maximalizovat výnosy z investování prostřednictvím rizikových operací, jak mi bylo minulý týden neoprávněně předhazováno, ale snížením emisní potřeby státu minimalizovat náklady na obsluhu státního dluhu. Až stát začne skutečně řídit veškerou svou likviditu, bude si moci začít půjčovat na trhu jen to, co skutečně nezbytně potřebuje, a bude možné snížit potřebu peněz v řádech desítek miliard korun.