Aleš Michl: Ať za Řecko nezaplatí Češi

Zdroj: Mladá fronta DNES | Datum: 16.7.2015 | Rubrika: Názory | Strana: 12

EU chce půjčit zadlužené zemi další miliardy eur. Lepší by však bylo, kdyby Řekové vystoupili z eurozóny, devalvovali svou novou měnu a za půjčky místo škrtů v rozpočtu i zvyšování daní nabídli hmotné zástavy - třeba státní firmy či ostrovy.

Nebude to jednoduché, ale Česko by mělo tvrdě trvat na tom, že nebude ručit za překlenovací úvěr pro zadlužené Řecko. A může se to podařit. Ale popořadě: Řecko potřebuje do 20. července překlenovací úvěr 7 miliard eur na okamžité potřeby. Plus do poloviny srpna dalších 5 miliard eur, aby zaplatilo splátku Evropské centrální bance.

Ano, přes všechny ty půjčky, zástavy, fondy pro Řecko to stále není dost.

Hledalo se, hledalo. A našlo se 13,2 miliardy eur ve fondu Evropské unie zvaném Evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM). Ten získává peníze tak, že vydá dluhopisy. Za jejich splacení ručí rozpočet Unie. A za ten ručí i Česko - konkrétně za 1,2 procenta rozpočtu. Tedy v případě, že by Řekové nasáli třeba překlenovací úvěr 13,2 miliardy eur a pak nezaplatili, tak by podíl Česka na záruce rozpočtu EU činil cca 158 milionů eur. Po přepočtu by nás to stálo 4,3 miliardy korun.

Zatím to vypadá, že Řekové dostanou postupně 7 + 5 = 12 miliard eur, záruka by tedy sahala do výše okolo 3,9 miliardy korun. Prioritou pro Česko však je neručit za ně, a tak by měl ministr financí vyjednat - a podle mě se to podaří - aby rizika z plnění záruky na sebe vzali členové eurozóny. Hurá? Ani náhodou. Řecký parlament tohle vše může shodit ze stolu. Kdo ví, jak to dopadne? Jaké kreativní řešení se ještě vymyslí… Vždyť řecká krize je teprve na konci začátku.

Jisté je, že budou potřeba další a další peníze nebo umazání řeckých dluhů (rozumějte, zaplatí to daňový poplatník jiné země). Jednou se možná tohle vše objeví jako box v knize makroekonomie s titulkem: Jak zpackat hospodářskou politiku.

Řekové to zpackali už před rokem 2010. Evropská unie a Mezinárodní měnový fond až po roce 2010.

Před rokem 2010 mělo Řecko trojí deficit. Rozpočtový, ale to se vědělo, že jedou pořád na dluh. Platební, respektive obchodní bilance, peníze ze země víc odtékaly, než do ní přitékaly, ale to se také vědělo. Ten třetí, nejhorší, byl deficit důvěry. Na síle nejvíc nabral právě v roce 2010.

Bankéři a investoři přestali Řecku věřit. Šéfovi statistického úřadu se začalo přezdívat Kouzelník. A pak už nikdo nechtěl „kupovat řecký dluh“. Řecku musely místo soukromých investorů půjčovat okolní státy. Tamní vláda má podle statistik agentury Bloomberg státní dluh ve výši 313 miliard eur. Přes stabilizační program eurozóny (EFSF, pozor nejde o EFSM), za který ručí členské země, dostalo Řecko cca 130,9 miliardy eur. Členským státům eurozóny dluží 52,9 miliardy, Mezinárodnímu měnovému fondu 20 miliard eur. Soukromí investoři - pardon, spíš spekulanti - drží dluhopisy cca za 40 miliard eur. Evropská centrální banka vlastní dluhopisy za 27 miliard eur a ještě do řeckých bank nalila likviditu zhruba za 118 miliard eur (ty ještě nejsou započítané v dluhu, mimochodem tohle je časovaná bomba).

Zbytek řeckého státního dluhu tvoří úvěr od Evropské investiční banky a něco se ani ve statistikách nedá dohledat. Plus k tomu všemu patří výše zmíněné jednání o překlenovacím úvěru a dalších půjčkách.

Nehaním samozřejmě jen Řeky. Po roce 2010 postupně Evropská unie a MMF ordinovaly zemi škrty a zvyšování daní. Když to však uděláte v recesi, padá se dál dolů a zvyšuje se nezaměstnanost. A oni jim to dnes ordinují dál. Je to v rozporu se selským rozumem i makroekonomickou teorií, proto tohle bude jednou v učebnicích pod titulkem: Jak zemi v problémech poslat ještě níž.

Jak z toho ven? Pokud v Řecku ještě zbylo nějaké podnikání, měla by země okamžitě odejít z eurozóny a devalvovat novou národní měnu. To by mohlo nakopnout export a zemi zlevnit pro investory a turismus. Nebo by mělo odejít z eurozóny Německo - jeho nová marka by posílila, euro oslabilo, Řekům by to mohlo pomoci vyvážet třeba na německý trh nebo přilákat z této země investory. Pokud EU bude dál trvat na tom, že eurozónu neopustí žádný člen, pak budou během dalších padesáti, sto let recese na jihu Evropy delší, než by byly, kdyby země měly národní měny, neboť si nebudou moct pomáhat devalvací, na což byly desítky let zvyklé. Americe trvalo podle studií 100 let, než si zvykla na jednotný kurz…

Pořád však platí: Řekové budou potřebovat peníze. Nevyžadoval bych za ně už rozpočtové škrty nebo zvyšování daní, ale majetek do zástavy. Když v roce 1889 zkrachovalo Peru, Spojené státy odepsaly 53 milionů dolarů, ale vymohly si za to právo provozovat v jihoamerické zemi železnice na 66 let, k tomu ještě 2 miliony tun guána pro výrobu hnojiva a koncesi na parníky na jezeře Titicaca.

Když se v roce 2011 Řecku škrtl dluh vůči bankám o polovinu a odepsalo se 100 miliard eur, nikdo z věřitelů nic nedostal. Dnes už to dospělo do paradoxní situace, kdy se Slovák s nižším důchodem než Řek zavázal, že pokud Jižan dluhy neuhradí, zaplatí za něj 2 miliardy eur, tedy v přepočtu 54 miliard českých korun. A ani to hnojivo si neodnese.

Za nové půjčky by Řekové měli nabídnout pořádné hmotné záruky včetně státních firem, provozování přístavů, ostrovy... Zastavit by měli i všechny budoucí platby, co by dostali z fondů EU. A nikoliv nabízet jen velké nic. Oznámili sice, že chtějí privatizovat, ale než to prodat pod cenou, radši ať to dají do zástavy. Není úplně nutné jim dávat podmínky a říkat, jaké reformy mají udělat (a ještě podle makroekonomie blbě), a přitom nemít nic „v ruce“. Než záruka od Česka, tohle jim fakt může pomoci.