Návrat firem do Česka jako symbol důvěry

Zdroj: Lidové noviny | 15.1.2015 | Rubrika: Názory | Strana: 11

Je to zvláštní paradox: Lidové noviny mne požádají o rozhovor (Zeman nebyl nikdy zkorumpovaný, jeho okolí však není ideální, LN 14. 1.), jedna věta z rozhovoru se stane tématem celého vydání, a protože je Babiše v novinách už moc, je potřeba jej ve sloupku na titulní straně alespoň trochu setřít. Některé argumenty Petra Kamberského jsou k zamyšlení, některé jsou vyloženě nefér. Nevím, kde autor vzal například informaci, že pocházím ze slovensko-maďarské rodiny (a už vůbec netuším, k čemu ta informace má sloužit). Oba mí rodiče se narodili na Slovensku, tedy v zemi, která se v době jejich narození nazývala Československo. Nevím také o tom, že bych měl nějaké své firmy ve Švýcarsku (zřejmě píše o firmě známého mých bývalých spolužáků, která nám v 90. letech pomohla ubránit Agrofert před převzetím mečiarovskou chemickou klikou).

A téma „prachy z vandru domů“ halasně neopakuji. Na dotaz redaktorů Lidových novin, jak se změnila atmosféra mezi miliardáři, jsem odpověděl, že nevím a že si obecně myslím, že pokud někdo zbohatl v Česku, měl by se vrátit z offshorových rájů a více pomoci naší zemi. Lidovky si na základě této věty udělaly mezi několika firmami českých miliardářů anketu, zda by svá sídla opravdu nepřevedly zpět do České republiky. Zástupci firem logicky odpověděli, že v Česku daně, které musejí, odvádějí, a že v Nizozemsku nebo na Kypru je na rozdíl od Česka stabilnější daňové a právní prostředí. Souhlasím. A také netvrdím, že by zde tyto firmy neplatily povinné odvody, i když i ty se dají vzhledem ke svým mateřským firmám optimalizovat. Kdyby se mne ovšem někdo zeptal, jak to myslím a jestli budu nějak majitele firem oslovovat, aby svá sídla převedli zpět do České republiky, řekl bych, že nikoli. Že to záleží čistě na nich. Dodal bych, že čeští podnikatelé a majitelé firem jsou pro národní hospodářství velice zásadní. Pokud zde žijí a podnikají, tak si na rozdíl od zahraničních firem nemůžou naložit své výrobní závody na vagony a odvézt je pryč.

Naše firma sídlí v České republice, a pokud jí tu nebude hrozit znárodnění, tak tu vždycky sídlit bude. Přijde mi to logické, v Česku jsem založil svůj byznys, za své úspěchy vděčím této zemi, ať je zde daňové a právní prostředí jakékoli. Do politiky jsem šel mimo jiné proto, aby se toto prostředí stabilizovalo a zlepšilo. Do politiky jsem šel mimo jiné proto, aby se zde nerozkrádaly a zbůhdarma nerozhazovaly daně, které zde naše firmy (a nejen naše) a já osobně (a nejen já) odvádíme.

Nejde o výši daní, jde o symboly, o jistou národní hrdost. Jde také o to, zda velké firmy s českými vlastníky budoucnosti České republiky důvěřují. Pokud budou firmy poctivých českých podnikatelů sídlit v České republice, budou mít jejich vlastníci větší motivaci České republice pomoci (protože zlepšením právního a daňového prostředí pomohou i svým firmám a zaměstnancům). Vím to z vlastní zkušenosti.