Kateřina Vaidišová: Tahanicím o provize jsme se mohli vyhnout

Reakce na komentář Jiřího Šindeláře „Ze zákona zbyl jen přílepek!“, který vyšel v Lidových novinách 30.6.2016.

Ředitel Unie společností finančního zprostředkování a poradenství Jiří Šindelář se ve svém komentáři zabýval novelou zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. Dopustil se při tom řady nepřesností, které bychom chtěli uvést na pravou míru.

Jiří Šindelář ministerstvu vyčítá, že z původní rozsáhlé novely zbyla pouze malá část týkající se provizí. To, že sněmovna v tuto chvíli neprojednává původní velkou novelu, ale pouze novelu dílčí, má však velmi jednoduché vysvětlení. Původní novelu jsme předkládali před téměř dvěma lety, kdy se ještě v Evropské unii bouřlivě debatovalo o nové směrnici o distribuci pojištění. Ta byla v mezidobí hádek na téma regulace provizí v pojišťovnictví přijata a během roku 2017 ji budeme muset zapracovat do našich zákonů. Dojde k tomu zcela novým zákonem, na kterém již ministerstvo pracuje. Předkládat v tuto chvíli rozsáhlou novelu stávajícího zákona a krátce poté zcela nový zákon s promítnutím evropské směrnice by jednoduše nedávalo smysl. Výsledky prací na původní novele pochopitelně neskončí v koši, ale budou zohledněny při přípravě nového zákona.

Není pravda, jak píše pan Šindelář, že předkládaná novela obsahuje pouze paragraf, který se týká regulace provizí. Kromě regulace provizí obsahuje také regulaci výpočtu odkupného, tedy částky, kterou klient dostane, pokud vypoví životní pojištění s investiční či spořící složkou. Právě tato část novely je mnohem podstatnější než regulace provizí, protože přinese více peněz klientům pojišťoven. V současnosti totiž spotřebitelé v prvních dvou letech nedostávají při ukončení pojištění vůbec nic, protože veškeré zaplacené pojistné jde na úhradu nákladů za sjednání pojištění. Novela zákona nově stanoví, že tyto náklady musí pojišťovny na klientech uplatňovat rovnoměrně rozložené do 5 let. To je jednoznačné zlepšení pozice spotřebitelů.

Odmítáme, že by se aktuálně projednávaná novela téměř shodovala s pozměňovacími návrhy, které loni předkládal poslanec Šincl. Návrhy poslance Šincla obsahovaly řadu problematických ustanovení, která nebyla pro Ministerstvo financí akceptovatelná a která jsme zásadně odmítli. Jednalo se zejména o zavedení stropu na provize v podobě přímé cenové regulace a o velmi nedůslednou ochranu klientů pojišťoven.

Navržená novela je výsledkem několikaměsíčního hledání kompromisu, na kterém se dohodly koaliční strany. Ministerstvo financí tento kompromis ctí, byť v jednotlivostech se jeho představa o nejlepším možném řešení může od vládního návrhu lišit. Jiří Šindelář vzhledem ke své angažovanosti v tématu dobře ví, že původní návrh ministerstva financí byl jiný.

Na závěr je vhodné připomenout, že pojišťovací zprostředkovatelé mají na hlavě právě tolik másla jako pojišťovny. Kdyby se zprostředkovatelé a pojišťovny na rozumném řešení otázky provizí dohodli, k čemuž je ministerstvo opakovaně vyzývalo, žádná více než rok trvající tahanice o provize by nebyla a stejně tak by nebyl nutný ani nyní projednávaný návrh.